Na výstavu pořádanou Památníkem národního písemnictví chodím každý rok, mám to coby knihomil a typomil jaksi v popisu práce. Po dobrém půlroce od vyhlášení bývá otevřena v Místodržitelském paláci Moravské galerie v Brně. V pozvánce tradičně říkají výstavnímu prostoru nadneseně ambit, ve skutečnosti se jedná o uzoučkou chodbu s hajzlem na jedné a se vstupem do malé výstavní síně na druhé straně. Vpravo je výhled na obvykle pusté nádvoří, které se zaplňuje jen o velkých akcích (např. Bienále) diskutéry a alkoholiky, vlevo je solidně zakouřená kavárna, jejíž návštěvníci svým halekáním spolehlivě přeruší každé úvodní slovo. Ono ale není o co stát, člověk se stejně nikdy nedozví více než z pozvánky nebo katalogu. Krátký proslov má zřejmě za úkol dlouho nenudit, a tak se odbude spočítáním přihlášených knih a připomenutím předsedy odborné komise. Žádný happening se nekoná, takže kdo se těšil na pálení knih, má...
Smog / reklamy / knihy / plynatost / krásno / Ziegler / Exupéry!
Aktuální přetlak písemných a obrazových informací možná zrychluje reakční schopnosti a tříbí smysly. Zároveň ale tříští pozornost. Může se stát, že časem už z přemíry zbytečných informací nebudeme schopni vybírat ty důležité a rozumně je třídit. Tomuto zamoření životního prostoru, této nekontrolované přemíře vizuálních podnětů říkáme romantickým opisem vizuální smog. A podobně jako chemické znečištění atmosféry nás vážně ohrožuje na zdraví, stejně jako oxidační smog dráždí oči a sliznici. Přinejmenším. U některých jedinců dokonce způsobuje nekontrolovatelné záchvaty agrese či smutku, deprese. Zvláště pak u těch osob, které se v temných dobách svého života samy na výrobě různých reklam, vývěsních štítů a barevných tabulí podílely, obyčejně jako námezdní síla v kterési reklamní agentuře. Nejinak je tomu s knihami. Moderní obchod s literaturou přetéká barvami a je nasycen vůni potištěných archů...
Typo.cz v novém
Je známo, že nejsem velkým přítelem publikování rozličných novinek a odkazů, tentokrát ale velice rád udělám výjimku. Po několika letech totiž došlo ke zcela zásadní změně formátu serveru Typo.cz, který byl po dlouhou dobu zřejmě nejrozsáhlejším českým zdrojem informací o písmu a typografii. Teprve dnes se ovšem proměnil v moderní typografický portál se vším všudy. Největší změnou je sloučení s webem česko-anglické revue TYPO, takže na jednom místě teď můžete načerpat veškeré dostupné informace o časopisu a jeho předplatném, stejně jako rozličné aktuality z typografického dění. Tak šup! Nejkratší cestou — Typo.cz. A nezapomeňte se k Typu připojit na Twitteru a Facebooku.
O týrání nakladatelů a moderním designu coby nástroji plamenné zloby
Knižní nakladatel je bytost bezelstná, nadmíru křehká, při neopatrném zacházení hrozí roztříštit se až na samotnou molekulární podstatu. Upřímně se vyděsí při pohledu na čistě typografickou obálku. Na čele mu vyvstávají krůpěje ledového potu už jen při zmínce o netradičním technickém řešení. Tři Otčenáše odříká pokaždé, když se paginace přesune ze spodního okraje sazby na kterékoliv jiné místo dvojstránky. Z každé nepotištěné stránky dostává černý kašel, psotník či svědivou vyrážku. Čistým protikladem je mu typograf — rebel, podvratný živel a liška podšitá. Za svou práci bere nehorázné peníze, proto má neomezené množství času vymýšlet nespočet anarchistických aktivit, kterými nebohého nakladatele vytrvale a se zvrácenou rozkoší deprimuje. Donekonečna navrhuje nudné knižní obálky, které ani zdaleka nenaplňují spotřební podstatu upravovaného zboží, plýtvá místem, po nocích spisuje výhružné e-maily a odmítá přijmout dobře míněné...
Bible21 aneb O písmu v Písmu
„Nová“ Bible je titulem, na jakém se poštěstí pracovat jen jednou za život. Pokud hlavním smyslem nového překladu bylo přiblížit staré náboženské texty současnému čtenáři, lze předpokládat, že ani ve věci úpravy nebudou autoři lpět na historizujícím přístupu a odhodlají se k volnějšímu typografickému pojetí. Tato veskrze logická úvaha ovšem naráží na jeden zásadní paradox: nejlépe upravené knihy jsou totiž ty z úsvitu tištěné typografie — první Gutenbergovy bible z patnáctého století. Všechny pozdější knihy už nenávratně slevují z dřívějších nároků — velkých knižních formátů, luxusní výpravy i pečlivosti technického zpracování. Přijmeme-li tuto skutečnost jako užitečné varování, že na starého dobrého Gutenberga se nesahá, docházíme nutně k osvobozujícímu poznání, že kniha v jednadvacátém století není o mnoho víc než kromobyčejným produktem denní potřeby. Jako časopis, telefon nebo počítač připojený k internetu. A výtvarné...