Typographie, grafika, čeština et cetera


Archiv pro ‘knihy a periodika’ kategorii

Z papíru na displej a zase zpátky

11. 11. 2010 | 22 komentářů

Pořídil jsem si čtečku knih. Je levná, má rozměry asi jako menší paperback a prý se do ní vejde 1500 titulů. Teoreticky tak s sebou místo hromady knížek můžu nosit jen jedno zařízení o váze 240 gramů, kam natěsnám víc vědění, než jsem získal za posledních bezmála třicet let. Konec papírové knihy!, jásají technokrati, když se dočtou, že Amazon v USA prodal více elektronických knih než papírových s pevnou vazbou. Ale skutečnost bývá složitější než vize computerových vizionářů a strategie marketingových stratégů.

Kindle 3 je docela hezký přístroj se špatnou ergonomií

Můj přístroj umí za minutku stáhnout knihu z internetu, uživatelsky nastavovat proklad, velikost i typ písma, vytvářet záložky, sdílet citace na sociálních sítích a prohlížet internet. Vydrží nabitý několik týdnů, protože používá technologii pasivního displeje, který (na rozdíl od počítačového monitoru nebo mobilního telefonu) nesvítí, neunavuje čtenáře a nekazí mu zrak. A elektronický inkoust se už skoro neliší od potištěného papíru, dokonce je čitelný i na přímém slunci.

Ale jak se to vlastně čte? Zatím blbě. A ne proto, že zařízení umí jen 16 odstínů šedi. Ani proto, že rozlišení obrazovky je menší než u ofsetového tisku, protože tento nedostatek řeší vyhlazování písma. Tyto nepodstatné limity na funkci nemají zásadní vliv a jistě je odstraní některý z budoucích vývojových typů… Na výsledku je zkrátka evidentní, že se výrobce zapomněl při vývoji zeptat, co na finální počtení říká čtenář-typograf. Zjistil by, že zhusta skřípe zuby a jindy brečí nebo nadává.

Čtečka neumí dělit slova, takže v sazbě vznikají řeky

Má čtečka neumí dělit slova a text formátuje zásadně do bloku, a tak v češtině, charakteristické množstvím troj a víceslabičných slov, vznikají často příliš velké mezislovní mezery, výrazně narušující vzhled textu. Každé zvětšení písma je krutě vykoupeno narušením jeho plynulosti. Prohlížet na čtečce Kindle web a sdílet poznámky je jako vytírat se jehličím. Jde to, ale bolí. V době, kdy mobilním zařízení dominuje rychlá a intuitivní dotyková technologie, působí pevně rozmístěná hardwarová tlačítka velmi neohrabaným dojmem. Vyhledávání textu nepodporuje češtinu a zběžné listování knihou i vyznačování důležitých částí je pomalejší než u klasické knihy. Šestipalcový displej je menší než formát A6, proto výsledný vzhled zobrazené stránky v zásadě odvisí od složitosti textu. Obstojí v případě beletrie, ale složitěji strukturované knihy už se na displej v optimální textové velikosti písma nevejdou, z toho důvodu se čtečka nehodí ani pro studování skript nebo odborných knih. Z univerzálního čtecího zařízení se tím stává omezený jednoúčelový produkt, vhodný skoro výhradně na nepodstatný literární brak, který zapomenu ještě před dočtením.

Kindle 3

Jistě, za pár let bude elektronické čtení o světelné roky dále. Až se ustálí formát a dořeší ovládání, budou čtečky sloužit mnohem častěji a lépe než dnes, především pro novinové a časopisecké články nebo spotřební literaturu. Ale přesto se textový obsah, který nemá dopředu danou svou definitivní podobu, protože není známo finální zařízení, na kterém se bude zobrazovat, nikdy nemůže vyrovnat precizně (to jest staromódně) vysázené knížce. Tam, kde poučený designér nezvolí formát, nevybere ideální písmo i jeho velikost, nenastaví parametry dělení textu a další z mnoha nenápadných pravidel, které čtenáři zůstávají obvykle skryta, bude výsledkem vždy jen kompromis nebo studený prefabrikát.

Nakonec bude jen na čtenáři, ke které variantě se přikloní. Já zůstavám nemoderní a preferuji starý dobrý papír, protože e-kniha ještě přese všechny své výhody na starou dobrou tištěnou nestačí. Minimálně do doby, než její tvůrci začnou opravdu přemýšlet.

Pozn.: Milý čtenáři, považ, že tento text vznikl jako glosa do literárního časopisu. Odbornější a hlubší analýza problematiky je na cestě.

Brzy jazyk nazývat Vidět knihu

Knižní obálky Josefa Čapka dlouhodobě patří mezi nejstálejší držáky mezi bibliofily. Zdobí většinu výloh českých antikvariátů, čile se s nimi obchoduje v kamenných i elektronických obchodech a jsou populární mezi sběrateli, a dokonce i mezi tou částí veřejnosti, pro kterou třeba kniha zrovna není na úplném vrcholu jejich osobního zájmu.

Vidět knihu. Knižní grafika Josefa Čapka

Čapkův elementární grafismus, jeho rafinovaná stylizace skutečnosti, stručnost a úspornost výrazu odolávají nepřízni času více než dobře. Je až s podivem, že zrovna autor, který sám sebe vnímal spíše jako malíře a o své knižní tvorbě neměl přehnané mínění, se stal pro mnohé synonymem moderního knižního úpravce — třebaže jeho pojetí knižní úpravy bylo omezeno de facto jen na řešení obálky a ilustrací. Tam se však plně projevil jeho smysl pro pádnou výtvarnou zkratku, rafinovanou stylizaci a práci s elementárními grafickými tvary-znaky. Mnohdy ne nepodobnými estetice masek a primitivismu přírodních národů, o něž se Čapek velmi aktivně zajímal a které zůstaly kunsthistorií devatenáctého století (a pohříchu i kunsthistorií současnou) trestuhodně opomíjené. Picassovský údiv nad tvorbou civilizací nezatížených evropskou křesťanskou tradicí nakazil i Čapka, jenž v nich viděl únik mimo obvyklé mantinely grafické tvorby.

Vidět knihu. Knižní grafika Josefa Čapka

Primitivismus a kubistická fragmentace obrazu jsou jedněmi ze základních poznávacích znaků Čapkových linorytových ilustrací… ale zdaleka ne jediné. Při bližším prozkoumání zjistíme, že i poměrně pevně výtvarně semknutá Čapkova knižní grafika se větví do několika různých směrů. Že kromě expresivních námětů má v jeho tvorbě místo i jemná groteska, inspirace lidovým uměním nebo opojení jednoduchým ornamentálním rytmem. Jindy Čapkovy depresivní figury koketují se symbolismem Edvarda Muncha anebo pomocí jednoduchých grafických prostředků — například práci s diagonálním uspořádáním rytých linií — vytvářejí dynamické kompozice plné dramatického pohybu a napětí.

Vidět knihu. Knižní grafika Josefa Čapka

Přestože se Josef Čapek (zcela v duchu tehdejší moderny) ohrazoval proti přehnané estetizaci, vznešenosti a proti krásné knize s vycizelovanou ornamentální výzdobou, s dobovými tendencemi, reprezentovanými zejména chladným konstruktivismem nové typografie, byla jeho tvorba vlastně úplně mimoběžná. S postojem Tschicholdovým nebo Teigovým se sice shodoval v tom, že moderní kniha má být hlavně levná a praktická, ale prostředky, které k tomu volil, byly naprosto odlišné. Čapek zůstal netečný k suchopárné anonymitě moderní typografie; v opozici k industrializaci knižní grafiky prosazoval zejména ruční práci a individuální přístup ke každému svazku i autorovi. Z typografického hlediska už s grafickou avantgardou počátku dvacátého století neměl společné zhola nic, protože Čapkovo písmo, kopírující obvykle tvar objektů nebo figur, bylo naprosto organickou součástí kompozice, vyryté dokonce přímo do tiskové matrice stejnou linorytovou technikou. Písmo a obraz se u prolínají a dopňují, typografická skladba je velmi volně pojatá, spadá kamsi mimo tradici a mimo klasická hodnotová měřítka, která na ni obvykle uplatňujeme. I přesto, že Josefa Čapka lze za knižního grafika považovat vlastně jen částečně, jeho obálky a ilustrace se vyznačují jakousi nadčasovou kvalitou, pro které nás stále těší. Uchovaly si v sobě totiž velmi hmatatelný dotek jednoho konkrétního člověka — a snad to je na nich nejcennější.

Čapkova knižní tvorba vyšla souhrnně ve třetím svazku edice Moderní česká kniha, nazvaném trochu zvláštně (ale chytlavě) Vidět knihu. Vydalo nakladatelství Kant v milé úpravě Roberta V. Nováka.

Čerstvá krev z Underware

8. 8. 2010 | 2 komentářů

Nepřipadám si zatím dost gay, ale do hošanů z písmolijny Underware jsem rozhodně zamilovaný. Radost mi dělají pravidelně, a to nejen originálními písmy, ale také svými soukromými projekty, které zcela evidentně nejsou motivované touhou udělat kšetf, ale prostou radostí z tvořivého úsilí. Ostatně psal jsem o tom třeba tady a nevidím důvod opakovat se.

Book of war, mortification and love

Naposledy mě tihle tři typografové potěšili unikátní (raritní, jedinečnou, bibliofilskou) knížkou Book of war, mortification and love, kterou napsal Ruud Linssen. Nebude od věci říci si k tomu pár zajímavých informací.

V roce 2006 vyšlo v Underware báječné písmo Fakir (velkou osmistránkovou recenzi jsem napsal před dvěma lety pro podzimní Typo 33). Jeho autoři v té době nebyli spokojení se svými nápady na reprezentativní vzorník nebo publikaci, a tak se rozhodli nechat projekt u ledu do doby, než dostanou nějaký geniální nápad. K tomu došlo asi o rok později, když si uvědomili, že pro většinu aktivit kolem Fakira bylo společné téma dobrovolného strádání. Číst lomená písma (i jejich novodobé modifikace) je zkrátka utrpení, co si budeme povídat.

Book of war, mortification and love

A v té souvislosti přišel pánům z Underware na mysl dánský básník a žurnalista Ruud Linssen, který se jevil jako dobrý kandidát pro napsání povídky na dané téma. K překvapení všech Linssen souhlasil. „Dejte mi tři měsíce,“ řekl… a půl roku o něm nikdo neslyšel. Dlužno podotknout, že Linssen celou tu dobu na knížce pracoval a trvalo mu pak další dva roky, než ji dokončil. Spisovatel tvrdí, že každou větu minimálně pětkrát přepsal. A dodává, že tahle knížka mu změnila život.

A když už pan spisovatel při psaní tak rád (dobrovolně) trpěl, dal se přemluvit, aby si nechal vzít krev, kterou se celý náklad vytiskne. Ano, ta knížka je vytištěná krví autora. A jestli vás zajímá, jak se z krve vyrábí ofsetová barva, neměli byste minout tato dvě videa (trailer + delší verze). Za zmínku určitě stojí, že v průběhu tiskového procesu se zjistilo, že stránky knihy byly špatně vyřazeny na arch a část nákladu se musela vyhodit. A také to, že se k tisku spotřebovalo pětkrát více krve, než ukazuje odkazované video. Když trpět, tak pořádně!

Kniha vyšla v nákladu 2000 kusů, všechny výtisky jsou v tiráži číslovány. Další fotky jsou k vidění na Picase.

Akce! Perverše! Sběratelská edice!

13. 7. 2010 | žádné komentáře

V tomhle počasí se má touha dělat nebo psát něco smysluplného blíží nule. Pokud jste na tom podobně, ale nechcete se u vody jenom grilovat, uděláte nejlépe, když si koupíte moji knížku, abych měl na pivo. Zaprvé uděláte dobrý skutek, zadruhé to prospěje vašemu mentálnímu zdraví, protože ani v tomhle parnu (polsky pornu!) není docela úplně vhodné rezignovat na hodnotnou literaturu, a ochuzovat se tak o významné kulturní zážitky. K chlupaté dece a flašce dobrého vína si teď můžete přibalit knížku, kterou jsem vlastnoručně podepsal. A až se před svou nastávající vytasíte se signovanou kopií Perverší (Perveršů), případně rovnou s jednou z padesáti číslovaných kopií, nezůstane jedna dírka suchá.

Perverše

Objednávat můžete z mého soukromého webu, kde také najdete veškeré potřebné informace. Akce trvá do konce léta, nebo do odvolání.

Zeměpisné rébusy aneb Kdo si hraje, nezlobí!

2. 7. 2010 | 10 komentářů

Tak nám začaly prázdniny, milé děti. Abyste se následující dva měsíce nenudily, připravil jsem pro vás malou hru. Zde naskenovaný sešitek Zeměpisné rébusy pro mě z knihovny před několika měsíci zachránila Maruška, které tímto srdečně děkuji. O dalších skvostech získaných stejným způsobem si můžeme povědět někdy jindy, ale teď se prosím soustřeďme na tuto báječnou hříčku, kterou roku 1936 vydala Státní grafická škola v Praze. Obsahuje dvaadvacet pekelně zábavných grafických rébusů, které v sobě skrývají rozmanitá města, státy, poloostrovy, řeky a podobně. Dávám to sem na blogísek hlavně proto, že ve značné výhodě jsou znalci českého jazyka a typografové — několik řešení je totiž založeno na práci s přesmyčkami, diakritikou či interpunkcí. Příjemnou zábavu!

Kdo první všechno uhodne, dostane ode mě Perverše s věnováním. Musí si je ale vyzvednout po dohodě v Brně, protože se mi kvůli tomu nechce chodit na poštu. :) Aktualizace: rébusy nejdříve a nejlépe vyluštil Jirka Chomát, dostane knížku.

Do komentářů prosím nepište správná řešení, abyste nepokazili hru ostatním. Pokud jste už zoufalí a s rébusy si nevíte rady, na řešení odkazuji v komentáři číslo 7.

Autor

Martin T. Pecina, biblioman, bibliofil. V roce 2004 jsem zprovoznil typografickou příručku typomil.com (léta neaktulizováno), portfolio mám na adrese book-design.eu. Píšu o dýmkách na blogísek dýmkař.cz.

Typo 365

Typo 365 je v pořadí druhá ročenka „nejlepších“ textů o typografii, do které jsem přispěl dvěma články. Najděte v ní ale i příspěvky od osob mnohem povolanějších (namátkou Reza Abedini, Erik van Blokland, Veronika Burian, Matthew Carter, Tobias Frere-Jones a další).

Doporučuji

Radkovi Sidunovi se povedlo zrevitalizovat a zmodernizovat písmo Jiřího Rathouského, které milovníci typografie znají z knižní edice Gema z Odeonu. Alphapipe nabízí Briefcase Type Foundry.

Správa webu