KategorieTypografie

Česká vlajka by potřebovala redesign a Petr Novague by potřeboval chladivý obklad

Lehce emotivní diskusi na Facebooku (kde taky jinde) vyvolal rozhovor s průmyslovým designérem Petrem „Novaque/Novague/Garrigue“ Novákem ve Forbesu. Může za to záměrně provokativní titulek, ve kterém se říká, že „česká vlajka by potřebovala redesign. Pomohl by pětiúhelník a svěží barvy“. Sebekriticky uznávám, že ta nebetyčná pitomost lehounce nadzvedla ze židle i mne, jinak světoznámého mistra zenu. Protože ale vím, že novináři nejsou než lovci sensací a pro čtenost udělají cokoliv, podíval jsem se pro jistotu do textu, abych Novákovi nekřivdil. Realita předčila má očekávání: — Tak Česká vlajka taky není sexy, že jo… — No ta by strašně chtěla redesign. — Jak by se dala proměnit a je to vůbec možné? — Podle mě má řadu chyb. Je udělaná narychlo, moc se v rozích potkávají hrany a tři linie. To nejde vyhrát. Je třeba s tím mírně hnout, posunout to, udělat takový malý pětiúhelník. A pak ty barvy chtějí posunout do jiného, svěžejšího odstínu...

Kalos kai agathos

Vždycky se mi hnusila vulgární atletika se svým důrazem na výkon, rychlost a čas. V protikladu k atletice byla, je a bude gymnastika — disciplína estetiky, krásy a elegance, sport pro umění milovného diváka. Čtyři nové serigrafie, které jsem na podzim připravil, jsou inspirovány nejen klasickým kaligrafováním seříznutým brkem, ale i ladnými křivkami gymnastické stuhy — tu apartně protínající prostor, tu lascivně a v roztomilých elipsoidách kroužící kolem cvičence. Šum svistu! Znak, gesto, tah a svižný pohyb zápěstí — to jsou charakteristiky společné pro staleté skripty i pro efemérní skriptury kvapně vepsané do atmosphery. Kalos kai agathos!
Všechny grafiky k disposici na www.book-design.eu/volna-grafika

Kde jste? Proč netisknete?!

„Kde jste? Proč netisknete?!“ napsala mi kdysi na počátku antropocénu učitelka grafických dílen Lída Cedidlová na kousek papírku a položila mi jej v atelieuru na stůl, když jsem zase s kolegy čerpal Na Křižovatce pivní inspiraci. Těmi vzkazy byla proslulá a využila každou příležitost, jak mi vzkázat, že moje pokusy o grafiky jsou marnotratné, prvoplánové či blbé. Paní Lída už je bohužel na Věčnosti, ale rád bych jí tam pokorně vzkázal, že mi to sice trvalo, ale už zase tisknu. Nejsem si vůbec jistý, co by mi na mé dílo dnes řekla, protože byla velkou romantičkou a označovala své obrazy a grafiky názvy typu Má růžová křídla či Jde o jablko. A protože já jsem romantikem nepatrně menším, z pochopitelných důvodů jsme se ve svých výtvarných názorech poněkud míjeli. Snad by ale ocenila, že jsem se upřímně zastyděl a doháním teď všechny své resty. Těžko říct.
K dostání na www.book-design.eu/volna-grafika

Po dvaceti letech se navracím k lettristické grafice

Byl to, myslím, rok 2000 a já výjimečně nešel pít pivo a sledovat telenovely do hospody naproti škole. Neumím si to vysvětlit — snad jsem byl nemocný, možná mentálně postižený… ale nejspíše mi jen došlo kapesné. Z ateliéru jsem seběhl dolů před grafické dílny, různě se tam poflakoval a přehraboval v písmových kasách, až mě napadlo, že bych ten starý sazební materiál mohl namáčet do asfaltového laku a obtiskovat na naprášené zinkové desky. Ty jsem následně leptal na dva nebo tři stavy v kyselině dusičné a přes houni obtiskoval na rozvrzané školní satinýrce na zvlhčené papíry. Z tohoto vlastně neplánovaného úsilí nakonec vzniklo několik lettristických akvatint, aniž bych tehdy byl vůbec tušil, že zakrátko se začnu písmem zabývat už vážněji. Byť z úplně jiného důvodu i úhlu — jako grafický designér. Nemaje doma žádné vybavení, tisku jsem se pak nevěnoval a napnul energii jinam. Ale v poslední době jsem si stejně pohrával...

Ilustrovaná Ústava Mnohobolestná

Závidím řekám, vidím je téct, závidím chlebům, cítím je péct Ach, jak mne souží a trýzní závist svou hroznou přízní! Seznam věcí, které lidem závidím, není moc dlouhý, ale užírám se závistí všude tam, kde narazím na vyšší inteligenci, větší talent nebo lepší vzdělání. Jenže když předloni u sousedů vyšla Ilustrovaná Ústava Slovenskej republiky, zaskočilo mne to a pochopil jsem svůj strašlivý omyl. Vzdávám se a přiznávám. Záviděl jsem Slovákům jejich krásnou, vtipně omalovanou Ústavu. Myslel jsem na ni celé měsíce, zatímco jsem si hryzal nehty při čekání na úřadech, vlažně tleskal na demonstracích, usínal u přenosů ze Sněmovny a ronil slzy nad vleklými soudními procesy. Ó, jak by to bylo krásné, kdybychom i my Čehúni měli po vzoru Čoboláků podobně representativní knížečku! Jak by to bylo blažené, kdybychom ji mohli beze studu dát přečíst svým spoluobčanům nebo ji příležitostně omlátit o hlavu různým fašoidním spolkům a samozvaným...

Píše Martin T. Pecina, knižní grafik, autor publikace Knihy a typografie. Portfolio: book-design.eu

Archivy

Rubriky