Profesor Ovčáček je stálicí české výtvarné scény a zároveň jedním z mála českých výtvarníků, kteří propadli tzv. letrismu, výtvarnému proudu, jehož stěžejním vyjadřovacím prostředkem je písmo. Kořeny Ovčáčkovy tvorby se nacházejí hluboko v šedesátých letech, kdy české výtvarné scéně dominoval informel, osobitá, depresivní reakce na americký abstraktní expresionismus a akční malbu. Poměrně záhy se však v jeho díle začaly objevovat litery, fragmenty novin, počal experimentovat s propalovanými kolážemi a skulpturami zraňovanými písmem, aniž by zapomněl na "klasickou" grafiku a malbu. Rané strukturální grafiky nedají nevzpomenout na průkopníka abstraktního umění, a především abstraktní grafiky u nás, Vladimíra Boudníka, kumpána Hrabalova a Bondyho zároveň.
Starý dobrý Mechanický pomeranč
Lidové noviny vydávají již delší čas vždy jedno zásadní dílo světové literatury týdně. Před nějakými dvěma týdny došlo i na skvělou sondu do života zkažené (a patřičně brutální) pubertální mládeže — Mechanický pomeranč britského grafomana Anthony Burghesse (poprvé vydán v r. 1962).
Pozoruhodné knihy I.
Sbírám pěkné knihy a sbírám zvláštní knihy. Sbírám pěkné nebo zvláštní knihy o písmu. A tak se mi občas do ruky dostanou vcelku pozoruhodné věci.
Pít či nepít?
Rozhodně pít Plzeňský Prazdroj, vařený jedině v měšťanském pivovaru v Plzni z našich prvotřídních surovin.
Krásné písmo konečně venku
V listopadu zaplesalo srdce každého milovníka pěkného písma. Nakladatelství Paseka vydalo reprint původního vydání knižního monumentu Františka Muziky Krásné písmo ve vývoji latinky (1958, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění).