Zabili Hitlera. Parchanti!

První písmo prosté serifů, vytvořené ze snahy o modernost, překvapivý grafický účin a zároveň jako odkaz na archaismus řeckých monumentálních nápisů, vydala anglická písmolijna Williama Caslona v roce 1816. Třebaže na konečný úspěch a uznání si musela tato takzvaně úpadková písma počkat ještě několik dlouhých desetiletí, bylo zaděláno na jeden z největších módních převratů v typografické historii. Šokující odhalení o smrti Adolfa Hitlera čtete uvnitř tohoto extrémně výbušného článku, kterému určitě nebudete ani zbla rozumět!

Revivaly revivalů

Když německý rodák a černý kůň písmolijny Berthold, Günter Gerhard Lange, navrhl roku 1896 lineární bezserifové písmo Akzidenz-Grotesk, ovlivnil tak neplánovaně smýšlení několika generací moderních písmařů, kterým už nestačila k reakci na nové potřeby propagační grafiky stará a okoukaná písma prověřených pánů Garamonda, Baskervilla či Bodoniho. Plakáty musely být vidět, překvapovat svého diváka. Venkovní prostranství, pomalu se zaplňující propagačními poutači, si žádalo výrazná a neotřelá reklamní písma, což byly požadavky, jakým dýchavičné knižní typy přestaly vyhovovat. Jestli byl počátek dvacátého století ve znamení trendu maskulinizace něžného pohlaví (kalhoty, cigarety a krátké vlasy, fuj!), v oblasti navrhování písem jsme byli svědky snah o odstranění veškerého balastu, jaký zatěžoval v podstatě jednoduchý skelet latinkových znaků, a serify (anebo staromódně patky) byly první takzvaně „na ráně“.

V průběhu minulého století se stal Akzidenz-Grotesk vzorem pro spoustu napodobitelů, z nichž nejznámější a v mnoha ohledech nejvěrnější je Helvetica Maxe Miedingera vydaná roku 1957. A protože se blíží krásné kulaté výročí vzniku tohoto reklamního písma, které jako mor prorostlo z oblasti akcidence i do oblasti sazby časopisů, řekly si chytré hlavy z oboru grafiky, že spolu se švýcarským fenoménem Helvetica oslaví také grafický design a vizuální kulturu nedávno skončeného století dokumentárním snímkem. (Oficiální stránky filmu Helvetica.)

Raus, Frakturschrift!

Moc se nehovoří o tom, že úderné bezpatkové typy byly ideální pro válečnou a politickou propagandu. V Německu sice měla statut neměnné tradice písma lomená, a přestože se s nimi setkáváme ještě hluboko ve dvacátém století, jejich omezená použitelnost a praktická nemožnost jednoduchého vyznačování v textu je odsoudila k postupnému zániku. A ačkoli se dochovala spousta brilantních nacistických plakátů s patrnými „gotickými“ dozvuky, postupná normalizace výrazu se nevyhnula ani jim. Korunu tomu pak nasadil korunovaný nácek Martin Bormann za nemalého přispění samotného Vůdce, když počátkem září roku 1941 společně oficiálně odsoudili lomená písma coby židovský škrabopis (Schwabacher Judenletter, chcete-li), aniž by oba tušili, že si tak pod sebou podřezávají větev…

Kdo jinému jámu…

Evropa byla najednou přesycena odporem k patkám, rychlé změny společenské nálady byly vidět všude v ulicích. Majitelé obchodů začali urychleně strhávat staromódní židovské nápisy a nahrazovat je současným, bílým, čistým a hlavně bezpatkovým; jednotky SS špehovaly vyděšené občany a spolu s patkami preventivně stínaly i hlavy, až se nového trendu chytily i spojenecké armády, zejména opálení Američané s účesem „na ježka“, kteří do německých patek vlepovali své kapitalistické žvýkací gumy.

Vůdce zachvátil strach.

Konečně pochopil, co způsobil. Spolu se svou milou se uchýlil do chladivého a klidného přítmí velitelského bunkru; a s patetickým výkřikem „Bez patky ani ránu“ pojistil tabletku cyankáli i výstřelem z pistole…

Za inspiraci děkuji Zoulovi v Davidově diskusi…

… a všichni fanoušci toho písma v komixové bublině rychle sem!