Za typografy zdravější a krásnější!

Při pohledu na vrcholnou produkci grafických velmocí je snadné propadnout pocitům trudomyslnosti a méněcennosti. Při pohledu na stav a úroveň našeho vysokého školství ještě o poznání snáze a rychleji. Faktem je, že české prostředí ovlivnilo dějiny světové typografie více technologicky než umělecky, protože špičkové výkony jsou u nás stále více individuálními výjimkami než normálním stavem.

V Praze se narodil Alois Senefelder, vynálezce litografie. Světlotisk vynalezl Jakub Husník, hlubotisk Karel Klíč a ofset Kašpar Hermann. Z historie víme, že každý pokrok si žádá oběti, a tak i jejich vynálezy a zlepšení zpravidla doprovázely značné ztráty na zdraví i životech. Nebozí tiskaři se v minulosti potýkali s mnoha zdravotními neduhy, jako je podráždění sliznice nebezpečnými výpary, chronické nemoci hrtanu a průdušek, krční choroby, plochost nohou, křečové žíly, sklesnutí ledvin, střev, křeče svalstva, nechutenství, zácpa, olovnatá kolika, křivice, bolesti hlavy, malátnost, závratě, nespavost, kožní onemocnění způsobená dvojchromanem draselným, dále pak různé ekzémy a puchýře, poruchy krvetvorby, krvácení z nosu a ledvin, epilepsie, krátkozrakost či neurastenie (přičítaná usilovné práci, pozornosti, účinku nočních směn a vlivu nikotinu a alkoholu!). Časté byly i úrazy na tiskových strojích, namátkou rozdrcení ruky nebo skalpování neupnuté kštice, v extrémních případech pak vznícení par prchavých ředidel. Ve dvacátých letech platila za největší postrach typografů tuberkulóza plic a ostatní nemoci dýchacího ústrojí — například v Itálii statistika z let 1921—1925 prokázala, že tiskaři a grafici tvořili skoro 30 % všech onemocnění tuberkulózou.

Oč bezpečnější život vede dnešní grafické pokolení! Kromě zkaženého zraku hrozí vlastně jen typické nemoci všech sedavých zaměstnání — hemeroidy, skoliosa, obezita a syndrom karpálního tunelu. Což je ve srovnání s neduhy našich předchůdců jednoznačně povzbudivé zjištění. Znatelně větším rizikem rizikem pro zdraví a život jsou ovšem nástrahy psychického ražení, především věčné rozpory mezi rozumem, velícím nepíchat do vosího hnízda, a citem, vyžadujícím vytváření duševních hodnot. Typografové jsou totiž převážně substance prchlivé, těkavé a éterické, duše nepraktické a romantické. Až do druhého dítěte a první hypotéky chtějí v prvé řadě prosazovat své umělecké vize a vrozené filantropické pnutí. Kulturní úroveň jejich bezprostředního okolí a záchrana světa jsou jim přednější než praktické aspekty jejich každodenního zaměstnání, nahrubo vyjádřené rovnicí ohnutý hřbet + pravidelná fakturace = hmotné statky. To logicky vyvolává různé třenice na bitevním poli obchodní praxe, a následně i hodnotové krize, táhlé deprese, sebelítost, cynismus a sklony k alkoholismu.

V odborných kruzích (po sedmi kouscích večer v hospodě) se rádo žehrá na nedostatek tvůrčích talentů, které by pozvedly úroveň kritického diskursu v oblasti grafického designu. Ale mezi cynickými alkoholiky a maniodepresivními zoufalci lze nové podněty hledat jen těžko. A protože naštěstí nemám dítě ani hypotéku, beru na sebe ten nelehký úkol zasadit se o zdraví a duševní pohodu našich grafiků sám, abychom se toho diskursu přece jen dočkali. Tímto textem bych rád apeloval na všechny pracovníky v našem průmyslu, stejně jako na mladé kádry typografického řemesla: choďte do přírody, pěstujte kaktusy a pelargonie, poslouchejte relaxační hudbu se zvuky dešťového pralesa, pořiďte si konečně sadu na badminton a také svůj vlastní Rectorotor, který úspěšně bojuje s hemeroidy, zácpou i potížemi prostaty. Nekuřte, cvičte, nepijte alkohol a hlavně — nepijte na ovoce!