Typographie, grafika, čeština et cetera


Příspěvky s tagem ‘vyšší dívčí’

Vyšší dívčí: poetika mřížoví aneb Knižní a časopisecký layout

25. 8. 2007 | 2 komentářů

Pohled na dostupnou typografickou literaturu, zvláště tu česky psanou, odkrývá, jak žalostně neprobádaná je zatím problematika typografie technické literatury a časopisecké grafiky. Přitom v posledních patnácti letech jsme zaznamenali enormní nárůst počtu periodik, a tak neustálé zdokonalování grafiků a typografů v oblasti úpravy nejnáročnější literatury je více než na místě. V tomto díle praktického seriálu se pokusím nastínit některé postupy užitečné zejména při tvorbě zrcadla odborných publikací.

Řád neřád

Upravujeme-li výpravnou obrazovou publikaci, ilustrovanou encyklopedii nebo internetový obchod, zjistíme záhy, že podobně nesourodý obsah vyžaduje krajně důkladnou přípravu pokud možno co nejdokonalejšího zrcadla sazby, jež nám následně umožní maximálně operativní a rychlé vkládání všech obrazových i textových částí na jednotlivé stránky. I jen letmé prozkoumání libovolného časopisu či encyklopedie okamžitě prozradí, zda se autorovi úpravy podařilo skloubit všechny elementy do jednotného a funkčního celku, dát změti obsahu jasný smysl, povýšit nutný prvotní chaos na dokonalý řád.

Odborný text se většinou skládá z poměrně složitě strukturovaných informací. Úkolem typografa je zejména vyjádřit úpravou co nejsrozumitelněji hierarchii těchto informací tak, aby čtenář na stránce nebloudil, pochopil okamžitě a bez namáhání, kde začíná, pokračuje a kde končí souvislý text, ke kterému obrázku se váží jednotlivé popisky a podobně. K tomu mu pomáhají nejen prostředky typografické, tedy typ písma, proklad, vyznačování a systém nadpisů; ale také formát, vzdálenost zrcadla od okrajů stránky a v neposlední řadě i vnitřní členění zrcadla sazby, na které se nyní cíleně zaměříme.

První skutečně seriozní snahy účelně členit plochu stránky přineslo s sebou dvacáté století spolu s novými tiskovými technologiemi. Rozmach firemního grafického designu přinesl akutní potřebu vytvořit jakýsi systém, který by usnadnil úpravu rozličných tiskovin, pomohl uchovat vnitřní grafickou jednotu i vícestránkovým brožurám a rozsáhlým publikacím. Jednalo se v podstatě o počátky moderního informačního designu (který se v poslední době razantně přenáší do oblasti webových stránek a elektronických dokumentů obecně) a byl založen na repetivnosti vnitřního geometrického členění, zjednodušeně řečeno na rozčlenění zrcadla na určitý počet obdélníkových či čtvercových segmentů ve svislém i vodorovném směru a oddělení těchto segmentů či modulů neměnnou mezerou.

Grid alébrž mřížka

V angloamerickém světě se pro toto rozčlenění používá termín grid, my budeme používat češtější název mřížka nebo třeba i modulární mřížka, jak ji nazývám já. Jedním z prvních teoretiků, kteří se problematice organizace tiskové plochy věnovali, byl německý typograf a pedagog Jan Tschichold, na jehož poznatky navázali v polovině dvacátého století Max Bill, Josef Müller-Brockmann, Paul Rand, Emil Ruder a další designéři, již byli zároveň zakladateli tzv. mezinárodního typografického stylu, u nás známějšího spíše jako styl švýcarský. Jednou z hlavních charakteristik švýcarského stylu byl takřka minimalistický přístup ke knižní i akcidenční grafice, založený na nenápadných bezserifových písmech a geometrické organizaci grafiky odvozené z pečlivě navržené mřížky dokumentu. O tom, že je objektivizující švýcarská úprava stále populární, svědčí nekonečné zástupy jejich pokračovatelů prakticky na celém světě.

Prakticky

Pro dnešní návod, realizovaný v InDesignu CS2, si zvolíme stránku hypotetické obrazové publikace formátu A4. Začněme hrubým rozvržením zrcadla, typu, velikosti písma a prokladu. Já jsem zvolil Adobe Garamond 12/14 a vyplnil rámeček zástupným textem. Nad hlavní textový blok jsem umístil záhlaví a paginaci, z textového bloku rovnou vytvořil základní odstavcový styl zarovnaný na mřížku účaří a přistoupil k definování této mřížky. V knižní grafice se vyplatí zapomenout na milimetry a definovat rozměry v typografických bodech. Nebudeme močit proti větru a vezmeme za svůj angloamerický systém pica. Pokud jsme při vytváření nového dokumentu nenastavili jako výchozí jednotku body, můžeme to udělat dvěma způsoby. Buď v menu zvolíme Edit/Preferences/Units & Increments/ a z rozbalovací nabídky vybereme požadovanou jednotku, nebo jako správní profesionálové klikneme pravým tlačítkem na pravítko dokumentu, (které jsme si prve vyvolali zkratkou Ctrl+R [Win]) a vybereme „points“. Je možné definovat jinou jednotku pro horizontální i vertikální směr, ale tentokrát se vyplatí zůstat u bodů. V Edit/Preferences/Grids/ nastavíme Baseline Grid, mřížku učaří, relativní k hornímu okraji stránky a s rozestupy 14 bodů a počátkem 14 bodů od horního okraje stránky.

Nu což — trocha malé násobilky také neuškodí

Nyní tedy máme vytvořený základ pro definování mřížky našeho layoutu a přijde patrně nejzajímavější část práce — násobilka. Řekněme, že naše obrazová publikace si žádá umístit do zrcadla řadu fotografií orientovaných na výšku i na šířku. Při stanovení modulu proto budeme vycházet zhruba z poměru stran kinofilmového políčka (3 : 2) a zrcadlo rozdělíme na 3 × 6 dílčích segmentů (šířka × výška). Protože striktně vyžadujeme, aby jednotlivé moduly byly zarovnány na mřížku účaří, je třeba při stanovení celkového počtu řádků najít číslo dělitelné šesti (počet modulů ve vertikálním směru) a připočíst k němu pět řádků navíc (mezery mezi moduly). Z toho nám vychází dvě možná řešení: 47 (6 × 7 + 5) nebo 53 (6 × 8 + 5) řádků textu. Já jsem v dokumentu zvolil poměrně malé okraje stránky, přikloním se proto ke třiapadesáti řádkům, 742 bodům. Upravíme rámeček na patřičnou výšku, vyladíme okraje stránky s ohledem na použitou vazbu a výtvarný záměr, a následně přistoupíme k definování samotných modulů. Na vzorové stránce přejděme do Layout/Margins and Columns a nastavme si horní/spodní/levý/pravý okraj na 56/44/28/28 bodů, abychom přesně kopírovali textový rámeček. Poté vytvoříme vodítka v Layout/Create Guides, zadáme hodnotu 6 do kolonky row, 3 do kolonky column a gutter nastavíme shodně 14. V tomto okamžiku máme vytvořenou univerzální mřížku, do které můžeme vkládat libovolný obsah, aniž bychom ztratili ze zřetele pečlivé rozvržení všech elementů našeho designu. Výslednou stránku včetně vodicích linek si můžete prohlédnout v PDF dokumentu, na druhé stránce souboru se nachází grafika vodicích linek prostá.

Alternativní řešení


Určitou nevýhodou dosaženého výsledku je, že horní dotažnice každého prvního textového řádku v modulu „nelícují“ s horním okrajem umisťovaného obrázku. V našem případě jsem to vyřešil snížením rámečku první obrazové reprodukce asi o čtyři body, což ale nemusí být za všech okolností vhodné. V alternativním řešení uděláme několik změn, abychom dosáhli odlišného, vyšperkovaného výsledku. Horní okraj zvětšíme na 62 bodů, tak aby kopíroval horní minuskovou dotažnici prvního řádku. V Layout/Create Guides ponecháme 6 a 3 jako hodnoty row a column, nicméně obě položky gutter zvětšíme až na hodnotu 20 bodů, kdy každý modul omezuje přesně 8 řádků a dotýká se horního dotahu minusek prvního řádku a základní dotažnice řádku osmého zároveň. Prohlédněte si druhé dvoustránkové
PDF s ještě zajímavějším výsledkem než prve.

Nastíněný design založený na modulární mřížce je vhodný všude tam, kde potřebujeme zorganizovat složitě hierarchická data — tedy nejen v odborných knihách a časopisech, ale i v oblasti web designu. Místo nahodilých řešení totiž přináší do výtvarného konceptu jasný a racionální řád. A to čtenář ocení.

Dostupná literatura

Vyšší dívčí: vícejazyčná trojsloupcová sazba

1. 7. 2007 | 3 komentářů

Při úpravě dvojjazyčných nebo trojjazyčných textů (některé knihy, výstavní katalogy, výroční zprávy) narážíme často na problém, který představuje rozdílný rozsah textů v tom kterém jazyce. Existuje prostý postup, který popsané vcelku elegantně řeší.

Vícejazyčná trojsloupcová sazba

Rozsah jednotlivých jazykových mutací se může na každé stránce nebo v každém sloupci lišit až o několik řádek, což působí řadu potíží zejména z hlediska jakési typo-estetiky. Sloupce musejí být buď nestejně vysoké, abychom dodrželi stejný počet vět na stránce, nebo jeden jazyk na konci kapitoly silně přebývá. U knižních titulů — typicky určených pro jazykovou výuku —, kde text plynule přetéká z jedné strany na druhou, znesnadňují rozdílně dlouhé texty splnit poslání takovéto knihy, a to umožnit okamžité srovnání obou verzí, v ideálním případě na jediné řádce.

Někteří překladatelé jsou schopni přizpůsobit vhodně rozsah textu překládanému originálu, je to však postup poměrně pracný a ne vždy možný, u některých exotických jazyků je to dokonce téměř vyloučeno. Musíme pak v předpisu sazby tento úkol zdárně vyřešit.

Pokud v daném případě není účelné upravit jeden jazyk jako prvotní a druhý upozadit, tedy jsou-li si oba (všechny) jazyky rovnocenné, odpadá možnost vyhradit sazbě sekundárního jazyka speciální prostor stránky, případně jej vysázet menším stupněm písma, zúženým řezem apod. V sazbě do úzkých sloupců a při zvýšené četnosti nadpisů, například u zmíněné výroční zprávy, se může často stát, že sazba „upovídaného“ jazyka nabude také v nadpisech, které oproti rozsahem ekonomičtější mutaci přetečou na dva nebo tři řádky pod sebou. Řešení je prosté a jmenuje se:

Nestejně široké sloupce

Celá technika spočívá v poměrně banální úpravě: sloupcům s individuálními jazyky nastavíme nestejnou šířku. Aby to nebylo až tak snadné, vezměme si jako modelový příklad rovnou trilingvální, česko-anglicko-německý článek převzatý z oficiálního webu České republiky — kapitolu Kroje. Pro ukázku bohatě postačí cca polovina textu. Prostým součtem zjistíme, že: česká verze čítá 6293 znaků, anglická 8110 a německý „otesánek“ 8824 znaků. Celkově je tedy němčina o celých 40 % delší než výchozí český text; nebo též jinak řečeno tvoří čeština 27 % rozsahu, angličtina 35 % a němčina 38 %. Nevyhovující sazbu upravenou do stejně širokých sloupců si můžete prohlédnout v prvním čtyřstránkovém PDF.

Racionální procentuální vyjádření by mohlo svádět k domněnce, že bude vhodné nastavit sloupcům relativní šířku podle vypočtených procent. Je to úvaha zajisté logická, ovšem v praxi nepříliš použitelná. Na konečném rozsahu textu u té které mutace se totiž v případě proporcionálních písem podílí také frekvence širokých/úzkých liter v daném jazyce, množství verzálek (němčina), délka slov a s ní související četnost dělení apod. Rozumný postup úprav se dá shrnout do pěti bodů.

1. Nastavení odstavcového stylu pro první jazyk

Veškeré výchozí parametry pro základní text: stupeň písma, proklad, mezislovní mezery, dělení, zarovnání k mřížce účaří, styl číslic apod.)

2. Vytvoření stylu pro ostatní mutace

Odstavcové styly přímo odvozené z výchozího nastavení, upravené přinejmenším v definici slovníku daného jazyka, případně změna parametrů dělení.

3. „Nalití“ textů

Přetažení připravených textů do tří rámečků, pokud možno o co největším rozsahu. Vyplatí se otevřít si nový dokument s dostatkem místa, například stránku A2 se stejnou mřížkou účaří jako má zdrojový dokument. Platí: čím delší text, tím přesnější výsledek.

4. Úprava šířek rámečků

Ruční úprava šířkové proporce daných rámečků tak, aby v každém z nich text tvořil shodný počet řádků. Seskupení rámečků, zkopírování do pracovního dokumentu, roztažení/stažení vzniklé skupiny do předem připraveného zrcadla sazby.

5. Úprava sazby

Finalizace textů ve smyslu úpravy nevhodného dělení, odstranění parchantů apod. Sousedící odstavce je možné eventuálně vzájemně sladit za pomoci velmi decentní úpravy mezislovních mezer, avšak je třeba důsledně dbát na to, aby měl každý ze sloupců pokud možno stejné zabarvení sazby (není to lehké). Pro co nejlepší shodu všech sousedních sloupců bývá vždy vhodnější než čarování s mezerami dohoda s autorem textu a nahrazení některých slov synonymy nebo decentní opis na místech, která k tomu přímo vybízejí.

Finální dokument si můžete prohlédnout v druhém PDF. Ignorujte prosím chyby v textech, popřípadě možné nedostatky v německém dělení, opravil jsem pouze hlavní přehmaty původních textů, nechce se mi s tím tolik piplat :). Přímé zásahy do textu jsem provedl jen na dvou místech, ale při troše snahy je možné unifikovat rámečky ještě ve větší míře.

Některým problémům je nejlepší rovnou předejít. Je proto účelné stanovit si už před zadáním textu k překladu určitá pravidla, která pozdější práci co nejvíce usnadní. Uvedený tip se hodí nejen pro demonstrovanou sazbu tiskovin, ale jistě najde uplatnění i v některých užitích na internetu, byť s jistým omezením.

Vyšší dívčí: mezislovní mezery

26. 6. 2007 | 13 komentářů

Po několika předlouhých měsících planého teoretizování, kdy mě i poslední vytrvalí čtenáři proklínali za odtrženost od reality světa, rozhodl jsem se publikovat menší sérii praktických postupů, jež používám a které zároveň představují vyšší level typografické praxe. V dnešním návodu se zaměříme na dokonalé mezislovní mezery v textu zarovnaném do bloku, a to se zvláštním důrazem na úzkou sloupcovou sazbu.

Gutenbergova bible

Gutenbergova bible

Mezi hlavní typografické požadavky na jakýkoliv souvislý text patří rovnoměrné zabarvení sazby na stránce, které tvoří jednolitou „šedou“ plochu bez děr a zhuštěných slov. Každá potištěná stránka má mít barvu stejnou — není možné, aby na textové dvou straně byly rozdílné mezislovní mezery na jednotlivých stránkách. Překvapuje mě proto, že málokdo zná a umí účelně pracovat s pokročilými metodami, které moderní software při úpravě textu nabízí.

Minulost

O dokonale vyrovnanou sazbu se snažil již Johann Gutenberg, jemuž připisujeme vynález knihtisku, ve své 42řádkové bibli — nádherném, bohatě zdobeném dvousvazkovém tisku foliového formátu. Na rozdíl od pozdější praxe, kdy tiskové typy byly co nejvíce unifikovány, Gutenberg se ve svém snažení maximálně přibližoval vzhledu ručně psané knihy, a tak převzal celou řadu drobných písmařských zvláštností: dvou i vícepísmenných slitků, zkratek a deformací i alternativních znaků, aby tak docílil z obou stran krásně vyrovnané sazby. Už tehdy to byl úkol nesnadný — zvláště vezmeme-li v potaz, že každý ze dvou sloupců na stránce čítal jen kolem třiatřiceti písmen, a tak se tiskař na mnoha místech uchýlil i k praxi, kterou již z dnešního hlediska přinejmenším nepovažujeme za šťastnou: libovolného zkracování slov až o šest písmen. Podstatné však je, že se Gutenbergovi podařilo dodržet na všech stránkách jednotné zabarvení sazby a v podstatě konstantní mezislovní mezery.

Následující staletí přinesla několik změn v knižní produkci. Horká sazba se stále více standardizovala, ligatury (slitky, svaznice) se vyhradily pro častou používané kolizní dvojice znaků, sjednocovala se šířková proporce liter a delší slova si vyžádala časté dělení, aby nedocházelo k tvoření řek a podařilo se dodržet pokud možno optimální mezislovní mezeru o šíři 1/4 až 1/3 čtverčíku. Ruční sazba však kvůli své mechanické podstatě představovala náročný a zdlouhavý proces. K tomu, aby bylo možné zarovnat sazbu do bloku, přidávaly se k základní mezernici úzké výplňky, vždy stejně široké na celém řádku, později tzv. vyplňovaní klínky, které úpravu podstatně zrychlily. Představíme-li si navíc, že slova lze dělit jen na předem vyhrazených místech — ve švu nebo na hranici slabik (některé výrazy a některá spojení není dokonce vhodné dělit vůbec), znamenala sazba namátkou několikasetstránkové knihy i pro zkušeného a pozorného sazeče nekonečnou proceduru náchylnou k chybám. Zároveň v souvislosti s přidáváním výplňků k základní mezernici pozorujeme ve starších knihách poněkud rozvolněnější sazbu oproti současné praxi. K jisté změně pak došlo s příchodem fotosázecích strojů ve dvacátém století, z nichž některé dokázaly mezislovní mezery jak rozšiřovat, tak i zužovat, což přineslo vyšší variabilitu i automatizaci úpravy tištěného textu.

Počítače

V roce 2007 je nejlepším produktem v oblasti sazby a zlomu co do funkcí a uživatelského komfortu aplikace Adobe InDesign, nyní ve verzi s pořadovým číslem 5; (ne)konkurenční software proto rovnou vyloučíme. Za účelem tohoto článku jsem použil verzi 4 (CS2) v anglické verzi, orientační překlad někde uvádím, někde ne (nepamatuju si). Nastavení parametrů mezislovních mezer se nachází v editaci odstavcového stylu, záložce Justification (Zarovnání). Pro nastavení optimálního algoritmu zarovnání textu platí několik jednoduchých pravidel.

Používejte Paragraph Composer

Adobe Paragraph Composer neboli Odstavcová sazba Adobe je výchozí hodnotou v roletce Composer. Na rozdíl od Single Line Composer, Jednořádkové sazby, bere program při zarovnání textu v potaz celý odstavec, nikoliv jen jeden řádek textu, a tak volí co nejvhodnější dělení a mezislovní mezery, aby docílil hezky vyrovnané sazby. Nikdy ji nevypínejte. Je sice na jedné straně pravda, že pokud se snažíte zapracovat do sazby korektury, může program dosti razantně změnit zarovnání celého odstavce a jeho rozsah, ale celkově vzato přináší mnohem lepší výsledky co do vzhledu a zároveň poměrně slušně předchází nepříjemným řekám v textu.

Upravte Word Spacing

Výchozími hodnotami mezislovních mezer pro text zarovnaný do bloku je hodnota 100 % (1/4 čtverčíku) jako optimální, 133 % jako maximum a 80 % jako minimální hodnota. Ne všechna univerzální řešení jsou vždy nejlepší. Optimální i maximální hodnoty jsou v pořádku, nicméně 80 % v případě minimální mezery se už blíží 1/5 čtverčíku, což je hraniční hodnota, kdy text působí hodně zhuštěným dojmem a slévá se v jednolitou řádku. V první řadě doporučuji upravit alespoň pro dobrý pocit minimální mezery na 85 %. Stávalo se mi v náročnější sazbě, že jsem nastavil řadu omezení ve smyslu zákazu dělení, až došlo k nepříjemnému zhuštění sazby na řádce; úzké mezery jsou zkrátka fuj. Domnívám se, že obecně se vyplatí nastavit základní mezeru o maličko širší a ponechat si manipulační prostor pro stažení mezer na stránce, kde je potřeba zatáhnout odstavec a zamezit tak vzniku parchantu.

Nebojte se zasáhnout do hodnot Letter Spacing

Vzpomínám, že jsem před několika lety viděl v novinách ohyzdnou kombinaci nezvládnutých mezislovních mezer dohromady s necitlivých prostrkáním písmen uvnitř slov až o desítky procent, což mě na dlouhou dobu odradilo od jakýchkoliv změn v mezipísmenných mezerách. Taková obava je zbytečná, bavíme-li se o zásahu nanejvýš opatrném. Zatímco v řádce o příhodné šířce kolem šedesáti znaků se v češtině vyskytuje deset nebo dvanáct mezislovních výplňků, nepatrná změna mezer mezi šedesáti znaky InDesignu velmi podstatně pomůže. Je-li písmo dobře navrženo, ponechejte optimální hodnotu na 0 % a upravte mezní hodnoty až na ±3 %.

Polechtejte Glyph Scaling

Glyph Scaling neboli Měřítko glyfů je stupidní název pro úpravu šířky jednotlivých znaků. Nastavením hodnot mimo 100 % umožníte programu zdeformovat písmo v rámci jedné řádky. I jako zřejmě největší český odpůrce jakékoliv deformace písma radím s lehce bušícím srdcem upravit krajní hodnoty maximálně na 98 a 103 %. Gratuluji. Spolu se změnou mezer mezi písmeny jste razantně zvětšili manipulační prostor, který má InDesign k dispozici.

Funguje to

Příklad nastavení hodnot vlastnosti Justification

Příklad nastavení hodnot vlastnosti Justification

Prohlédněte si testovací PDF soubor. Na stránce formátu A4 se nacházejí dva sloupce. Zatímco levý sloupec obsahuje výchozí nastavení InDesignu, v pravém sloupci jsem upravil procentní hodnoty dle výše uvedeného postupu. Pozorným pohledem zjistíme, že v levém sloupci se místy vyskytují děravá místa, zatímco pravý sloupec je o něco klidnější, tvoří prakticky dokonalou šeď sazby. Přestože rozdíl není nijak markantní, drobná úprava stylu měla na blok textu pozitivní vliv. Pravá síla se však projeví teprve při sazbě do úzkých sloupců, jak je to vidět na straně druhé téhož souboru. Velmi úzká sazba kolem pětadvaceti znaků na řádek má kritický dopad na sloupce s výchozím nastavením, kdežto vyladěný styl přináší diametrálně odlišný výsledek. I když je úzká sazba vždy souborem nepříjemných kompromisů, nepatrné zvětšení mezer mezi písmeny je v konečném důsledku menší zlo než čtverčíkové mezery mezi slovy. Pozitivní je také zjištění, že sazba je v obou uvedených příkladech více kompresní, možná svému klientovi ušetříte pár korun na papíru.

Většinou používám: 85 (80) %, 100 % a 133 % pro Word Spacing; −2 %, 0 % a +2 % pro Letter Spacing; 99 %, 100 % a 101 % pro Glyph Scaling.

Chytrému napověz…

Rád bych upozornil, že pro podobné ladění odstavcové stylu se hodí zejména pro serifová písma — knižní, novinová… Geometricky konstruované grotesky rozhodně nedoporučuji deformovat ani o zmíněné dva procentní body, protože i nepatrná deformace má na jejich tvar zřetelně destruktivní vliv.
Nevěřte obrazovce a testovací sazbu si vždy raději vytiskněte, abyste nebyli výsledkem nepříjemně překvapeni. Možná zrovna vašemu písmu změna dokonale slušet nebude, zvláště parametr Glyph Scaling je velmi choulostivý. Nepřekračujte hodnoty uvedené výše, představují skutečně nejkrajnější použitelnou mez. A nakonec: méně je více.

Literatura k prostudování

  • The Elements of Typographic Style (Hartley and Marks Publishers, 2004)
  • Praktická typografie (Computer Press, 2004)
  • Encyklopedie knihy (Libri, 2006)
  • Krásné písmo (Paseka, 2005)
  • Od rukopisu ke knize a časopisu (SNTL, 1983)
  • Slovník a receptář malíře, grafika (SNTL, 1953)

Autor

Martin T. Pecina, biblioman, bibliofil. V roce 2004 jsem zprovoznil typografickou příručku typomil.com (léta neaktulizováno), portfolio mám na adrese book-design.eu. Píšu o dýmkách na blogísek dýmkař.cz.

Typo 365

Typo 365 je v pořadí druhá ročenka „nejlepších“ textů o typografii, do které jsem přispěl dvěma články. Najděte v ní ale i příspěvky od osob mnohem povolanějších (namátkou Reza Abedini, Erik van Blokland, Veronika Burian, Matthew Carter, Tobias Frere-Jones a další).

Doporučuji

Radkovi Sidunovi se povedlo zrevitalizovat a zmodernizovat písmo Jiřího Rathouského, které milovníci typografie znají z knižní edice Gema z Odeonu. Alphapipe nabízí Briefcase Type Foundry.

Správa webu