Končící léto bylo výstavám nejen grafického designu zaslíbené. Minimálně v Brně jsme se mohli těšit hned z několika vynikajících přehlídek českého a světového užitého umění. Ke třem z nich se ještě nakrátko vrátím.
Papež kouřil trávu
Výstava The Pope Smoked Dope, která v Brně skončila už v květnu, ale pokračuje v Muzeu umění Olomouc a v Severočeském muzeu v Liberci, si dala za úkol volně sumarizovat rockovou alternativní vizuální kulturu 60. let dvacátého století. Název výstavy odkazuje na desku skupiny The Lower East Side s newyorkským hudebníkem Davidem Peelem v čele. Ten David Peel byl docela vtipný člověk, kromě zmíněného alba totiž natočil třeba i desky Have a Marijuana, Death to Disko, John Lennon for President nebo Search to Destroy…
Přehlídka obsahuje především obaly gramofonových desek, plakáty a časopisy spojené s érou rocku, hippies nebo takzvaného big-beatu a svým zaměřením sahá od Beatles a Rolling Stones přes Boba Dylana, Jimmiho Hendrixe, The Who, Kryla a Olympic až někam po český underground s Plastic People of the Universe v čele.
Velké pozornosti se dostalo psychedelickému stylu pestrých barev a extrémně nečitelných pokroucených a ručně kreslených nápisů, které byly mezi (nejen) marihuanou osvobozenými hudebníky a výtvarníky hodně populární. Co mě ale vlastně zaujalo nejvíce jsou propagační materiály k výstavě, které nejenže navozují tu správnou atmosféru 60. let, ale místo slepého kopírování ji rozšiřují a vtipně parafrázují. Je vidět, že si autoři (Adam Macháček a Sébastien Bohner) dali záležet, nastudovali kupu dobových materiálů a poznání přetavili v originální a jednoznačně nepřehlédnutelný produkt. Bravo! K sehnání je skvělý katalog s vyhulenými samolepkami zabalený v obrovském barevném plakátu, dá se koupit v některých knihkupectví nebo třeba na Kosmasu.
Sto ikon českého designu
Z jiného soudku je projekt Terezy Bruthansové a Jana Králíčka nazvaný Czech 100 Design Icons. Nenechte se zmást názvem, protože výstava nesdružuje jen průmyslový design, ale přesahuje i do oblasti knižní grafiky, architektury nebo filmového umění.
Význačné osobnosti českého výtvarně-užitého umění vybraly stovku výrobků, objektů nebo staveb, aby na nich ukázaly, jakým vývojem si Češi za poslední století prošli. Není to vlastně výběr vždy úplně vážně míněný, strnulý a přehnaně reprezentativní, protože kromě nesporných uměleckoprůmyslových děl (kubistického nábytku nebo vrcholných produktů automobilismu) dali autoři místy průchod i osobním sympatiím a nostalgii. Právě proto je mi projekt blízký. Zvláště dříve narození jistě ocení výrobky spojené se svým dětstvím — Tatru 603 nebo Sonet Duo, my mladší ale určitě dobře známe alespoň Millerova Krtečka, Zemanovu Cestu do pravěku či klasické botasky.
Výstava je putovní a tím, že se objevuje mimo klasické galerie, má šanci oslovit široké publikum. Katalog ze studia Najbrt je vkusně zpracovaný (jen na některých místech trochu nepřehledný); od koupě může odradit jedině cena kolem 500 Korun. Projektu se také věnovaly dva díly pořadu Styl uváděného Českou televizí (první díl, druhý díl), navštívit můžete i oficiální web.
Bienále Brno 2006
Brněnské bienále je svým způsobem zárukou kvality. Asi se vám nebudou všechny práce líbit, ale dávají možnost seznámit se s grafickým designem překračujícím hranice České republiky, a to ne pouze geograficky, ale především rozdílem přístupů, názorů a zkušeností, proto si troufám tvrdit, že je to akce, která může znatelně rozšířit obzory i lidem mimo náš obor. Prostor dostala také celá řádka plakátů vyznačujících se odvážným přístupem v tom smyslu, že se stávají více uměleckým dílem než propagační grafikou, protože jsou na hranici čitelnosti a srozumitelnosti. Můj šálek kávy to třeba není, ale chápu, že své místo si vybojovaly. Kromě hlavní přehlídky věnované plakátu a vizuálnímu stylu si zaslouží zvýšenou pozornost výstavy doprovodné, které se letos dost povedly:
V Design centru ČR vystavuje svou tvorbu a hravé typografické plakáty laureátka 20. Bienále Brno 2002 Catherine Zask, v uměleckoprůmyslovém muzeu najdete díla mezinárodní poroty a výstavu Práce z Číny.
V Pražákově paláci se nachází Grafický design v bílé krychli, což je dost zajímavá událost: Iniciátor výstavy, Peter Biľak, byl trochu rozčarovaný ze způsobu, jakým se grafický design na Bienále prezentuje, totiž bez vazby na místo svého určení, a tak oslovil grafiky a studia, aby vytvořili plakáty propagující výstavu, které se tímto plakátem zároveň zúčastní. K hotovým dílům jsou přiloženy i veškeré přípravné skici a návrhy, můžeme proto sledovat celý proces tvorby plakátu. Příjemná věc.
Až v samotném podkroví sousedního Pražákova paláce se nachází možná to nejzajímavější, přehlídka pojmenovaná Z Marsu. Oproti ostatním pracem zde schází kontakt se zadavatelem zakázky, všechny knihy, časopisy nebo multimediální prezentace jsou odtržené od světa komerce a vznikly na popud samotných autorů, což nám dává hezkou příležitost pozorovat celou škálu výtvarných názorů limitovaných pouze hranicemi, které si stanovil jejich tvůrce. Vystavených exponátů jsou snad stovky, takže se vyplatí vyšetřit si na výstavu dostatek času.
Abychom měli seznam kompletní, připomínám, že v Pražákově paláci se nachází ještě výstava Hledej design! Studentů Ateliéru grafického designu a vizuální komunikace pražské VŠUP a výběr prací Milana Grygara (neviděl jsem).
Co mě letos obtěžovalo nejvíce? Propagace samotného Bienále z rukou Radima Peška. Pominu-li neslané nemastné plakáty, které mě prostě neoslovily, hlavní expozice sice vypadá velmi výrazně a efektně (viz přiložené fotografie), ale je veskrze nepraktická, protože křiklavé oranžové tapety ruší samotné výstavní exponáty. Místo toho, aby umocňovala jejich účin, snaží se s nimi soupeřit, odvádí od nich pozornost. To je velká škoda.
Hlavní výstava potrvá do 15. října 2006, ale některé doprovodné skončí už v polovině září. Takže pokud jste ještě všechny akce nestihli, pořád máte příležitost. A jen tak na okraj — za den se to fakt všechno projít nedá…
at nedam 150 za 3 stranky :) diky moc.
Proč jsou billboardy na dálnici a propagační pohlednice v jiném stylu (viz http://blog.davi.cz/images/bienale/postcard.jpg), to také netuším? Že by náprava předchozího?
K instalaci mne sad napadá jediné: nechtěl Radim Peško simulovat konkurenční a dravé prostředí ulice? Proč je to pak i u visuálních stylů, steskám si.
Je fakt, že to písmo na propagačních materiálech je natolik křehké, že ve venkovním prostoru razantně ztrácí čitelnost, ale pokud si dobře vzpomínám, tak v některých případech (takové ty plachty na zábradlí) byla místo něj plácnutá přes kruhoidní grafiku (tuším) Helvetica.
Měla by tu padnout zmínka o katalogu – ten se myslím nepovedl ze všeho nejvíc. Když pominu že se mně ve hřbetu rozlepil pod rukama jen sem ho přines domů (za což asi Radim nemůže) tak se to všechno tváří hrozně sofistikovaně, ale ve skutečnosti je to nepřehledný až běda. Třeba najít konkrétního autora v Seznamu autorů a prací je skutečně lahůdka. Taky číslování prací asi vyžaduje šifrovací tabulku. Úvodní text Marka Pokorného nesmyslně vysázený tím nádherným fontem se opravdu krásně čte. A ta přehršel stylů, velikostí fontu, podtrhávání… Chápu že tu byla touha po změně, ale tohle…
Ještě před dvěma lety byly ceny tuším dvojnásobné…
Nejsem si zcela jist zda-li nezasvěcený cizinec rozpozná českou nostalgii nad nafukovacím lehátkem nebo nad koťátkem Libuše Niklové. Přijde mi, že takto nastarovaná „česká prezentace“ je spíše lokálniho charakteru.
Nikoli však výpovědí národní prezentace ikon 20. století jenž odráží tento vývoj.
Chybí mi zde kinematografie 20-60 let, více typografie která se objevila zejména v architektuře 50. letech, letectví (např. ZL-50), oděvy (z OP Prostějov) a boty (Svit) třeba „gerlachy“ pamatuješ?
Navíc mi přijde, že když se opravdu o něco jedná rozhodují ti, co o tom příliš neví. (logo čr, logo čt, nejznámější osobnost čr atd.) „a vždy je to tak nějak, nebo tak trochu, a nakonec – vlastně o nic nejde“.
Tak například …
Webprezentace CZECH 100 DESIGN ICONS
Knihu jsem bohužel neviděl a proto ji nemohu soudit, naproti tomu web prezentace je opravdu alarmující. Mimichodem na stránce 67 (Hlavsova Typografie) je cca 18 chyb v těle prezentace a asi 8 v CSS, pomíjím alarmující popisky. Technická stránka tohoto nadnárodního projektu je tedy evidentně nedotažená a to jak po stránce SEO, IA (informační architektury) a web designu. Po vizuální stránce srovnáme-li to s obdobným projektem „czechmania.com/“ je tato prezentace jakousi nepodařenou kopií webu studia „najbrt“. Horizontální vnořená navigace s měnícím se tělěm. – což není tak špatné jak by se mohlo na první pohled zdát, nicméně ten je alespoň vystavěn na velmi slušném technologickém základu. Webu tedy chybí sofistikovaná „nastylovaná“ navigace, která prezentuje obsah na jedné stránce (tedy screenu 800×600). To se autorům v našem případě moc nepovedlo a řada uživatelů tak musí použít scroll bar, kterým přichází o primární navigaci … .
Takže bych napsal do Černošic ať si to kluci spraví … .
A ať nedělají ostudu českému designu.
Díky a Čau.
Jiři
PS: do Brighton (u) se mrknu mám to kousek
Navíc mi přijde, že když se opravdu o něco jedná rozhodují ti, co o tom příliš neví. (logo čr, logo čt, nejznámější osobnost čr atd.)
Když pominu nejznámější osobnost ČR (co to je za soutěž a k čemu je to dobré?!), o logu České republiky rozhodovali kromě nutných zástupců vlády: Dominika Nell Applová, Ivan Zachariáš, Robert V. Novák, Eva Jiřičná a Zdeněk Ziegler. Tito lidé tedy o výběru loga příliš neví? Opravdu velmi rád si poslechnu tvůj návrh na složení odborné poroty.
Kompletní složení výběrové komise pro logo ČT se mi nepodařilo zjistit, takže nebudu zbytečně čeřit vodu.
Ad web 100 design icons. Tohle mi nějak žíly netrhá. Dokonalý web očekávám třeba od Úřadu vlády. A hledat někde chyby validátorem fakt nehodlám. Proč taky?