Při psaní o převážně vysokých projevech světové kultury bych málem pozapomněl na neskonale inspirativní literární, grafické i jinak umělecké projevy šílenců a pomatenců, kterých je v našem okolí stále dostatek. Tiše, nenápadně (ale o to vytrvaleji) nás zásobují svou tvorbou, přišedší z paralelních světů či minimálně ze sousedních planet. Vesmírní lidé zatím jen okupují zaplivané městské podchody, produkují své poblázněné časopisy a pokleslé náboženské písně, ostatní odvážlivci už však vydávají regulérní básnické sbírky a infiltrují s jejich pomocí mnohá jinak seriózní knihkupectví. Jako každý měsíc pátraje po knihkupeckých krámech v řadách nových, ještě neohmataných knížek, vybral jsem i tentokrát Mušketýrská vyznání čirou náhodou. Nelituji. První slovo, které vás napadne, bývá většinou nejtrefnější. Bizarre!, zvolal jsem při prvním listování, fantasque!, capricieux!, extravagant!, dralo se mi na jazyk...
Texty Štyrský / za štyry rýnský
Jsou knihy krásné, výpravné, vytištěné na drahých a neekologických papírech, plné brilantních obrazových reprodukcí, které si přímo říkají o pozornost, často až opulentní co do užitých výtvarných a technických prostředků. A pak jsou také knihy nenápadné, ty, které svou krásu projeví teprve při meditativním čtení pod lampou. Texty Jindřicha Štyrského, jež pro nakladatelství Argo upravil Luboš Drtina, spadají jednoznačně do kategorie druhé. Ze záplavy výtvarných publikací jsem je vytáhl takřka intuitivně, v očekávání plnohodnotného zážitku… Kniha — ač na první pohled velmi vydařená — nakonec je i není zvláštní, tak trochu má i nemá vysoké kvality. Záleží, jak se to vezme a jak moc jste hnidopich. Už z principu se v řadě anonymních titulů s líbeznou fotografi í na obálce bude vyjímat křehká grafická úprava, zvláště když namísto pozlátka lesklé laminace papírového přebalu, který se i při šetrném používání časem poničí...
Pár slov k článku Michala Rydvala
S velkým zájmem jsem dnes rozečetl článek Michala Rydvala v A2 číslo 36, věnovaný mimo jiné problematice probíhajícího bienále grafického designu, ale čím déle jsem se mu věnoval, tím více mne nadzvedával ze židle. Nic proti tomu, že autor volí silně konfrontační tón, dopouští se ale řady dezinterpretačních výroků, polopravd a vágních tvrzení, která vydává za objektivní stanoviska. Podezírám jej, že letošní bienále vůbec nenavštívil, protože výstavám grafického designu vytýká věci, které právě na letošním Bienále Brno výtky nezaslouží. Pro účast na přehlídce totiž není potřeba určit obecné téma, na které se grafici snaží našroubovat své práce, protože ona přehlídka je letos vymezena jen okruhem designérských disciplín: grafický design, písmo a ilustrace v knihách, časopisech, novinách a digitálních médiích. Bez jakéhokoliv dalšího omezení. Stejně tak se až na několik výjimek nevyskytují publikace, kterými nelze listovat, ba právě naopak. Stovky knih...
Jděte na bienále
Mezinárodní bienále grafického designu v Brně je klasická přehlídka aktuálních prací z celého světa. Kdo nestihl zhlédnout hlavní expozici ještě před prázdninami, má možnost učinit tak až do 19. října 2008, třebaže celá Husova ulice i přilehlé okolí se — vinou rekonstrukce — po celých čtrnáct měsíců bude více než cestě do Mekky grafického designu podobat tankodromu. Avšak ten, kdo překoná mírné nepohodlí s tím spojené, může se těšit nejen na tradiční (soutěžní) přehlídku, ale i na řadu dalších doprovodných výstav, mj. vynikající Slovak rep., design ze Slovinska, typohrátky Stefana Sagmeistera nebo knižní obálky Jiřího Rathouského. Jděte na bienále.
Patnáct písem, která mám rád aneb O typografii tentokrát lidově
Čas od času se na internetu objeví tabulka dvacítky nebo rovnou stovky nejoblíbenějších písem. Tu je výběr ryze subjektivní, tu používá náročnější metodiku nebo větší počet respondentů, obvykle je však výběr vcelku předvídatelný, bez překvapení. V záplavě helvetik a baskervilů aby člověk nějakého divokého koně pohledal...
Czech Crap Design
Často se přistihnu, kterak při různých
každodenních činnostech přemýšlím
o motivaci pro vlastní práci a o cílích, které
si při ní kladu. Nepatrný krůček od toho
je touha zkoumat také práce ostatních lidí
z oboru a hledat v nich jejich osobní motivy,
inspirovat se odlišným nazíráním na svět
a odlišnou životní i profesní zkušeností.
Ačkoliv mi celá řada z neohraničeného
množství autorských přístupů není vlastní,
mívám z té rozmanitosti potěchu a jsem za
ni upřímně rád.
Švýcarská typoesence
Až do půli dvacátého století lze rozeznat
téměř ve veškerém umění slohovost. Snahu
celé jedné historické etapy či jen skupiny
podobně smýšlejících lidí stanovit celistvý
stylový a myšlenkový proud, kterým se má
umění nadále ubírat. Takový sloh je pak buď
evolucí předchozích etap a postojů, nebo je
s nimi v dokonalém rozporu, vymezuje se
vůči nim a boří vše minulé. Toto střídání
vlivů je dobře patrné ve volném umění,
méně už, zdá se, v tvorbě užité.
Lettrismus: písmo, gesto, znak, umění (2/2)
V úvodní části pojednání o fenoménu lettrismu ve výtvarném umění jsme se věnovali obecné charakteristice a přehledu význačných osobností, dnes navážeme detailním představením nejzajímavějších autorů.
Lettrismus: písmo, gesto, znak, umění (1/2)
Lettrismus je fascinace písmem. Jeho
plynutím, obnaženými tvary liter, dynamikou
slova, okamžitým akcentem,
kontrapunktem, pronikavým výkřikem
nebo naopak lyrickou strukturou, již
vytváří. Písmo, zvláště to užité ve volném
výtvarném umění, má nesčetně podob, tak
jako psát či tisknout lze na tisíc způsobů.
Od exaktní kresby ostrým perem přes
kaligrafování měkkou stopou sobolího
štětce, otisk matrice odlité z písmoviny,
stříkání skrze šablony, rytí a škrabání až
po techniku koláže anebo dekoláže.
Písmo je inspirativním zdrojem řady
umělců zřejmě pro mystérium výrazu,
svrchované přetavení vyřčené skutečnosti
do sumáře abstrahovaných znaků.
Ale stejně tak nás láká samotnou svou
výtvarnou kvalitou, kterou jí propůjčuje
osoba autora-grafika, malíře, kaligrafa,
namnoze i za přispění mechanických
pomůcek nebo principu řízené náhody.
Někdo to rád vlhké
Na knižním trhu se mi nejvíce líbí různost
vydávaných titulů, šíře záběru nakladatelů,
kteří dychtivému spotřebiteli nabízejí
lákavou, přepestrou směs čtiva, z kterého
si vybere snad každý. Počínaje literaturou,
kterou nazývám provozní a řadí se mezi ni
různé slovníky a turistické průvodce, třebas
až po poezii, nacházející se kdesi na opačném
pólu. Nebo ta škála od největšího škváru až
po díla, která se s jistou obavou v hlase odvažujeme
označit za pilíře civilizací!