Typographie, grafika, čeština et cetera


Co je vlastně úlohou současného grafického designu?

17. 2. 2006

Kvůli přetlaku myšlenek jsem napsal text natolik zbytečný a dlouhý, že by jej patrně nezachránila ani pointa, kdyby vůbec nějakou měl. Bohužel nemá. Je jen zoufale plačtivou směskou ryze osobních pocitů, traumat a starých pravd ve starém balení, tedy určen jen znuděným masochistům a vytrvalým fanynkám.

Princeass?

Události posledních měsíců mě navedly k přemýšlení o podstatě propagační grafiky této doby a nastal myslím čas utřídit změť myšlenek do několika odstavců, dát jim konkrétní podobu a tvar. Začínám totiž o některých dříve zdánlivě neotřesitelných hodnotách vážně pochybovat. Mé názory se postupně mění a osciluji mezi odevzdaností a apatií na jedné straně a zavilým obhajováním svých postojů na straně druhé. Více než by mi bylo příjemné či milé.

Když tak uvažuji o způsobu svého myšlení, dostávám se k poznání, že těkám z místa na místo, spojuji zdánlivě nesouvisející věci v něco jako životní postoj. Proto i následující řádky představují osamocené body, mezi nimiž musí každý čtenář najít spojnici. Bude-li chtít.

Zase ta teorie

Myslím si, že propagační grafika je užitečný obor. Má svou tradici, má své ikony a zákonitosti. Netěší se sice takové prestiži jako volné umění, ale její užitá hodnota má pro mě, tak jak ji chápu dnes, větší smysl než samolibé akce v plenéru, bezcílné provokace a stavění se do bohémských rolí výtvarných umělců. Nemám absolutně nic proti volné tvorbě, ale pro mě už je více koníčkem než nějakým osobním programem. Užité „umění“ paradoxně v některých ohledech skýtá více tvůrčího prostoru a více pro osobní růst než umění volné. Vyvíjí se, reaguje okamžitě na proměny a potřeby doby. Ve své „nejumělečtější“ podobě pak čas od času vznikne dílo nadčasové. Takové, jemuž neuškodí zrychlený tep doby, takové, jehož hodnota přetrvá pro příští generace, aniž by čas jeho váhu jakkoliv snižoval. Pro příklady netřeba chodit daleko. Český filmový plakát minulého století, kubistické knižní obálky, skvosty průmyslového designu, antická či funkcionalistická architektura nechť jsou důkazem. Tady se dva stěžejní požadavky — „sloužit“ a „býti krásný“ — spojily v celek, jaký dodnes zaslouží obdiv.

Tím se dostávám k podstatě veškerých projevů užitého umění, nejen grafiky. Oproti volnému umění má vždy pevně daný účel (nebudu-li nyní za účel obrazu považovat visení na zdi). Forma následuje obsah, nikdy naopak. Dům se musí dobře obývat, výrobek dobře používat, kniha dobře číst a plakát musí prodávat. Nelehký úkol a výzva zároveň. Důležitý je zde výsledek, nikoliv proces. A výsledek je možno měřit. Prodejnost je hlavním artiklem, spokojenost uživatele mnohdy až v závěsu.

Jestliže jsem ochoten přijmout myšlenku, že podstatou propagační grafiky je splňovat dva zmíněné základní principy, mám zdánlivě vyhráno. A tak se ptám, jako už mnozí přede mnou, kdo vlastně může soudit, co je krásné? Vkus dvou lidí nebo vkus doby se může výrazně lišit. Máme sice umělecké školy, státní instituce vzdělávající studenty v oblasti klasického umění, dá se však namítnout, že sbor vzdělanců nemá právo určovat absolutní kvalitu. Je neoddiskutovatelné, že vkus průměru se od vkusu kunsthistoriků propastně liší. Průměr nikdy neuzná vrcholné dílo Kazimira Maleviče nebo Jacksona Pollocka ani nebude chtít bydlet ve funkcionalistické stavbě. Průměr opravdu chce malující zpěváky, sedlácké domky nebo barokizující sedačku v panelákovém bytě.

Což o to — na zeď nechť si každý pověsí, co uzná za vhodné, ale ten zásadní rozpor nastává právě v užité tvorbě. Výtvarník nebo architekt odkojený klasickým výtvarným vzděláním, člověk schopný pohlížet na umělecké projevy o něco komplexněji, znalec historie a technologie svého oboru se snaží všechny své poznatky promítnout do vlastní praxe. Jeho postoj se zdá být legitimní. Daný obor vystudoval, soustavně se mu věnuje, a proto je logické požádat jej o radu a akceptovat jeho názor. Bohužel to většinou neplatí. Návrh řadových domků pro lid je pak souhrnem ústupků obecnému vkusu, návrh knižní obálky pro zahraniční bestseller zhmotněním slaboduché pouťové atrakce.

Zase to logo

V této souvislosti se sluší vzpomenout aktuální kauzu ohledně loga České republiky. Porota složená z odborníků vybrala návrh překračující zadání. Moderní logo, jednoduché a zároveň ohromně variabilní. Sám za sebe nemám problém akceptovat rozhodnutí odborníků, to však neznamená, že v případě nespokojenosti svůj názor nevyjádřím. Vznikají ale docela zvláštní situace. Nejčtenější informační portál zveřejní anketu, z níž jednoznačně vyplývá, že téměř devadesáti procentům lidí se výsledek nelíbí. A nejde o to, jestli nepochopili myšlenku, nebo je motivace jiná. Vznikl produkt odmítaný právě těmi průměrnými lidmi, jimž je vlastně určen (nebo snad budou v zahraničí reakce jiné?). Nechci komentovat reakce typu „moje slepá babička by za dvě minuty vymyslela lepší logo“, ale stejně tento problém vnímám dost citlivě. Na straně poroty máme lidi s obrovskými zkušenostmi s vizuální tvorbou (Zděněk Ziegler), na druhé straně nespokojený lid. A  já nejsem schopen zodpovědně říci, na čí straně je pravda. A přesto si nemyslím, že o vizuálním stylu státu by se mělo veřejně hlasovat. Protože pak bychom se nutně dočkali paskvilu, za který by se každý rozumný člověk musel stydět. A  jsem opět u toho. Moje představa jako osoby takzvaně z oboru je diametrálně odlišná od toho, co lze zprůměrovat.

Jenže tyto rozpory jsou příznačné. Mezi výtvarníky a umělci existuje jakási idea, že národ je potřeba vzdělávat. Uměním, krásou, technickou dokonalostí a soustavným prosazováním kvality. Obávám se, že tato idea je neskutečně naivní. Kvalitu chtějí jednotlivci. Ti v našich podmínkách bohužel nikdy nebudou dostatečně silnou kupní silou. Masa chce instantní sled povrchní zábavy, módy, falešný pocit vlastní výlučnosti.

„Neviditelná ruka trhu“ nedovoluje provozovat umění. Opravdovým uměním se dnes člověk neuživí, proto v zájmu zachování vlastní existence ohýbá hřbet před nesmyslnými požadavky toho, kdo právě platí, nebo (ti chytřejší) přesune těžiště svého díla do hájemství kýče a líbivosti. Čí chleba jíš, toho píseň zpívej. K čemu jsou pracně získané zkušenosti, hodiny věnované samostudiu, nemáme-li je kde uplatnit, k čemu osobní názor, nezajímá-li nikoho? Vážná hudba se provozuje takřka výhradně pro muzikanty, na výstavy výtvarného umění chodí výtvarníci a podobně zbytečné texty, jako je tento, čtou jen lidé smýšlející obdobně.

Co je tedy vlastně hlavní úlohou grafického designu? Budu o tom ještě nějaký čas přemýšlet.

23 komentářů k článku „Co je vlastně úlohou současného grafického designu?“

  1. Mrazik tvrdí:

    Nemyslim si ze by tento clanek byl o nicem :) Musim rict ze se s tebou temer ztotoznuji v tomto nazoru.

    Nedavno jsem sve matce ukazoval dva weby. Jeden s perfektnim designem, vynikajicim zejmena perfektnimi barvami, od spickoveho designera. Druhy s designem temer zadny. Oba weby mely podobny ucel. Ptam se: „a ktery design se ti libi vic?“ „Tento“, ukazala bez rozmysleni na web temer bez designu. „A proc? Vzdyt je to jen text a barevne obdelniky.“ „Prave proto.“

    Co jsem chtel vyjadrit je ale to, ze je dle meho nazoru nesmyslne o nekterem designu rikat, ze se nepovedl/povedl. Protoze nikdy nevime co se bude libit lidem. A delame to predevsim pro ne. A pokud je klient nadseny, prejme mu ten web, kde jsou jen obdelniky… Ostatne nedavno me jeden z klientu pozadal, „jestli bych mohl ten navrh udelat „jednodussi“ …Muzu, rekl jsem… Pak mi jeden z mych kamaradu kteri se motaji okolo pocitacu a grafiky rekl: „Nevim, me se ten web zda bez napadu.“ .. „ja vim,“odvětil jsem. „Mě taky.Ale pro sebe jsem ho nedelal :-)“

    Omlouvam se za tento dlouhy komentar, ktery rekl jeste min, nez podle tebe tvuj prispevek. Ale…No graficky design (i ten webovy) proste je subjektivni;-)) A moc bych neresil, co je jeho hlavni ulohou :) Protoze je to pro kazdeho neco jineho :) Tak. Ted uz jsem domluvil:)

  2. Mrazik tvrdí:

    Za tu diakritiku se omlouvám.Příště se polepším :)

  3. hokič tvrdí:

    Také se připojuji k názoru, že článek není prázdným tlacháním o ničem. Někdy i nadhozená myšlenka, na níž nemáš jednoznačnou odpověď, může nastartovat zajímavou diskusi a úvahy.

    Budu-li se držet pohledu webdesignera, řekl bych, že každý web, který dělám, by měl v mně samotném vyvolat tři pocity. Za prvé, že já sám jsem s prací spokojen a ochoten se pod ní podepsat. Za druhé – a to s tím souvisí, že spokojen bude klient, jehož přání jsou často v rozporu s tím, jak to vidím já. A za třetí, což opět souvisí, mám pokud možno co nejsilnější pocit, že web a jeho vzhled a funkčnost jsou natolik dobré, aby prošly pozitivně i u široké obce uživatelů.

    Samo o sobě to ještě nemusí znamenat, že jsem stvořil něco převratného, ale řekl bych, že šance tím roste.

  4. Milan tvrdí:

    A proč to u nás nejde a v jiných zemích je úroveň grafického designu a tedy i ta průměrná o několik vyšší? Lidi je třeba vzdělávat a ukazovat, co je správně a co je špatně. Je to naše práce, úkol a poselství. Bojuj za design a svět bude nejen pro tebe hezčí ;) Není nic lehčího než to vzdát a svalovat vinu na prostý lid.

  5. Milan tvrdí:

    To Mrazik:
    „Čím jsou věci jednodušší, tím komplexnějšími se stávají.“ (August Rodin)

    Grafické koláže a přemíra designu věcem některého účelu škodí.

  6. Wu tvrdí:

    Pěkné zamyšlení, donutilo mě to taky uvažovat o umění.
    Zdá se mi, že spousta hledisek, který tvoří součást uměleckého díla, jaksi převážila základ – působení na člověka. Takové to zachvění, brnknutí na citlivou strunu, které člověkem projede, když vidí nebo slyší něco opravdu krásného.
    Logo ČR, ohromně variabilní, praktické, jednoduché, různobarevné bubliny přispívají k pestrosti dojmu… všechna možná hlediska jsou ideální. Akorát vyvolaná emoce je jiná (Taky se mi nelíbí, tvary bublin, špičaté ocásky, strakaté barvy – je to takový guláš. Ale možná to dobře vystihuje situaci :).)
    Výstavy výtvarného umění. Apely, experimenty, neotřelá témata, náročné techniky, zase všechna možná hlediska, ale základ uniká…

  7. G_ tvrdí:

    K logu otázka je co by mělo být cílem loga: uspokojit zákaznika to znamená státem vybrane odborniky co o tom rozhodují, za druhé uspokojit uživatele loga ty co ho budou užívat, A za třetí uspokojit ty co to logo shlédnout
    Vybrane logo je podle mne nejlepší z těch co postoupily.

  8. Mrazík tvrdí:

    To Milan:

    Myslím si, že úroveň našeho grafického designu je hodně solidní. A troufám si říct že češi jsou hodně kvalitní designéři.Samozřejmě, když se podíváme na práce světových mistrů, kolikrát nám oči přechází :)…ale v tom průměru jsme hodně dobří :)

    S názorem že jednoduchost je lepší než přemíra designu souhlasím. Ale někdy může být extrémní jednoduchost na škodu.

  9. Plaváček tvrdí:

    Sympatický článek, shodou okolností jsem po jedné zkušenosti s klientem dumal nad něčím podobným. Vypadá to, že si taky střihnu podobně bolestínský článeček :)

  10. whitwa tvrdí:

    Úloha grafického designu na webu:
    – doplňek webu
    – vyjadřuje účel a poslání webu
    – zatraktivňuje a zpřehledňuje obsah webu
    – podbarvuje podvědomý názor na web, zvyšuje důvěru k obsahu webu
    – usnadňuje orientaci a pohyb na webu
    – ladí s vizuální identitou firmy
    – zvyšuje přístupnost a použitelnost webu
    – učiňuje web zapamatovatelným, unikátním, originálním
    – snaží se, aby se web návštěvníkovi líbil, aby se při jeho procházení cítil dobře, byl pozitivně naladěn a měl důvod pro nákup či další návrat

  11. whitwa tvrdí:

    Jinak se vším plně souhlasím :o)

  12. Jan Brašna tvrdí:

    Milan) Ale tady zas někdo podléhá nějakým dojmům… Znáte vkus Němců či Francouzů? To je jen utkvělá představa, že ve světě jsou na tom všichni dobře a jen my chudáčci tady u nás jsme v okolí bez vizuální urovně. Naopak, konkrétně ve webovém spektru jsme na tom na velmi dobré úrovni.

  13. Jan Brašna tvrdí:

    Whitwa) Efektivní komunikování obsahu (a značky u korporátních sídel) pro plnění uživatelských potřeb? :)

  14. crackonosh tvrdí:

    Ad Whitwa: Body jako z nějaké příručky. Realita je jiná. Osobní pocit klienta, jeho vkus, názor, potřeba uplatnit svou dominanci, zalíbit se někomu, nevybočit z řady, naplácat na jedno místo doslova vše, imponovat nadřízenému a tak dále a tak dále.

  15. Hever tvrdí:

    Souhlasím s myšlenkou bojuj za design. Článek je psaný obecněji, než se rozvíjí diskuze. Architektura ukazuje, že bojovat za design se vyplatí – v evropských zemích se už lidé nestydí bydlet ve funkcionalistických domech. Osvěta je potřebná.

  16. Bochi tvrdí:

    Pěkné zamyšlení, snad lepší, než kdyby mělo jednoznačný závěr. Já bych snad jen zobecnil, že nechat demokraticky poměřovat kvalitu názorem masy je „o hubu“ i v mnoha jiných oborech. Jasně, často se člověk dočká akorát odsuzování okolím za to, že si hraje na povýšeného experta, že má patent na rozum, že není demokrat apod., ale pokud je člověk přesvědčen o tom, že dané věci rozumí více než vetšina ostatních, měl by se snažit, aby také jeho hlas byl silnější než hlas té většiny.

  17. whitwa tvrdí:

    Ad crackonosh: body jsem dal dohromady z hlavy, představují obecná pravidla toho, co by desin měl stránce přinášet, avšak je mi jasné, že realita je jiná – ale to už je zase něco jiného :).

  18. Milan tvrdí:

    To Jan Brašna:
    Prosím tě asi žijeme každý někde jinde, ale ty máš opravdu pocit, že český web design má světovou úroveň? Proboha kde? Kdyby to tak bylo, proč tedy české agentury nedělají pro světové firmy? Proč nemohou konkurovat studiím z venku? Najdi např. na thefwa.com nějaké české věci pro české firmy. Český web design se doslova utápí v průměrnosti, … Pokud je to tak dobré jak tvrdíš, proč ty nářkry?

    A co se týká zahraničí. Stačí si projít ulice, obchody, pohlédnout na pár reklam … a pak si vzpomenout na české typografické hnusy, které przní většinu ulic, rohů, sloupů a výloh …

    To samé k Mrazíkovi:
    Článek mluví o té mase, a ta masa je současně i zadavatelem reklam a různých hnusů, které nás míjejí po cestě do práce. A tomu bohužel jinak říci nelze. Podle toho, co vídíme kolem sebe denně je česká úroveň grafického designu špatná. Průměrný design je typo se stínem, embossem … to je měřítko kvality pro masu … to je špatně!

  19. powermac tvrdí:

    Odlehčené zamyšlení, děkuji za něj. Instituce středoškolského a vysokoškolského typu se zaměřením na umění vnímám jako pokus státu učit lidi rozlišovat mezi „výtvaným“ uměním a uměním. 90% nespokojených respondentů spíše vypovídá o neochotě připustit, že se autor loga nepokusil o kompromis mezi v článku zmiňovaným „lidovým uměním“ a graficky vytříbeným vkusem. Tento proces mixování vlastního pojetí a cílové skupiny mi přijde v rámci propagační grafiky zcela nepostradatelný.

  20. paulie tvrdí:

    Pěkný článek, díky za něj (a za celý web vůbec)! Ilustrační obrázek je naprosto přesný. ;-)

  21. Felix Bottin tvrdí:

    Masa chce instantní sled povrchní
    zábavy, módy, falešný pocit vlastní výlučnosti.

    – tohle me prislo nejtrefnejsi
    kazdej asi tohle cejti ale jen
    malokdo to umi takhle definovat

    jak vlastne dneska o sobe nekdo muze tvrdit
    ze je umelec ? a v co je dnes umeni ?

    tohle komercni umeni tu bylo vzdycky, uz ve stredoveku,
    kdy umelci pracovali jen pro nabozenske ucely maximalne
    pro panovniky a slechtu . . . Oni jen dokonale znali remeslo, ale
    co tvorili jim diktovali druzí . . .

    dnes je situace trochu obracena, protoze diky pocitaci uz muze
    byt „umelec“ kazdy, obvykle staci zvladnout program, ktery je uz tak
    velice zjednodusen . . . kazdy tudiz muze delat design

    kdyz budu hovorit o volne umelecke tvorbe ne o komercni . . .

    ted to uz zpociva v tom na jak vysoke umelecke urovni
    kazdy „tvoritel“ je . . . a jakym zpusobem si sve znalosti
    prohlubuje . . . je sice pravda, ze by mel mit urcity postoj
    ale zaroven to musi byt clovek, ktery ma maximalni mozny rozhled,
    aby mohl prave tim mohl reagovat na okolni bezprostredni svet . . .
    sam jsem se setkal s pripadem, kdy velice dobre postaveny ucitel
    z jedne ceske vysoke skoly, kterou nebudu jmenovat preferoval
    u prijimaciho rizeni velice zajimave projekty :-) jednoho mene zajimaveho uchazece . . .

    a ac to mozna bude znit divne tak CECHUM nechybi dobri umelci

    . . . CECHUM CHYBI AKORAT DOBRY ROZHLED . . . .

  22. Felix Bottin tvrdí:

    prosim reagujte . . .

  23. TheGreenMan tvrdí:

    „Functionless Art Is Simply Tolerated Vandalism,
    We Are The Vandals“

    —October Rust, Type O Negative

    Člověk, jenž si sám na sebe upletl bič a počal něčemu říkat ‚umění‘, bude navždycky drcenej — mimojiné — z jedný strany duchem, z druhý hmotou, imho.

Zanechte komentář

Autor

Martin T. Pecina, biblioman, bibliofil. V roce 2004 jsem zprovoznil typografickou příručku typomil.com (léta neaktulizováno), portfolio mám na adrese book-design.eu. Píšu o dýmkách na blogísek dýmkař.cz.

Typo 365

Typo 365 je v pořadí druhá ročenka „nejlepších“ textů o typografii, do které jsem přispěl dvěma články. Najděte v ní ale i příspěvky od osob mnohem povolanějších (namátkou Reza Abedini, Erik van Blokland, Veronika Burian, Matthew Carter, Tobias Frere-Jones a další).

Doporučuji

Radkovi Sidunovi se povedlo zrevitalizovat a zmodernizovat písmo Jiřího Rathouského, které milovníci typografie znají z knižní edice Gema z Odeonu. Alphapipe nabízí Briefcase Type Foundry.

Správa webu