Grafickou úpravu novin považuji za jednu z vrcholových disciplín v oblasti typografie a grafického designu vůbec. Klade totiž před svého tvůrce obrovské překážky, které jen málokdo zdolá se ctí a hlavou vztyčenou, jak se můžeme dennodenně přesvědčit, nahlédneme-li za výlohy novinových stánků.
Hlavní potíže způsobují designérovi především obrovské množství textu na každé stránce, nesourodé typy informací, jež je třeba upravovat (články, glosy, tabulky, reklama), nekvalitní recyklovaný papír a s ním související snížená kvalita barevných reprodukcí, a v neposlední řadě též problém ten, jak vytvořit optimální mřížku stránky, do níž lze co nejrychleji a nejpohodlněji vkládat texty různorodého rozsahu, aby byl dodržen stránkový rejstřík a zároveň neutrpěl jemnocit pozorného čtenáře. Jakkoliv dobře navržený design pak také vyžaduje následně přesné dodržování, jakož i souhru dalších pracovníků, zejména pozornost a pečlivost sazeče, jenž s designem dále pracuje. Jedná se proto o vysoce odbornou práci, která si žádá skutečného profesionály, aby byly všechny vyjmenované nároky beze zbytku splněny.
The Guardian
Obecně vzato se úroveň novinové úpravy postupně zlepšuje, a to také díky dostupné odborné literatuře a zvyšující se kvalitě tisku a používaných materiálů. Mezi nejlépe upravené noviny patří britský The Guardian s nákladem blížícím se čtyřem stům tisíc výtisků denně, ostatně v roce 2006 obdržel — společně s polským deníkem Rzeczpospolita — cenu za nejlépe upravené noviny, již uděluje Society for News Design. A jelikož se mi zrovna jeden výtisk Guardianu povaluje na stole, je to vhodná příležitost podívat se na něj trochu detailněji. Zvláštní pozornost si totiž zasluhuje už jen proto, že jej charakterizuje vskutku vynikající práce s typografií. Pro účel krátkého rozboru použiji weekend edition, která se od obyčejného vydání liší předně rozsahem, dále několika nepodstatnými detaily.
Kdo to má na svědomí
Autory současného vzhledu, představeného v roce 2005, jsou dva mladí a velmi nadějní designéři Christian Schwarz a Mark Porter, kteří exkluzivně pro periodikum navrhli antikvu Guardian Egyptian Text, titulkovou variantu Guardian Egyptian, dvě verze grotesku nazvané Guardian Sans a Guardian Text Sans, a také jeho speciální zúženou verzi určenou pro sportovní rubriky a v ní obsažené tabulkové údaje. Všech pět zmíněných písmových rodin má společné charakteristiky typické pro moderní novinové písmo, kterými je celkově spíše užší obraz, značně zvětšená střední výška a s ní související krátké horní a dolní dotahy. Titulkové varianty jsou nakresleny v široké škále řezů, která umožňuje vytvářet na ploše stránky efektní (ale funkční!) kontrasty za použití prostých typografických prostředků — dramatické střídání velmi tenkého „light“ a tučného „black“ řezu představuje hlavní poznávací znamení deníku. Titulní stránky příloh jsou typické snahou o prosvětlenou písmovou kompozici s dominantní fotografií nebo ilustrací. Koneckonců záměr vytvořit layout s dostatkem bílého místa, které umocňuje účin grafiky a napomáhá oddělit od sebe vizuálně jednotlivé rubriky, je na první pohled evidentní. Když jsem hovořil o „současném vzhledu“, je třeba také podotknout, že úprava se postupně mírně proměňuje, od svého zveřejnění doznala mírných změn.
Sazba
Stránky jsou rozděleny na pět konstantních sloupců, celá řada článků je uvozena krásnou tenkou, či naopak velmi tučnou iniciálou vysokou celých osm řádků. Sazba je vcelku pečlivá, prostá řek, přemíry vyznačování a z velké části také parchantů (občas se nějaký najde). Ačkoliv se v textu používají důsledně minuskové číslice, v záhlaví stránek, titulcích a perexech se střídají nahodile číslice minuskové i verzálkové, což trochu zamrzí. Sazečských chyb se při podrobnějším zkoumání najde více, scházejí například pomlčky v případech, kdy se v textu vyskytuje „od—do“. Osobně mi nevyhovuje úprava titulků, které jsou „nalepeny“ na předcházející obrázek nebo horizontální linku, což trochu postrádá logiku — právě tam bych volil mezeru spíše větší. Ale vzhledem k tomu, že tento systém je dodržován v celém periodiku, nedělá mi větší problém jej akceptovat jako jeden ze stylotvorných prvků.
The Guardian je zřejmě bohatý deník. Může si dovolit velice dobré fotografy a ilustrátory, kteří podtrhují vysoce kvalitní úpravu svým dílem. Prakticky se dá říci, že nekvalitní reprodukce se na stránky nedostane.
Ve srovnání s širokou světovou konkurencí vychází Guardian skutečně víc než dobře. Nepřináší sice mnoho neotřelých nápadů, ale dotahuje léty vše odzkoušené prakticky k dokonalosti. Jeho vzhled je seriózní, autoři se vyvarovali experimentování s textovým blokem, netříští tak pečlivě promyšlený typografický systém dalšími grafickými elementy. Provedl jsem také letmé srovnání s českou „konkurencí“ z níž vyšly české deníky — počínaje nejprodávanějším a konče tím bývalým rudým (přestože v nich dochází pomaličku k určitým změnám k lepšímu) — naprosto tragicky. Porovnejte raději sami. Nuda, šeď, zmatek a chyby, to jsou bohužel ještě stále slova, která charakterizují české noviny nejlépe. Ani před časem redesignované Lidovky za mnoho nestojí.
A ke Guardianu – až příliš se mu podobá záhlaví „Deníku“. Bohužel se inspirovali jen v logu a ve zbytku ne.
Já ty vydavatele chápu.
To bude dezinformace. Vytvořit na míru a spravovat takový program, zaškolit editory, to musí být značně složitější a dražší, než platit jednoho sazeče.
Zlatej komunismus, to měly všechny noviny vyškoleného korektora! :D
Nesouvisí ten problém „pomlčka/spojovník u intervalů“ s anglickými typografickými pravidly? Je to určitě spojovník nebo en-pomlčka?
> Nesouvisí ten problém „pomlčka/spojovník u intervalů“ s anglickými typografickými pravidly?
Finglova a Zahálkova Sazba cizích řečí (1951) předepisuje ve významu pomlky ve větě anebo k oddělení věty vložené používat čtverčíkovou pomlčku sázenou těsně ke slovům. Naproti tomu ve významu slůvka „až“ používat pomlku půlčtverčíkovou (bez mezer).
Zvláštní je, že v současnosti se v zahraničí dodržují buď tato pravidla, anebo se sází ve významu přestávky ve větě či věty vložené pomlčka půlčtverčíková s mezerami — tak jako v češtině. Není mi to moc jasné. Tento druhý způsob preferuje jak Bringhurst v The Elements of Typographic Style, tak třeba i Guardian. Ovšem s tím rozdílem, že ve významu „až“ používá Guardian skutečně spjovník, nikoliv „en“ pomlčku.
Asi by bylo dobré zeptat se někoho, kdo má s cizojazyčnou sazbou více zkušeností.
V denníku SME prebehol redesign, písmo si dali vytvoriť u Petra Biľaka…
http://www.sme.sk/c/3094335/Noviny-potrebuju-specialne-pismo.html
V místě pomlky ve větě by se měla psát pomlčka čtverčíková bez okolních meser. Ta je ovšem v mnoha písmech ošklivě natěsno (její glyf je bez meser po stranách) a tak někteří angličtí typografové (včetně Bringhursta) prchají k českému řešení. Ovšem rosumnějším řešením se mi zdá návrh téhož spolubydlícího udělat čtverčíkovou pomlčku kratší a s kapánek většími meserami okolo. (Asi založím fanklub čtverčíkové pomlčky a odbory za správné mesery okolo této.)
Zdá se nám (oběma), že Guardian razí nějaký sobě-vlastní-styl (so called house style). Snad úspora místa? (Chabý návrh. Vlastně jen řečnická otázka. Neodpovídat!)
> Ta je ovšem v mnoha písmech ošklivě natěsno…
Myslím, že natěsno bývá v drtivé většině písem. Ovšem říkám si, že kde je vůle, dá se s tímto problémem něco udělat. Zvláště u písma na zakázku považuji za samozřejmost, že mi autor jeden glyf prostě upraví, pokud si to přeji a zároveň to neodporuje jeho svědomí (v tomto případě spíše naopak).
OK, naskenoval jsem titulní stránku, kde je spojovník vidět velmi zřetelně. Kdyby to nebylo tak kravské a ještě k tomu na titulce, asi bych se tím tolik nezabýval. Tutkaj.
X místo krát — bohužel — v dnešní době už se to stalo samozřejmostí.
Poslyš, slovo rosum bych ještě překousl, ale mesery — to už je moc i na mě. :)))
→ Mishaku: souhlasím, Respekt je výborný, zaslouží respekt. Osobně jsem ale alergický na Reisenauerovy ilustrace. Je to sice virtuózní kreslíř, ale jeho tabletová technika je mi protivná. Pěkně upravená je například i A2. Taky týdeník.
Jó, to už mi párkrát lidi řekli: „Dejte mi před ten vykřičník mezeru, nám se to tak zdá hezčí.“ :D
A nebo zrovna minulý týden — podotýkám, že s naprosto bezelstným výrazem: „Ale vy to tady máte upravené špatně. Dívali jsme se ve firmě do knížky a tam to bylo jinak…“
Ten myšlenkový pochod chápu, ale prostě nesouhlasím.
> Klidně by tam mohl být puntík či trojúhelníček a pořád to bude jasný. Prýmek je tam taky jen jako „šipka“ a ne jako uvozovka.
Souhlasím, měli tam dát trojúhelníček nebo kosočtvereček, nikoliv spojovník.
Noviny SME mají sice písmo Petera Biľaka, ale jinak je to nepovedený paskvil, tedy podle mého. Nadále je to nepřehledné, prasácky vysázené (jednoznakové předložky, pomlčky, to nikoho nezajímalo ani v ukázkovém prvním čísle), snad deset druhů titulkových písem na jedné straně. Je to samozřejmě malý krůček k lepšímu, třeba hlavičky rubrik jsou docela pěkné, ale na to, že si objednali design u renomovaného švédského studia A4, je to bída s nouzí. Zase takové ty upatlané rámečky na titulní straně, každý článek jiný počet sloupců, navigace odpudivá nebo žádná, naprosto bezradně umístěná reklama, zůstalo to humpolácké logo z Futury, FUJ! Tuším, že jim do toho tak strašně redakce kecala, že je to přestalo bavit a začali na to kašlat, možná to ani nedodělali. Soudím z toho, že o SME nemají na jejich webu http://www.A4.se ani slovíčko, přitom zrovna nedávno dělali nějaký update.
Přednáška spoluautora redesignu Guardianu byla asi to nejlepší, co jsem vyslechl letos na ATypI v Lisabonu. Doufám, že se nám podaří vrátit se v některém z příštích vydání Typo k fenoménu novinového designu.
A jeden link k dobru, tohoto designéra periodik si velmi vážím: http://www.grafica-design.com/. A všem doporučuju knihu Pure Design od Maria Garcii. Nejlepší praktická příručka k designu periodik, jaká se mi dostala do ruky.
Hermes (použitý v MFD i LN – kdysi jsem o tom rozepsal článek, mohl bych ho hodit na blog) je nejhorší i nejlepší systém, co znám. Je to dostatečně pružný systém a pokud ho má v rukou odborník je opravdu skvělý. Bohužel neumí jednoznakové předložky a vinou Unisysu je zřejmě nikdy umět nebude. Taky sázecí algoritmus už není nejnovější.
Zřejmě by to vyřešil přechod na novou verzi, ale jednak je to otázka milionů korun (Hermes není jenom sazba, je to archiv, databáze, práce s obrázky…), jednak nové verze programu jsou příšerné. Takže se zřejmě zvolí jiný systém, ale i když se vybere už teď, jeho nasazení je možné tak za rok dva nejdříve.
A ještě: LN mají celostránkové šablony, které se jenom minimálně upravují, proto vypadají stále o řád lépe než MFD. Tam se bohužel s layouty mnohem víc hýbe a i když je tam layoutový dozor, po čase je jeho slovo stále méně bráno jako směrodatné.
Na web A4 jsem se díval a nemohl uvěřit tomu, že renomované studio, které údajně dělá několik redesignů periodik denně, mohlo něco takového vůbec vypustit. Stránku newseum.org jsem neznal, vypadá velice dobře, stojí za prostudování. Stejně tak na Pure Design se zkusím podívat. Danke!
Určitě jsem všemi deseti pro novinový design jako téma do Typa.
→ Catt, OK, dobře vymyšlený redakční systém — tak, jak o něm hovoříš — může být za určitých okolností užitečný. Těmi okolnostmi mám ale na mysli opravdu zaškolený personál redakce a minimum prostoru pro uplatňování jeho svévole. To znamená několik fixních layoutů, se kterými se nehne ani o chlup, aby se navržený vizuální styl nebortil. Jednoznakové předložky se sice přežít dají, ale ty hnusné řeky už asi ne. Ovšem ty souvisejí obecně s přehnaně úzkými sloupci. Takže otázka zní: v čem to asi smolí Guardian, že vypadá minimálně o dvě třídy lépe?
ty estonské i economista se mi moc líbí ale guardian se tam vůbec nedostal (ani do top 10) …
Hermes 6 je už pár let starý, navíc existuje ještě několik lepší redakčních systémů – nový Hermes už má taky lámací jádro InDesign, ale jinak jenom vrší chyby. Inu Italové :)
Ale stačí zadat do googlu „newspaper editorial system“ a vypadne na tebe mraky článků. Tak třeba něco z toho má i Guardian ;)
„Na Nový rok přestalo vycházet tiskem údajně nejstarší periodikum na světě – švédský deník Postoch Inrikes Tidningar. Po třechstech šedesát letech se vzdal inkoustu a vyměnil jej za pixely“
„Sázka na Internet je pochopitelná. Jakou cestou se vydá podnikatel, pokud má jednu oblast, kde trvale klesají zisky a druhou, která roste o 30% ročně?“
…
Martine, jestli zase nejdeš s křížkem po funuse :)
Zlepšení se už moc čekat nedá, teď už spíše vytříbení na ty, kteří berou potištěný papír jen jako technologii přenosu informací a ty, kteří u něj zůstanou stejně jako nekteří jedinci u analogové fotky nebo gramodesky…
Já vím, že v době PDA si můžu vzít i elektronické zpravodajství s sebou, ale ta forma je zatím velmi nedokonalá, snad časem… Na druhou stranu oceňuji u internetu aktuálnost a možnost odkazovat jednoduše na další relevantní zdroje, to jsou výhody, kterým se těžko konkuruje.
Analogová fotka a dobrá gramodeska — stále nezpochybnitelné kvalitativní milníky.
A jinak, třeba ke gramafonu mám poměrně kladný vztah, kupuju desky jako dárek i lidem, kteří jej nemají :) O analogové fotce plati analogicky to samé.
A ke gramofonovým deskám — kdo nesbírá, netuší, oč přichází. Asi tě někdy pozvu na víkendovou poslechovku Michal David, Hanka Zagorová, Kroky Františka Janečka, Gottwald + Hložek… a jako nášup božský Sagi Tofi.
Cool. :D
A analogová fotografie přirozeně nemůže být překonaná v parametrech, které ji charakterizují a pro které je částí fotografické obce nade vše vyzdvyhovaná ;)