Každou chvíli se v médiích propírají současné nakupovací trendy, na nichž se má dokázat, jak naše společnost degeneruje, když propadá mámení supermarketů, ve kterých tráví větší než malé množství času. Průměrná česká rodinka už se dnes zpodobňuje buď jako vymydlená, ikonická plážová reklama na zubní pastu, nebo jako beránčí stádo, které namísto bobků trousí za sebou poctivě vydělané drobáky, jakmile se ozve pípnutí čidla čárového kódu.
Grafickou úpravu novin považuji za jednu z vrcholových disciplín v oblasti typografie a grafického designu vůbec. Klade totiž před svého tvůrce obrovské překážky, které jen málokdo zdolá se ctí a hlavou vztyčenou, jak se můžeme dennodenně přesvědčit, nahlédneme-li za výlohy novinových stánků.
Na stejnojmennou Pistoriovu příručku pro nakladatele mě nedávno upozornila jedna čtenářka Typomila. Malé recenzi podrobím druhé vydání z nakladatelství Paseka, které se objevilo na knižních pultech v roce 2005.
Nečekaná věc se stala realitou: Pecinál vyrazil ze svého doupěte neřesti za účelem opájet se uměním vrstevníků, studentů brněnské Fakulty výtvarných umění. Může tedy přinést skromnou obrazovou reportáž pro ty, co to mají do Brna daleko.
Vzpomínám si dobře, jak jsem v první třídě dostal laciné plnicí pero s modrým inkoustem, savý papír a později také nezbytný zmizík, a učil se psát, s jazykem vyplazeným, první písmenka; trochu kostrbatá, se špatným sklonem, ale nadšený z toho, co mi vzniká pod rukama, že už jsem taky velký, protože se umím dorozumívat i jinak než posunky a slovy. A třebaže ještě trvalo pár let, než jsem dokázal psát tak rychle jako maminka, ovšem bez oné úhledné formy, která jí byla vlastní, bylo už možná tehdy zaděláno na lásku k písmu, která naplno propukla o mnoho později.