Ordnung in der Hausbibliothek

Mám kamaráda, který knihy nečte, ale kupuje si je jako povinnou bytovou dekoraci. Vedle řádky snobských časopisů Dolce Vita vyskládá levnou edici klasické světové literatury, přidá pár kusů dějin umění… a zaručeně mu stoupne sebevědomí. Také v prodejně nábytku a v kanceláři prezidenta republiky slouží knihy hlavně k tomu, aby spolu ladily asi jako salámy na háku a aby jejich hřbety tvořily vyváženou kompozici a barevnou harmonii nebo vhodně reprezentovaly majitelův majestát. Jsou tací, kteří nakupují v antikvariátu celé knižní edice podobně jako tapety do paneláku. Opakující se barevná textura nutností, pravidelný rytmus žádoucí, nízká cena výhodou. Knihovna tak plní nejen nezbytnou společenskou a reprezentativní funkci, ale navíc každý obývací pokoj kol dokola vytapetovaný zakulacenými hřbety zlepšuje karmu, léčí bércové vředy a hojí pocity méněcennosti.

Před
Stav před rekonstrukci bibliothéky (se znuděným psem v pozadí)

Nejpozději při stěhování z bytu do bytu je třeba vyjmout z knihovničky všechny zaprášené svazky. Pokud nepatříte mezi vyznavače barevných harmonií, nastává jedinečná příležitost zamyslet se nad jejich reorganizací a vyzkoušet při tom některý z převratných systémů třídění informací. Možnost přemýšlet nad novým systémem v domácí knihovně se ostatně naskytne při každém malování inkriminovaného pokoje bílým vápnem a válečkem s motivem nadmutého jelena. A také vždy, když už se v některé sekci nenajde místo pro novou knihu a svazek umístíte naležato — převaha horizontálně orientovaných knih je totiž příslovečnou poslední kapkou a neklamným znamením, že stav se stal neúnosným a žádá si okamžitý radikální řez.

Amatéři řeší problém primitivním řazením podle abecedy nebo tematických okruhů. Abeceda postrádá smysl ve všech případech kromě krásné literatury, tematické celky jsou rozrušovány přítomností cizojazyčných publikací a problémy působí všechny knihy na rozhraní žánrů. Knihovníci a ztracené existence postupují podle mezinárodního desetinného třídění. K smíchu je řazení dle nakladatele nebo žánru a spoustu problémů způsobuje i sevřenost tam, kde od jednoho autora vlastníme více titulů. Racionální a zdánlivě snadné řešení problému se tak obvykle rychle promění v traumatizující zážitek.

Po
Stav po dokončení (čtenář hrající překvapení v popředí!)

Tvůrčí charakterové skládají knihy od Gutenberga po současnost, aby pouhými několika kroky zleva doprava ve zkratce obsáhli celou historii evropské tištěné knihy. Polygrafové jedině podle technologie tisku — knihtisk nemůže ofsetu přijít na jméno. A každá správná bibliofilie se ze všeho nejvíc štítí knížek z nakladatelství Družstevní práce. Umělci a karikaturisté tvoří z knihovny pestrou koláž a geometrické obrazce, literáti se soustřeďují se na tvorbu poesie z obnažených hřbetů (Hollywood / Pod střechami Paříže / Oheň a touha / Jak se co dělá / Pták ohnivák / Rychlé šípy / Pozor, zde se střílí / Semena vědomí a podobně).

Jiné metody vyžadují ke svému pochopení dostatečnou erudici a všeobecný kulturní rozhled. Pak se Louis Kahn dobře vyjímá vedle bengálského slovníku, Růže pro Algernon vedle Nedvěd Grande Paolo a básník Li Po vedle CD s recitací Jiřiny Švorcové. K nejrafinovanějším setům patří Nauka o písmu od Menharta následovaná životopisem Edvarda Beneše a pojednáním o výrobě similijapanu. Pro pochopení vnitřních souvislostí je potom nutné pročíst, prohlédnout a osahat jednotlivé knihy, což bývá obzvlášť dobrodružné, máte-li právě hosty. V průběhu pití cejlonského čaje a degustace domácí pálenky vysvětlujete principy heuristické analýzy a vzbuzujete mezi přítomnými nehynoucí obdiv a podněcujete všeobecné badatelské zaujetí svého nejbližšího okolí, které kolikrát vydrží až do vašeho příštího malování…

Komentáře (13)

  • :D Hele co máš proti řazení dle vydavatelství?
    Já například knihy tak řadím. Nutno říct, že knihy nečtu, pouze ošahávám, a přesně vím kam šáhnout když se chci pomazlit. Pamatuji si ty moje kousky spíš podle vydavetlstív než podle žánru nebo obsahu. Prej k smíchu.

  • Lukáši, skládat podle nakladatelství je dobré tak akorát pro děti! Čekal jsem od tebe více tvůrčího zápalu. ;)

  • Postupem času se mi nejvíce osvědčilo zakládat knihy naležato tak, aby k čtenáři/pozorovateli byla otočena spodní strana svazku. Je to úžasný sjednocující prvek a nejlépe využívá prostorovou dispozici. Jisté drobné nevýhody v podobě zmatečného přeskládávání celé knihovny při hledání konkrétního díla jsem ochoten podstoupit :-)

  • Pastelka si vymýšlí, všechny knihy už spálil, vždyť je to podle něj dávno mrtvé médium! Jak se asi budou do regálů řadit čtečky nebo pédéefka… :))

  • Ba ne, nostalgie… Ovšem, asi tomu přestanu říkat knihovna a název změním na „knižní rezervace“ :-))

  • Já jsem dítě s rád jím zůstanu. Je to jako kolekce. Kolekce od Phaidonu, kolekce od Gestaltenu atd. Ostatně, to je jako u filmů. Pro mě je v určité rovině autorem díla producent/nakladatel.

    Kdo je tedy autorem knihy? Je to spisovatel co napíše ten text? Knižní úpravce? Vydavetel? Illustrátor? Tiskárna?

  • Slyšel jsem o sběrateli, který řadil podle barev spektra na obálce s tím, že když člověk něco hledá a nepamatuje si titul, obvykle si pamatuje, jak knížka vypadala.

  • Zase si děláš srandu ze Čtverce!Dokonce už i z jeho úhledné knihovny!HANBA!

  • Přikláněl bych se spíše názoru, že je vhodnější při třídění preferovat osobní vkus a zvyk. Police dělím v zásadě žánrově. Některé tematicky zaměřené knihy třídím chronologicky podle vydavatele. Docílím nejen přehlednosti, ale i úmyslu vydavatele — barevný cirkus, který splňuje i výše zmíněnou estetickou funkci. Viz. Chronicle books http://farm4.static.flickr.com/3588/3479923329_58bf26f5aa_m.jpg

  • Nevyšel čirou náhodou básník Li Po v nakladatelství Odeon v  krásné úpravě od Muziky? Krásná knížka, na vystavování v polici jak dělaná :) Myslím, že to byla edice světové literatury.

  • Řazení má smysl jen do okamžiku, kdy jsou knihy v jedné řadě. Pak systém selhává a už si to žije vlastním životem. Na velikosti knihovny až zas tak nezáleží. Aspoň u mne je vždycky malá.

  • Knihy třídim dle žánru, rovnám podle velikosti. Praktické když je knih mnoho, myslím jako u mě doma, kolem všech stěn, od podlahy ke stropu, a vůbec kdekoli. Praktické jako izolace, při hledání určitého svazku občas svízelné, ale často se stane, že při hledání nacházím ke své radosti knížky pozapomenuté…

Píše Martin T. Pecina, knižní grafik, autor publikace Knihy a typografie. Portfolio: book-design.eu

Archivy

Rubriky