Rychlost a povrchnost současné komunikace zdánlivě vyžaduje unifikovaná písma. Malé, poslušné dělníky anebo dokonalé stroje, jež pokorně přenášejí informaci a není na nich nic zajímavého k vidění. Pokud v novinách informujete o aktuálních kurzech měn anebo sázíte výsledky krajského župního přeboru, je to tak správně. Připusťme ale, že existují i takové případy, kdy potřebuje designér hovořit o vážných věcech, nebo dokonce v národním zájmu. To potom někdy raději sáhne po typu silném a sebevědomém, po písmu s charakterem, co dá každému vytištěnému slovu patřičnou váhu.
Latinskou abecedu považujeme za danou a neměnnou. Z historie však víme, že to, co dnes chápeme jako definitivní a jednoznačně kodifikované, bylo mnohokrát zkoumáno a revidováno. Kromě vrcholné monumentální římské kapitály proto známe i poněkud neotesané nápisy řecké, ve starých unciálních rukopisech nalézáme bujné okrouhlé tvary a z vrcholného středověku se nám dochovala písma přísná, vertikální, lomená (a nečitelná). Ale ani typografická moderna nerezignovala na tvůrčí experiment — zatímco němečtí typografové zkoumali na počátku dvacátého století možnosti a hranice geometricky konstruovaných typů, čeští architekti a designéři usilovali o nalezení Národního stylu, unikátního výtvarného slohu pro nově vzniklý československý stát. Nejinak tomu bylo u Jaroslava Bendy, v jehož knižních obálkách a písmařské práci se nachází nespočet originálních prvků a konstrukčních naschválů.
Písmová rodina Jaroslav sice respektuje étos takzvané První republiky i snahu o nalézání nového výrazu ve stařičké a zdánlivě vyčerpané latince, na téma ale nazírá se znalostí všeho, co se v oboru za posledních sto let odehrálo. Jaroslav proto v prvé řadě reaguje na problém přehnané unifikovanosti bezserifových písem. Jeho novátorské pojetí minuskové i verzálkové abecedy osvěžuje značně vyvanulý koncept grotesků a znovu do něj vnáší tolik potřebný princip svobody a tvořivé hravosti.
Zažitá konstrukce verzálky A je narušena břevnem v horní partii, písmeno B těží z dramatického kontrastu oblé horní části a zlomeného spodního oblouku, diagonály K jsou ke dříku napojeny krátkou příčkou a ostruha Q se proměnila v přísně horizontální linku, protínající literu mírně pod polovinou její výšky. Neméně tvůrčím způsobem je aktualizována kresba minusek, zejména téměř uzavřené písmenko a, opatřené atypicky zalomeným spodním bříškem, nebo g s otevřenou smyčkou. Literám j, t, y schází obvyklý výběh ve tvaru chvostu, naopak r je opatřeno náznakem diagonálního levostranného serifu. Obdobnou zvláštností jsou silně asymetrické oblé tvary C, c, G, které společně se všemi šikmo zakončenými náběhy, výběhy a horizontálními tahy podporují zřetelně dynamické principy kresby monolineárního grotesku.
Výrazná je i konstrukce číslic, především verzálkových 3, 4 s předobrazy v řešení liter B, A, u minuskových číslic jsou to pak 2 a 3 s doširoka rozevřenými oblouky. Pravá kursiva se od základních řezů kromě sklonu odlišuje jednobříškovým řešením minusek a, g, ostře lomenými výběhy a, d, prohnutím první diagonály k, nebo i proměnou spodní horizontály z na šikmý tah směřující hluboko pod účaří. Písmová rodina je složena z pěti duktů od Light přes Regular, Medium a Semibold až po Bold. Samozřejmostí písem ze Suitcase jsou stylistické sady s alternativními minuskami (a, g, t), malé kapitálky, indexy, tabulkové číslice, šipky a ornamenty. Alternovaná kresba některých glyfů navíc umožňuje originálně tvarované kombinace ligatur, například fb, fh, fr, tr a další, čímž se možnosti výrazu a užití dále rozšiřují…
Nastává doba politických turbulencí a změny starých pořádků. Rozbouřené světové poměry si žádají nové typy, ze kterých je možno sázet všechny pamflety a vyhlášky, vyhlášení války a diplomy za účast v domobraně, krvepřísežné přísahy a patetické sliby. Vedle uměřené firemní grafiky je najednou prostor pro experimentální typy a původní typografická řešení nebývale široký. A pro každého grafika přejedeného Timesem je písmo inspirované etapou zrodu moderního umění balzámem na jeho artistní duši a romantické politické ideály. Ale přiznejme si, že Jaroslav je písmová rodina ideální i pro všechny líné designéry. Protože kontaminovat charismatickou abecedu nadbytečnou grafikou by byla zbytečná práce a možná i hřích.
Jaroslav je vpravdě státnický počin ze Suitcase Type Foundry Tomáše Brousila. Vzbudí ve Vás cosi jako národní hrdost, i kdybyste nechtěli. Přinejmenším v den výroční vzniku republiky.
Baví mě vaše články zejména váš styl kritiky :-) Měla bych na vás dotaz, možná poněkud hloupý. Hádala jsem se s tátou o rozdílu významu slov font a písmo (respektive druh písma). On zastává názor, že font znamená totéž co druh písma a může se tedy na kaligrafických kurzech klidně říct např. „Dnes budeme trénovat tento font.“ Mě to trochu tahalo za uši mám slovo font spojené spíš s počítačem a tiskem obecně. Google tvrdí že font je vlastně jen anglický překlad slova písma, tak jak to tedy prosím je? Je v pořádku v oblasti kaligrafie používat slovo font namísto písmo?
Děkuji moc za případnou odpověď. Lucka
Vážená Lucie, je to velmi prosté. Font je digitální soubor písma. Jako synonyma můžeme používat „písmo“ i „typ“, případně „písmový typ“. Hovoříme v zásadě o autorském díle, o designu. V případě slova „font“ se však vždy odkazujeme na digitální soubor (ve formátu TrueType, OpenType atd.). V kaligrafii se slovo font nepoužívá, tam nepatří. Lepší je písmo nebo typ, někdy také skript.
Moc děkuji za odpověď!