Typo čtení a typo vobrázky

Bringhurstovu bibli mohu také s klidným svědomím doporučit. Je sqělá :-) a naštěstí jsem v době kupu jezdil na dlouhé a typografií prozářené cesty vlakem..

Priznávam, blednem závisťou… Martin, rozhodne mi do e-mailu napíš tvoju adresu. Prosím pridaj informáciu o tom, kedy sa doma nezdržiavaš a či je možné niekde v okolí parkovať menšou dodávkou. :)

O tom Bringhurstovi snad nikdy nenapíšu. Teď už to tuplem nemá smysl. No nic, stejně je to čtení pro undergrady. ;-)

Jelikoz jsem mozna jeste uchylnejsi sberatel knih o typografii nez Martin, mel bych tu dve tri doporuceni na knihy, ktere necim prevysuji obvyklou produkci na tohle tema: Ari Rafaeli – Book Typography – dosti subjektivni a rypavy rozbor urovne knih, ktere by za normalnich okolnosti bylo mozno povazovat za zdarile, Fred Smeijers – Counterpunch – pro milovniky knihtisku ozrejmi vic nez by se zdalo z nazvu; neni to jen o matricich, Geoffrey Dowding – Finer points in the spacing & arrangement of type – v anglosaskych zemich povazovano za nutny doplnek Bringhursta – verim ze i profikum dokaze posunout latku pojmu kvalitni sazba, Jan Tschichold – The form of the book (Essays on the morality of good design) – neni to zrovna ucelene, natukava ruzna samostatna temata, ale zato neobycejne pruzracne. I z tech eseju (neprvoplanove) cisi, ze to byl mistr. (Nicmene o par drobnostech bych si drze troufnul s nim prit, jako treba o nazoru ze prebal se ma po koupi knihy vyhodit). Pri cteni vyse uvedenych knih jsem chrochtal blahem. Dalsi doporuceni si necham na jindy.

Jeste si dovolim tuhle poznamku. Nemam formalni typo vzdelani a jakozto mene nez undergraduate mi nic nebrani vyzvednout Bringhursta na Olymp a branit ho tam. Mam k tomu vic duvodu. Nejen ze si myslim, ze neexistuje jina typo kniha, ktera by sama o sobe pokryla tak elegantne a ucelne svou cast tematu. Navic si to mysli zrejme i  vetsi cast anglicky mluvici typo obce (OK, nevim jak je to mezi jejich uber-ober-graduates). To je pro me dulezitejsi informace, nez co si mysli permanentne mirne najezena komunitka v Cesku.

Od Bringhursta doporucuji precist si jeho autorske nebo treba i sebrane basne a eseje. Venuje dost casu sbirani inuitske slovesnosti a v literarnich soutezich uz posbiral slusnou radu nikoli bezvyznamnych cen. Je basnik a to se ukazalo pro psani knihy o typografii jako skvela vec. Kdo mate radi anglictinu, meli byste zachrochtat blahem dvojnasob.
Mimochodem pro odborny spor s Bringhurstem muzete sahnout treba zrovna do vyse uvedeneho Rafaeliho.

Ha, ohledne vyhozeni prebalu jsem se nevyjadril presne – Tschichold oroduje za vyhozeni, ja proti :-). Souhlasim, ze se prebal neda udrzet v dobrem stavu, zrovna tak souhlasim, ze je to „jen“ zbytnela ochrana knihy proti poskozeni pri doprave kupujicimu, a ze byva prilis casto pestrobarevnym carem papiru. Taky kvuli pritomnosti prebalu casto/obvykle tvurci podcenuji provedeni vlastni vazby knihy.
Jenze ja mam v knihovne i par kusu kde je jak vlastni kniha tak prebal v souladu, ve vyjmecnych pripadech je prebal i mimoradne kvalitni. Proste a naivne je mi lito vyhodit neco, s cim si nekdo dal praci a me to nijak neskodi – nebo jinak: je mi blbe vyhodit jednu ze dvou jakkoliv volne souvisejicich veci, kdyz k tomu nejsem nucen. Navic, pro nepravdepodobny pripad prodeje knihy nekam dal neni vyloucene, ze bude kupujici uprednostnovat knihu s prebalem (OK, tohle je hodne slaby argument).
A i u te odflaknute vetsiny prebalu je mi milejsi, kdyz mi ubryndnute kafe prenasene nad horou knih na podlaze nevsakne do klasickych desek ale stihnu ho setrit z laminovaneho papiru prebalu. (Hm, tohle se zase mozna tyka jen te mensiny populace, ktera uz vycerapala kapacitu knihovny a nezbyva ji nez knihy rozmistovat kde to jen jde.) Kazdopadne setrit prach lze lepe z lezici knihy v prebalu nez z platenych desek.
Mam-li v nizsich patrech hromadek knih najit nejaky zastrceny titul, muze to byt pro mne snazsi dle i drobne vycnivajiciho prebalu, ktery se treba u jinak jednotne vyhlizejicich edic lisi mnohem vice nez uniformni platno desek – navic za predpokladu ze v hromade neni vse usporadano tak abych bez problemu videl na vsechny hrbety (viz napr. jednotne provedene rady tematickych knih National Geographic z 60. a 70. let).
Prebal taky vzhledem k me lenosti obvykle supluje zalozku, neni-li nic lepsiho bez namahy po ruce. :)

→ Pet_re, já proti přebalu coby jakémsi vizuálním doprovodu knihy nemám ani to nejmenší. Dá se udělat hezky, může být v souladu s vazbou i vnitřní úpravou a doplňovat se s nimi, jak správně podotýkáš, ale je to nakonec přece jen tak velmi nedomyšlené a zoufale nepraktické řešení, že mi takzvaně „pije krev“. Zvlášť u knih starších, například z antikvariátu, ten problém vyvstává ve vší obludnosti. Ačkoliv bývá u knih z druhé ruky mnohdy samotný blok úplně v pořádku, přebal je vždy minimálně na hřbetu potrhaný. (Což mi připomíná, že tady mám jednu plonkovní Menhartovu Nauku o písmu, kdyby měl někdo zájem, až na přebal slušný stav!) :))

Poslyš, knihy neválej po podlaze, to je zvěrstvo! (já je mám v hromádkách na posteli — je to velká postel).

→ Pavle, nechci být ani náhodou neuctivý, ale četl jsi někdy nějakou knihu? Až na malé výjimky tam totiž bývá titul natištěný, takže pokud umíš číst, máš to hádání vlastně úplně pokažené. :-D

Mimochodem, taky nemám žádné formální typo vzdělání. :-) Ovšem pokud si někdo přečte Bringhursta a pochopí proč a jak by měl co dělat. A pokud si k tomu přečte Counterpunch, Stop stealing sheep a jakoukoliv podobnou literaturu, má velice slušný teoretický základ.

František Štorm byl svého času vynikající metalový zpěvák ve skupině Masters Hammer.

Zdravim vsechny o pulnoci. Nic duleziteho ze mne ted nevypadne, jen v ramci zachrany sve virtualni cti: knihy nikdy nedam primo na podlahu, ale na nejakou podlozku. Rada s posteli ma dve nevyhody – jednak uz mam postel v garsonce beznadejne zaknihovanou a jinam nez do volneho prostoru uz expandovat neslo a druhak predstavte si ten des, ze si clovek privede damskou navstevu. Rozhrnuti knih z postele narychlo je horsi, nez je do kupicek po mistnosti rovnat predem. Na druhou stranu damska navsteva stejne obvykle zdrhne prilis rychle, priblizne v momentu kdy si uvedomi pomer objemu knih vuci objemu garsonky. Tezky to zivot typofila. Hmm. K Davidovi B. – oba jsme si navzajem poslali stulec, z nichz ani jeden neni myslen jako osobni utok (vzdyt se ani nezname). To by bylo na jinou debatu. Ja obvykle popichuju, kdyz (treba i mylne) zavetrim neco, co vypada napr. jako priznak prehnane ceske uzavrenosti ci predsudku (mam zkusenost s praci v Anglii, kde spolecenske vztahy funguji na ruzne zpusoby jinak a v necem lepe nez v Cesku). V tomto pripade beru zpet. K Davidove nasledne poznamce o Bringhurstovi mohu jen souhlasne poznamenat, ze ani ja to nemyslel tak, ze by Bringhurst mel byt 100% zavazny kanon pro vsechny a ve vsech detailech. … A vystupuje nekdy nekde Frantisek Storm s MH nazivo ?

→ Pet_re, pokouším se představit si, že si domů přivedu ženskou návštěvu, ale je to pro mne představa natolik abstraktní, že nejsem schopen z toho cokoliv dalšího odvodit. Aha, už si vzpomínám… naposledy jsem z postele knihy narychlo odhrnoval na narozeninové party, když přišla blonďatá striptérka, protože všichni hosté jakoby mávnutím kouzelného proutku ztratili zájem o problematiku současné typografie a kvalitu kursivních řezů, a navíc se ta osoba povalovala opravdu všude, pánské klíny, stůl s jednohubkami a rozestlanou postel nevyjímaje…

Master’s Hammer naživo nevystupují, soudě podle vyjádření FŠ se na to cítí moc staří. Ale možná bude DVD. :)

→ Pavle, přiznám se, že v dětství jsem se zajímal ponejvíce o obsah a výzdobu knihy samotné, vnější části knihy jsem neprožíval tak dramaticky jako ty. Dnes už je pro mě určujícím faktorem při výběru knihy její hřbet, poněvadž většinu svého života stejně stráví zastrčená v knihovně. :)