Lesk a bída češtiny na webu i v knihkupectví

Trápilo mě v minulosti, že je web i přese všechny své možnosti takřka prostý stránek věnovaných češtině. Co dělají všichni ti učitelé češtiny, lingvisté a literáti, že nepíší o mateřštině, že se nepodělí o své zkušenosti a vědomosti, nekochají se krásnými slovy a nevytvářejí společenství spřízněných lidí tak, jako to činí kdejaká prapodivná skupinka fanoušků brakové fantaskní literatury, televizní stupidity a plastikových celebrit?

Ozdravující slovo dne

Konečně to vím, přátelé, píší na Slovo dne, milý a vtipný češtinářský deníček, pro nějž žádné téma není tabu, a tak všichni ti, kteří ještě neznají význam slova čamrda, nebo se rádi potěší libozvučnou třasořitkou, nechť následují odkaz. Velice nerad bych opomenul osobu Freda Williamse, Američana bojujícího se všemi myslitelnými zákoutími češtiny vskutku originální způsobem. Kromě přinejmenším svérázných (a v dané komunitě dosti odvážných) názorů na české pivo dělá ohromně vtipnou věc — informuje o svých specifických problémech a postřezích i vlastnoručně pořízenými zvukovými nahrávkami. Všichni zvrácení masochisté, pro něž je vzrušující představa slyšet cizince vyslovovat typicky český jazykolam, nesmí minout příslušný článek.

Se zmíněným webem souvisí jedna těžko uvěřitelná věc. Po dlouhé době, kdy jsem v duchu žehral na příšernou věcnou, pravopisnou i stylistickou úroveň komentářů na všelijakých možných místech, jsem konečně narazil na webovou stránku, kde pročítání příspěvků není utrpením, ale právě naopak živou vodou na nezhojené rány, rajskou hudbou pro unavený sluch, skutečnou potěchou a rozšířením obzorů. Kdyby mělo být Slovo dne jediným místem na internetové síti se slušnými komentáři, jedinou oázou kultivovaného projevu, budu nesmírně rád alespoň za ně.

Floskule, kam se podíváš

Kde Slovo dne volí přívětivý přístup, je Vladimír Just ve svém dvoudílném Slovníku floskulí zdrcujícím kritikem současného verbálního a literárního projevu zejména žurnalistů a mediálně činných lidí (politici, hlasatelé a moderátoři). Citlivě vnímá zamoření češtiny přílivem amerikanismů, slovních vycpávek a vyprázdněných rčení, která mají za úkol zakrýt nevědomost, mentální chudobu a do očí bijící neumětelství ve vyjadřování.

Možná vás už také napadlo, že něco není zcela v pořádku, když jste slyšeli ministra, který už po tisící něco artikuloval, deklaroval, projektoval, navýšil nebo zafinancoval, vydával férové signály, třeba dokonce napříč politickým spektrem, vždy ale naprosto trasparentně. Nebo sportovního komentátora přepisujícího dějiny, uvaděče hudebního pořadu, který neustále něco vydejchává nebo řeší, pro kterého je všechno hustý a který vám řekne, jakou hudbu je nutné si užívat…

Jestli patříte mezi nepočetnou skupinu lidí bez schopnosti přizpůsobit se pokorně prznění jazyka v médiích, rozhodně si oba Slovníky kupte, stojí za přečtení — už kvůli nabytí pocitu, že nejste ve svém utrpení tak osamoceni. Doporučuji i přesto, že s největší pravděpodobností nebudete se zahrnutím některých slov souhlasit, protože každý jedinec má jinak nastavenou citlivost, a rozděluje slova na zakázaná, tolerovaná a libozvučná podle jiných kritérií, zejména podle svého věku, prostředí, ve kterém žije, a vlastních zkušeností.

Letem světem

Zdrojů poznání je na internetu stále pomálu, ale za zmínku určitě stojí jazyková poradna Ústavu pro jazyk český (a hlavně seznam častých dotazů) a internetové vysílání České televize, kde si můžete pustit odvysílané pořady z cyklu O češtině. O některých probíraných pravidlech jsem už psal, některá mi vyfoukli. Aspoň se můžu věnovat jiným věcem.

V knihkupectví je nabídka jazykovědných příruček neobvykle pestrá, kromě všelijakých pravidel českého pravopisu doporučuji všem literátům Slovník českých synonym z nakladatelství Lidové noviny, Příruční mluvnici češtiny od stejného nakladatelství, hodí se vědět, Jak psát správně čárky (pozor, strašně odbytá sazba), náročnější čtenáři jistě ocení Akademický slovník cizích slov. Vaše odkazy na další (především internetové) zdroje rád uvítám. Howgh.