AutorMartin Pecina

Typograf. Autor publikace Knihy a typografie (2011, rozšířené vydání 2012, třetí vydání 2017).

Všem sráčům navzdory aneb Bratrský destilát

Absint s měkkým je tradiční vysokovoltážní průtahový destilát z aromatických bylin, který se — v rozporu se všeobecným míněním — nepije jen tak, nýbrž po kapkách zředěný vodou až do podoby osvěžujícího likéru. Musí se ovšem jednat o klasický absint vyrobený destilací bylinného macerátu, nikoli o českou náhražku, označovanou někdy poetickými názvy czechsint a crapsint. Ačkoli si popíjením tohoto bájného pitíčka asi nepřivodíte halucinace, jak se léta traduje, do krku klouže překvapivě dobře a dovede podstatně zpříjemnit nejeden večer v zakouřené putyce nebo mravně pokleslém šantánu, díky čemuž se proslavil najmě v obrazech devatenáctého a počátku dvacátého století, kde začasté figuroval v hlavní roli. Své pijáky absintu tak namalovali nejen Edouard Manet, Edgar Degas či Henri de Toulouse­‑Lautrec, ale také Paul Gauguin či Edvard Munch. Jejich kolegu Pabla Picassa téma cyklicky pronásledovalo již od Modrého období a nevymizelo ani v kubistické éře (spíše naopak). Vlastního Pijáka...

Polpo vulgo bingo

1 Přesčasto se umění kuchařské béře na váhu příliš lehkou. Nezřídka možno zvlášť na venkově slyšeti: „Vaření nejsou žádné kunsty!“ Kdož vaření jak náleží rozumějí, nikdy nebudou něco takového tvrditi. Těm pak, kdož přece myslí, že to nejsou žádné kunsty, dlužno odpověděti, že pro ty, kdož potom od nich ustrojené jídlo mají jísti, nastávají pravé kunsty, aby si jím ani chuť, ani zdraví nepokazili. 2 Tak pravila Marie B. Svobodová ve své Kuchařské škole vydané roku 1894 v tiskárně Františka Popelky v Jaroměři. Její devítisetstránkový opus, shrnující celoživotní poznatky o domácnosti a stravování, nebyl pouhým souborem receptů, ale v prvé řadě návodem pro šťastný život manželský, vycházejícím z fousatého poznání, že láska prochází žaludkem. A snad mne nebudete podezřívat z přehnaného sentimentu, když prohlásím, že je ta knížka v mnoha ohledech stále nepřekonaná, byť v ní nejsou žádné slinotvorné obrázky, a už vůbec ne fotografie...

Opus #1—#4 aneb Čtyři nové hudební komposice

Opus je latinské označení pro dílo a opusové číslo je u řady umělců a řemeslníků pořadovým číslem jejich děl. Při tvorbě kolekce nových grafik, inspirovaných hudebními motivy, jsem poslouchal takřka nekonečnou řadu opusů Henryho Purcella, Johanna Sebastiana Bacha, Antonína Dvořáka či Heidi Janků. Do pádných gestických komposic se tak promítly nejen na první pohled zřejmé dozvuky tradiční evropské i arabské kaligrafie, ale hlavně rozmanité hudební prvky — rytmus, melodie, harmonie, intervaly, souzvuky i zámlky. V kontrastu ke starším serigrafiím opouštím přísné centrální uspořádání a vydávám se na výpravu k okrajům formátu i za jeho hranice. Druhou podstatnou změnou je zvětšení formátu na olbřímích 70×70 centimetrů, kvůli kterým si můj mistr tiskař musel „půjčit mašinu od kamaráda“. Zvýšili jsme také gramáž krémového papíru na 300 gramů na metr čtvereční, aby ty plachty něco vážily. Všechny grafiky jsou k disposici na www.book...

Samým blahem jedním tahem

Dosud nejelegantnější série grafik, co jsem vytvořil, vám zaručeně načechrá čakry. Každý jeden kus jest láskyplně protlačen skrze síto skutečnými mistry černého a zlatého řemesla, co si po každé šichtě do voňavých fermeží labužnicky namáčejí chléb. Kromě tří přísně černokněžnických tisků nabízím i trojici nóbl zlatých motivů pro skutečné nóbl lidi. Sám ale i nadále zůstávám skromným hochem, věrným přeslavnému songu Ládi Křížka: ♫ Zlatej chlapec, to tedy já nejsem ♫ nemodlím se, na to vem jed! ♫
Všechny tisky jsou k disposici na www.book-design.eu/volna-grafika

Česká vlajka by potřebovala redesign a Petr Novague by potřeboval chladivý obklad

Lehce emotivní diskusi na Facebooku (kde taky jinde) vyvolal rozhovor s průmyslovým designérem Petrem „Novaque/Novague/Garrigue“ Novákem ve Forbesu. Může za to záměrně provokativní titulek, ve kterém se říká, že „česká vlajka by potřebovala redesign. Pomohl by pětiúhelník a svěží barvy“. Sebekriticky uznávám, že ta nebetyčná pitomost lehounce nadzvedla ze židle i mne, jinak světoznámého mistra zenu. Protože ale vím, že novináři nejsou než lovci sensací a pro čtenost udělají cokoliv, podíval jsem se pro jistotu do textu, abych Novákovi nekřivdil. Realita předčila má očekávání: — Tak Česká vlajka taky není sexy, že jo… — No ta by strašně chtěla redesign. — Jak by se dala proměnit a je to vůbec možné? — Podle mě má řadu chyb. Je udělaná narychlo, moc se v rozích potkávají hrany a tři linie. To nejde vyhrát. Je třeba s tím mírně hnout, posunout to, udělat takový malý pětiúhelník. A pak ty barvy chtějí posunout do jiného, svěžejšího odstínu...

Píše Martin T. Pecina, knižní grafik, autor publikace Knihy a typografie. Portfolio: book-design.eu

Archivy

Rubriky