Redesigny, zvláště ty velké, vždycky jitří vášně. Lidé jsou konzervativní a nesnášejí změny. Grafický design se hodnotí způsobem líbí/nelíbí, protože jen málokdo má povědomí o tom, co je to jednotný vizuální styl a proč je důležitý. Tady, v informování veřejnosti, jako desginéři zatím naprosto selháváme. Vzpomínám si, jak po vyhlášení výsledků veřejné soutěže na redesign České televize v roce 2007 přetékaly diskusní portály sprosťárnami a hnusem. A také na to, že odborná veřejnost přijala vítězný návrh Štěpána Malovce smířlivě, často dokonce s nadšením. Myslím, že po právu. Po pěti letech se z fragmentů jeho práce stala nedílná součást vizuálního stylu televize, třebaže to hlavní, samotné logo, se nikdy neimplementovalo. Obrovská škoda. I díky tomu řada lidí včetně ředitele Dvořáka evidentně nepochopila sílu koncepce oné minulé změny, spočívající v jednoduchém nadtržítku a střídání loga televize s čísly...
Greta Sans od Typotheque: spíš zklamání
Peter Biľak zvládá marketing dobře. Má pod kontrolou sociální sítě (Facebook, Twitter), zveřejnil hezké propagační video a napsal velký článek na odborný typografický server I love typography. Takže zprávy o nové Gretě Sans jsem prostě nemohl minout — začaly na mě vyskakovat prakticky odevšad. Jelikož jsem ale člověk málo důvěřivý a nenechám se ošálit perfektním technickým zpracováním ani chytrým dávkováním informací, neodpustím si několik odstavců, ve kterých nabídnu svůj pohled, nezatížený prodejními ambicemi. O serifové Gretě jsem psal před více než čtyřmi lety. A písmo autorů Biľak a Djurek jsem veskrze chválil, i když nějaké výhrady koncepčního rázu jsem přece jen měl. A podobné je to i dnes, i když tentokrát budu kritizovat o trochu víc. Ještě než se pustím do toho kverulantství, chci poznamenat, že umím ocenit práci, která za Gretou je. Jedná se bezpochyby o velmi dobré písmo, profesionálně zpracované, s širokou...