Co žádá nakladatel od knižní obálky

Furt dokola to lidem vtloukám do hlavy, vedla se o tom řeč na knižním semináři v Hubu a určitě jsem skoro totéž psal i do té svojí knížky: Pořád ještě spousta nakladatelů u nás i v zahraničí nechápe, že obálka a vnitřní úprava knihy jsou nedílnými součástmi jednoho celku. Že nelze svěřit jednu půlku práce designérovi, a druhou půlku neřešit vůbec, nebo ji splácat podle nějakého umaštěného mustru, který se v redakci vynořil neznámo odkud a neznámo kdy. Výsledek bývá strašný. A knihu to degraduje na (více či méně zdařilou sazbu) zabalenou do barevného plakátu, který vypadá, jako by právě přiletěl z jiného světa. Skoro se ani nedivím těm, co mají představu, že knižní grafik je toliko malíř (fotograf, vizuální umělec či jiný artista), a nezamýšlejí se ani vteřinu nad tím, že i vnitřní uspořádání knížky má svého autora. Že vybrat písmo, proklad, umístit paginaci a vyřešit všechny ostatní navigační prvky knihy je úkol pro zkušeného odborníka. Zvlášť tehdy, má-li vnitřní úprava dokonale harmonovat s vazbou a obálkou.

Nejsem ale zdaleka první, kdo pravidelně apeluje na „své“ nakladatele i neodbornou veřejnost. Stejným problémem se zabývali designéři už na začátku dvacátého století, jak to dokládá anketa na téma Knižní obálka, uspořádaná časopisem Typografia v roce 1935. Redakce oslovila několik významných osobností, například Stanislava Maršo, Josefa Čapka nebo Ladislava Sutnara. A právě Sutnar v několika odstavcích geniálně shrnul podstatu celého problému:

Rád bych zde proto především zdůraznil, že považuji knihu a její dočasnou ochranu obálku, nebo trvalejší ochranu vazbu i s ochranným obalem, za jediný celek. Jednotlivé části, aniž došly újmy na své funkci, musí být v přímé souvislosti a bezprostřední závislosti jedna na druhé. Vnitřní grafická výstavba knihy, tj. v souhlasu s obsahem knihy vhodně volený typ a stupeň písma, posazení sloupce na stránkách, způsob vnitřní úpravy, rozdělení a rozčlenění na díly a kapitoly, jejich skloubení s titulním listem, jenž je návěštím knihy, to vše má své logické pokračování v obálce.

Jako v nové architektuře je fasáda domu odrazem účelného uspořádání půdorysu, tak knižní obálka má být důsledkem a stejnorodým výrazem vnitřního typografického řešení knihy, jeho vyvrcholením a uzavřením. […]

Co žádá nakladatel od knižní obálky? Jsou různé způsoby, jak se kniha uvádí na knihkupeckém trhu a jak se doporučuje čtenářům. Důležitým bývá knihkupcův výklad, a na venkově obchodní cestující prodává často jen na podkladě líbivé obálky. Ustálilo se proto rčení: knižní obálka má knihu snadno a dobře prodat. Kniha má se vemlouvat kupci svým obalem. Tím se také stává, že výtvarník bývá pověřen často jen vyřešením obálky, a kritériem pro hodnotu obálky je pak to, jak který nakladatel své reklamě rozumí, co obálka chce dosáhnout, v jakém okruhu čtenářů chce najít své odběratele. Podle toho zvolí si svého kreslíře nebo navrhovatele, a protože každý chce svou knihu výhodně zpeněžit, činívá se u obálek tak často tolik ústupků nasládlé líbivosti, pestré všehochuti a zálibám ve vulgárním barvotisku.

Ke konci ještě poznamenávám: aniž podceňují reklamní stránku obálky a také aniž bych chtěl generalizovat, domnívám se, že by si každé hodnotné literární dílo plně zasloužilo, aby nakladatel věnoval nejméně týž zájem, se kterým se snažívá vyvolit vhodnou obálku, také i vnitřní odborné a  pečlivě úpravě knihy a jejímu dobrému tisku, jež přece jen obálku většinou přetrvají.

Typografia 42, 1935, strana 70. Kráceno.

Komu čest, tomu čest. Podepisuji.

Komentáře (17)

  • Byla by chyba, kdybychom si nepřiznali, že existuje i jiná a spolehlivá cesta, jak vyrobit funkční a kvalitní knihu. Angličtí a američtí vydavatelé paperbacků by vám jistě potvrdili, že designérský výkon není nutné vyžadovat jinde než na obálce. (Za samozřejmého předpokladu, že je knižní blok řešen zažitým a spolehlivým standardem, jehož figura vás při čtení nijak neruší a text je beze zbytku čitelný). Po dlouhá desítiletí se nezměnila a nikomu to nechybí). Například Penguin Bokks jistě netrpí deficitem vkusu a jsou přesvědčívým příkladem toho, že lze knihu chápat i jinak. Nebuďme tak rigidní a přiznejme si, že některým vydyzajnovým majstrštykům by lehkost amerického trháku leckdy prospěla.

  • Má-li nakladatel cosi jako ediční řadu nebo vizuální styl celého svého nakladatelství, jedná se o specifický (a nepříliš častý) úkaz. Když jste zmínil Penguin, tak to je jeden z těch šťastnějších případů, kdy síla značky a tradiční, zdědené řešení knihy má větší hodnotu než individuální přístup k jednotlivým knihám. I u Penguinu ale dochází občas k případům, kdy vnitřní a vnější uspořádání nejsou v souladu. A to pak potvrzuje moji tezi, že obě tyto části nelze oddělovat.

    U nás bychom taky našli podobný případ, a to nakladatelství Fra, ve kterém mají všechny knížky shodný formát, písmo i úpravu, tvoří vlastně nekonečný pás, nekonečnou ediční řádu. Ta edice je natolik sevřená a natolik promyšlená, že v ní bez velké námahy můžou vznikat další a další knihy, které budou perfektně zapadat do existujícího systému. Funguje to ale jen proto, že úprava pochází od jednoho autora, který navrhl najednou systém obálek i typografii. Ve chvíli, kdy přijde nový autor a naruší princip tvorby obálek, celý systém se rozpadne.

  • Větší část obálek Fra je slušná.

    Menší část (např:
    http://www.kosmas.cz/knihy/154496/teorie-o-cinske-dusi/
    http://www.kosmas.cz/knihy/153820/na-kridlech-agnomie/
    http://www.kosmas.cz/knihy/153820/na-kridlech-agnomie/
    http://www.kosmas.cz/knihy/153728/dva-ubohy-rumuni-co-umej-polsky/
    http://www.kosmas.cz/knihy/151303/kohout-lisak-a-ja/

    patří vůbec k tomu nejpříšernějšímu, co se u nás v oblasti knižních obálek vyskytlo. Stejně jako nová úprava webu Fra.

    Dlouho to vypadalo, že se Karlíkovy nečitelné a nevkusné úpravy obálek některých knih Revolver Revue nedají jen tak překonat. Ale výše uvedené hnusy z Fra je překonaly o několik koňských délek…

  • Asi jsem se špatně vyjádřil. Není to věc vydařených a nevydařených edic tady nebo tam. U nás je snaha o to aby každá kniha byla krásná rovnou na závody z různých složitých důvodů hypertrofovaná. Anglosaský standard je jiný a nelze říct že je horší. Nejde nám pod fousy že u většiny beletrie se anglický nakladatel spokojí s léty zažitým standardem, měkou vazbou a dřevitým papírem. Ale také se čtenářským pohodlím – co funguje, není třeba za každou cenu měnit. A ne že by tam krásné a inspirativně řešené knihy nevznikaly.

    Pro Jana: je to věc osobního vkusu. Zrovna mně se vámi uvedené obálky líbí a Kubátovo kreativní sekyrnictví považuju za svěží vánek nejen pro Fra.

  • V kniznej uprave sa natolko nevyznam, zaujimal by ma vas nazor na voviazane obalky, ktore maju napr. knizky z Druzstevnej prace, ale u novsich kniziek ich vobec nevidat. Aj v nadvaznosti na Sutnarov text, aky vyznam ma takato stranka v kniznom bloku?

  • Martine, nevím, co přesně máte na mysli. Žádné knížky z Družstevní práce tady teď fyzicky nemám, takže netuším, co přesně mají být ty „vevázané obálky“.

  • Nejsem si jistý, jestli tomu správně rozumím, ale z těch fotek není úplně jasné, jestli barevné „obálky“, které jsou uvnitř, jsou do knihy vloženy dodatečně, nebo jsou od začátku nedílnou součástí svazku. Fungují totiž docela dobře i jako titulní list. U Vašich knih ale evidentně chybí původní Sutnarovy papírové přebaly, které měly stejnou grafiku.

    Všechny zásahy do původní podoby knihy, to znamená například svázání více svazků do jednoho, vložení obálky dovnitř apod. jsou prostě jen sběratelskou kuriositou, která nikomu neublíží, ale vždycky do určité míry narušuje původní záměr designéra.

  • Pan Pecina, mne sa zda, ze tieto „obalky“ su povodne a kniha s takto vlozenym listom ani prebal nemala. Napr. Vychova pred Verdunom takto upravena nie je a ma len vonkajsi prebal.

    Zweigova Mlada zena napr. tu:
    http://www.artbook.cz/detail.asp?ID=1820

    http://www.podzemni-antikvariat.cz/detail/ilustratori-ladislav-sutnar/zweig-arnold-mlada-zena-z-roku-1914-roman

    http://www.antikbuddha.com/czech/article_show.php?article_id=703&new=&category=43&item=19

    Zvlastne je, ze sa tieto strany nachadzaju vzdy na konci knihy za listom informujucim o pocte vydanych kusov, grafikovi atd. Mozno je to naozaj az dodatocne voviazane, ale mätie ma ten pocet opakujucich sa kusov a rovnake miesto listu pri roznych tituloch. Pri inych knihach (ine vydavatelstvo) som sa s tym nestretol, snad nejaka Sutnarova specialita :)

  • Napokon mate pravdu, trochu som pohladal a tu je Mlada zena s prebalom, aj ked druhe vydanie:
    http://www.knihynainternetu.cz/antikvariat/umeni/28024-Zweig-Arnold-LADISLAV-SUTNAR-Mlada-zena-z-roku-1914-2-vydani.html

    Takze najskor z technickeho hladiska sa najlahsie dala obalka zaclenit tak, aby bola na konci bloku. Myslel som si, ze pri mnozstve sa opakujucich kusoch to bol Sutnarov zamer. Ale prekvapuje ma, ze tolko citatelov si dalo takto knizku upravit (napr. tu http://muj-antikvariat.cz/kniha/mlada-zena-z-roku-1914-zweig-arnold-1932).

    Mimo ine: Myslivcuv rok je aj vdaka Vasej uprave mudre a pohladne citanie, velmi sa mi paci ;)

  • Ještě k vevázaným obálkám. V chudých poválečných dvacátých letech bylo běžnou nakladatelskou praxí vydávat převážnou většinu nákladu v brožované podobě. Vázaná podoba knihy se u nakladatele objednat dala, ale takto vypravená knížka byla o polovinu až o dvě třetiny dražší než varianta brožovaná. Mnohá díla se vydávala sešitově a kniha se buď nevázala, nebo si majitel pořídil vazbu u svého knihaře v ulici. Někteří nakladatelé však nabízeli unifikovanou podobu knihařsky zpracovaných pevných desek a ty se daly dodatečně objednat (např. jmenovaná Družstevní práce, která měla vlastní knihařskou dílnu). Zažila se tak zvyklost vevazovat výtvarně kvalitní obálku brožovaného vydání při komletaci sešitů, nebo knihařském převazu. Nejčastěji dozadu, za knižni blok.

  • Zaujimave, pan Drtina a neviete nahodou preco za knizny blok? V snahe co najviac uchovat obalku? Vzadu mi to pripada, akoby sa prejav koncil slovami „dobry den vazene damy a vazeni pani…“.

    Tu su napr. ceny DP z 1936:
    http://i43.tinypic.com/dm3bwg.jpg

  • To nevím. Dohaduju se, že to mohlo být z estetických důvodů, barevná obálka byla možná zpočátku považována za obchodnickou nutnost a tak stejně jako reklama končila prostě za tiráží. Nenarušila se tak zažitá skladba vstupních stran, obálka nesuplovala ani titulní list, ani frontispice. Ale to je jenom moje domněnka.

  • Dobrý den,
    četla jsme váš trialog a díky za něj, i za širší poznatky o vevázaných obálkách, Luboši.Zrovna Sutnar se mi velmi hodí, nebot se nas ustav nese jeho jméno jak jiste vis:-)
    Hledám marně po internetu článek či knihu která by se víc zabývala, dětskou knižní obálku a i celkově víc o tvorbě dětských knížek, tím myslím od těch pro nejmenší.
    Nemohli by jste mi poradit? Zdala jsem si i zde na webu v rámci tohoto časopisu hesl do vyhledavace, ale ukaalo mi to pouze odazy na typografii vseobecnou a spis pro dospele.

    Diky a zdravim Bara Salamounova

Píše Martin T. Pecina, knižní grafik, autor publikace Knihy a typografie. Portfolio: book-design.eu

Archivy

Rubriky