Nová písma z Česko-Slovenska

Teď teprve vidím, jak jsem při snaze o úderný titulek skoro zapomněl, že dnes recenzovaná písma vlastně nejsou tak úplně nová, ba dokonce ani tak úplně česko-slovenská. V případě rodiny Greta slovenského rodáka Petera Biľaka se jedná o rodinu vydanou v písmolijně Typotheque, sídlící v Hágu, Štormům Anselm Serif a Sans jsou zase přímými pokračovateli jeho úspěšných písem vydaných už v minulosti. Titulek netitulek, vymýšlet nový se mi nechce, tak raději přejdu k tomu podstatnému…

Greta

Greta Text

Greta Text (PDF vzorník zde, o lepší a tištěný si napište) je moderní, robustní serifové písmo poměrně nevýrazného stínování a diferenciace šířkových proporcí, které navrhl Peter Biľak pro novinovou sazbu. Mezi hlavní charakteristiky patří mírné stínování podle doleva nakloněné osy stínu, dominantní střední výška při současném razantním snížení verzálek a krátké spodní dotahy. Serify jsou výrazné, trámovité, nemají oblý náběh do dříku — klínový serif je syntézou egyptienek a písem se serify trojúhelníkovými a je nasazen na hlavní tahy v tupém úhlu.

Analogicky k serifům hlavních svislých tahů jsou vyřešena i horní zakončení oblých tahů minusek a, c. Kontrast mezi tupým zakončením na straně jedné a svislým klínem na straně druhé zlepšuje rozlišitelnost a čitelnost jednotlivých liter. Snížené verzálky na (abstraktní) kuželce ponechávají dostatek prostoru pro výrazné akcenty, organicky navazující na trojúhelníky serifů. Ostatně pečlivé diakritice, jež potěší zejména středoevropany, není téměř co vytknout, pouze čárka ve větě a apostrof jsou najednou řešeny bez relevance ke geometricky utvářeným serifům, což poněkud zamrzí. Písmena velké abecedy jsou oproti minuskám jen nepatrně nasílena, aby tak kompenzovala svou větší světlost.

Písmo je nakresleno ve čtyřech tučnostech — Light, Regular, Medium a Bold — a každá z tučností má vlastní kursivu stejné barvy, mírně nakloněnou, která je v sazbě více kompresní než stojatý řez. Biľak zde opakuje stejné schéma jako v případě předchozího písma Fedra a většinu tahů láme v ostrých úhlech. Verzálkám ponechává racionální princip základního řezu, minusky stínuje v konvenčním stylu plochého psacího nástroje, ale v detailech akcentů jako by se nemohl rozhodnout — u některých psaní ignoruje (háčky, čárky), jinde imaginární pero sice přiznává, ale úhel nesmyslně je obrací proti své logice (tečky).
Každý řez obsahuje hezky prosvětlené malé kapitálky, které se ani v hustých písmenech nezalévají barvou, dodávány jsou čtyři sady číslic: proporcionální i tabulkové na výšku verzálek, proporcionální i tabulkové skákavé. Podporovány jsou pokročilé OpenType funkce jako horní a dolní indexy, podmíněné ligatury, zlomky atd., nechybí šipky a řada symbolů s omezenou mírou použitelnosti.

Greta Display, Greta Grande

K textovému písmu existuje také osmiřezová titulková varianta Greta Display (PDF zde), vytvořená ve spolupráci s Nikolou Djurek. Má na rozdíl od svého sourozence pro užití v nízkých stupních užší kresbu a těsnější prostrkání, přísně svislou osu stínu, výrazně zvětšený kontrast a snížené serify. Tam, kde je východiskem pro Gretu Text dynamický princip, titulková verze se hlásí k odkazu statické antikvy. V supertitulkové verzi Greta Grande pak vysoký kontast a vlasové serify budí přímo didotovský dojem. Upřímně — dle mého názoru je to spíše na škodu. Autoři z Typotheque zvolili odlišnou taktiku než konkurenční Adobe, jejíž písmaři ve svých optických řezech navržených pro poznámky, titulky a mezititulky ponechávají kresbu téměř beze změn a ladí spíše šířkovou proporci a míru prokreslení detailů. V Biľakově písmu je rozdíl mezi textovým a titulkovým písmem Greta Grande zkrátka až příliš velký i přesto, že některé formální prvky jako svislé trojúhelníkové serify zůstávají ponechány. Poněkud nešťastné jsou dvoj a třípísmenné svaznice „fi“, „fl“, „fb“, „ffi“, „ffl“ atd., které svou kresbou a nečitelností ruší. Autoři by si měli uvědomit, že hlavní funkcí slitků je řešit kolizní dvojice znaků a čtení usnadňovat, nikoliv ztěžovat. Zvláště ve větších stupních nad 30 bodů jsou ligatury více než funkčním estetickým celkem spatně mířenou snahou autorů polechtat své písmařské ego. Za zmínku stojí také zúžená osmiřezová rodina Greta Display Narow s kurisvami.

O úspěch rodiny Greta však obavy nemám. Univerzální použitelnost, střídmá kresba a řada užitečných OpenType funkcí nepochybně přesvědčí řadu designérů periodik ke koupi tohoto jistě velmi dobrého písma. Určitě vyzkoušejte užitečný a zajímavě řešený font tester.

Anselm

Anselm Serif + Sans

Na příkladu Františka Štorma lze krásně demonstrovat, jak rozdílné mohou být přístupy k písmotvorbě. Kde Biľak svou tvorbu maximálně racionalizuje, Štorm opět dokazuje svůj obdiv k písmařské tradici, k ručnímu rytí raznic a tvorbě písma založené více na pozorování přírody a optických zákonitostech než na matematické analýze. Ve dvojrodině Anselm, sestávající z antikvy a k ní lahodícího grotesku, kterou nazývá Univerzální písmový systém, dotahuje vstříc nejširší použitelnosti svá starší písma Serapion a Sebastian, jež sám s odstupem času hodnotí jako romanticky rozverná. Obě tyto staré verze se vyznačovaly štavnatou kresbou, prozrazující virtuosní kresebný talent svého autora, ale přemíra roztomilých detailů je odsoudila k užívání v typofilských oblastech. Napomohla tomu spíše menší střední výška minusek a přetmavené, z textu až nepříjemně vystupující verzálky, zřejmá to úlitba renesanční typografii, která znesnadňuje plynulost čtení a zvláště u bezserifového Sebastionu (kde působí přímo nepatřičně) až obtěžuje.

Anselm Serif

Inspiračním zdrojem serifové verze písma Anselm (PDF zde) je, jak už jsme naznačili, klasická typografie. Z dynamické antikvy přejímá nakloněnou osu stínu, z přechodové antikvy zvětšený kontrast a z antikvy statické si vypůjčuje vlasové serify. Štorm má rád měkkost kresby a zdánlivou nedokonalost rycího nástroje, obratně se vyhýbá geometrické přesnosti, serify zakončuje jemným obloučkem a horní polovinu (lehce prohnutých) dříků znatelně nasiluje, aby tak vyrovnal absenci horních serifů u řady minusek. Kapitálky jsou kresleny na výšku písmen malé abecedy, ale díky výraznější střední výšce nejsou příliš malé, jak tomu bylo u otcovského Serapionu.

Velkým plusem jsou speciální kapitálkové číslice, které doplňují sadu verzálkových a minuskových a jejich tabulkové varianty. Mizí tak problém, s nímž se potýkají jinak dokonalá písma od Adobe, v nichž skákavé číslice v kombinaci s kapitálkami kreslenými nepatně nad střední výšku působí vyloženě nemístně, protože spolu neladí. Kursiva je štíhlejší, kompresní, nakloněná přiměřeně stylu, poněkud světlejší než stojatý řez. Verzálky kresebnou kursivní formu nemají, jsou pouze nakloněné. V textu působí trochu nezvykle minuska „g“, která nemá klasickou smyčku, ale přejímá formu rukopisné humanistické kursivy, k vidění také v 16. století v tiscích Ludovica Vincentina. Nepopiratelnou výhodou a chytrým obchodním tahem zároveň je doplnění písma o azbuku a řečtinu (nastudovanou u Gerryho Leonidase). Anselm serif má celkem deset řezů, šest připadá na Regular, Medium, Bold a jejich italiky, čtyři na tak trochu zbytečnou verzi Anselm Ten — téměř neznatelně nasílenou a lehce upravenou pro sazbu v menších stupních —, která obsahuje základní a tučný řez s kursivami.

Anselm Sans

Skvělým doplňkem „Serifu“ je humanistický grotesk Anselm Sans, který nejenže přebírá v maximální možné míře stylotvorné prvky svého sesterského písma, ale má také stejnou barvu na stránce, střední výšku, délku dotahů, a dokonce i rozsah v sazbě. V kresbě je téměř monolineární, ale každý z tahů prozrazuje mírné chvění, které mu dává onen lidský rozměr, na hony vzdálený (ach, dříve tolik populárním) ohavným geometricky konstruovaným groteskům. Sestává z desíti řezů — Light, Regular, Medium, Bold a Black s kursivami stejné tmavosti.

Obě písma obsahují celou řadu OpenType funkcí, na které jsme u 1. Střešovické písmolijny zvyklí: nechybí šest sad číslic plus odrážkové a indexové, standardní i podmíněné ligatury, zlomky, šipky, historické alternativy… trochu zamrzí, že na rozdíl od konkurence nepodporuje All Small Caps, naopak potěší, že ze vzorového PDF autor odstranil většinu chyb v sazbě, jež tam strašily ještě před několika týdny a celé jeho snažení trochu degradovaly.

Komentáře (9)

  • Autore, říkal jsem si, že dám čtenářům čas napsat nějaké komentáře než Ti to pohaním, ale nikdo nic nepíše a mě se už nechce čekat.

    Nějak Ti uniklo, že Greta je jako novinové písmo dodávána ve třech stupních (grades), aby bylo možné vyladit tmavost sazby v závislosti na tiskovém stroji nebo na tom jestli se tiskne písmo negativně. To není nic super originálního. Dělají to již déle např. Hoefler & Frere-Jones s Chronicle (btw. mají nový pěkný web, http://www.typography.com).

    Čárka a apostrof nejsou diakritika (pokud nepočítáš čárku nad/pod). Jejich netrojúhelníkové řešení podle mně prospívá čitelnosti. Špatně se na nich oko chytá (dají se snadno přehlédnout). Zakulacené je lze lépe odlišit od např. prýmků. Tady je stylová jednota na škodu.

    Přísný kaligrafický princip v diakritice (i kursivní) neuznávám. Zhoršuje čitelnost (diakritika musí tu barvu někde nabrat). Když ho zavedeš přestanou ti k sobě sedět čárka a grave, háček a cricumflex. I Slimbach se v diakritice krotí (ne tak v Brioso, jako v Arno). Obecně: Kaligrafický princip funguje jako sjednocení liter výborně. Zdá se mi ale, že si diakritika, tím jak byla přidána dodatečně, vytvořila vlastní zákonitosti (principy), které znemožňují plnou aplikovatelnost principu z liter.

    Kroužek se mi nelíbí, ale třeba je to jenom obrazovkou.

    Nikoulou Djurkem (on) nebo Nikolou Djurek (ona)?

    Sebastion!!

  • → Davide, díky za věcný komentář.

    > Nějak Ti uniklo, že Greta je jako novinové písmo dodávána ve třech stupních (grades).

    Spíš jsem to zapomněl zmínit, ty rozdíly jsou dosti malé. Máš pravdu.

    > Čárka a apostrof nejsou diakritika.

    Omlouvám se převelice za nepřesnost, jsou to samozřejmě interpunkční znaménka. Za tím, že by měla ladit s diakritikou, si ale stojím.

    > Přísný kaligrafický princip v diakritice (i kursivní) neuznávám.

    Ani já ne, a to z důvodů, které zmiňuješ (čárka a grave, háček a cricumflex). Na druhou stranu nemám rád, když v kursivě, která svůj kaligrafický princip přiznává, je v diakritice najednou ignorován úplně. Zmíněné Arno budiž příkladem, že rozumný kompromis najít lze. Ale Slimbach je kaligraf par excellence, to Biľak (s prominutím) není. Opakuji, že nejvíce mi vadí kurisvní tečka nad malým „i“. A věřím, že s tímhle nepopulárním názorem na kursivy budu v menšině.

    S Nikolou Djurek (on). Je to sympatický mladý muž. Napsat s Nikolou Djurekovou mě nikdy nikdo nepřinutí. :)

  • Nejsem češtinář, ale když skloňuješ křestní (Nikolou), měl bys (by ses nebát) skloňovat i příjmení (Djurkem). Zvlášť když to je Chorvat. No ne?

  • Myslím, že příjmení v tomto případě snad skloňovat nemusím (ač je to na úkor srozumitelnosti), ale hledat se mi to moc nechce. Snad časem. Nebo poradí lingvisté?

  • Nie je velmi casto, co sa zapajam do diskusii na webe, pretoze im zvycajne chyba charakter normalnej diskusie, ale chcem som zagratulovat autorovi k tejto recenzii. Vela inych stranok informuje o novych pismach, ale len malo z nich sa skutocne pozorne a kriticky pozrie na pismo, zvycajna praktika je len opisat text z webu. Takze som rad, ze sa nikto pozrie na nove pisma nezaujatym pohladom.

    K samotnemu textu sa moc vyjadrovat nebudem, je jasne, ze mame ine nazory na tvorbu pisma. Len som chcel poukazat na to, ze existuje spustu znakov, kde je uplne nefunkcne dodrziavat konzistentnost drzania pera. Najjednoduchsi priklad je sa pozriet na historicke ukazky kaligrafie: pri cislach a poslednych pismenach abecedy pero musi pouzit iny uhol sklonu, cize narustit konzistenciu kresby aby sa dosiahol harmonicky obraz. Castou chybou ludi, ktory maju menej skusenosti s kresbou je trvat na jednotnom sklone, a delsej stylovej uniformite, co moze sposobit naruseny obraz textoveho bloku.

    Najviac som sa priucil ako chapat variabilny kontrast ked som robil s grectinou, a arabstinou. Aj pri klasickej otomanskej kaligrafii ma clovek pocit uplnej konzistencie, no ked sa pozrie blizsie na znaky, uvedomi si, ze vacsina znakov pouziva vyraznu rotaciu pera na dosiahnutie harmonie.

    O rotacii, expanzii a preklade (translation) sa da dozvediet viac v knizke The Stroke od Gerrita Noordzij-a.

    Tak, a ja idem naspat k pracovnej doske lechtat svoje pismarske ego.

  • Petře, děkuji za doplnění. S držením pera je to hodně ošidná otázka na dlouhé diskuse. Konzistenci všude nelze dodržet, aniž bychom porušili čitelnost či strukturu písma, na tom se určitě shodneme. Dál už je to spíše věc názoru a osobní preference. Na The Stroke se určitě podívám, mám to v plánu.

    Za to ego se, prosím, nezlobte, já jsem to nemyslel zdaleka tak zle, jak to vypadá. :)

  • Martine, The Stroke ti můžu půjčit, až se uvidíme. Nemyslím si, že by akcenty musely odpovídat tvarům interpunkce. To je podle mě dáno způsobem, jakým třeba klička u ď, ľ nebo ť vznikla – jako malý přisazený apostrofem. Toto se pak stalo de facto normou, tradicí se to předávalo z abecedy do abecedy. František Štorm začal poměrně důsledně do svých fontů dávat kličku nikoli ve tvaru apostrofu, ale spíše čárky postavené téměř svisle na účaří. (Když jsem to viděl poprvé u Jannonu, byl jsem z toho nešťastný a v titulcích jsem si kličku měnil na tvar více podobný aposotrofu.)
    Dnes se to stává stále běžnější, podobný přístup jako Peter a František má i Tomáš Brousil. Při lokalizaci fontů pro své klienty dávám také přednost tavru vycházejícímu spíše z čárky (akcentu) než z apostrofu (či interpunkční čárky). Peter mě přesvědčil i v tom, že mám u slovenské verzálky Ľ kličku posunout nad horní účaří, v kombinaci s minuskami to neruší, u verzálek to napoak pomáhá čitelnosti.
    Lokalizoval jsem již desítky fontů a musím říct, že držet se kresebného principu je u akcentů dost obtížné, někdy nemožné. Accent Grave se plochým perem nedá bez zásadní změny natočení pera vůbec nakreslit atd. Navíc jsme si za posledních 20 zvykli (alespoň v češtině) na symetrický háček, který kaligrafickou konstrukci popírá. Byť existují moderní fonty se stínovaným háčkem (třeba Týfa), je to spíš výjimka. U písem imitujících ručně psané písmo je ale při tvorbě akcentů nutné držet se kaligrafické stopy co nejvíce, a to samozřejmě včetně triků, které autor používá (změna tlaku, změna úhlu apod.).

  • Jen doplním. Translation se v Noordzijově smyslu do češtiny většinou překládá jako translace (líně, v počítačové grafice) či posun. Není to překlad z jednoho jazyka/média do druhého, je to posun z jednoho místa na druhé (Oxford dictionary doslova: the process of moving something from one place to another). Jak to je ve Slovenštině netuším.

Píše Martin T. Pecina, knižní grafik, autor publikace Knihy a typografie. Portfolio: book-design.eu

Archivy

Rubriky