Lesk a bída češtiny na webu i v knihkupectví

Trápilo mě v minulosti, že je web i přese všechny své možnosti takřka prostý stránek věnovaných češtině. Co dělají všichni ti učitelé češtiny, lingvisté a literáti, že nepíší o mateřštině, že se nepodělí o své zkušenosti a vědomosti, nekochají se krásnými slovy a nevytvářejí společenství spřízněných lidí tak, jako to činí kdejaká prapodivná skupinka fanoušků brakové fantaskní literatury, televizní stupidity a plastikových celebrit?

Moderní jazykovědné příručky

Ozdravující slovo dne

Konečně to vím, přátelé, píší na Slovo dne, milý a vtipný češtinářský deníček, pro nějž žádné téma není tabu, a tak všichni ti, kteří ještě neznají význam slova čamrda, nebo se rádi potěší libozvučnou třasořitkou, nechť následují odkaz. Velice nerad bych opomenul osobu Freda Williamse, Američana bojujícího se všemi myslitelnými zákoutími češtiny vskutku originální způsobem. Kromě přinejmenším svérázných (a v dané komunitě dosti odvážných) názorů na české pivo dělá ohromně vtipnou věc — informuje o svých specifických problémech a postřezích i vlastnoručně pořízenými zvukovými nahrávkami. Všichni zvrácení masochisté, pro něž je vzrušující představa slyšet cizince vyslovovat typicky český jazykolam, nesmí minout příslušný článek.

Se zmíněným webem souvisí jedna těžko uvěřitelná věc. Po dlouhé době, kdy jsem v duchu žehral na příšernou věcnou, pravopisnou i stylistickou úroveň komentářů na všelijakých možných místech, jsem konečně narazil na webovou stránku, kde pročítání příspěvků není utrpením, ale právě naopak živou vodou na nezhojené rány, rajskou hudbou pro unavený sluch, skutečnou potěchou a rozšířením obzorů. Kdyby mělo být Slovo dne jediným místem na internetové síti se slušnými komentáři, jedinou oázou kultivovaného projevu, budu nesmírně rád alespoň za ně.

Floskule, kam se podíváš

Kde Slovo dne volí přívětivý přístup, je Vladimír Just ve svém dvoudílném Slovníku floskulí zdrcujícím kritikem současného verbálního a literárního projevu zejména žurnalistů a mediálně činných lidí (politici, hlasatelé a moderátoři). Citlivě vnímá zamoření češtiny přílivem amerikanismů, slovních vycpávek a vyprázdněných rčení, která mají za úkol zakrýt nevědomost, mentální chudobu a do očí bijící neumětelství ve vyjadřování.

Možná vás už také napadlo, že něco není zcela v pořádku, když jste slyšeli ministra, který už po tisící něco artikuloval, deklaroval, projektoval, navýšil nebo zafinancoval, vydával férové signály, třeba dokonce napříč politickým spektrem, vždy ale naprosto trasparentně. Nebo sportovního komentátora přepisujícího dějiny, uvaděče hudebního pořadu, který neustále něco vydejchává nebo řeší, pro kterého je všechno hustý a který vám řekne, jakou hudbu je nutné si užívat

Jestli patříte mezi nepočetnou skupinu lidí bez schopnosti přizpůsobit se pokorně prznění jazyka v médiích, rozhodně si oba Slovníky kupte, stojí za přečtení — už kvůli nabytí pocitu, že nejste ve svém utrpení tak osamoceni. Doporučuji i přesto, že s největší pravděpodobností nebudete se zahrnutím některých slov souhlasit, protože každý jedinec má jinak nastavenou citlivost, a rozděluje slova na zakázaná, tolerovaná a libozvučná podle jiných kritérií, zejména podle svého věku, prostředí, ve kterém žije, a vlastních zkušeností.

Letem světem

Zdrojů poznání je na internetu stále pomálu, ale za zmínku určitě stojí jazyková poradna Ústavu pro jazyk český (a hlavně seznam častých dotazů) a internetové vysílání České televize, kde si můžete pustit odvysílané pořady z cyklu O češtině. O některých probíraných pravidlech jsem už psal, některá mi vyfoukli. Aspoň se můžu věnovat jiným věcem.

V knihkupectví je nabídka jazykovědných příruček neobvykle pestrá, kromě všelijakých pravidel českého pravopisu doporučuji všem literátům Slovník českých synonym z nakladatelství Lidové noviny, Příruční mluvnici češtiny od stejného nakladatelství, hodí se vědět, Jak psát správně čárky (pozor, strašně odbytá sazba), náročnější čtenáři jistě ocení Akademický slovník cizích slov. Vaše odkazy na další (především internetové) zdroje rád uvítám. Howgh.

Komentáře (15)

  • Děkuji za odkaz na http://slovodne.cz/

    Vynikající web o jazyce českém. I komentáře tomu dodávají tu správnou šťávu. Snad jsou jen někdy ochuzeni Ti, kteří příliš nerozumí „engliš“.

  • je to menší offtopic (mimotemák?): v souvislosti s jakýmikoli „internetovými zdroji textů“ by bylo veleradno zapropagovat páně Kotrlův všeliteraturní rozcestník Potápěč: http://kotrla.com/frogman/ , který sice zrovna v sekci „Jazykověda“ momentálně pouze přisvědčuje postesknutí z úvodu úvahy, ale jinak je to projekt nadmíru zdařilý a utěšeně se rozrůstající. Mimochodem, v jeho RSS se Slovo dne objevilo před nedávnem a dvě typomilné libůstky tam visí už dlouho. Tak proč tam už není i tento blog ? ; )

  • Tak slovodne.cz je zkutečně velmi zajímavá češtinářská stránka plná užitečných rad ohledně jazyka ;)

  • zdravím,

    když už jste takoví milovníci češtiny, tak si v předpředposledním textu opravte ten „absinth“ z nadpisu, správně česky se snad ta kořalka píše „absint“, ne?

    dík

  • → bongo-bongo: „Absinth“ v nadpisu předchozího článku je užitý záměrně, vzbuzuje ve mně vzpomínky na doby dávno minulé a na Pijáky absint(h)u, které kdysi namaloval Edgar Degas. Absinth je také původní, ještě nepočeštěný výraz, odkazující na latinský název základní suroviny, z níž se vyrábí (pelyněk pravý — Artemisia absinthum). Počeštěný absint už pro mě tak hezký není; a pokud se nemýlím, obě varianty jsou v češtině přípustné. Tak proto!

  • Predpokládám, že půjde o velice hloupou otázku, ale co je špatného na „přepište dějiny“?

  • → Ondra:

    1. Jedná se o holý nesmysl. Když vyhraje české mužstvo důležitý zápas (mistrovství, olympiádu, …), těžko můžete přepisovat dějiny, které ještě nebyly zapsány. Přepisovat dějiny lze přirozeně až s odstupem času.

    2. Plytká, otravně pitomá a rádoby vzrušující fráze. Jestliže budeme „přepisovat dějiny“ při každé pitomosti (nejlépe minimálně jednou do týdne), to budeme mít teprve dějiny, jaké si zasloužíme — přinejmenším nedůvěryhodné. :)

  • Díky za odkazy.

    BTW: „O některých pravidlech, které v pořadu probírají, jsem už psal, některé mi vyfoukli.“

    Která, některá…

  • → Pixy: Neznáme a děkujém, to je rozhodně „zapatováníhodný“ odkaz; škoda, že je webík (společně s většinou odkazovaných) tak nehezky a nepřehledně udělaný. :/

  • Pane Pecino, potěšil jsem se vašimi názory na choroby dnešní češtiny i tím jak působivě je dáváte ve známost. Na toto téma jsem už i já leccos napsal a vždy s jistou dávkou emocí. Když slyším „v podstatě, prostě, prakticky, vlastně“ a desítky dalších přemnožených omšelostí, zlobím se velice. Nejvíce jazykových nešvarů stvořil předchozí režim. Lidé u žlabů byli většinou nevzdělaní a agresivní. A byli to přicmrndovači. Když někdo trochu výše v hierarchi moci a ideologie vyslovil nějaký nesmysl, hned se to množilo jako kvasinky. Vzpomínám na brebty prezidenta dělníka Novotného, které se okamžitě stávaly výbavou všech nohosledů. Proslulou se stala i Svobodova „demogracie“. Ta se musela okamžitě objevit v projevech všech níže postavených nositelů režimu. O Husákovi raději mlčím – to byl cizák. Dnes mne kromě odpudivých floskulí neboli frází velmi popuzuje i likvidace dokonavých tvarů slovesných. Je to provázeno oním nestvůrným „pojďme se“ ( např. „pojďme se zamyslet“ místo „zamysleme se“). Způsob mluvy lidi v politice a u moci je spolehlivým důkazem, že jsou to pohrobci minulého režiimu a rovněž toho, že pseudoideologií a demagogií poničená mluva bude mít delší poločas rozpadu naž ta svinstva z Černobylu. Zdravím vás a těším se z vaší užitečné stránky

  • Miluju Slovníky floskulí a snažím se bahno jazyka nepoužívat, ba naopak trochu obohatit češtinu novými výrazy. Např. žďorbařík, hovniverk a samikadze – vše v mé první knížce SKORKOVINY.

    MSF

Píše Martin T. Pecina, knižní grafik, autor publikace Knihy a typografie. Portfolio: book-design.eu

Archivy

Rubriky