Proces navrhování písma se od stále vzdálenějších dob kovové sazby značně zjednodušil. Nemusíte už rýt do kovu a odlívat tiskové matrice, ani kreslit detailní předlohy pro fotosazbu a čekat několik let, zda vaše písmo někdo skutečně vydá. Vlastní písmo si dnes můžete nakreslit v každém druhém vektorovém programu, to ale samozřejmě ani zdaleka neznamená, že to zvládne každý.
Jistě, vytvořit víceméně funkční písmový soubor není (pokud máte příslušný software) velký problém, ale vytvořit písmo skutečně kvalitní, a to jak po stránce výtvarné, tak technické, už přináší spoustu obtíží. Odhlédněme nyní od problematiky softwaru a příliš technických parametrů a podívejme se v krátkosti na knihu Designing Type, kterou napsala Karen Cheng a v roce 2005 vydalo londýnské nakladatelství Laurence King Publishing.
Je s podivem, že knih o tvorbě písma vychází minimum i v zahraničí, natož u nás v České republice. (Menhartova Tvorba typografického písma z padesátých let je už skutečně časově i koncepčně docela zastaralá.) Každého přírůstku do knihovny je proto třeba si vážit a podrobit jej aspoň drobnému prozkoumání.
Nejpodstatnější část knihy Designing Type je věnována detailní analýze jednotlivých liter latinkové abecedy — jak písmům serifovým, tak bezserifovým, přičemž důraz je kladen na písma klasická, typografická, s univerzálním použitím. Každé písmeno je podrobeno pečlivému rozboru a vždy na několika fontech dané skupiny písem (např. Galliard, Plantin, Baurer Bodoni, Clarendon, New Baskerville nebo Franklin Gothic, Univers, Frutiger, Syntax…) jsou demonstrovány rozdíly v přístupu jednotlivých tvůrců a v koncepci samotného písma, jako je stínování tahů a jejich zakončení, šířková proporce či individuální odchylky v příbuzných písmenech abecedy (v/w, c/e, x/k apod.). Toto vám umožňuje plně si při studiu knihy uvědomit, že pro vyvážené působení všech liter — tak, aby byly součástí jednoho harmonického celku, je třeba velice bedlivě pracovat s modelací tahů a vyvažováním světel, abychom eliminovali optické klamy a/nebo jich využívali ve svůj prospěch. Princip optického středu, zeslabování horizontálních tahů, přetahy přes účaří a další techniky patří mezi základní výbavu, bez které se při navrhování písem neobejdete.
Zvláštní kapitoly jsou věnovány kresbě číslic (i minuskových!), interpunkčním a diakritickým znaménkům, krátce se dostalo i na vyrovnání párů problematických znaků. Je možná škoda, že některé tyto kapitoly jsou nahozeny jen zběžně, zamrzí také absence problematiky vyznačovacích řezů. Každopádně si troufám tvrdit, že kniha Designing Type je jednoznačně nepostradatelným pomocníkem při tvorbě písem, stovky ilustrací pomáhají rychle se zorientovat při kresbě litery a předejít zbytečným koncepčním přehmatům. Bylo by asi vhodné, kdyby některé další vydání bylo rozšířeno o nové kapitoly, nebo kdyby se stala příručka součástí nějaké větší série, jež by postupně probrala i další úskalí písmotvorby (vyznačování, kaligrafická písma apod.). Já vím, to už bych chtěl asi moc… Kniha je pěkně upravená (až na tu obálku), doporučuji!
Obálka mi taky tak úplně nesedí, ale můžu se zeptat, co konkrétně jí vytýkáš?
Na tu obálku jsem se ptal spíše ze zvědavosti. Mnoho grafiků řekne, že se jim něco líbí či nelíbí, ale při konkrétní otázce těžko definují, co přesně to je. Bojíme se konfrontace názorů?
-> Jiří Tvrdek: typograf písma nenavrhuje, ale používá k sazbě.
Čtverečkovaný papír, kalkulačka a potom DATA 127, 123, 43, … A nakonec nějaké cykly ta data napokovaly do paměti. Nic lepšího na procvičení dvojkové soustavy, než pixel art bez editoru, už asi nikdo nevymyslí.
Jan Rambousek: Slovník a receptář malíře, grafika (SNKLHU, 1945)
Typograf: Znamená knihtiskaře, v užším slova smyslu sazeče. Také se tak jmenuje linkový sázecí stroj…
collectionscanada.ca: Člověk znalý problematiky navrhování písma, rytí raznic, odlévání písem a procesu tisku; ten, kdo navrhuje materiály tištěné z pohyblivých liter.
wordnet.princeton.edu: Sazeč.
en.wikipedia.org: Typograf se zabývá typografií (umění správného výběru a uspořádání písem, jejich velikosti, délky řádků, řádkového prokladu, mezipísmenných a mezislovních mezer pro sázecí aplikace).
Teď trochu mojí (dez)interpretace: Dříve, tím myslím doby kovové sazby, bylo obvyklé nazývat slovem typografie knihtisk jako (poly)grafickou techniku a typografem sazeče, což ostatně tvrdí také pan Rambousek. Postupně, jak se technologie měnila, došlo k přenesení významu také do oblasti navrhování tiskovin, protože sazeč mnohdy také navrhoval množství různých tiskovin — bylo to totiž rychlejší, praktičtější a levnější, než kdyby to dělal grafik, tak jak jej známe dnes. V době fotosazby a následně i digitální typografie tento význam zůstal, ba nabyl větší důležitosti, jelikož tisk z pohyblivých liter byl nadobro opuštěn a začalo se tisknout ofsetem.
V současnosti už je zvykem zjednodušovat a označovat slovem typografie také písmotvorbu (pořádají se typografické konference, jejichž cílem je zabývat se problematikou navrhování písem apod.). Menhart ve své Tvorbě typografického písma označuje návrháře písem jako písmaře. Vezmu-li v potaz — ale je to pouze má domněnka —, že typografie v dnešní době představuje také něco jako nauku o písmu, lze brát navrhování písma jako její podmnožinu, a tedy i typograf může býti návrhářem písma. Ono to podivné splývání je způsobeno také tím, že spousta typografů-úpravců tiskovin se tvorbě písma soustavně nebo krátkodobě věnovala. Já hlasuji pro určitou benevolenci. Návrhář písma nebo písmař je jistě správný; a typograf? Budiž…
Mimochodem, ateliér na VŠUP se jmenuje Tvorba písma a typografie. ;)
> ateliér na VŠUP se jmenuje Tvorba písma a typografie
To je myslím všeříkající.
kniha sa dá kúpiť aj niekde v čechách, alebo ostáva sa spoľahnúť na Amazon.
vďaka
Když písmař navrhuje písmo, navrhuje spíš specifikaci designu – to, jak se bude daná část písmene chovat/tvářit ve vztahu k ostatním částem. Knížka popisuje konkrétní detaily a řešení jednotlivých písmen, ale nedává návod, jak vybudovat zásadní vztahy v rámci celé znakové sady. Jak se bude chovat písmo, když jím bude vysázený text? Jak se projeví vlastnosti jednotlivých písmen? Nemluvím ani o designu pro specifická média (obrazovka, noviny, knihy, …). Biľak také dobře upozorňuje, že v celé knize není nikde celá znaková sada písma.
Neříkám, ale že by knížka byla k ničemu. Je moc pěkná, ale není tak docela o navrhování písma. Uvítal bych více obecnějších rad, ale možná si ji pořídím.
Osobně se domnívám, že ta „specifikace designu“, kterou zmiňuješ, vyvěrá z nějaké zkušenosti a na základě vlastního záměru a výtvarného názoru. Rady se asi hodí, ale naučit z knížky se to pravděpodobně nedá, to je věc citu, zkušenosti a hledání.
Všechno bych na cit a zkušenosti nesváděl. Nemluvím jenom o výtvarném názoru, např. proporce celé abecedy: že M je širší než N, A stejně jako V, …, I nejužší (to všichni víme) a teď všechno dohromady (to už padáme na zadek, teda aspoň já to dělám pořád špatně :-), nebo: když udělám nějákou drobnost s napojením diagonál verzálky A, kde to musím všude zopakovat. To není žádná sranda tohle popsat.
Dobrá je knížka Letters of Credit od Waltera Tracyho. Asi nejlepší úvod do písma, jaký jsem četl.
A k Biľakovi: On v té recenzi brečí, jak není žádná kniha, kterou by svým studentům doporučil. Tak mě jen napadá, jestli si ji náhodou nechce napsat sám… Ale asi si je vědom, že to není taková sranda.