Typographie, grafika, čeština et cetera


Typografické tetování

28. 11. 2013

Ještě než definitivně seknu s designem, chtěl jsem udělat poslední větší projekt — typografické tetování. Tady je. A abych nemusel odpovídat pořád dokola na stejné otázky, doplňuji pár informací.

První a poslední autoerotická fotka, kterou hodlám zveřejnit

První a poslední autoerotická fotka, kterou hodlám zveřejnit

Je to docela paradox, ale jediná velká kultura, u níž byla tradice dlouhodobě přetržená, je právě ta evropská. Křesťanství zdobení těla neuznávalo, ba dokonce odsuzovalo, takže poslední bezmála dva tisíce let jsme měli utrum. Výjimku tvořili námořníci, kteří si ze svých cest přiváželi kromě peněz a kořisti i různá tetování, a postupně tak tento vlastně už starodávný fenomén přivedli zpět k životu. Všude jinde na planetě se ale vydatně tetovalo: v Japonsku, Indonésii, Africe, Oceánii, na Tahiti, dokonce i mezi Eskymáky. Důvody byly spíš náboženské a rituální než dekorativní — tetování chránilo před zlými duchy, dodávalo odvahu, symbolizovalo odolnost vůči fyzické bolesti a udržovalo silnou lokální tradici.

To všechno se v západní kultuře už dávno vytratilo, dnes je bohužel normální na ruku si dát lebku, na záda čínského draka a na pytlík třeba Patricka Duffyho. Svým způsobem asi rozumím tomu, že pro řadu lidí je lákavé nechat si udělat nádherné tradiční japonské tetování. Otázkou zůstává, jaký smysl to má pro Středoevropana, který nikdy v Japonsku nebyl, ani nezná význam jednotlivých obrazů nebo symbolů. A on to skutečně je docela sofistikovaný systém s jasnou vnitřní logikou. Japonské tetování je dlouhodobě asociováno s kriminálními živly, s podsvětím, přesněji řečeno s jakuzou. Mezi mnoha lidmi stále vzbuzuje odpor anebo strach. Na některá veřejná místa, jako jsou sauny a koupaliště, je vstup s tetováním dodnes zakázán.

Mimochodem: kriminální tatuáž, toto stigma sociálně vyloučených a uzavřených klanů, se netýká jen Dálného východu. V podstatě všude na světě patří tetování vězňů k typickým projevům dané subkultury. To platí pro Spojené státy, Rusko a nakonec vlastně i Českou republiku. Vězeňská tetování opakují obdobná výtvarná schémata i symboly a řídí se jasnými pravidly. Každé tetování má svůj význam, funguje jako atribut svého nositele a vypovídá něco o jeho vlastnostech, schopnostech a minulosti. Existují pak typická tetování zlodějů i vrahů, obrazové motivy dohromady tvoří jakousi kroniku dané osoby. Pravidla jsou to velmi tvrdá a zneužití „posvátných“ symbolů se nemilosrdně trestá. Kdo se chlubí cizím peřím anebo neprokáže, že mu tetování po právu náleží, je přinucen obrázek odstranit. Třeba střepem…

Původní záměr, nakonec jenom začátek většího projektu

Původní záměr, nakonec jenom začátek většího projektu

Moje rámcová úvaha byla jednoduchá: vynechat růže, delfíny, motorky jména současných nebo bývalých holek, kluků, dětí nebo zvířat. Soustředit se na design vystihující moji profesi způsobem, který rychle nezastará. Zároveň jsem od začátku počítal s tím, že tetování se bude postupně rozšiřovat, a tak se do budoucí podoby promítl požadavek na jednoduchou a logickou návaznost v tvarosloví a barvách, aby tetování v každém stádiu tvořilo maximálně kompaktní celek. Současná tetování (minimálně většina těch, co člověk vidí u nás) jsou pouze dekorace, postrádají jakoukoliv reálnou vazbu na svého nositele. Na rozdíl od minulosti a v rozporu se zvyky kmenů nebo národů, u kterých mělo tetování staletí dlouhou tradici a kromě dekorativní funkce i funkce mystikou nebo mytologickou, současné tetování se v podstatě omezuje na nejprimitivnější popkulturní odkazy a nápodoby všeho a všech. Tomu jsem se chtěl obloukem vyhnout.

A co to má jako symbolizovat? Myslím, že to není těžké uhodnout. Protože se ze mě nakonec nestal potapěč ani učitel češtiny, nýbrž knižní grafik, mám neustále tendence všechno okolo sebe rovnat do elegantních kompozic, různě barevně ladit, zdobit, olepovat štítky a opatřovat nápisy. Většinu dostupných médií jsem už vyčerpal, takže vlastní tělo bylo logicky na řadě; je to jenom další zajímavý materiál, který se dá nějak typograficky zpracovat. Spousta nevyužitého místa pro ty z nás, které sužuje horror vacuii. Nabízely se dvě možnosti: buď zkusit pracovat s motivem knihy, nebo jen s písmem. No a protože ta druhá možnost mnohem lépe splňovala požadavek na postupnou rozšiřitelnost, zabýval jsem se už jenom písmem. Písmo je základní vyjadřovací prostředek, který v práci používám. A kdyby to záleželo jenom na mně, tak všechny knížky upravuji čistě typograficky, bez ozdob, ilustrací nebo nablblých fotek. Tak proč si neudělat aspoň čistě typrografickou tatuáž?

Takže: tetování je opravdické a nedá se umýt. Ani Solvinou. Zkoušel jsem to!

Bolí to? Ano i ne, záleží na konkrétní části těla. Nejméně bolestivé jsou paže, i když existují některá citlivější místa (pod loktem, na kloubech, žíly na zápěstí). Jestli jste se zkoušeli píchnout jehlou nebo špendlíkem, tak máte zhruba představu. Rozdíl je v tom, že tady dostanete sto vpichů za vteřinu. Plochy se dělají hráběmi, kde je těch jehel deset nebo víc, takže to máte tisíc vpichů za vteřinu. Plné plochy, jaké mám já, jsou nepříjemné v tom, že vyžadující mnohonásobné vracení na jedno místo, aby byla barva dostatečně plná a sytá. Hrudní kost nebo žebra bolí. Dost.

Výroba jednoho menšího písmenka trvá asi tak půl hodiny, větší zabere asi hodinu. Hodinové tetování nevadí, po třech hodinách chcete jít domů, pět a více hodin je pro šílence. Tetování většího rozsahu zabere několik sezení. U mě to bylo asi tak osm v průměru po třech až čtyřech hodinách. Většinu času jsme věnovali rozšiřování, pár hodin různých opravám na místech, kde plocha nebyla napoprvé perfektní.

Základní hojení probíhá týden až čtrnáct dní. Zpočátku se tetování chová jako velká odřenina, takže prvních pár dní si připadáte jako po hávarii na kole. Hojení do hloubky zabere tak pět týdnů, pak máte fajnovou novou kůži.

Drobná potíž je v tom, že písmo má pravidelné, exaktní tvary, a lidská kůže je měkký a tvárný materiál, který dokonalou přesnost neumožňuje. Proto jsem rovnou vyloučil možnost jakýchkoliv malých textů, a rozhodl se aplikovat jenom litery ve větším měřítku, u kterých se případná nepřesnost anebo nešikovnost tatéra pokud možno ztratí. Tím jsem v podstatě stanovil rámec pro svoji grafiku. Když jsem si dělal průzkum v knížkách a na webu, ukázalo se, že pole typografického tetování je skoro neorané. Jistěže, existují sice různé nápisy anebo litery na těle, ale netvoří zpravidla žádné smysluplnější celky, omezují se na různé krátké proklamace. Pak jsem si ale vzpomněl, že typografické tetování má americký písmař Dan Rhatigan, což mě zachránilo. U něj jsem si ověřil, že koncept bude fungovat dobře, jedná se totiž o skoro stejný přístup.

Zatímco Dan si na ruce postupně dokresluje písma svých kamarádů, já jsem si vybral titulková písma, která mám rád a z nichž většinu používám pravidelně ve svých knížkách. Původně jsem sice experimentoval s archivními nálezy, které jsou uvedeny ve dvojdílném albu Type: A Visual History of Typefaces & Graphic Styles, ale výsledek byl zbytečně archaický, moc retro, chyběl mu současnější výraz. Aktuální kompozici tak tvoří hlavně písma, která mám v oblibě a která rád a často používám při své každodenní práci.

Nemám úplně dokonalý přehled, ale použil jsem několik písem ze Suitcase Tomáše Brousila (Tabac Sans, Bistro, Metalista) či Stormtype Františka Štorma (Trivia Serif a Slab, Moyenage, Preissig, Týfa), pár věcí od Underware (Liza, Fakir, Bello) či Adobe a po jednom písmu ze slovenské URTD Ondreje Jóba (ION) a Just Another Foundry Tima Ahrense (Herb).

Později, jak jsem se posouval od předloktí k ramenům, se ukázalo, že je potřeba trochu zvětšit měřítko. A taky mě napadlo, že bych si mohl nakreslit nějaké grafémy vlastní. Takže jsem připravil dvě variace na deleatur a dva pokusy o řeckou deltu atd. Tím jsem ukončil první fázi: paže, ramena a hrudník, pokračování ještě bude, ale asi až na jaře příštího roku. Pak už fakt končím s typografií a jdu dělat něco užitečného.

27 komentářů k článku „Typografické tetování“

  1. Petr tvrdí:

    Zdarec Martine,

    dost odvážné ale o to víc originální, a chválím celou promyšlenost typotetáže.

    Petr

  2. vitsoft tvrdí:

    Já bych se tetovat nenechal. Vždyť to by bylo jako posprejovat Michelangelova Davida.

  3. kachne tvrdí:

    jsem ted zamilovana.

  4. Krtek tvrdí:

    Taky bych na to neměl koule, ale když už, tak bych asi nešel do barev (i když pro to asi nějaký důvod bude). Jinak pěkný, fandim :)

  5. David tvrdí:

    Tak nevím, jestli si by si člověk ten font měl koupit, když si ho chce nechat vytetovat, nebo nemusí. V principu asi ano. Je toto nějak řešeno třeba v licenčním ujednání?

  6. Martin Pecina tvrdí:

    Davide, člověk může mít v počítači nainstalovaná písma (= používat je) jenom za předpokladu, že mu autor poskytl licenci. Je vcelku jedno, zda výsledkem bude PDF soubor, tiskovina nebo tetování. Zvláštní případ tvoří jenom webové fonty, pro které se poskytuje licence zvlášť. Pakliže písmo nemám nainstalované v počítači a obkreslím si ho ze vzorníku, stejně tyju z práce jiného člověka a nesmím si to dovolit. Takže písma kupovat, kupovat.

  7. weru tvrdí:

    To je perfektní! :)

  8. Pastelka tvrdí:

    Předpokládám, že Comic Sans je v místech, která nepřináleží veřejné fotografii :)

  9. Martin Pecina tvrdí:

    Pastelko, je to přesně tak. Existuje odvrácená část mého těla a také odvrácená tvář typografie… Komická písma, pláč a skřípění zubů.

  10. Libor tvrdí:

    Čoveče, škoda že jednou umřeš. Měli by tě pak nabalzamovat, ale nějak zevnitř, aby se to dalo vystavovat.

  11. Martin Pecina tvrdí:

    Člověče, to není vůbec žádná škoda. Wim Delvoye, který tetuje prasata, to řeší tak, že pak prodává jejich kůže jako umělecká díla. Výborné řešení: https://www.google.cz/search?q=pigs+tattoo&espv=210&es_sm=122&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X&ei=zW-YUtSPEKSA4gSuzoGQAw&ved=0CC8QsAQ

  12. Vera Maresova tvrdí:

    Martine, rozšiř ten koncept – jak bude typotetovani vypadat cca po 10letech?
    Až bude v Brně biennale tak se vystavíš, že ano :)

  13. Martin Pecina tvrdí:

    Věrko, za deset let budu vypadat asi jako Vladimír Franz, akorát líp. Na Bienále se rád vystavím, ale až v té balzamované podobě — nevydržel bych tam tak dlouho stát ve vitríně. ;)

  14. Robert tvrdí:

    Ahoj, Martine, smekám. Máš to určitě promyšlené, napadá mě, že pokud bys přibral, tak se z demi stane bold, případně extra bold :-)

  15. Martin Pecina tvrdí:

    Roberte, právě naopak. Hodlám zhubnout, aby ta písma byla Narrow nebo Light…

  16. Robert tvrdí:

    A ve stáří italic.

  17. Jiří tvrdí:

    Typomile, a co hodláš dělat užitečného, když ne typografii? Jestli pánského striptéra, tak kolik si budeš brát za hodinu?

  18. Olie tvrdí:

    Dobrý, moc dobrý! Myslím, že se potkáváme na Rosničce, tak až se potkáme příště, moc ráda se o tom pobavím, super :)

  19. Martin Pecina tvrdí:

    Jerry, pánský striptér už je minulostí, ale brával jsem 5000 za 15 minut. Myslím, že budu pěstovat mrkev nebo morčata.

    Olie, bude mi potěšením, Rosnička je moje základna. :)

  20. Helena tvrdí:

    Vida! Moje typografická stár má tetování! Udělalo mi to převelikou radost. Je nejlepší, mít na těle to, co je jeho životem. Můj známý, Brňák, taky plánuje tetování – elipsu (samozřejmě to má taky hlubší spojitosti, než kérka která se objeví u fajnové slečny i u bezdomovce). A taky slyšel, že právě tyto čisté prvky jsou pro tatéry to nejsložitější. Takže si myslím, že Váš tetovací spolutvůrce byl asi opravdu machr. Kdo to, smím-li se ptát, je?

  21. Martin Pecina tvrdí:

    Heleno, dělal to celé Jára z Planet Tattoo v Brně. Napřed mě proklínal, ale pak nastoupil na cestu zenu, musím ho pochválit.

  22. teta iva tvrdí:

    Slibuju, že už nikdy se tě nebudu ptát, jestli to bolí, jestli je to opravdické, nebudu ti slintat na ruku a dřít ti jen pár dní čerstvé a pořád ještě bolavé tetování.

  23. Martin Pecina tvrdí:

    Díky, Ivo. :D

  24. Star tvrdí:

    Musím říci, že původně jsem si myslel, že fotka je spíše fotomontáž ve Photoshopu, protože podobné motivy se opravdu jen tak nevidí, ale na druhý pohled musím dát palec nahoru za originalitu. Pěkná práce.

  25. marous tvrdí:

    Zajímalo by mě do jaké míry jsi doopravdy znechucen celou typografií a designem…Větičky jako „TYPO BLOG S ODPOREM K TYPOGRAFII“ a „definitivně seknu s designem“ to nevěstí žádné slibné vyhlídky. Teda alespoň pro ty, kteří máme tvou práci rádi. Mrkve zní slibně… morčata už tak moc né… Nehodláš to třeba kombinovat??? Nebo jde čistě o recesi a prdel s celé profese? Natuty co! Jinak tetování vskutku famózní. Myslím, že by tě prošel i v jiné galaxii. Sytost barev je úctyhodná.

  26. Mikulas Zipper tvrdí:

    Zcela originalni. Pusobive. Vypadajici dobre. Esteticke se smyslem. Dlouho premyslim take nad tetovanim. Stale rozmyslim moznosti. Nechci zadny zaprdek a proto tomu davam jeste cas…

  27. Jan tvrdí:

    Nejlepší typo tetování je od MUSY.. :-)

Zanechte komentář

Autor

Martin T. Pecina, biblioman, bibliofil. V roce 2004 jsem zprovoznil typografickou příručku typomil.com (léta neaktulizováno), portfolio mám na adrese book-design.eu. Píšu o dýmkách na blogísek dýmkař.cz.

TYPO revue

Aktuální Typo 50 je jubilejní, časopis oslavil deset let. Přečtěte si názory našich nejvlivnějších autorů na budoucnost grafického designu a rozhovor se Zdeňkem Zieglerem

Doporučuji

Trivia 10 je jedním z nových přírůstků k nebývale široké superrodině Trivia Františka Štorma: Trivia Gothic, Grotesk, Humanist, Sans, Serif, Slab.

  • Kvalitní zdroje

  • Správa webu