Typographie, grafika, čeština et cetera


Nejhezčejší noviny

19. 2. 2007

Grafickou úpravu novin považuji za jednu z vrcholových disciplín v oblasti typografie a grafického designu vůbec. Klade totiž před svého tvůrce obrovské překážky, které jen málokdo zdolá se ctí a hlavou vztyčenou, jak se můžeme dennodenně přesvědčit, nahlédneme-li za výlohy novinových stánků.


Titulní stránka britského Guardianu má čistou a přehlednou formu

Hlavní potíže způsobují designérovi především obrovské množství textu na každé stránce, nesourodé typy informací, jež je třeba upravovat (články, glosy, tabulky, reklama), nekvalitní recyklovaný papír a s ním související snížená kvalita barevných reprodukcí, a v neposlední řadě též problém ten, jak vytvořit optimální mřížku stránky, do níž lze co nejrychleji a nejpohodlněji vkládat texty různorodého rozsahu, aby byl dodržen stránkový rejstřík a zároveň neutrpěl jemnocit pozorného čtenáře. Jakkoliv dobře navržený design pak také vyžaduje následně přesné dodržování, jakož i souhru dalších pracovníků, zejména pozornost a pečlivost sazeče, jenž s designem dále pracuje. Jedná se proto o vysoce odbornou práci, která si žádá skutečného profesionály, aby byly všechny vyjmenované nároky beze zbytku splněny.

The Guardian

Obecně vzato se úroveň novinové úpravy postupně zlepšuje, a to také díky dostupné odborné literatuře a zvyšující se kvalitě tisku a používaných materiálů. Mezi nejlépe upravené noviny patří britský The Guardian s nákladem blížícím se čtyřem stům tisíc výtisků denně, ostatně v roce 2006 obdržel — společně s polským deníkem Rzeczpospolita — cenu za nejlépe upravené noviny, již uděluje Society for News Design. A jelikož se mi zrovna jeden výtisk Guardianu povaluje na stole, je to vhodná příležitost podívat se na něj trochu detailněji. Zvláštní pozornost si totiž zasluhuje už jen proto, že jej charakterizuje vskutku vynikající práce s typografií. Pro účel krátkého rozboru použiji weekend edition, která se od obyčejného vydání liší předně rozsahem, dále několika nepodstatnými detaily.


Obálky tematických sešitů jsou brilantní

Kdo to má na svědomí

Autory současného vzhledu, představeného v roce 2005, jsou dva mladí a velmi nadějní designéři Christian Schwarz a Mark Porter, kteří exkluzivně pro periodikum navrhli antikvu Guardian Egyptian Text, titulkovou variantu Guardian Egyptian, dvě verze grotesku nazvané Guardian Sans a Guardian Text Sans, a také jeho speciální zúženou verzi určenou pro sportovní rubriky a v ní obsažené tabulkové údaje. Všech pět zmíněných písmových rodin má společné charakteristiky typické pro moderní novinové písmo, kterými je celkově spíše užší obraz, značně zvětšená střední výška a s ní související krátké horní a dolní dotahy. Titulkové varianty jsou nakresleny v široké škále řezů, která umožňuje vytvářet na ploše stránky efektní (ale funkční!) kontrasty za použití prostých typografických prostředků — dramatické střídání velmi tenkého „light“ a tučného „black“ řezu představuje hlavní poznávací znamení deníku. Titulní stránky příloh jsou typické snahou o prosvětlenou písmovou kompozici s dominantní fotografií nebo ilustrací. Koneckonců záměr vytvořit layout s dostatkem bílého místa, které umocňuje účin grafiky a napomáhá oddělit od sebe vizuálně jednotlivé rubriky, je na první pohled evidentní. Když jsem hovořil o „současném vzhledu“, je třeba také podotknout, že úprava se postupně mírně proměňuje, od svého zveřejnění doznala mírných změn.

Sazba

Stránky jsou rozděleny na pět konstantních sloupců, celá řada článků je uvozena krásnou tenkou, či naopak velmi tučnou iniciálou vysokou celých osm řádků. Sazba je vcelku pečlivá, prostá řek, přemíry vyznačování a z velké části také parchantů (občas se nějaký najde). Ačkoliv se v textu používají důsledně minuskové číslice, v záhlaví stránek, titulcích a perexech se střídají nahodile číslice minuskové i verzálkové, což trochu zamrzí. Sazečských chyb se při podrobnějším zkoumání najde více, scházejí například pomlčky v případech, kdy se v textu vyskytuje „od—do“. Osobně mi nevyhovuje úprava titulků, které jsou „nalepeny“ na předcházející obrázek nebo horizontální linku, což trochu postrádá logiku — právě tam bych volil mezeru spíše větší. Ale vzhledem k tomu, že tento systém je dodržován v celém periodiku, nedělá mi větší problém jej akceptovat jako jeden ze stylotvorných prvků.
The Guardian je zřejmě bohatý deník. Může si dovolit velice dobré fotografy a ilustrátory, kteří podtrhují vysoce kvalitní úpravu svým dílem. Prakticky se dá říci, že nekvalitní reprodukce se na stránky nedostane.

Ve srovnání s širokou světovou konkurencí vychází Guardian skutečně víc než dobře. Nepřináší sice mnoho neotřelých nápadů, ale dotahuje léty vše odzkoušené prakticky k dokonalosti. Jeho vzhled je seriózní, autoři se vyvarovali experimentování s textovým blokem, netříští tak pečlivě promyšlený typografický systém dalšími grafickými elementy. Provedl jsem také letmé srovnání s českou „konkurencí“ z níž vyšly české deníky — počínaje nejprodávanějším a konče tím bývalým rudým (přestože v nich dochází pomaličku k určitým změnám k lepšímu) — naprosto tragicky. Porovnejte raději sami. Nuda, šeď, zmatek a chyby, to jsou bohužel ještě stále slova, která charakterizují české noviny nejlépe. Ani před časem redesignované Lidovky za mnoho nestojí.

Užitečné odkazy

35 komentářů k článku „Nejhezčejší noviny“

  1. Mach tvrdí:

    Jelikož moje dobrá kamarádka dělá na významné pozici v jihomoravské MF Dnes, zjistil jsem nedávno pro mě až šokující informaci. Nevím jak v jiných redakcích deníku, ale u nich v Brně už noviny nesází sazeči, ale přímo editoři. Mají „speciální“ program (žádný InD, QXP apod.), ve kterém si udělají layout jednotlivých stránek a do rámečků si sami nalijí texty. A tihle lidé, kteří to dělají nemají samozřejmě nejmenší ponětí o typografii – což je přesně i příklad mé kamarádky. Když jsem se před ní zmínil o jednoznacích na koncích řádků či rozdílu mezi pomlkou a spojovníkem, tak jen zděšeně zavrtěla hlavou. O ničem takovém nic neslyšeli, nikdo jim nic neříkal … nic takového neřeší! Tož tak…

  2. Martin Pecina tvrdí:

    → Machu, nedokážu si sice představit, jak taková věc v praxi může fungovat (a nebo ano, ale ta představa mě děsí), avšak docela by se tím vysvětlila ta ohyzdná sazba, která je v MF k vidění. Měl jsem chvíli takový nápad, že by si české deníky zasloužily vlastní rozbor, ale obávám se, že by z toho bylo natolik dlouhé pojednání, které by nikdo neměl chuť číst. :)

  3. suchosch tvrdí:

    Tak tak… Nejenom v MFD, ale i v jiných novinách přešlá část sázení textu na redaktory. Když mi to kamarád vyprávěl, zděsil jsem se. Ale mnohé to vysvětluje.
    A ke Guardianu – až příliš se mu podobá záhlaví „Deníku“. Bohužel se inspirovali jen v logu a ve zbytku ne.

  4. llook tvrdí:

    Sazeči stojí peníze a až na pár typografických úchyláků to nikdo neocení. Noviny se s blbou sazbou prodávají úplně stejně jako s dobrou. Podobně to je s hrubkami a překlepy – to taky čtenáře neodrazuje.

    Já ty vydavatele chápu.

  5. dgx tvrdí:

    mach:

    To bude dezinformace. Vytvořit na míru a spravovat takový program, zaškolit editory, to musí být značně složitější a dražší, než platit jednoho sazeče.

  6. Martin Pecina tvrdí:

    → Ilook: Nemyslím si, že jsem úchylák v jakémkoliv slova smyslu, pokud chci, aby v novinách nebyly hrubky. Mě osobně totiž odrazují od čtení — a celý novinový plátek nebo web zásadně ztrácí na důvěryhodnosti.

    Zlatej komunismus, to měly všechny noviny vyškoleného korektora! :D

  7. Mach tvrdí:

    dgx: Věř tomu nebo ne, ale je to skutečně tak. Ten program přesně pro ně vyvinutej se jmenuje Hermes a OPRAVDU to „sázejí“ editoři. Popravdě – proč by to mělo být složitý? Mají od hlavní pražské redakce hotový šablony ve stylu „otvírák přes celou stranu, vlevo fotka přes tři sloupce, vpravo jednosloupcový fejeton atp.“, autoři a korektoři mají daný počet znaků jednotlivých článků (plus-mínus, samozřejmě…) a tihle editoři-sazeči už jen do připravených rámečků text zkopírují. Maximálně se trošku pohne s fotkou, aby se vše vešlo (nebo naopak vyplnilo prázdné místo) a stránka je hotová. To se naučí cvičená opice za deset minut…

  8. Martin Pecina tvrdí:

    → Ilook: ježišmarja. A korektury mají už dopředu hotové od automatického korektora ve Wordu.

  9. David Březina tvrdí:

    Prima článek. :) „100 best weekend escapes“ jsem si předevčírem koupil. Ty tenký iniciály jsou někdy docela ošklivý, záleží na konrétním písmeni. Mě se moc líbí tučné tituly příloh, viditelná práce s typografií ve velkém, např. v přílohách (titulky, zapracování do ilustrací apod.) a úplně nejlepší jsou občas přikládané tematické plakáty (křečci, mléčné výrobky nebo třeba kořenová zelenina).

    Nesouvisí ten problém „pomlčka/spojovník u intervalů“ s anglickými typografickými pravidly? Je to určitě spojovník nebo en-pomlčka?

  10. Martin Pecina tvrdí:

    → Davide:

    > Nesouvisí ten problém „pomlčka/spojovník u intervalů“ s anglickými typografickými pravidly?

    Finglova a Zahálkova Sazba cizích řečí (1951) předepisuje ve významu pomlky ve větě anebo k oddělení věty vložené používat čtverčíkovou pomlčku sázenou těsně ke slovům. Naproti tomu ve významu slůvka „až“ používat pomlku půlčtverčíkovou (bez mezer).

    Zvláštní je, že v současnosti se v zahraničí dodržují buď tato pravidla, anebo se sází ve významu přestávky ve větě či věty vložené pomlčka půlčtverčíková s mezerami — tak jako v češtině. Není mi to moc jasné. Tento druhý způsob preferuje jak Bringhurst v The Elements of Typographic Style, tak třeba i Guardian. Ovšem s tím rozdílem, že ve významu „až“ používá Guardian skutečně spjovník, nikoliv „en“ pomlčku.

    Asi by bylo dobré zeptat se někoho, kdo má s cizojazyčnou sazbou více zkušeností.

  11. MiSHAK tvrdí:

    Jedním slovem: Respekt (sic týdeník)

  12. Martin Janík tvrdí:

    Pekný článok.
    V denníku SME prebehol redesign, písmo si dali vytvoriť u Petra Biľaka…

    http://www.sme.sk/c/3094335/Noviny-potrebuju-specialne-pismo.html

  13. David Březina tvrdí:

    Takžé… Ptal jsem se svojeho amerického spolubydlícího (http://www.ultrasparky.org) a řekl doslova, že to je nesprávně. Angličtina by v takovém případě použila pomlčky (–). Je to ovšem (tak jako u nás (ne nemějme iluse o lepčí úrovni amerikánské typografie)) častá chyba či ignorance editorů.

    V místě pomlky ve větě by se měla psát pomlčka čtverčíková bez okolních meser. Ta je ovšem v mnoha písmech ošklivě natěsno (její glyf je bez meser po stranách) a tak někteří angličtí typografové (včetně Bringhursta) prchají k českému řešení. Ovšem rosumnějším řešením se mi zdá návrh téhož spolubydlícího udělat čtverčíkovou pomlčku kratší a s kapánek většími meserami okolo. (Asi založím fanklub čtverčíkové pomlčky a odbory za správné mesery okolo této.)

    Zdá se nám (oběma), že Guardian razí nějaký sobě-vlastní-styl (so called house style). Snad úspora místa? (Chabý návrh. Vlastně jen řečnická otázka. Neodpovídat!)

  14. David Březina tvrdí:

    Oj a při snaze (marné) najít nějaký interval se spojovníkem jsem zjistil, že používají iks místo krát. Uf.

  15. Martin Pecina tvrdí:

    → Davide:

    > Ta je ovšem v mnoha písmech ošklivě natěsno…

    Myslím, že natěsno bývá v drtivé většině písem. Ovšem říkám si, že kde je vůle, dá se s tímto problémem něco udělat. Zvláště u písma na zakázku považuji za samozřejmost, že mi autor jeden glyf prostě upraví, pokud si to přeji a zároveň to neodporuje jeho svědomí (v tomto případě spíše naopak).

    OK, naskenoval jsem titulní stránku, kde je spojovník vidět velmi zřetelně. Kdyby to nebylo tak kravské a ještě k tomu na titulce, asi bych se tím tolik nezabýval. Tutkaj.

    X místo krát — bohužel — v dnešní době už se to stalo samozřejmostí.

    Poslyš, slovo rosum bych ještě překousl, ale mesery — to už je moc i na mě. :)))

    → Mishaku: souhlasím, Respekt je výborný, zaslouží respekt. Osobně jsem ale alergický na Reisenauerovy ilustrace. Je to sice virtuózní kreslíř, ale jeho tabletová technika je mi protivná. Pěkně upravená je například i A2. Taky týdeník.

  16. David Březina tvrdí:

    → The Typomile: Tak to bych si vůbec nebyl jistý co to tedy má být. Myslím, že to je schválně krátké kvůli místu. Vznikla by jim tam mezi těma číslama ošklivá díra.

  17. Martin Pecina tvrdí:

    → The Davi: Schválně krátké kvůli místu? Tož to jsem ještě neslyšel, co to má znamenat, prosím? :) Prostě tam mají spojovník místo pomlčky, připadá mi to stejné, jako x místo ×, které jsi zmínil před chvilkou. Asi bych to chápal jako nějaký sofistikovaný záměr na plakátě, ale v novinách tedy ne-e.

    Jó, to už mi párkrát lidi řekli: „Dejte mi před ten vykřičník mezeru, nám se to tak zdá hezčí.“ :D

    A nebo zrovna minulý týden — podotýkám, že s naprosto bezelstným výrazem: „Ale vy to tady máte upravené špatně. Dívali jsme se ve firmě do knížky a tam to bylo jinak…“

  18. David Březina tvrdí:

    Uf. nechce se mi k tomu dělat illustrace, ale přece když použiješ písmo optimalisované pro malé velikosti (např. 8 bodů) ve velikosti větší (např. 40 bodů) tak se Ti bude mezipísmenný proklad příliš velký. Začne se to rozpadat. Tohle je podobné. 12—13 by bylo šílený, 13–14 akceptovatelný, ale stále dlouhý. Zdá se mi, že to chtěli maximálně zkomprimovat, aby jim to nenarušovalo sasbu.

  19. David Březina tvrdí:

    V tomhle případě mi je úplně jedno co se čím oddělí. Klidně by tam mohl být puntík či trojúhelníček a pořád to bude jasný. Prýmek je tam taky jen jako „šipka“ a ne jako uvozovka.

  20. Martin Pecina tvrdí:

    > Zdá se mi, že to chtěli maximálně zkomprimovat, aby jim to nenarušovalo sasbu.

    Ten myšlenkový pochod chápu, ale prostě nesouhlasím.

    > Klidně by tam mohl být puntík či trojúhelníček a pořád to bude jasný. Prýmek je tam taky jen jako „šipka“ a ne jako uvozovka.

    Souhlasím, měli tam dát trojúhelníček nebo kosočtvereček, nikoliv spojovník.

  21. David Březina tvrdí:

    Myslím, že na kosočtverečku (♢) se shodneme.

  22. Martin Pecina tvrdí:

    Hlasuji pro kosočtverčíkovou pomlčku.

  23. Borek tvrdí:

    Na anglických novinách mě nejvíc štve, že obrázky se vždycky vizuálně tváří, že patří k článku, ale skoro nikdy to tak není. V tomhle ohledu jsou české noviny daleko přehlednější.

  24. Jan Brašna tvrdí:

    Andy kdysi dělal nad titulními stránkami novin nějakou studii, takže zásoba z celého světa je k dispozici tady http://flickr.com/groups/27177930@N00/pool/

  25. Filip Blažek tvrdí:

    Na titulní stránky novin doporučuji http://www.newseum.org. Jsou tam nejen každý den aktualizované náhledy stránek z celého světa v JPEG, ale jsou ke stažení i v PDF, což je docela dobrý zdroj informací např. o použitých fontech. (Taky někdo na základě toho napsal studii o fontech v novinách, tuším že vyhrál Poynter nebo Miller).

    Noviny SME mají sice písmo Petera Biľaka, ale jinak je to nepovedený paskvil, tedy podle mého. Nadále je to nepřehledné, prasácky vysázené (jednoznakové předložky, pomlčky, to nikoho nezajímalo ani v ukázkovém prvním čísle), snad deset druhů titulkových písem na jedné straně. Je to samozřejmě malý krůček k lepšímu, třeba hlavičky rubrik jsou docela pěkné, ale na to, že si objednali design u renomovaného švédského studia A4, je to bída s nouzí. Zase takové ty upatlané rámečky na titulní straně, každý článek jiný počet sloupců, navigace odpudivá nebo žádná, naprosto bezradně umístěná reklama, zůstalo to humpolácké logo z Futury, FUJ! Tuším, že jim do toho tak strašně redakce kecala, že je to přestalo bavit a začali na to kašlat, možná to ani nedodělali. Soudím z toho, že o SME nemají na jejich webu http://www.A4.se ani slovíčko, přitom zrovna nedávno dělali nějaký update.

    Přednáška spoluautora redesignu Guardianu byla asi to nejlepší, co jsem vyslechl letos na ATypI v Lisabonu. Doufám, že se nám podaří vrátit se v některém z příštích vydání Typo k fenoménu novinového designu.

    A jeden link k dobru, tohoto designéra periodik si velmi vážím: http://www.grafica-design.com/. A všem doporučuju knihu Pure Design od Maria Garcii. Nejlepší praktická příručka k designu periodik, jaká se mi dostala do ruky.

  26. catt tvrdí:

    Nevím, co se vám nelíbí na redakčním systému v novinách. Představa, že by se současné noviny dělaly v InDesignu nebo Quarku je pro mě naprosto děsivá. Pro noviny jsou to naprosto nepružné systémy. Jedině s nádstavbovými aplikacemi jsou použít, ale stejně.

    Hermes (použitý v MFD i LN – kdysi jsem o tom rozepsal článek, mohl bych ho hodit na blog) je nejhorší i nejlepší systém, co znám. Je to dostatečně pružný systém a pokud ho má v rukou odborník je opravdu skvělý. Bohužel neumí jednoznakové předložky a vinou Unisysu je zřejmě nikdy umět nebude. Taky sázecí algoritmus už není nejnovější.
    Zřejmě by to vyřešil přechod na novou verzi, ale jednak je to otázka milionů korun (Hermes není jenom sazba, je to archiv, databáze, práce s obrázky…), jednak nové verze programu jsou příšerné. Takže se zřejmě zvolí jiný systém, ale i když se vybere už teď, jeho nasazení je možné tak za rok dva nejdříve.

    A ještě: LN mají celostránkové šablony, které se jenom minimálně upravují, proto vypadají stále o řád lépe než MFD. Tam se bohužel s layouty mnohem víc hýbe a i když je tam layoutový dozor, po čase je jeho slovo stále méně bráno jako směrodatné.

  27. Martin Pecina tvrdí:

    → Filipe, díky za informace. Shodli jsme se včera s Davidem, že SME je i po redesignu nehezký vepřový plátek. (Šest milionů titulkových písem na stránce byl mimo jiné jeden z argumentů, které padly.)

    Na web A4 jsem se díval a nemohl uvěřit tomu, že renomované studio, které údajně dělá několik redesignů periodik denně, mohlo něco takového vůbec vypustit. Stránku newseum.org jsem neznal, vypadá velice dobře, stojí za prostudování. Stejně tak na Pure Design se zkusím podívat. Danke!

    Určitě jsem všemi deseti pro novinový design jako téma do Typa.

    → Catt, OK, dobře vymyšlený redakční systém — tak, jak o něm hovoříš — může být za určitých okolností užitečný. Těmi okolnostmi mám ale na mysli opravdu zaškolený personál redakce a minimum prostoru pro uplatňování jeho svévole. To znamená několik fixních layoutů, se kterými se nehne ani o chlup, aby se navržený vizuální styl nebortil. Jednoznakové předložky se sice přežít dají, ale ty hnusné řeky už asi ne. Ovšem ty souvisejí obecně s přehnaně úzkými sloupci. Takže otázka zní: v čem to asi smolí Guardian, že vypadá minimálně o dvě třídy lépe?

  28. SuE tvrdí:

    díky za pěkný článek, asi i díky němu jsem si všimla vyhlášení vítězů novin tady: http://www.newsdesigner.com/archives/002698.php

    ty estonské i economista se mi moc líbí ale guardian se tam vůbec nedostal (ani do top 10) …

  29. catt tvrdí:

    Šak jsem psal, LN mají fixní layouty, proto vypadají lépe :)
    Hermes 6 je už pár let starý, navíc existuje ještě několik lepší redakčních systémů – nový Hermes už má taky lámací jádro InDesign, ale jinak jenom vrší chyby. Inu Italové :)
    Ale stačí zadat do googlu „newspaper editorial system“ a vypadne na tebe mraky článků. Tak třeba něco z toho má i Guardian ;)

  30. tomaz tvrdí:

    „Opravdu nevím, zda-li budem za 5 let tisknout Timesy. A víte co? Je mi to jedno“ – vydavatel NY Times)
    „Na Nový rok přestalo vycházet tiskem údajně nejstarší periodikum na světě – švédský deník Postoch Inrikes Tidningar. Po třechstech šedesát letech se vzdal inkoustu a vyměnil jej za pixely“
    „Sázka na Internet je pochopitelná. Jakou cestou se vydá podnikatel, pokud má jednu oblast, kde trvale klesají zisky a druhou, která roste o 30% ročně?“

    Martine, jestli zase nejdeš s křížkem po funuse :)
    Zlepšení se už moc čekat nedá, teď už spíše vytříbení na ty, kteří berou potištěný papír jen jako technologii přenosu informací a ty, kteří u něj zůstanou stejně jako nekteří jedinci u analogové fotky nebo gramodesky…

  31. Martin Pecina tvrdí:

    → tomazi, toť se ví, že já jsem trochu staromódní a zabržděný k tomu! Ekonomické myšlení je mi cizí, kochám se krásou, nikoliv penězi. Nic nevydávám a ani nechci, ale řeknu ti jedno: pěkně upravené noviny jsou mi zatím milejší než webové zpravodajství. Vezmeš si je kamkoliv s sebou — třeba na záchod (můj oblíbený!) — a dobře se to čte.

    Já vím, že v době PDA si můžu vzít i elektronické zpravodajství s sebou, ale ta forma je zatím velmi nedokonalá, snad časem… Na druhou stranu oceňuji u internetu aktuálnost a možnost odkazovat jednoduše na další relevantní zdroje, to jsou výhody, kterým se těžko konkuruje.

    Analogová fotka a dobrá gramodeska — stále nezpochybnitelné kvalitativní milníky.

  32. tomaz tvrdí:

    → typomilníku, historické milníky, ktere jsou překonané, už nikdo zpochybňovat nebude, je to součást hitorie. Stejně jako budou noviny. A co jsem psal nemělo znamenat, že musí ze dne na den zmizet. Elektronické čtecí zařízení jsou dnes ještě v poměrně legrační podobě. Třeba pokusy o vytvoření jakési elektronické knihy, která v jiném prostředí napodobuje otáčení stránek a podobně, na mne působí stejně úsměvně jako generátor lupaní napodobující gramodesku při přehrávání cd. Přiznám se že takový zpátečnický způsob mi dost vadí, raději mám čisté řešení, které vychází ze své podstaty.

    A jinak, třeba ke gramafonu mám poměrně kladný vztah, kupuju desky jako dárek i lidem, kteří jej nemají :) O analogové fotce plati analogicky to samé.

  33. Martin Pecina tvrdí:

    → tomazi, nemám pocit, že by byla analogová fotografie překonaná, ale to do této diskuse nepatří. Elektronické knihy, jaké popisuješ, jsou fakticky k smíchu.

    A ke gramofonovým deskám — kdo nesbírá, netuší, oč přichází. Asi tě někdy pozvu na víkendovou poslechovku Michal David, Hanka Zagorová, Kroky Františka Janečka, Gottwald + Hložek… a jako nášup božský Sagi Tofi.

    Cool. :D

  34. tomaz tvrdí:

    Pakliže máš vícero gramců a půjde to míchat ;)

    A analogová fotografie přirozeně nemůže být překonaná v parametrech, které ji charakterizují a pro které je částí fotografické obce nade vše vyzdvyhovaná ;)

  35. Martin Janík tvrdí:

    K SME: upozornil som zámerne iba na písmo, celkove to naozaj nie je bohviečo. Skôr ma zaujalo že niekto na Slovensku si dal písmo vytvoriť… Asi nie častý úkaz. Možno to nakoniec pretlačila tá agentúra.

Autor

Martin T. Pecina, biblioman, bibliofil. V roce 2004 jsem zprovoznil typografickou příručku typomil.com (léta neaktulizováno), portfolio mám na adrese book-design.eu. Píšu o dýmkách na blogísek dýmkař.cz.

Typo 365

Typo 365 je v pořadí druhá ročenka „nejlepších“ textů o typografii, do které jsem přispěl dvěma články. Najděte v ní ale i příspěvky od osob mnohem povolanějších (namátkou Reza Abedini, Erik van Blokland, Veronika Burian, Matthew Carter, Tobias Frere-Jones a další).

Doporučuji

Radkovi Sidunovi se povedlo zrevitalizovat a zmodernizovat písmo Jiřího Rathouského, které milovníci typografie znají z knižní edice Gema z Odeonu. Alphapipe nabízí Briefcase Type Foundry.

Správa webu