Knižní obálky Josefa Čapka dlouhodobě patří mezi nejstálejší držáky mezi bibliofily. Zdobí většinu výloh českých antikvariátů, čile se s nimi obchoduje v kamenných i elektronických obchodech a jsou populární mezi sběrateli, a dokonce i mezi tou částí veřejnosti, pro kterou třeba kniha zrovna není na úplném vrcholu jejich osobního zájmu. Čapkův elementární grafismus, jeho rafinovaná stylizace skutečnosti, stručnost a úspornost výrazu odolávají nepřízni času více než dobře. Je až s podivem, že zrovna autor, který sám sebe vnímal spíše jako malíře a o své knižní tvorbě neměl přehnané mínění, se stal pro mnohé synonymem moderního knižního úpravce — třebaže jeho pojetí knižní úpravy bylo omezeno de facto jen na řešení obálky a ilustrací. Tam se však plně projevil jeho smysl pro pádnou výtvarnou zkratku, rafinovanou stylizaci a práci s elementárními grafickými tvary-znaky. Mnohdy ne nepodobnými estetice masek...
Čerstvá krev z Underware
Nepřipadám si zatím dost gay, ale do hošanů z písmolijny Underware jsem rozhodně zamilovaný. Radost mi dělají pravidelně, a to nejen originálními písmy, ale také svými soukromými projekty, které zcela evidentně nejsou motivované touhou udělat kšetf, ale prostou radostí z tvořivého úsilí. Ostatně psal jsem o tom třeba tady a nevidím důvod opakovat se. Naposledy mě tihle tři typografové potěšili unikátní (raritní, jedinečnou, bibliofilskou) knížkou Book of war, mortification and love, kterou napsal Ruud Linssen. Nebude od věci říci si k tomu pár zajímavých informací. V roce 2006 vyšlo v Underware báječné písmo Fakir (velkou osmistránkovou recenzi jsem napsal před dvěma lety pro podzimní Typo 33). Jeho autoři v té době nebyli spokojení se svými nápady na reprezentativní vzorník nebo publikaci, a tak se rozhodli nechat projekt u ledu do doby, než dostanou nějaký geniální nápad. K tomu došlo asi o rok později, když si...
Akce! Perverše! Sběratelská edice!
V tomhle počasí se má touha dělat nebo psát něco smysluplného blíží nule. Pokud jste na tom podobně, ale nechcete se u vody jenom grilovat, uděláte nejlépe, když si koupíte moji knížku, abych měl na pivo. Zaprvé uděláte dobrý skutek, zadruhé to prospěje vašemu mentálnímu zdraví, protože ani v tomhle parnu (polsky pornu!) není docela úplně vhodné rezignovat na hodnotnou literaturu, a ochuzovat se tak o významné kulturní zážitky. K chlupaté dece a flašce dobrého vína si teď můžete přibalit knížku, kterou jsem vlastnoručně podepsal. A až se před svou nastávající vytasíte se signovanou kopií Perverší (Perveršů), případně rovnou s jednou z padesáti číslovaných kopií, nezůstane jedna dírka suchá.
Objednávat můžete z mého soukromého webu, kde také najdete veškeré potřebné informace. Akce trvá do konce léta, nebo do odvolání.
Zeměpisné rébusy aneb Kdo si hraje, nezlobí!
Tak nám začaly prázdniny, milé děti. Abyste se následující dva měsíce nenudily, připravil jsem pro vás malou hru. Zde naskenovaný sešitek Zeměpisné rébusy pro mě z knihovny před několika měsíci zachránila Maruška, které tímto srdečně děkuji. O dalších skvostech získaných stejným způsobem si můžeme povědět někdy jindy, ale teď se prosím soustřeďme na tuto báječnou hříčku, kterou roku 1936 vydala Státní grafická škola v Praze. Obsahuje dvaadvacet pekelně zábavných grafických rébusů, které v sobě skrývají rozmanitá města, státy, poloostrovy, řeky a podobně. Dávám to sem na blogísek hlavně proto, že ve značné výhodě jsou znalci českého jazyka a typografové — několik řešení je totiž založeno na práci s přesmyčkami, diakritikou či interpunkcí. Příjemnou zábavu! Kdo první všechno uhodne, dostane ode mě Perverše s věnováním. Musí si je ale vyzvednout po dohodě v Brně, protože se mi kvůli tomu nechce chodit na poštu. :) Aktualizace: rébusy...
Kolmým startem na Planetu Eden
My, pionýři 7. A třídy 13. ZDŠ v Ústí N. L.-Bukově, se zavazujeme, že sebereme tolik železa, kolik vážila kosmická loď Východ i s astronautem. (Ohníček, 1961, č. 6) Základní školy byly ještě v osmdesátých letech plné kolektivního dětského nadšení. Sbíralo se kdeco — papír i železo, na radiátorech se sušily pomerančové slupky a v hodinách výtvarné výchovy jsme kreslili kromě pohledů z okna i nezbytnou Auroru. A pro mnohé měla poměrně výsadní postavení vědeckofantastická literatura, která zakrývala nedostatek dobrodružství v socialistické mizérii. Mars se tak mohl stát zástupným symbolem pro dovolenou u moře, výlety na Venuši suplovaly únik z panelákového sídliště a kosmická technika, vyobrazená na obálkách časopisů a dostupná v podobě hraček, zdatně konkurovala nedostupné elektronice. Režim si zprvu, na začátku padesátých let, s celým žánrem science fiction nevěděl rady, protože se vymykal...