Typofilos

Teplý nejspíš nejsem. Ale do hošanů z písmolijny Underware jsem rozhodně zamilovaný; mám je radši než adolescenti emo. Radost mi dělají pravidelně, a to nejen originálními písmy, ale také svými soukromými projekty, které zcela evidentně nejsou motivované touhou udělat kšetf, ale prostou radostí z tvořivého úsilí. Ostatně psal jsem o tom třeba tady a nevidím důvod opakovat se.

Naposledy mě tihle tři typografové potěšili unikátní (raritní, jedinečnou, bibliofilskou) knížkou Book of war, mortification and love, kterou napsal Ruud Linssen. Nebude od věci říci si k tomu pár zajímavých informací.

V roce 2006 vyšlo v Underware báječné písmo Fakir (velkou osmistránkovou recenzi jsem napsal před dvěma lety pro podzimní Typo 33). Jeho autoři v té době nebyli spokojení se svými nápady na reprezentativní vzorník nebo publikaci, a tak se rozhodli nechat projekt u ledu do doby, než dostanou nějaký geniální nápad. K tomu došlo asi o rok později, když si uvědomili, že pro většinu aktivit kolem Fakira bylo společné téma dobrovolného strádání. Číst lomená písma (i jejich novodobé modifikace) je zkrátka utrpení, co si budeme povídat.

A v té souvislosti přišel pánům z Underware na mysl dánský básník a žurnalista Ruud Linssen, který se jevil jako dobrý kandidát pro napsání povídky na dané téma. K překvapení všech Linssen souhlasil. „Dejte mi tři měsíce,“ řekl… a půl roku o něm nikdo neslyšel. Dlužno podotknout, že Linssen celou tu dobu na knížce pracoval a trvalo mu pak další dva roky, než ji dokončil. Spisovatel tvrdí, že každou větu minimálně pětkrát přepsal. A dodává, že tahle knížka mu změnila život.

A když už pan spisovatel při psaní tak rád (dobrovolně) trpěl, dal se přemluvit, aby si nechal vzít krev, kterou se celý náklad vytiskne. Ano, ta knížka je vytištěná krví autora. A jestli vás zajímá, jak se z krve vyrábí ofsetová barva, neměli byste minout tato dvě videa (trailer + delší verze). Za zmínku určitě stojí, že v průběhu tiskového procesu se zjistilo, že stránky knihy byly špatně vyřazeny na arch a část nákladu se musela vyhodit. A také to, že se k tisku spotřebovalo pětkrát více krve, než ukazuje odkazované video. Když trpět, tak pořádně!

Kniha vyšla v nákladu 2000 kusů, všechny výtisky jsou v tiráži číslovány. Další fotky jsou k vidění na Picase.

V tomhle počasí se má touha dělat nebo psát něco smysluplného blíží nule. Pokud jste na tom podobně, ale nechcete se u vody jenom grilovat, uděláte nejlépe, když si koupíte moji knížku, abych měl na pivo. Zaprvé uděláte dobrý skutek, zadruhé to prospěje vašemu mentálnímu zdraví, protože ani v tomhle parnu (polsky pornu!) není docela úplně vhodné rezignovat na hodnotnou literaturu, a ochuzovat se tak o významné kulturní zážitky. K chlupaté dece a flašce dobrého vína si teď můžete přibalit knížku, kterou jsem vlastnoručně podepsal. A až se před svou nastávající vytasíte se signovanou kopií Perverší (Perveršů), případně rovnou s jednou z padesáti číslovaných kopií, nezůstane jedna dírka suchá.

Objednávat můžete z mého soukromého webu, kde také najdete veškeré potřebné informace. Akce trvá do konce léta, nebo do odvolání.

Tak nám začaly prázdniny, milé děti. Abyste se následující dva měsíce nenudily, připravil jsem pro vás malou hru. Zde naskenovaný sešitek Zeměpisné rébusy pro mě z knihovny před několika měsíci zachránila Maruška, které tímto srdečně děkuji. O dalších skvostech získaných stejným způsobem si můžeme povědět někdy jindy, ale teď se prosím soustřeďme na tuto báječnou hříčku, kterou roku 1936 vydala Státní grafická škola v Praze. Obsahuje dvaadvacet pekelně zábavných grafických rébusů, které v sobě skrývají rozmanitá města, státy, poloostrovy, řeky a podobně. Dávám to sem na blogísek hlavně proto, že ve značné výhodě jsou znalci českého jazyka a typografové — několik řešení je totiž založeno na práci s přesmyčkami, diakritikou či interpunkcí. Příjemnou zábavu!

Kdo první všechno uhodne, dostane ode mě Perverše s věnováním. Musí si je ale vyzvednout po dohodě v Brně, protože se mi kvůli tomu nechce chodit na poštu. :) Aktualizace: rébusy nejdříve a nejlépe vyluštil Jirka Chomát, dostane knížku.

Do komentářů prosím nepište správná řešení, abyste nepokazili hru ostatním. Pokud jste už zoufalí a s rébusy si nevíte rady, na řešení odkazuji v komentáři číslo 7.

My, pionýři 7. A třídy 13. ZDŠ v Ústí N. L.-Bukově, se zavazujeme, že sebereme tolik železa, kolik vážila kosmická loď Východ i s astronautem. (Ohníček, 1961, č. 6)

Základní školy byly ještě v osmdesátých letech plné kolektivního dětského nadšení. Sbíralo se kdeco — papír i železo, na radiátorech se sušily pomerančové slupky a v hodinách výtvarné výchovy jsme kreslili kromě pohledů z okna i nezbytnou Auroru. A pro mnohé měla poměrně výsadní postavení vědeckofantastická literatura, která zakrývala nedostatek dobrodružství v socialistické mizérii. Mars se tak mohl stát zástupným symbolem pro dovolenou u moře, výlety na Venuši suplovaly únik z panelákového sídliště a kosmická technika, vyobrazená na obálkách časopisů a dostupná v podobě hraček, zdatně konkurovala nedostupné elektronice.

Režim si zprvu, na začátku padesátých let, s celým žánrem science fiction nevěděl rady, protože se vymykal oficiálním tendencím v duchu sorely. Později si ale uvědomil, že braková literatura i veskrze technicky orientovaná časopisecká média mu skýtají obrovskou příležitost k elegantní propagandě, kterou je možné snadno a bezbolestně ordinovat…

Zbytek článku je zveřejněn na serveru Typo.cz, ostatní fotografie pak na Picase.

Právě vyšly Perverše, sbírka mých básniček z posledních let. O vlastní poetické knížce jsem uvažoval už dlouho, ale teprve v listopadu loňského roku jsem se odhodlal udělat pořádek v archivu a oslovit při té příležitosti Martina Stöhra, jestli by o to v Hostu neměli zájem. Několik měsíců se nic nedělo, protože Martin se zalekl měkkých análních průduchů, a odmítal si ostatní básničky přečíst. Teprve po několika urgencích a pod pohrůžkou násilí se konečně odhodlal pustit do řádného čtení, a nakonec i souhlasil s vydáním, zvláště když jsem slíbil, že z toho nakonec určitě bude docela hezký knižní špalíček.

Nesporná výhoda celé práce byla v tom, že jsem sbírku bral jako čistě autorskou záležitost a vymínil si, že do ní nikdo nebude zasahovat. Nebylo nutné ohlížet se na rozpočet, protože jsem se rozhodl, že na vlastní knížce nebudu šetřit a udělám ji tak, jak sám uznám za vhodné. Z toho důvodu jsem si mohl dovolit zvolit poměrně luxusní poloplátěnou vazbu, vysoce kvalitní papíry, dvojbarevný tisk a ražbu. Knihu dělají materiály — minimálně z třiceti procent. V tomto případě možná i víc.

Grafika, ač jednoduchá, vznikala delší dobu. Zpočátku jsem počítal s žertovným názvem Hladivé průjmy dlaní, který mě inspiroval ku vytváření rozmanitých zlatavých koláčů s dotěrnými mouchami naokolo, později jsem si pohrával s myšlenkou doslovného převedení titulu sbírky do vizuální podoby. Nakonec jsem se ale podvolil doporučení (z)odpovědného redaktora a přiklonil se k libozvučnému názvu Perverše, který byl pro všechny případy přichystaný v zásobě. Několik týdnů jsem pak vytvářel minimalistické ilustrace, inspirované především krajinou ohanbí, a dobře se bavil nad všemi těmi uplakanými klitorisy, vagínami s patkou, pěstěným knírkem a podobně.

Perverše mají osmdesát stran a obsahují přes dvacet původních ilustrací. Vyšly v nákladu pěti set kusů, z nichž prvních padesát přednostních výtisků pro přátele je v tiráži číslováno a signováno. Knížku je možné koupit přímo na webu nakladatele nebo u Kosmasu. Základní informace jsou k dispozici na Fleuronu, efektní animace na soukromém webu, fotografie ve vyšším rozlišení na Picase.