O projektu Comenia, ambiciosním typografickém systému z hlav a rukou českých profesionálů, mi říkal Filip Blažek na konci loňského léta, ale z nějakého záhadného důvodu zůstává tato originální myšlenka stále jakoby napolo utajená. Je to pár týdnů, co jsem objevil první vlaštovku, nebude tedy od věci vytvořit sumář několika dostupných informací.
Prvním hmatatelným výsledkem snažení Františka Štorma, Tomáše Brousila (Vladimira Mačinskiho a dalších?) se stala písmová rodina o osmi řezech, nazvaná dojemně nacionalisticky Comenia Text, kterou je možno v současnosti zakoupit ve Střešovické písmolijně. Comenia není pouze obyčejné textové písmo, ale je to také název pro kompexní informační systém určený pro všechny stupně českých škol. Vyvěrá z potřeby napravit škody napáchané v devadesátých letech, zahladit neblahé důsledky anarchie v úpravě učebnic, a v neposlední řadě také kultivovat čtenáře už od nejútlejšího věku, usnadňovat mu čtení a probudit v něm zájem o další vzdělávání. Konečným cílem projektu je nalézt jakýsi řád a jednotu v úpravě všech tiskovin, orientačních systémů či webových stránek, aby došlo k harmonizaci „vizuálního stylu“ české vzdělávací instituce. Pokud je mi známo, měl původně celý systém sestávat z textové antikvy, s ní dobře ladícího grotesku, nového skriptu, podle nějž se učí malé děti psát, a sady piktogramů. (Zvláště na ten skript jsem moc zvědavý. Sám jsem si s podobným úkolem nějaký čas pohrával, ale projekt jsem zatím nedotáhl do zdárného konce.)
Comenia Text je písmo inspirované v první řadě kresbou renesanční antikvy. Má doleva nakloněnou osu stínu a výraznější trámovité serify. V textu je tmavší a širší kresby, utvářené je spíše proti duchu moderních technicistních tendencí; všechny jeho tvary jsou totiž krásně měkké a plynulé, nezastírají svůj kaligrafický základ. Vynikající čitelnosti napomáhá zvláště znatelně zvětšená střední výška, která umožňuje rychlé čtení i v malých stupních. Celkovým vyzněním dává vzpomenout na písmo Georgia designera Mathew Cartera, ale inspirační zdroje lze s trochou nadsázky hledat i v mnohem vzdálenějších vodách, obdobné proporční schéma použil třebas i Slavoboj Tusar, třebaže jeho písmová realizace, tolik vhodná pro dětskou literaturu, byla přece jen značně progresivní už v době svého vzniku, a neumožňovala tudíž smysluplné širší použití. Comenia je písmo tradiční, ale zároveň živé, neokoukané a oku lahodící. Kursiva je jen mírně nakloněná, prostá jakýchkoliv nadbytečných ozdob, se základním řezem krásně harmonuje.
Kromě základní verze o čtyřech klasických řezech existuje též varianta Pro, jež navíc obsahuje všechny ty milé typografické vymoženosti moderní doby, a to staromilské ligatury, skákavé číslice, malé kapitálky, zvlášť kreslené horní a dolní indexy, matematické symboly a sadu ornamentů, takže plně uspokojí i toho nejnáročnějšího typografa.
Tvůrci Comenie zamýšleli v roce 2005 zažádat o vědeckovýzkumný grant z evropských fondů, avšak Ministerstvo školství se postavilo k celé věci zády, a tak se z něj stala záležitost s naprosto nulovou mediální pozorností (opravte mě, jestli se pletu), živená pouze nadšením autorů samotných. Je otázkou, zda bude celý systém dokončen, či zda zůstane u Comenie Text, torza původní myšlenky. Domnívám se, že pro účel základního a středního školství by byl podobný projekt velkým přínosem. Tolik jistý bych si už nebyl u univerzit, kde textové písmo působí přece jen příliš čítankově, ale dala by se, myslím, navrhnout nějaká trochu statičtější a techničtější „vysokoškolská“ verze, která by vyhovovala mírně odlišným požadavkům dospělejšího vzdělávání. Možná. Ale to je asi věc delší diskuse, protože spousta vysokých škol už investovala čas i peníze do vlastního vizuálního stylu, kterému se leckteré školní tiskoviny podřizují, takže by v některých ohledech mohlo docházet k jistým kolizím.
Musím se přiznat, že se mi celý projekt moc líbí a rád bych mu vyjádřil — po důkladnějším seznámení s problémem — podporu jakýmkoliv adekvátním způsobem. Co takhle nějaká petice grafických designérů a osvícených lidí z oblasti vzdělávání, kultury, ale i ostatních profesí, jimž záleží na postupném zušlechťování našeho školství?
Další informace o Comenii se dočtete v šikovném PDF, které si můžete stáhnout z webu Štormovy písmolijny.
Všichni víme, že je něco shnilého ve správě státní. Zákázky systémem Já na bráchu, brácha na mě. Plýtvání na zbytečnostech, šetření na nesprávných místech.
(Teď si nejsem jistý, ale já jsem snad někde psal něco o umělcích?)
(O umělcích jsi nic nepsal, to jsem to trochu nešťastně formuloval)
Co se týká použití jednotného písma i pro vysoké školy, tam bych viděl spíše jako výhodu, že si každá škola hledá svůj styl. I to nakolik je dané věci věnována pozornost o ledazčem vypovídá. Nehledě na to že zaměření školy se do toho může znetelně promítnout. Stejně jako se promítne do vizuálního stylu zaměření jakékoliv firmy. Nebo i firmy z jedné oblasti mají mít stejný vizuální styl?
> Se stejným úspěchem by se pravděpodobně dalo použít i jiné písmo.
Ale jistěže, každé hezky zpracované a dobře čitelné písmo by se dalo použít. A proč by, proboha, nemohla mít taková instituce, jako je česká škola, písmo na míru? To je jako kdybys řekl, že je zbytečné, aby si nechalo navrhnout písmo francouzské letiště nebo velká banka, jako by bylo zbytečné dělat nová písma, když písem máme dostatek.
> Ostatní „položky“ jsou v podstatě průnikem pár písem, u autorů asi oblíbených.
Tak to bych si tedy tvrdit netroufal. Existují určité racionální důvody, proč to písmo vypadá tak, jak vypadá — čitelnost! Tmavost kresby, utváření patek, zvětšená střední výška; navíc pak matematické symboly a vyznačovací řezy, to všechno jsou věci, které z daného písma dělají univerzální nástroj.
Skript si zaslouží zvláštní pozornost, protože nácvik správného psaní je pořád kruciální problém, který paní ’čelky nemusejí vždy zvládnout a taková revize současné normy ze strany odborníků je zřejmě zapotřebí.
Vysoké školy jsou opravdu v tomto ohledu specifické; nebudu tvrdit, že mají mít univerzity stejný vizuální styl. Ale vezměme, prosím, v úvahu, že i tam existují závažné nedostatky. Myslím, že v odkazovaném PDF to bylo někde zmíněno — třeba úroveň odevzdávaných seminárních prací, to je prostě tragédie, protože zde vládne anarchie. Tam nějaké sjednocení, např. písmo, proklad, způsob citování, poznámky pod čarou, literatura aj., jedině pomůže celkovému výsledku, umožní lépe se v těch pracích orientovat a srovnávat je. Teď se nebavím o školách výtvarných (ale i tam je to bída, byl toho dnes svědkem), ale nedělejme si iluze, že holky z marketingu nebo programátoři vysází nějaký elaborát dobře a hezky bez nějakého návodu, doporučení, vzoru. A když už je úprava nějak specifikována (jak se mi to teď stalo), tak opravdu nepovažuji za šťastné zadání:
Písmo Ariel (sic!) 12 bodů, proklad 1,5.
No fuj tajksl teda!
Co se týká vysokých škol (a můžem k tomu myslím přibrat i střední) tak by as řešením byl určitý standard jako základ, ta která škola pak bude mít možnost vypracovat (nebo spíše nechat si vypracovat) vizuální styl vlastní. Dá se předpokládat že pokud bude takový základ existovat, tak školy, které řeší vizuální styl svépomocí, ušetří čas svých vědátorů …kteří se nebudou muset kvůli tomu učit v corelu. Sám jsem před časem vytvořil logo pro jednu katedru ostravské univerzity jen proto, že jsem se na na ukázku zaslané návrhy nemohl dívat :) Tím se dostáváme k tomu, že použití jednotného písma by znamenalo tvoření log jen k němu hodících se a to už zavání fašismem :) Dobrá, trochu jsem to přehnal.
btw: na odevzdávání školních prací existuje ISO norma. I když ta řeší, pokud si to dobře pamatuju, spíše technickou stránku věci.
Dvanáctibodové písmo je vhodné maximálně pro slabikáře nebo pamflet, který připíchnete na nástěnku; ale jakmile se navíc zkombinuje s nevhodným řádkováním, praskají mi žilky v hlavě. :)
Dojité řádkování je často požadováno, protože se do něj kantorům dobře dělají poznámky.
→ Davide, docela to tvoje rozhořčení nad LaTeXem chápu. Já například nesnesu výchozí písmo a nebo vůbec nastavení okrajů, ale tak trochu si s tím pohrávám a doufám, že se mi časem podaří najít nějaký svůj optimální styl. A inspiraci vím, kde hledat — díky, Martine! :-)
Pohoda, hezký den
Josef