Mimo hlavní proud akademického umění existuje určitá část populace, jež se věnuje výtvarné tvorbě specifickým způsobem. Jsou to vesměs lidé naprosto nezkažení oficiálním formalismem, amatéři, diletanti a duševně nemocní, pro něž proces tvorby znamená únik do reality vytvořené podle vlastních zákonitostí, zhmotnění imaginace a nejtajnějších tužeb.
Jean Dubuffet, možná nejvýznačnější francouzský malíř druhé poloviny dvacátého století, se zabýval systematickým sběratelstvím tohoto čistého a nezkaženého umění, jež nazval l’art brut, umění v surovém stavu. Podstatou je absence zažitých kánonů a formalistních prvků, naprosto svobodná tvorba prostá přehnané estetizace podle měřítek stanovených historiky umění nebo směřováním středního proudu. Jen tehdy, je-li člověk zbaven otěží předvídatelného, je schopen vyjadřovat se převratným způsobem, posunout umění o krůček dále. Art brut je tedy synonymem nového a překvapivého, společenstvím nesourodých osobností, které spojuje jen snaha vytvořit svůj otisk na papíře, malířském plátně, skulptuře nebo asamblážovaném objektu.
Nenajdete ve společnosti mnoho lidí schopných pracovat v umění bez vlivu okolních výtvarných podnětů, proto nejvýraznější díla pocházejí z rukou pomatenců, bláznů, sexuálně frustrovaných lidí. Možná do všech vyjmenovaných skupin by se dal zařadit i Henry Darger, ztělesnění šílenosti a utajovaného zla, král infantility a brunátného násilí, vládce bolesti.
Darger měl pohnuté dětství — poté co jeho matka zemřela při porodu Henryho sestry a otec jej shledal nezvladatelným, umístil jej ve věku osmi let do sirotčince. V dospělosti pak měl Darger pověst podivína, vybíral z popelnic komiksy a ilustrované časopisy a po večerech vysedával ve svém bytě ponořen do usilovné práce. Teprve po jeho smrti v roce 1973 vydal byt svědectví o ilustrované sáze o více než patnácti tisících stránkách, kterou podivný stařec za svůj život vytvořil.
Neskutečně silná směs utrpení, deprese a lidské bezbrannosti provází celé jeho dílo, celé rozsáhlé soubory prací vytvořené v průběhu takřka šesti desítek let. Předkládá příběhy křehkých blonďatých dívčin s malými penisy, které jsou stiženy hrůzami válek a mohutnými výbuchy, pronásledovány agresivními vojáky, bez slitování mučeny, škrceny a křižovány, až pozvednou svými tenkými pažemi střelné zbraně a postaví se krutovládě na odpor… Motivy dětského osamocení, potřeby adopce a osoba zachránce — dokonalého kapitána Henryho Dargera — se navracejí v nekonečných cyklech.
Jedná se převážně o rozměrné akvarely panoramatických formátů poslepované hned z několika kusů papíru. Darger nebyl moc kresebně zdatný, a tak obkresloval postavičky z dobových časopisů a ilustrovaných inzerátů, proto lze na mnohých kresbách vidět jedno multiplikované tělo. Obrazy většinou doslova hýří barvami, jásavá barevnost tak ostře kontrastuje s pesimismem námětu a podtrhává jakousi podivně vzrušující dekadentnost celého díla.
Henry Darger je zastoupen na výtečné výstavě Art Brut ze sbírky francouzského filmového režiséra Bruna Decharme, již uspořádala Galerie hlavního města Prahy v Domě U Kamenného zvonu a která trvá do 10. září 2006 — rozhodně stojí za vidění! Na výstavě se promítají i dokumenty, jeden z nich je celý o Dargerovi a krátkou ukázku můžete shlédnout zde, na Amazonu je k sehnání několik pěkných publikací a DVD. Já toho člověka prostě miluju.
Další zdroje: