Přímá úměra — čím monstrosnější hovadinu člověk vysloví, tím dříve se začne bránit floskulí, že chtěl „otevřít debatu“. Totéž čekám u této náramné zhůvěřilosti z hlavy a pera pana Josefa Boušky, který — nemaje nic lepšího na práci, ale maje slušnou kocovinu — vymyslil, jak jednou provždy vyřešit skutečnost, že (slušno)Češi neumějí psát česky. Namísto toho, abychom reformovali vzdělávací systém, vykastrujeme češtinu a ohlodáme ji na kost! Nač se učit mluvit, když nám ke komunikaci postačí skřeky? Nač psát knihy, když nám stačí ústní lidová slovesnost? K čemu je nám vážná hudba, když můžeme kolektivně třískat klackem do stromu a tančit při tom okolo ohně? Shoda přísudku s podmětem? Přežitek — zrušit! Že tím jazyk připravíme o velmi podstatný valér? Nevadí. Potkal jsem „jí“ na ulici? Nu ano, sice to našince krapet tahá za uši, ale „who cares“? Složité, nikdo to neumí správně, tedy zrušit a vyhodit. Plete se Vám mě/mně? Nevadí, zrušíme...