Krajina České republiky se před každými volbami změní v přehlídku vymydlených obličejů, které na nás blahosklonně zhlížejí z billboardů a prostřednictvím marketingových hesel pronášejí zásadní životní moudra, ve snaze přesvědčit nás o významném přínosu politických idejí pro náš jindy tak bezvýznamný život a stát. Každý občan se najednou může ocitnout v samotném centru dění, protože právě jemu je adresovaná ta zářná budoucnost.
Naneštěstí se kdysi tak nesmírně propracovaná politická propaganda, prorůstající do všech možných sfér lidského života, v posledních létech rozmělnila v univerzální přehlídku vysmátých idiotů s kravatami. A vrchol originality dnes představuje politický kandidát se sakem švihácky přehozeným přes rameno. I když nám politické strany dokonale vytapetovaly veřejný prostor, možnosti agitační práce v exteriéru jsou ještě stále až trestuhodně nevyužité.
Mobilní propaganda
Vyčpělé politické kampaně a anti-kampaně by už potřebovaly závan čerstvého vzduchu. Dobře placení straničtí marketéři by udělali rozhodně lépe, kdyby místo angažování zahraničních mediálních takyodborníků zapátrali ve své knihovničce, jako jsem to dnes udělal já. Našel jsem v ní totiž báječnou příručku stranické propagandy, nazvanou Боевое оружие партии (Válečné zbraně Strany?). Kniha vyšla v roce 1977 v luxusním formátu, potažená rudým plátnem, vyzdobená zlatou ražbou a vytištěná na křídovém papíře. Je z ní dobře patrné, že ačkoliv také komunisté zahlcovali portréty svých ideových vůdců městský prostor, činili tak se značnou dávkou originality… a mnohdy i nechtěné komičnosti. Ale také humor do politiky patří!
Mír!
Jen máloco se vyrovná vlajce s podobiznou Lenina, připíchnuté ke vznášejícímu se balonu, stranickému video-terminálu a nástěnce v jednom, pojízdným nástěnkám na kolečkách (kombinovaným s hodinami a vlajkou) či různým falickým monumentům s pěticípým žaludem na vrcholu. Inspirace na nás číhá doslova na každé stránce a nevím, o kterou perlu s milým čtenářem podělit dříve… V hitparádě zásadních agitačních počinů rozhodně nesmí chybět deset metrů vysoký panel s blikajícím heslem MÍR, žárovkami orámovaný výkřik SLÁVA SOVĚTSKÉMU NÁRODU, protínající noční magistrálu, a hlavně panna Marie-brigádnice se svatozáří složenou z vavřínů, srpu a kladiva.
Nadoblačný VladiMÍR
Čím více se kochám sovětskou pokrokovostí v oblasti marketingových komunikací, tím zjevnější je skutečnost, že i prezentace našich politických uskupení by zasloužila mnohem větší propracovanost a údernost. Prostá barevná kodifikace je nedostatečná, navíc už je revoluční červená tradičně vyhrazena pro stranu, se kterou naši presidenti nemluví. Teprve řádně promyšlená sada grafických symbolů a jedinečných atributů může vytvořit cosi jako skutečný vizuální styl jednotlivých partají.
A sláva, ta nesmí nikdy chybět
Modře zbarvená neonová trubice, v půlkruhu obtočená kolem hlavy bezúhonného politika, by mohla aktivizovat také voliče se vztahem k tradičním křesťanským hodnotám. Dobrý slogan, vysázený tučnými kursivními verzálkami, orámovaný přetékajícími kelímky piva a výherními automaty KAJOT, by udělal mnohem lepší službu než poněkud primitivní oranžáda v ulicích. Na mítincích by se mohly rozdávat 3D brýle, které pupky stranických papalášů převedou do trojrozměrné podoby i na billboardech. Takhle dobře se vám povede, budete-li mě volit. Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má? A podobně. Ostatně také politický kandidát oblečený v kožené bundě „křivák“ a plísňových džínách by působil mnohem důvěryhodněji než ve značkovém obleku — mohl by tak pomoci našemu obyčejnému člověku lépe se s ním identifikovat.
Já jsem si zrovna říkal, že je zvláštní, že se této oblasti žádný z design portálů u nás nevěnuje.
A přitom běžné noviny o strategii a marketingu politických stran referují s takovou pečlivostí, že jsem leckdy za ty podrobnosti vděčný.