Je taková zvláštní kategorie knih o designu, ve kterých nejsou skoro žádné obrázky. Jedná se zpravidla o teoretické stati reflektující myšlenkové zázemí jejich autora. Většina lidí nad takovými knihami ohrnuje nos, protože je nebaví číst a protože veškeré své povědomí o designu získávají z instantních designérských blogů-katalogů. Není pak divu, že většina adeptů grafického designu nahrazuje studium a poznání intuicí. Jako by texty lidí, kteří zemřeli před pětatřiceti lety (a většinu toho napsali ještě o několik desetiletí dříve) byly zbytečnou přítěží, jež omezuje tvořivost.
Do skupiny knížek spíše spoře vypravených obrázky spadají i Mental Vitamins Ladislava Sutnara, předního česko-amerického designéra (1897 Plzeň až 1976 New York). Publikace vyšla v roce 2011 péčí Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a nakladatelství Kant. Jedná se o trochu nesourodý soubor autorových časopiseckých článků, příručkových textů a korespondence… v podstatě o texty, které se už nevešly do sutnarovské publikace vydané roku 2003 u příležitosti jeho velké monografické výstavy. Při studiu textů se do jisté míry vnucuje srovnání se Sutnarovým vrstevníkem Karlem Teigem, který měl na poli propagace moderní typografie nemalé zásluhy. Ale zatímco Teigeho články zůstávaly většinou v ideové rovině, Sutnarovy texty jsou o dost víc prakticky, didakticky a skoro až věděcky orientované. Ne že by se omezovaly jen na funkční aspekty designu, spíše poukazují na provázanost teoretického základu s konkrétním grafickým výstupem. Možná až zbytečný prostor — celých padesát stránek knihy — je věnován korespondenci dokumentující peripetie spojené s typicky sutnarovskou dětskou stavebnicí Build the Town, jež se vinou válečných a organizačních těžkostí nikdy nedočkala masové produkce.
Na publikaci Mental Vitamins se mi zdaleka nejméně líbí její úprava Radima Peška. Měl bych ale správně napsat, že mě na první pohled zaujal formát knihy i střídmost v grafice a materiálu. A že teprve postupem času, až při čtení, mě začala provokovat absence smysluplné navigace, která by odpovídala duchu Sutnarových představ o inteligentně organizovaném vizuálním toku. Snaha kopírovat (či parafrázovat) sutnarovskou úpravu se v kontextu jiného formátu a pozměněného obsahu úplně míjí účinkem. Na stránkách, kde se citují pasáže z přelomové publikace Visual Design in Action, je to nejmarkantnější. Zatímco v originále se autor pomocí jednoduchých značek (trojúhelníky, čtverce a puntíky) odkazoval k jednoznačně rozmístěným částem knihy (kapitolám, barevným přílohám a poznámkám pod čarou), v Peškově úpravě se všechny grafické symboly na stránce slily v jakýsi tekutý maglajz, v němž se čtenář vyzná až po pečlivém prostudování původní úpravy.
Při čtení v duchu přemýšlím, kolik kusů takové knížky se vlastně může prodat. Mám obavy, že — stejně jako většina ostatních podobně úzce zaměřených publikací — je zajímavá skoro výhradně pro sběratele, pedagogy a typofily; širší veřejnost osloví jen stěží. Je mi to docela líto, protože všem svým čtenářům, kteří se nenechají odradit trochu nepřehledným obsahem, nabídne užitečný pohled do myšlení asi nejprogresivnějšího českého designéra naší historie.
Uf, koukám i web UPM je značně kostrbatá jízda; škoda.
Moc nechápu cenovou politiku UPM. Knížka je o 60 stran delší a o 200 Kč dražší než také čerstvě vydané Sutnarovy Americké Venuše (http://www.upm.cz/index.php?page=145&language=cz&year=2011&id=85), které jsou ovšem kompletně v barvě.
Jinak vřele doporučuji aktuální Sutnarovu výstavu v Galerii Rudolfinum. Malá, ale velmi příjemná.