Když elitní ukrajinská sextremistka Anželina Diaš spáchala svými ňadry atentát na nebohého Miloše Zemana, bylo to nečekaně osvěžující zpestření poněkud mdlé kampaně, která toho kromě tradičních podpásovek a fake news ze strany vrchního kořaly & his melody boys nezvládla mnoho nabídnout. Ne že by snad snědá aktivistka do předvolebního boje vnesla nějaké úplně nové téma (to, že je Zeman Putinova coura, víme již dávno), ale originální, účinná a mediálně vděčná forma jejího protestu v našich končinách — bohužel — dosud nezdomácněla. To konstatuji s velkou lítostí, neboť veskrze chvalitebné mise Femen se od založení této teroristické skupiny v roce 2008 rozšířily po celém světě: kromě domácího Kyjeva třebas i do Vatikánu, Paříže nebo New Yorku. A svá zahraniční komanda mají dnes sextremistky také v Polsku, Německu, Itálii, Spojených státech či Kanadě. Hlavními tématy ňaderné války aktivistek z Femen jsou svoboda a ženská...
O ženách se Schopenhauerem i bez něj
Žena usmrcuje muže. Láska zabíjí myšlenku. Tělesné ničí duševní. Pohlaví zabíjí genia. Láska je podrobení se cizí personalitě, otevření všech oken bytosti přívalu cizího vzduchu a cizích vůní, obětování vlastní osobnosti – na oltáři cizího božstva. Sebe dáti znamená zároveň sebe ztratiti. Kult cizí personality ničí vůli vlastní personality. Vůle jest muž a tedy láska je vraždou muže. Mění jej v podrobeného, potlačeného, nízkého tvora, v pouhého „muže“, v hliněnou nádobu, kde snad rozlita vůně citu, ale kde muž přestává býti tou „svítilnou“ v temnoty vyvěšenou, tak opálově bílou, tichou, diskrétně plající, kde hoří z nejvznešenějšího oleje duše – vítězná myšlenka… Peladan.