Lehce emotivní diskusi na Facebooku (kde taky jinde) vyvolal rozhovor s průmyslovým designérem Petrem „Novaque/Novague/Garrigue“ Novákem ve Forbesu. Může za to záměrně provokativní titulek, ve kterém se říká, že „česká vlajka by potřebovala redesign. Pomohl by pětiúhelník a svěží barvy“. Sebekriticky uznávám, že ta nebetyčná pitomost lehounce nadzvedla ze židle i mne, jinak světoznámého mistra zenu. Protože ale vím, že novináři nejsou než lovci sensací a pro čtenost udělají cokoliv, podíval jsem se pro jistotu do textu, abych Novákovi nekřivdil. Realita předčila má očekávání: — Tak Česká vlajka taky není sexy, že jo… — No ta by strašně chtěla redesign. — Jak by se dala proměnit a je to vůbec možné? — Podle mě má řadu chyb. Je udělaná narychlo, moc se v rozích potkávají hrany a tři linie. To nejde vyhrát. Je třeba s tím mírně hnout, posunout to, udělat takový malý pětiúhelník. A pak ty barvy chtějí posunout do jiného, svěžejšího odstínu...
Kalos kai agathos
Vždycky se mi hnusila vulgární atletika se svým důrazem na výkon, rychlost a čas. V protikladu k atletice byla, je a bude gymnastika — disciplína estetiky, krásy a elegance, sport pro umění milovného diváka. Čtyři nové serigrafie, které jsem na podzim připravil, jsou inspirovány nejen klasickým kaligrafováním seříznutým brkem, ale i ladnými křivkami gymnastické stuhy — tu apartně protínající prostor, tu lascivně a v roztomilých elipsoidách kroužící kolem cvičence. Šum svistu! Znak, gesto, tah a svižný pohyb zápěstí — to jsou charakteristiky společné pro staleté skripty i pro efemérní skriptury kvapně vepsané do atmosphery. Kalos kai agathos!
Všechny grafiky k disposici na www.book-design.eu/volna-grafika