Moderní československá ústava byla přijata 29. února 1920 a v účinnost vešla 6. března téhož roku. Preambule byla odvozena z ústavy americké a v některých svých detailech byl tento náš tuzemský základní zákon dosti progresivní. Volební právo přiznával všem občanům bez rozdílu pohlaví, kteří překročili 21. rok věku, což v té době nebyla úplně běžná věc. Volební právo žen zde totiž bylo zavedeno dříve než ve Švédsku (1921), Španělsku (1931), Francii (1945) nebo Švýcarsku (částečně od roku 1958, federálně až 1971). Kandidovat na presidenta bylo možno již od 35. roku věku, a to maximálně na dvě sedmiletá období. Součástí ústavy byl i Jazykový zákon, který za státní jazyk označil jazyk „československý“, originální konstrukt masarykovské éry a ideje čechoslovakismu. Závěrečná Hlava šestá ústavy se pak věnuje ochraně menšin (národních, náboženských a rasových). Píše se v ní například, že „rozdíl v náboženství, víře, vyznání a jazyku není […] na závadu“. To proto, že republika Československá byla ve svých počátcích multikulturním společenstvím, ve kterém se dbalo o mírumilovné a přátelské soužití všech občanů, bez ohledu na jejich jazyk, národnost nebo vyznání. Byť s realistickým povědomím o všech překážkách, které je nutné na cestě k tomuto ideálu překonat.
Ústava republiky Československé, Státní nakladatelství v Praze, 1927.
