S novými písmy a písmolijnami se nám teď v Československu roztrhl ten příslovečný pytlík. A je to dobře — z navrhování písma se konečně stává úplně běžná věc, asi jako z navrhování log, knížek, plakátů, elpíček nebo obalů na sušenky. Studenti středních a vysokých škol, stejně jako stařešinové grafického designu, teď místo u piva a Startek vysedávají u papírů, Fontlabů či Glyphsů… a produkují pěknou hromadu originálních, často i prudce použitelných písem. Srdce našince plesá, pořád je z čeho vybírat!
Mezi nové projekty patří Briefcase Tomáše Brousila a Radka Siduna. On ten projekt vlastně není až tak úplně nový, protože se na něm pracuje minimálně rok a půl, ale teprve teď se písmolijna oficiálně otevřela světu krásným typovečírkem ve Veletržáku, který byl zajímavý nejen tím, že se na něm objevili skoro všichni naši typografičtí bohové, ale i tím, že se na něm rozkradlo úplně vše, počínaje taškami a konče nafukovacími balónky. Ještě dnes potkávám na Břevnově různá podivná, netypograficky vyhlížející individua, prohýbající se pod mrkví, salátem a secondhandovými hadříky naditými taškami s logem BC.
Briefcase hned na začátku spouští prodej celé dvacítky písem nebo rovnou písmových rodin. Chlapci si vytyčili úkol pořádně zdigitalizovat zejména různé dnes již legendární špeky navržené studenty a absolventy pražské Umprumky. To je vlastně docela originální nápad, protože díky tomu máme možnost nahlédnout poněkud jiný přístup k tvorbě písma, charakteristický pro lidi, kteří se primárně živí grafickým designem a do návrhů vlastních abeced se pouští zpravidla jen tehdy, když cítí potřebu použít vlastní specifické písmo pro konkrétní projekt. Díky tomu jsou dnes za pár šušňů k dostání výrazná titulková písma Aleše Najbrta (Reflex či Thomas & Ruhller), Marka Pistory (Merkur a Vafle), jedna archaická kreace Jany Horáčkové (Rebecca) i písmové hříčky Petra Babáka (Trhan, Šijan, Řezan, Prkno).
Vedle nich se ale samozřejmě objevují i písma nová a čerstvá, nebo aspoň dříve pořádně neviděná. Radkovi Sidunovi se povedlo nádherně zrevitalizovat a zmodernizovat písmo Jiřího Rathouského, které milci typografie znají z krásné knižní edice Gema z Odeonu, jmenuje se teď Alphapipe. Jakub Samek nakreslil bezvadné neproporcionální písmo Reformulate, beroucí si to nejlepší z počítačového i kaligrafického přístupu. Originálně pracuje s odkazem minulosti i Honza Novák — především jeho Falster Grotesk ukazuje, že koncept švýcarského grotesku ještě není úplně mrtvý, ale umím si představit, že i Liguria si najde své využití. Nu a zvlášť je potřeba zmínit největší a nejrozmanitější soubor, protože celých pět rodin a superrodin dal dohromady Vojta Říha, pro kterého není písmo zdaleka jen vedlejšákem, u kterého si odpočine v přestávce mezi návrhem obalu na mléčnou čokoládu a kampaně pro Volvo. Naopak, Vojta dělá písmo na plný plyn a má už za sebou pořádný kus práce. Vedle zábavného sportovního Dresu nebo z architektury odkoukaného Motelu (Sans, Slab) si po obědě levou zadní klidně vystřihne kaligrafické Kakao či náhrobní Steiner, případně karlovarský Pramen (Sans, Slab), inspirovaný jakýmsi starým písmem J. Rathouského. Pořádná typonálož.
Přestože míra použitelnosti jednotlivých písem je dle mého poněkud rozkolísaná, jsem z nabídky Briefcase nadšen a tleskám všemi dostupnými packami. Je to krásný vhled do nedávné historie, umožňující nám osahat si některá písma spojená s designem a projekty devadesátých let, jakož i příležitost rozšířit po čase fontotéku o to nejaktuálnější ze současné české tvorby. K některým písmům se ještě rád vrátím ve speciálních textech, zaslouží si to.