KategorieUmění a kultura

Opus #1—#4 aneb Čtyři nové hudební komposice

Opus je latinské označení pro dílo a opusové číslo je u řady umělců a řemeslníků pořadovým číslem jejich děl. Při tvorbě kolekce nových grafik, inspirovaných hudebními motivy, jsem poslouchal takřka nekonečnou řadu opusů Henryho Purcella, Johanna Sebastiana Bacha, Antonína Dvořáka či Heidi Janků. Do pádných gestických komposic se tak promítly nejen na první pohled zřejmé dozvuky tradiční evropské i arabské kaligrafie, ale hlavně rozmanité hudební prvky — rytmus, melodie, harmonie, intervaly, souzvuky i zámlky. V kontrastu ke starším serigrafiím opouštím přísné centrální uspořádání a vydávám se na výpravu k okrajům formátu i za jeho hranice. Druhou podstatnou změnou je zvětšení formátu na olbřímích 70×70 centimetrů, kvůli kterým si můj mistr tiskař musel „půjčit mašinu od kamaráda“. Zvýšili jsme také gramáž krémového papíru na 300 gramů na metr čtvereční, aby ty plachty něco vážily. Všechny grafiky jsou k disposici na www.book...

Samým blahem jedním tahem

Dosud nejelegantnější série grafik, co jsem vytvořil, vám zaručeně načechrá čakry. Každý jeden kus jest láskyplně protlačen skrze síto skutečnými mistry černého a zlatého řemesla, co si po každé šichtě do voňavých fermeží labužnicky namáčejí chléb. Kromě tří přísně černokněžnických tisků nabízím i trojici nóbl zlatých motivů pro skutečné nóbl lidi. Sám ale i nadále zůstávám skromným hochem, věrným přeslavnému songu Ládi Křížka: ♫ Zlatej chlapec, to tedy já nejsem ♫ nemodlím se, na to vem jed! ♫
Všechny tisky jsou k disposici na www.book-design.eu/volna-grafika

Kalos kai agathos

Vždycky se mi hnusila vulgární atletika se svým důrazem na výkon, rychlost a čas. V protikladu k atletice byla, je a bude gymnastika — disciplína estetiky, krásy a elegance, sport pro umění milovného diváka. Čtyři nové serigrafie, které jsem na podzim připravil, jsou inspirovány nejen klasickým kaligrafováním seříznutým brkem, ale i ladnými křivkami gymnastické stuhy — tu apartně protínající prostor, tu lascivně a v roztomilých elipsoidách kroužící kolem cvičence. Šum svistu! Znak, gesto, tah a svižný pohyb zápěstí — to jsou charakteristiky společné pro staleté skripty i pro efemérní skriptury kvapně vepsané do atmosphery. Kalos kai agathos!
Všechny grafiky k disposici na www.book-design.eu/volna-grafika

Po dvaceti letech se navracím k lettristické grafice

Byl to, myslím, rok 2000 a já výjimečně nešel pít pivo a sledovat telenovely do hospody naproti škole. Neumím si to vysvětlit — snad jsem byl nemocný, možná mentálně postižený… ale nejspíše mi jen došlo kapesné. Z ateliéru jsem seběhl dolů před grafické dílny, různě se tam poflakoval a přehraboval v písmových kasách, až mě napadlo, že bych ten starý sazební materiál mohl namáčet do asfaltového laku a obtiskovat na naprášené zinkové desky. Ty jsem následně leptal na dva nebo tři stavy v kyselině dusičné a přes houni obtiskoval na rozvrzané školní satinýrce na zvlhčené papíry. Z tohoto vlastně neplánovaného úsilí nakonec vzniklo několik lettristických akvatint, aniž bych tehdy byl vůbec tušil, že zakrátko se začnu písmem zabývat už vážněji. Byť z úplně jiného důvodu i úhlu — jako grafický designér. Nemaje doma žádné vybavení, tisku jsem se pak nevěnoval a napnul energii jinam. Ale v poslední době jsem si stejně pohrával...

O Červenáčkovi a nenávratně mizejícím dětství

Malíř a ilustrátor Pavel Čech je od pradávna velkým znalcem i milcem díla Jaroslava Foglara. Dokázal to už při mnoha příležitostech, v poslední době třeba nesmírně propracovanou mapou Stínadel či ilustracemi do posledního vydání Chaty v Jezerní kotlině. A před několika týdny mu vyšla ambiciosní autorská knížka nazvaná O Červenáčkovi, v níž se velmi svérázně vyrovnává s Foglarovým odkazem a jeho patrně nejslavnějším kusem, jenž zásadně ovlivnil několik generací čtenářů — s nepřekonaným českým komiksem Rychlé šípy. Čechův výtvarný styl je při vší úctě velmi staromódní, poněkud naivní, někdy dokonce infantilní, a tak je svou povahou určen především pro velmi malé děti, kterým svou nekonfliktností a něžností může vyhovovat. Mírně odrostlejším plantážníkům už toho patrně moc neřekne, postrádá totiž jakkoli současný výraz a nekomunikuje se čtenářem jako se sobě rovným. Podceňuje trochu jeho vkus a rozhled...

Píše Martin T. Pecina, knižní grafik, autor publikace Knihy a typografie. Portfolio: book-design.eu

Archivy

Rubriky