Bývají určitá období v historii každého státu, kdy se narodí celá generace výjimečných lidí, nebo je společnost ve zvláštním rozpoložení umožňujícím vznik trvalých uměleckých hodnot. Jedním z těchto období byla šedesátá léta minulého století a začátek let sedmdesátých, doba, v níž ještě byl patrný tep české nové vlny, jež něco ze své silné nadprůměrnosti a magičnosti přenesla i do tvorby filmových plakátů. Protože právě v té zvláštní situaci, která volnému umění mnoho nepřála, dostalo české výtvarné umění silný impuls stimulující výtvarníky k horečnaté práci na užitém umění.
Asi největší rána přišla s normalizací po roce 1968, na dlouhá léta nastal útlum, ze kterého se čeští tvůrci jakoby vzpamatovávají vlastně dodnes. A tak nám nezbývá nic jiného než vracet se do minulosti a těšit se díly z toho šťastného období, kdy český filmový plakát byl pojmem světové úrovně.
Byli to zejména Zdeněk Ziegler, Jiří Balcar, Karel Vaca a duo „Vyleťalovců“, již dali tvář celému jednomu výtvarnému oboru. A když jsem tedy shodou náhod narazil na originální výtisky těchto vpravdě uměleckých děl, neváhal jsem více než pár vteřin, a několik plakátů k vlastní převeliké radosti koupil. V kontrastu s komerční americkou plytkostí vyznívají hravé české kolážované a malované plakáty ještě o stupeň silněji, uchvacují výtvarnou precizností a tvůrčí invencí, hledáním stovek podob, jaké může zpodobněné filmové dílo mít. Namísto popisnosti fantazie, místo vyretušovaných hereckých obličejů akcent tvůrčího ducha a zřetelný dotek lidské ruky.
Obzvláště pro díla manželů Vyleťalových mám zvláštní slabost. I když vlastně vůbec nejsem příznivcem Vyleťalových fantasticko-surreálních maleb, užité na plakátech mi připadají skvělé, v kontextu filmu nepůsobí jako křečovité ilustrace, tím spíše jsou to mnohovrstevnaté obrazy z několika plány, scény jitřící a rozvíjející lidskou představivost a znásobující možnosti interpretace filmu. Například jeho ztvárnění Hitchcockových Ptáků patří mezi špičková díla nejen své doby. A pak — Něžná Olgy Vyleťalové-Poláčkové se ne nadarmo stala symbolem českého plakátu pro svou neobyčejnou a tajemnou atmosféru, zcela nepochybně si zaslouží prestižní místo na mé zdi.
Vzpomněl jsem si při té příležitosti na jeden ze svých nejoblíbenějších českých filmů, temně hororovou Pannu a netvora od Juraje Herze, k němuž byli manželé Vyleťalovi přizváni jako výtvarníci. Všechny ty obrazy a sochy, které se ve filmu objevují, jsou jejich společným dílem, a obzvláště maska netvora, ona ohyzdná ptačí hlava, je naprosto výtečná. (V jednom rozhovoru řekl pan Herz, že byl Vyleťal velice pečlivý člověk, masku stále upravoval a přidával na ni kousky syrového masa, aby vypadala co nejlépe…)
Je obrovská škoda, že ty dřívější plakáty v místní úpravě byly zcela nahrazeny stereotypními americkými vzory s nulovou nápaditostí a originalitou, které u nás stačí jen přeložit a vytisknout. Někde jsem slyšel nebo snad četl, že americká filmová studia mají přímo tabulky na to, jak velká má být hlava hlavního protagonisty, použité písmo a další prvky. Vůbec bych se nedivil, kdyby tomu tak bylo, poněvadž zvrhlost západních amerických marketingových odborníků odkojených studiemi nákupního chování a růstu tržeb asi nezná mezí…
Novátorské plakáty na zahraniční filmy nejsou nějakým českým specifikem, docela šikovní jsou třeba i Poláci, před časem byla dokonce uspořádána velká výstava s názvem Český filmový plakát dvacátého století a vydána stejnojmenná publikace, kterou nelze než doporučit.
Nesouhlasím s tvrzením, které kolem mne čas od času padne, že zákazník kvalitní výtvor pozná sám. Není tomu tak a grafici, kteří to tvrdí, mají buď málo zkušeností nebo neuvěřitelné štěstí. A to bych opravdu rád věřil té druhé možnosti.
Mohl bych ještě spílat cenové politice či prostředí trhu které nedefinuje ceny za grafické výkony, nebo nepochopitelným důvodům konkurence, která vytváří koncovou cenu mnohdy pod opravdové náklady. A rovněž bych se mohl pozastavit nad standardními termíny „včera bylo pozdě“. Ale proč plakat nad rozlitou tuží.
Mnohem raději budu věřit tomu, že se situace postupně změní – tak do deseti let. A abych nezapomněl. Opět výtečný článek i tématické zamyšlení pane Typomile.
polske plakaty: i kdyz se polaci v pripade ze necemu nerozumi vyjadri tak, ze je dana vec pro ne „nepochopitelna jako cesky film“, tak aspon co se filmovych plakatu si snad s cechy rozemeli. Projizdim ty jejich plakaty a nektere mne fakt bavi.
emilio pastelka: places na spatnem hrbitove :) Tedy, mozna bych k tomu neco doplnil, obcas se setkam s narky ze zakaznici neuznaji umeleckou kvalitu a blabla a pritom je problem jen v tom ze dana vec je samoucelne divna, pricemz je ona divnost vydavana za kvalitu. Tim nenarazim na tebe a ani tomu nechci davat obecnou platnost, nicmene je potreba to brat i z teto stranky, z pohledu grafiku sebekriticky.
A k tematu mne jeste napada jedno, zalozit „Hnuti vylepovacu falesnych filmovych plakatu zakladajicich si na kvalite“ jenz by kultivovalo verejny prostor aspon touto cestou.
Stačí se ale zamyslet. Nezmění se forma publikací. Budou to materiály a technologické možnosti a ostatní zobrazovací technologie. Respektive, tyto materiály i možnosti tu již jsou. Jen je jejich komerční nasazení zatím nereálné. Ale v nedaleké budoucnosti cca 20 let…
Docela jasně vidím plakát na „chytrém papíře“ který nese malou animaci – třeba jen pět-šest snímků. Celý je řízen natištěným plošným obvodem a energii bere z rovněž tiskem vytvořených baterií či z natištěné vrstvy, která získává energii na bázi fotosyntézy. Další obvod řídí aktualizace obsahu – třeba posunutí termínu. Poslední, opět natištěná, chytrá plocha se stará o čas aktuálnosti a řídí dobu rozpadu. Tedy třeba za týden se plakát odplaví deštěm. Vše ekologicky. A ač mám Sci-Fi opravdu rád, tak tahle vize již do fikce nespadá – je to jen výčet technologií starých přes dva roky.
Tak, a co tedy vyplývá z předešlé úvahy? Pokud bych se měl držet tématu plakátů, pak bych řekl, že nová generace výtvarníku a nová tvůrčí vlna se rodí právě teď. Jsou to mladí lidé, kteří si hrají s animací ve Flash či jiných podobných programech a realizují se zatím na Internetu.
Opravdu se těším… :-)
tomaz:
Je to neuvěřitelné, ale čteš mi myšlenky. Již delší čas o tom uvažuji. A teď, když je velkoplošný tisk skoro za babku, je na to vhodný čas. Probereme možné témata a dáme se do toho. Ve čtvrtek bych měl volný plotter.
Snad i nějaká malá soutěž na vybrané téma…
→ Emile, jistěže grafika jakož i ostatní nejen výtvarné obory narážejí na mnohá úskalí ze strany zadavatele, nekalých praktik konkurence a dalších věcí, ale je zatěžko s tím bojovat. A jak říká Tomaz, pláčeš nad špatným hrobem, musíme křičet jinde! Takže jednoznačně jsem pro kultivování měst a vesnic falešnými plakáty, jen nesdílím pocit, že tisk je za babku. Možná se ale pletu a Slovácko je ještě stále levný kraj, kde za práci se platí hubičkou nebo hezkým úsměvem… Rád se podívám na tvůj ceník tisku.
Mám už totiž v hlavě ty tisíce kusů, které bychom mohli vylepit, čili chtělo by to nejprve sehnat nějakého sponzora. Zkus se, Emile, zeptat svého zaměstnavatele, zda mu osud nejšírších sociálních vrstev a jejich kultivace není lhostejný, třeba naše prosby vyslyší. :)
Co se týká fotosyntézy, poločasu rozpadu, teorie iracionality, inteligentního toaletního papíru a dalších věcí, chtělo by to asi založit zde vědecko-fantastickou sekci, kde se budeš moci dostatečně vyřádit s podobně smýšlejícími jedinci. Nesdílím tvůj optimismus ohledně bryskního vývoje technologií a vytvoření optimálních podmínek pro nastolení nových médií, ale podporuji tvou vizi!
→ Tomazi, vlastně ani nevíš, jak s tebou souhlasím. Je totiž strašně jednoduché zlomit nad zadavatelem hůl s tím, že věci nerozumí, ale aspoň občas si musíme uvědomit, že jsme tu vlastně pro něj, naplňujeme jeho představy a potřeby, protože on je ten, který naši práci platí. Druhá věc je (a jistě na ještě mnohem delší debatu), že je potřeba vnucovat mu taková řešení, která mu v konečném důsledku prospějí, většinou to znamená, že generují nějaký zisk. Protože od toho se do určité míry odvíjí renesance celého oboru. Pomíjím teď záměrně celou skupinu zakázek dělaných z radosti a zdarma, protože tam jsou většinou lidé vděční za jakoukoliv pomoc, a jestliže dokonce dojde k nějakému generování zisku (ať už cíleně, nebo dílem náhody), je to kvitováno s obrovským vděkem, jenž se projevuje v mnoha podobách. Od radostně rozzářených očí až po noc plnou pohlavního souznění. A tak to má být! :)
A mimo toto vše sám vím, že někdy popustím uzdu své fantazii natolik, až si vlastně nejsem jistý, jestli je vhodné takové dílo vůbec vypustit do světa. A vůbec — se mi zdá, že to plémě pohybující se v oboru tvůrčím je hodně podivné a vyčleněné ze společenství racionálně uvažujících lidí.
Beru to tedy jako vážné téma a při nejbližší bližší jiné kávě bych to začal realizovat. Již započnu něco malého chystat.
Zadavatel, ktery rovnou oznami ze nema ambice zasahovat do veci (at uz pro sve uvedomeni o svem podivnem vkusu nebo presto ze ma graficke ambice proste nechce michat nazory) mne vzdy potesi, ale o to vetsi odpovednost pak citim.
Trochu problem je s tim, ze lidi (nekdo tady by mozna pripsal prumerni :) se orientuji i podle kvality vyhotoveni – kvalitni graficke ztvarneni atd = drahe zbozi ci treba sluzby a levna, nekvalitni grafika = levne zbozi. Graficke ztvarneni obchodnich retezcu jako je Lidl, hypernova apod beru jako dukaz. To se ale ze dne na den nezmemi.
Ad levné/drahé zboží … mnohokrát jsem se s tímto postojem setkal, ale osobně mám dojem, že to je zcestné uvažování. Mám-li obchodní řetězec určený pro plebs, bude tam chodit bez ohledu na to, jestli obaly výrobků anebo propagace je pěkná, nebo ošklivá. Navíc — jestliže všechny propagační materiály a obaly budou krásné, vzbudím v nakupujícím pocit, že za svůj nicotný peníz dostává opravdovou kvalitu.
ad levne/drahe> ja nezastavam nazor ze takova prezentace je spravna, shodnem se ze neni. Pokud je u nejakeho vyrobku zauzivany urcity zpusob prezentace a ty to udelas uplne jinak, tak budto tim zaujmes nebo se to mine ucinkem, protoze to lidi proste nevemou. A pro urcitou skupinu lidi se bohuzel spis mines cimkoliv vybocis z jejich standardu. Grafik by se mel snazit udelat vec svym vzhledem informujici a kdyz je moznost odflaknout a tim se trefit do cilovky tak je tezke ho presvedcovat at se vic snazi :)
vím, že můj dotaz nesouvisí s tematikou, přesto si Vám dovoluji napsat,
Pracuji v Nakladatelství Helma, troufám si tvrdit, že (xxxxx reklamu jsem smazal xxxxx) a radi bychom na rok 2009 připravili nástěnný kalendář s dílem Josefa Vyleťala. Všemožnými cestami scháním kontakt na osobu vlastnící autorská práva na tohoto výtvarníka. Mohl by jte mi aspoň poradit?
Moc děkuji.
Zdravím a přeji hezký den
Petra Pačesová
teda…ta nabídka s naskenovanou Něžnou ještě platí? Kamarádka si koupila v antiku původní plakát a já jí ho děsně závidím ( až zelenám ) …překvapilo mě, jak je malá – taková Mona Lisa plakátu, že…
Dobrý den,
se zájmem jsem si přečetl váš článek, je příjemné kochat se nedávnou historií i krásnou grafikou.
P.S. při této příležitosti si pochopitelně nenechám ujít možnost získat skeny Něžné i Let mrtvého ptáka.
Předem mnohokrát děkuji D.D.
Dobrý den,
doufám, že Vaše dobrá nadělovací nálada přetrvala po 4 roky:-) – ráda bych se připojila se žádostí o sken Něžné.
Zdravím,
KC
Dobrý den,
tak ještě o další rok později prosím o sken Něžné.
Moc děkuji.
Jana P.
Pokud už nemáte škemralů o sken plné zuby, nemohla bych se také připojit s prosbou? Prosím :)
Jsem příjemně konsternován článkem, který bych napsal úplně stejně, možná s více detaily, neboť jsem příslušný odbor propagace ÚPF, který měl na starost tvorbu filmových plakátů, v letech 1983–1990 vedl. Vím velmi dobře, co tehdy český filmový plakát znamenal ve světě, jak nejlepší výtvarníci republiky prestižně stáli o to „udělat si filmový plakát“.
Když dnes čtu v diplomkách nepamětníků o tehdejších tvrdých cenzurách filmových plakátů na ministerstvu kultury („cenzurní ministerskou komisi“ tvořili naši špičkoví výtvarníci, kteří mnohokrát schvalovali i svoje plakáty), je mi trochu smutno stejně, jako z několika dalších současných oficielních výkladech historických událostí, kterých jsem se zúčastnil. Jenom bych připomněl, že český filmový plakát má podobný osud jako český film podle okřídleného rčení „co je hezké, roste v hnoji“.