„Nová“ Bible je titulem, na jakém se poštěstí pracovat jen jednou za život. Pokud hlavním smyslem nového překladu bylo přiblížit staré náboženské texty současnému čtenáři, lze předpokládat, že ani ve věci úpravy nebudou autoři lpět na historizujícím přístupu a odhodlají se k volnějšímu typografickému pojetí. Tato veskrze logická úvaha ovšem naráží na jeden zásadní paradox: nejlépe upravené knihy jsou totiž ty z úsvitu tištěné typografie — první Gutenbergovy bible z patnáctého století. Všechny pozdější knihy už nenávratně slevují z dřívějších nároků — velkých knižních formátů, luxusní výpravy i pečlivosti technického zpracování.
Přijmeme-li tuto skutečnost jako užitečné varování, že na starého dobrého Gutenberga se nesahá, docházíme nutně k osvobozujícímu poznání, že kniha v jednadvacátém století není o mnoho víc než kromobyčejným produktem denní potřeby. Jako časopis, telefon nebo počítač připojený k internetu. A výtvarné prostředky užité ke zprostředkování čtenářského zážitku mají být pokud možno neokázalé, civilní, ba asketické… Pokud podobně uvažovali i autoři úpravy, smekám pomyslný klobouk, protože cíle dosáhli beze zbytku. Bible vyšla ve třech typech vazby a několika barevných verzích. Levná varianta v pevných deskách, dražší v měkké imitaci kůže a luxusní v kůži a se zlatou ořízkou. Všechny tři jsou poměrně uměřené a zachovávají si svou vážnost i bez užití zbytečně křiklavých prostředků. Aniž by při tom rezignovaly na pěknou, citlivou úpravu.
Bible má svůj logotyp. Moderní značku Petra Stieglera tvoří Helvetica s téměř nulovým prokladem mezi znaky. Svislé dříky znaků jsou seříznuty do obloučku a připomínají tak vzdáleně způsob, jakým píše seříznuté pero — nástroj gotických manuskriptů. Provedení je však trochu amatérské a bezradné, pokusy upravit písmena B a e v podobném duchu jako i, b, l vyznívají násilně a nepřesvědčivě. Vyražené na vazbě se ještě nedokonalosti ztrácí, v tisku na titulní stránce uvnitř svazku jsou už docela rušivé.
Typografy-nihilisty se smyslem pro ironii jistě pobaví zjištění, že Bible je vysázena písmem Utopia (Robert Slimbach, 1989). Nebudu autora Luboše Kendru vinit ze záměrné zlomyslnosti — ostatně písmo v textu funguje velmi dobře. Má zkrácené dotahy i dostatečnou tmavost na to, aby bylo skvěle čitelné i v malých stupních a umožnilo kompresní sazbu s malým řádkovým prokladem, což je pro daný účel vpravdě kruciální vlastnost. Ovšem vzhledem k tomu, že je tiskový typ již poněkud staršího data, postrádá důležité typografické vymoženosti posledních let, které každé složitěji strukturované knize pomohou vyřešit některé drobné detaily. Mám na mysli zejména sazbu indexů a poznámkového aparátu. Zatímco v knize je pro indexy užito číslic vzniklých zmenšením obyčejných textových numer, moderní fonty už mnohdy obsahují sadu speciálně nakreslených číslic, které se do textu hodí lépe — jsou obvykle větší, širší, tmavší a v malých stupních lépe čitelné. V poznámkách pod čarou jsou číslice odkazující na verše nesmyslně vyznačeny kursivou, vazba mezi textem a poznámkou je tak nelogicky přetržena.
Vnitřní úprava je solidní, má však menší nedostatky. Neproložené řádky jsou až příliš dlouhé, přechod z jednoho řádku na druhý vyžaduje od čtenáře značné soustředění. Černou barvu textu doplňuje v záhlaví, paginaci a nadpisech doplňková červená. Nadpisy v textu jsou ale vyznačeny příliš okatě — větším stupněm, tmavším řezem, kursivou i barvou. Bohatě by postačilo střídmější vyznačení pouze doplňkovou barvou, případně v kombinaci s kursivou. Totéž platí pro živá záhlaví; proložené kapitálky se nehodí kombinovat s tučným řezem.
Výtečné je však technické zpracování. Knížky vytiskla nizozemská tiskárna Jongbloed, která se na podobné publikace specializuje. Chválím zvolené materiály. Jemný biblový papír sice prosvítá, ale to lze u tak nízké gramáže těžko brát jako chybu. Má krásnou žlutou barvu a je velmi příjemný na dotek, stejně jako potahový materiál knižního bloku. Hřbet svazku je jemně zaoblený, rožky stránek zakulacené, kniha se pohodlně rozvírá a hezky voní.
Mám takové tušení, že knihu zakoupí nejeden ateista jen proto, že je pěkná. Ale možná do ní občas nahlédne a něco si z ní přečte. A to není úplně špatný výsledek.
Vyšlo v literárním měsíčníku Host 7/2009. Publikováno s laskavým souhlasem redakce.
Krasna kritika, dlouho jsem necet neco tak peknyho, dik.
Logo me rusilo, nevedel jsem proc, vzdycky jsem videl bibli jen v rychlosti. Mozna mi prijde zbytecne moc „radoby“, ale Helveticu jsem neidentifikoval!
Taky si jednu koupim.
Na tuto knihu jsem zvědav od chvíli, kdy jsem o ní prvně slyšel. Bylo to v souvislosti s reportáží o lidech, kteří se podíleli na revizi textu. Zaznělo i několik ukázek a porovnání, které ve mě zanechaly potřebu koupě knihy.
Právě ta míra ohnutí tak fundamentálního textu mne přivedla k myšlence, jaký je asi originál, překladem nezměněný, smysl původního textu.
K překladu například http://nohavica.cz/cz/tvorba/opera/mozart_don_g/libreta.jpg
Nu a pro zájemce o nahlédnutí je celá publikace v PDF ke stažení (legálně) na http://www.nbk.cz/
Pastelko, díky za doplnění. Já ještě dodám, že na webu NBK je ke stažení také audio nahrávka Nového zákona. Pokud se nepletu, časem přibude i Starý zákon. http://www.nbk.cz/preklad_bible/audio_NZ
mohli navíc tomu textovému logu přidat i ten stylizovaný alef, který mají na webových stránkách, potom by byl v logu přítomen Nový zákon (helvetika) tak Starý zákon (ten alef), jen se mi zdá, že je od toho textu odsazen příliš
Dobrá recenze…
Já osobně se těším na konkurenta — na podzim vyjde tzv. Jeruzalémský překlad (http://krystal.op.cz/jeruzalemska-bible). Zajímavé bude jistě srovnání obou řešení.
To jsem docela zvědavý. Podle řešení vazby to zatím vypadá na tradiční přístup.
K logotypu: vyznívá amatérsky. Nedokonalá práce s písmem. Tedy alespoň pro mne. Jak z raných devadesátých let. Autor snad odpustí. Pokoušet se téměř monolinérní Helveticu připodobnit psaní seříznutým perem by bylo: 1. neopodstatněné, 2. marné. Takže hádám, že inspirace šla spíš od celkové úpravy knihy (oblých rožků obálky). Vůbec to nesouvisí s úpravou obsahu! (ale to je jen můj předsudek: kniha jako celek)
Vlastně ani netuším proč by měla mít kniha logo(typ). Je to buržoazní nesmysl.
K úpravě: Gutenbergovy bible jde z dnešního pohledu asi těžko považovat za nejlépe upravené. Nečitelné písmo, nejen stylem, ale i množstvím roztodivných ligatur. Z estetického hlediska (a z Tvého hlediska) je to radost pohledět, ale nejde to přečíst!
Nedostatečně proložené a dlouhé řádky jsou, zvlášť u tak rozsáhlého textu, obrovský nedostatek. Průsvitný papír je taktéž chybou. Je to něco, co mě u Biblí zvlášť ruší ve čtení. Důvody jsou zřejmé (finanční), pochopitelné a snad odpustitelné, ale nejsou to malé nedostatky (mluvíme-li o úpravě současných knih).
Proč je nadpis „Pátá kniha“ na posledním obrázku vycentrovaný (a vůči čemu)? To není zrovna moderní přístup. Nevidím ale kontext.
Chtělo by to obrázek poznámek pod čarou, když už o nich mluvíš. Rád bych si o nich udělal představu, zajímá mě to.
Za zásadní považuji především posun od vícesloupcové (spíš referenční, slovníkům podobné) sazby k jednoduchému textovému bloku (vyhrazenému spíš beletrii). Tedy alespoň to ekumenické vydání co mám doma má více sloupců a Gutenbergovy taky. Skoro jako by to byl standard?
Celkově mě to moc neoslovilo (v knihkupectví jsem prohlédl a zase odložil), ale já knížkám nerozumím.
Co se Gutenberga týká, písmo bylo kvůli nedostatečnému rozlišení znaků přirozeně méně čitelné než antikva. Nicméně pro tehdejšího čtenáře bylo písmo natolik obvyklé, že je jistě četl o mnoho snáze než my. Toto bych ale Gutenbergovi nezazlíval, volba gotického písma byla jaksi mimoděčným jevem. (Zvlášť s ohledem na jeho německé kořeny a fakt, že v Německu se lomená písma držela tak urputně až do dvacátého století.)
Tvrzení, že logotyp (knihy) je buržoazní nesmysl, mi přijde asi natolik pravdivé, jako Vénův výrok, že salát je antijídlo a levicová úchylka. :)) Ale je to už moc mimo téma, tak se prosím polemiky tohoto druhu raději vzdejme. Ovšem souhlasím, že ten logotyp není moc podařený. Na první pohled zaujme, při bližším zkoumání spíše otráví.
Dlouhé řádky jsou daní za opuštění klasické dvousloupcové sazby. Myslím, že vyjma kapesních formátů se dva sloupce dodržují jako pravidlo. Opravdu mi to tak přijde, že jde o posun od „odborné“ sazby k „beletristickému“ pojetí. Je to logické, přihlédneme-li k evidentní snaze udělat Bibli přirozenější, věcnější, srozumitelnější. Má se to číst více jako příběh bez odboček, rušivých prvků a příliš výrazných indexů. Takže pokud jsou zde řádky moc dlouhé, je to zřejmě vinou špatné volby formátu. Měl být o něco užší, když nelze řádky víc proložit anebo zvětšit písmo.
Re VfB et al.: Mně jako laikovi právě od samého začátku přišlo evidentní, že zaoblené sešikmení dříků má napodobit alef (viz to zmiňované logo – povšimněte si také rozdílu mezi horním a dolním rohem B; jako http://bible21.cz/files/favicon.ico mají právě jen ten alef, pohříchu na neprůhledném pozadí; to opravdu nikde v knížce samé není?), respektive hebrejské písmo vůbec (nejsem s to vygooglit, jakým nástrojem se psalo).
Nehodnotím Gutenberga (a jeho volbu použít loméné písmo). Byl to jistě skvělý chlapec. Ale dnešní kniha je oproti jeho biblím uživatelsky podstatně promyšlenější, lomené gotické bestie nechme stranou, ale co ty slitky (nikde jinde neviděné), nebo třeba ty „průběžné iniciály“ v textu, je to krásný, ale kdo je jim na to dneska zvědavej? :) Ty knihy nebyly navrhovány ke čtení, ale jako doklad bohatství, jako šperky.
Logotyp. Nechtělo se mi to nějak rozvádět, je to přeci jen pohled na knihu a ne na zbytečnost logotypů všeho. Postřeh je to však veskrze věcný.
… levicová úchylka :-)
S tou sazbou jsem to přesně tak myslel. To mělo být v hlavním textu!
Do hlavního textu se jsem se už nevešel. Je to psáno do časopisu a mám jen 4200 znaků. Takže hodně škrtám. :)
Podle mě Gutenberg dělal už v patnáctém století částečně to, o co se dnes snaží InDesign či jiné moderní sázecí aplikace. Protože ale tehdy nemohl podle chytrého algoritmu měnit třeba mezipísmenné mezery, vypomáhal si jinými prostředky — například různými slitky, aby docílil rovnoměrného zabarvení sazby na stránce. Což bylo vlastně úžasné. Jistěže to tehdy s sebou neslo různé negativní efekty jako používání divných zkratek a podobně… Jako vizuální dílo to fungovalo skvěle, čitelnost ideální nebyla. To je fakt.
Byl to skvělý chlapec, to jo. :)
A ještě co se formátu týče: kdyby nakladatel použil formát v poměru zlatého řezu (jak se to ostatně u těch starých kodexů/biblí) dělalo, zabil by dvě mouchy jednou ranou. Formát by byl užší, řádky kratší… no a zároveň by tím prokázal jakousi úctu k historii té knížky a k historii knižní kultury vůbec.
Jane Vaňku juniore, alef je natolik stylizovaný, že jsem ho zprvu nepoznal. Vypadá spíš jako nějaká nakladatelská značka — tomu ostatně odpovídá i umístění na/v knize. Nachází se dole na hřbetu a taky dole na liché stránce před patitulem. Snahu autora sladit dohromady alef a písmo (logotyp) chápu a oceňuji, výsledek je ale přinejmenším rozpačitý. Kdyby si nezvolil Helvetiku, poměrně přísný technicistní grotesk, který se podobným úpravám vzpírá, mohl být efekt lepší, snad přirozenější.
A to já se rád budu pitvat v tom logu nelogu. Vždyť je to jen titul knihy. Možná to někdo někde nazval logem, ale jako logo se to přece nepoužívá. Je logické, že na propagačních materiálech či webu se objeví titulek té knihy jako zástupný prvek, ale proč to hned považovat za logo. Z funkčního hlediska jde přece uplně o jinou věc.
Ale co by mě přišlo zajímavé, kdyby církev vytvořila logo bible jako takové a jako s logem produktu by s ním tak pracovala. Proč nevydávat bible všude na světe pod jednotným vizuálem?
Určité věci by se mohli podřídit zvyklostem dané lokality, formát, materiál, úprava, jazyk atd, ale logo Bible by mohlo být všude stejný.
:)
Logem to (teda alespoň já) nazývám právě proto, že se to príávě jako titul nechová – nesouvisí to s ostatní (vnitřní) úpravou – a jakoby se to snaží značkovat (např. všechny verze stejně). Je to jako cejch na krávě.
O jednom křesťanským logu bych už věděl. Je to ostatně jeden z nejrozšířenějších visuálních stylů.
Lukáši, myslím, že je docela jedno, jestli tomu říkáme logo, nebo ne. Je evidentní, že autor se logotyp pokusil vytvořit. Kdyby tomu tak nebylo, vystačil by si s čistou Helvetikou či jiným typem, jak je ostatně obvyklé, a nesnažil by se písmo povýšit na jinou rovinu. Zaoblené „logo“ zde skutečně plní funkci značky.
Obávám se, že nápad vytvořit všeobjímající logo Bible by se neujal. Kdo je autoritou, která rozhodne o „správnosti“, vhodnosti, kvalitně či nadčasovosti takové značky? Církev? Která církev? A proč? Jak by si pak mohla užívání své značky vynucovat? Opravdu by mě přinutili užívat značku, kterou posvětil kupříkladu hitlerjunge papež? Jak by se pak odlišila jednotlivá vydání v různých nakladatelstvích?
Jediná možnost, jak by taková věc teoreticky mohla fungovat, je ta, že by nějaký zručný a renomovaný designér navrhl značku nebo rovnou jakýsi základ vizuálního stylu, a následně nabídl svou práci k volnému stažení a užití. Pokud by jeho práce našla odezvu, skutečně by mohla vejít v obecné užívání a časem se i stát obecně přijímanou na mezinárodní úrovni. To je ale jen taková fantazie. Myslím si, že není od věci mít různá vydání Bible v naprosto rozdílné úpravě — ostatně pro designéra je to vždycky velká a zajímavá výzva.
Dovolím si pár neuspořádaných poznámek k sazbě, čerpaje při tom ze zkušeností sazby dvou vydání. Ta byla sice v italštině, ale domnívám se, že v češtině bude situace podobná.
1. „Uživatelé“ Bible jsou velmi konzervativní a těžko jim lze nutit věci, na které jsou léta zvyklí. Je to podobné, jako kdyby se nějaký přičinlivý grafik pokoušel změnit sazbu matematiky. Spousta na první pohled nepochopitelných rozhodnutí je tak dána tradicí. Nejsem proti změnám, ale u knihy takového významu musí být velmi pozvolné. V tomto vydání musí čtenáři skousnout překlad, který se snaží oprostit od historizujícího jazyka, a nějaké kotrmelce v grafice by mohly být přespříliš.
2. Bible se dělá v zásadě ve dvou variantách: domácí, která může vážit třeba deset kilo, a kapesní, kterou si věřící berou s sebou na bohoslužby. Tam jde především o skladnost a pochopitelně i cenu. Z šíře role papíru pro tisk pak snadno vypadne několik málo možností, jak formátem knihy co nejvíce ušetřit na papíru. A že je to nějakého papíru!
3. Dvousloupcová sazba je v Bibli poměrně výhodná. Text totiž obsahuje mnoho pasáži řazených do veršů (třeba celé Žalmy), čímž je sloupec textu velmi úzký. Sice by teoreticky šlo části textu sázet jednosloupcově, v praxi by s tím byla ale spousta problémů. Třeba Pentateuch obsahuje jak běžný text, tak text ve verších (někdy dost dlouhý) a pochybuji, že by do střídání 1-2 sloupce šel zavést rozumný systém.
4. S verši v Bibli se pojí ještě jedna grafická nepříjemnost. Některé části textu, například výroky, jsou tradičně sázeny jako verše, tj. s daným dělením na řádky, i když jiné než tradiční opodstatnění tu zřejmě není. Některé verše (tj. řádky) jsou velmi dlouhé, až si volají po jednosloupcové sazbě, jiné jsou zase velmi krátké. Má-li mít celá Bible jednotnou úpravu, je třeba vybrat takové řešení, které chtě nechtě bude v některých pasážích vypadat pitomě.
5. Bible se ve většině případů nepoužívá jako román, ale spíš jako encyklopedie. Při bohoslužbě se řekne třeba „žalm 30, verš 10“, a je třeba co nejrychleji nalistovat. Proto volání po decentnější úpravě nadpisů apod. nepovažuji za rozumné.
Petře, vyjádřím se pouze k poslednímu bodu. Střídmějším vyznačováním mám na mysli typograficky čistší řešení. V lidech je z nějakého mně neznámého důvodu zakořeněna představa, že čím více řezů a barev použijí, tím výraznější je vyznačení. Není to pravda. Kupříkladu tučná podtržená kursiva v pestré barvě je pouze prasárna. Vyznačovat se má větším stupněm nebo jinou barvou nebu tučným řezem nebo kursivou nebo kapitálkami. Tučná kursiva se hodí jen do odstavce již vyznačeného kursivou, tučné kapitálky jen do sazby z kapitálek a podobně. Kombinování několika druhů vyznačování bez podobné logiky je poznávacím znamením amatérismu nebo nedostatku vkusu.
No já nevím. Je to mimo tu hlavní diskuzi, ale prostě nemůžu souhlasit s tím označením titulu knihy jako loga. Martine, kdejaká obálka knihy má graficky pojednaný název. Je přeci rozdíl mezi logem (nástroj plnící určitý účel) a titulem (jakkoliv ozdobným graficky pojednaným, nicméně pořád plnící jiný účel než logo). Ale v rámci toho co tu řešíte je samozřejmně jedno jak tomu budete řikat, až do chvíle kdy bych třeba úplně stejně označoval grotesk za antikvu s tím, že jde přeci tak jako tak o písmo a je jedno jak tomu budeme řikat. :)
Zavádět jednotné ‚logo‘ bible jsem samozřejmně nemyslel vážně. :)
Martine a nedělej že spíš. Skákala spí. Ale ty určitě zalamuješ a zalamuješ. Přiznej barvu.
To je divné… Tolik úvah nad fonty a žádná nad obsahem. B-21 je totiž kniha paradoxů. Tiskařsky, knihařsky je vyrobena vcelku dobře. Zato překladatelsky je to bezkonkurenčně nejhorší text ze všech dosavadních.
Přesným opakem je tzv. „Synoptická Bible“. Ta obsahuje dva nejlepší české překlady v jedné vazbě, ale to rozvržení textu na stránkách… to je děs. Třikrát hanba tomu, kdo to vymyslel a schválil. Po otevření knihy je první sloupec vlevo ekumen, pak je kralický, ale na pravé straně je to naopak ! Hledá se v tom blbě, čte se to blbě…
Podobně jako některé z dalších „moderních“ zpracování, kde jsou čísla veršů necitlivě vložena do textu obrovskými numery, nebo záplava poznámek, atd.
Romane, nacházíte se na typografickém blogu, nikoliv na blogu literárním. Proto ty úvahy nad fonty.
Vím, proto jsem zmínil i zpackané rozvržení textu u dalších. Zejména u Ekumenu si pořád nedají pokoj s experimentováním a zdá se mi to být čím dál horší…
Dodnes se mi nedaří zapomenout, jak jsem zíral, když kolem roku 1994 vydala ČBS novou sazbu Kralické ( velká černá,“rodinná“ ), kolik tam bylo tiskových chyb… No, hnus, velebnosti.
Už ten corpus delicti, nemám. Prodal jsem ho pod cenou, ale přesto s pocitem hanby a provinění, protože jsem věděl, že není v pořádku. Dnes už bych to neudělal. Zajel bych do ČBS, omlátil jim to o hlavu a požadoval vrácení peněz.
Smutně dopadl i „fotomechanický“ přetisk Kralické z roku 1991. Místy se viditelně nedostává inkoust, písmenka jsou čím dál „okousanější“, mizí bříška i diakritika ( např.str.245 ), ale na jiných stránkách jsou literky vypasené, jako vepříci.
Ale možná je to spíš vina tiskařů, než typografů…
Snad jen pár úvah k Petrovým bodům z 31.srpna :
1. Obrat „pozvolná změna“ vyvolává dojem, jako bychom pomalu, ale jistě, měli obrušovat krychli až z ní bude koule. Uvěřil bych tedy oprávněnosti „drobné změny“ – nikoli změny pozvolné.
2. A věříte, že nejcennější jsou právě ty středoformátové ? Malé se blbě čtou, velké se špatně přenášejí. Nechápu, proč se Kralická ani Ekumen nedělá ve středním formátu v měkké vazbě…
3.+ 4. Codex Sinaiticus nebo Vaticanus mají „jednotnou úpravu“ :-) A vypadají proto špatně ? Neřekl bych… Myslím, že přehnaný ohled na domnělou „tradici“, která údajně chce např. poezii a krátké věty v úzkých sloupečcích je nerozumný a kontraproduktivní. To je právě to, co pak způsobuje ty „potíže“. Myslím, že při šířce listu od 10 do 14 cm je ideální jednosloupcová sazba ( všude ). U většího bych pochopil dvousloupcovou ( všude ). Jaképak potíže.
5. Přesně naopak. Myslím si, že je geniální, když nad textem, u horního okraje je vždy, na každém listě, název příslušné knihy. Všechny ostatní čísla a poznámky by měly být velmi decentní, malé a nejlépe v kurzívě, jinak působí rušivě. To, co popisujete, je spíše Bible pro slabozraké, kteří ji nikdy předtím nečetli ( takže se v textu neorientují ) a jen si chtějí občas, rychle najít nějaký odkaz.
Dodatek :
Důvod, proč jsem napsal „od 10 cm“ vlastně naznačuju v předchozím bodě. Bible s listy pod 10 cm je snad vhodná jako kuriozitka do muzea, ale na souvislé čtení asi ne.
Romane, díky za Váš názor. Je dobře, když se k věci vyjadřují letití uživatelé „knížky“ a znalci různých jejich vydání. Kdybych Bibli upravoval já, rozhodně bych si sehnal všechna možná dostupná vydání, stará i nová, dlouho experimentoval se sazbou a dlouho přemýšlel, co od výsledku chci.
Co se formátu týká, nebyl bych tak příkrý. Jsou zkrátka knihy (a Bible) pro různé příležitosti, od toho se obvykle odvíjí jejich formáty. Pokud s sebou knížku často nosíte (v tašce třeba), bude Vám nejspíš vyhovovat střední formát, někomu se bude hodit malý a někdo si potrpí na velký, protože má svazek většinu času schovaný v knihovně nebo rozložený někde na stole. Velké formáty se hodí pro vydání spíše reprezentativního charakteru, menší formáty jsou praktičtější.
Těžko lze jen tak předepsat, od jaké velikosti jsou vhodné dva sloupce, tak jednoduché to není. S menším formátem se vždy zmenšuje i písmo, takže se klidně může stát, že malého vydání bude písmo kolem osmi bodů, zatímco u velkého formátu dvanáct nebo čtrnáct. Podstatný je vždy poměr velikosti písma, jeho proporce a proklad řádků vůči formátu publikace. A to jsou parametry, kde nám prostá matematika nestačí. Je to spíše otázka, citu, zkušenosti a konkrétního zadání.