Typofilos

Čestný a poctivý člověk, uctivý, galantní k ženám, neodolatelný lev salonů, zároveň však také skaut upřímného srdce, jenž nikdy nezalhal, nikdy vědomě neublížil, muž s ocelovým zdravím, který již po sedmnáct let dodržuje Modrý život a největší radost mu činí, když si večer vybarví modré okénko za dobrý skutek. Čistá košile, čistý štít. Dámy a pánové, mistr Martin Salajka.

Vzpomínám si na nesčíslné příklady, kdy prokázal svou chrabrost a přispěchal na obranu slabých a utlačovaných, kdy prokázal své upřímné rytířství. Už při prvním našem setkání z něj vyzařovala radostná životní energie, kterou bez nároku na odměnu rozdával všem lidem, nehledě na vyznání, rasu, pohlaví. Věčně usměvavý, věčně s rukou nataženou k pomoci těm, již ji nejvíce potřebují.

Život Martina Salajky, malíře tělem i duší, je plný podnětů, které s nezměrnou pílí a svědomitostí přetavuje ve výtvarné dílo vysokých obsahových i řemeslných kvalit. Milovník přírody a zvířat, vášnivý rybář, trpělivě vyčkávající na březích osamělých mokřin, ponurý mystik, okouzlený atmosférou nočních návratů mezi své blízké, příkladný student, čerpající inspiraci nejen v kouzelných jihomoravských scenériích, ale také v ruchu velkoměsta, jež se zavilostí sobě vlastní přenáší na malířské plátno, maje ještě v živé paměti atmosféru všech milých míst, stejnou atmosféru, kterou pak suverénně zprostředkovává milovníkům klasické malby.

Jen ty jeho kocoviny bych zažívat nechtěl.

P.S.: Přiznávám na rovinu, že sám bych tak blbý nadpis článku nevymyslel. Autorství patří Reflexu 28/2005, na jehož obálce se tehdy skvěl výkřik Veronika Drahotová, nejhezčí česká malířka.

P.S.2: Ano, vím, že kontrast textu a pozadí je malý. U textů, které nepřesahují délku odstavce, je to naprosto v pořádku. Opravdu.

Tento článek byl publikován dne 17. 3. 2007 (Sobota) v 15.27 v rubrice web design, umění & kultura. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat svůj komentář.