Bez mučení se přiznám. Mám vrozený odpor k psaní cizích slov tam, kde jejich užití není nutné. Jeden si nemůže nevšimnout toho, jak se v posledních letech angličtina protlačila či byla protlačena do takřka každého oboru lidské činnosti, nemenší měrou také do mluvy „obyčejných“ lidí.
Nějakou dobu jsem přemýšlel nad tím, co nutí používat stále více slov cizích. Dost na tom, že v češtině stabilně fungují tisíce slov přejatých nebo počeštěných (historie, jubileum, pacifikace, restaurace, fluidum, metafora, piano, hurikán a já nevím co ještě); je opravdu nutné za každou cenu sahat po slovech cizích, obzvláště máme-li krásné slovo české? Ale ono je to vlastně ve své podstatě celkem jasné; vše vychází z lidské psychologie. Cizí slova mají onen nádech odbornosti, propůjčují lidem zdání vlastní důležitosti a vzdělanosti. Dokáží poměrně nenápadně zakrýt jak prázdné blábolení, tak zjevnou duševní impotenci svého autora či instituce.
O mluvě mládeže nemluvě.
U mládežníků je to dost podobné, i ta motivace není vzdálena světu dospělých a rádoby vzdělaných. Aby mladý člověk, který vlastně ani nic světoborného neumí, obstál v partě a počítalo se s ním, musí být dostatečně cool, happy & smiling one. Zvlášť v kombinaci s úžasnými floskulemi (hustý týpek, v pohodě úlet — ale o tom snad až jindy…) vzniká „vskutku krásný“ městský slang.
Co je ale pseudoodborným a pseudokůlovým výrazům opravdu společné — povyšují efektní cizí slova nad ta obyčejná a nudná česká, aniž si uvědomují, že tím dochází jak k jejich inflaci (těch cizích), tak k degradaci jazyka rodného. Místo toho, aby se užívala nebo tvořila slova česká, přejímají se oddaně slova k nám importovaná, a děje se tak dokonce s nefalšovaným nadšením. Celkem zarážející pro mě je fakt, že k infiltraci češtiny angličtinou dochází zcela dobrovolně, přestože máme v dobré paměti (no dobře, my mladí už vlastně ne) dobu protektorátu, kdy nám byla nucena němčina a kdy se většina nápisů realizovala dvojjazyčně.
Oč krásnější a plnější je slovo žalostný než dezolátní, slovo hustoměr než denzimetr, setkání než mítink (či meeting)! Ale to je jen vrcholek ledovce. Primát drží hlavně rozličné PR a reklamní agentury (nepřehlédněte slovník reklamštiny a webšitny!), kde se každá guma, která chodí vařit kafe, nazývá director. Někdy se bavím prohlížením vizitek, co mi lidé dávají, a nevycházím z údivu. Jako by se každý styděl za práci, která se jmenuje česky! Je snad potupné zastávat funci výrobního ředitele, provozního technika nebo něčí sekretářky? Pravděpodobně ano, protože mezi těmi creative a executive directory, account managery a DTP operatory aby člověk něco alespoň trochu českého pohledal. A je to bohužel opět dáno tím, že celá firma včetně zaměstnanců si připadá mnohem důležitější, když se pro funkci člověka, který strká papíry do kopírky, vymyslí nějaký efektní název.
To je nešvar především velkých zahraničních firem, které mají u nás pobočku — ale nemohu se zbavit dojmu, že se šíří jako mor do všech společností, které mají více než tři zaměstnance včetně uklízečky.
Plně chápu užití cizích slov tam, kde nestihla čeština dostatečně pružně zareagovat vytvořením slova vlastního, nebo tam, kde je český výraz nepraktický, nepřesný nebo zavádějící (odborná literatura). Co ale bytostně nesnáším, je nadužívání angličtiny i tehdy, když k tomu není žádný zjevný důvod.
Aktualizace: Za odůvodnělé nepovažuji takové psaní a mluvení v médiích určených pro nejširší veřejnost (televize, rozhlas, deníky). V textech určených pro vyhraněný typ čtenářů nebo mezi skupinou podobně vzdělaných/smýšlejících/zaměřených lidí však do určité míry ano.
Cizí slova jsou rozvinutím, ozvláštněním jazyka. Musí se s nimi zacházet opatrně. Pak nám napomohou k živosti a rozmanitosti textu nebo upřesnění podané informace; v opačném případě jsou branou do pekel.
Pokud u někoho vidím, že je „account manager“, skoro ho lituju :) Nejen že se mi to nelíbí, ale přijde mi to trapný. Pokud jsem Čech, pracuju v Česku a mluvím česky, proč bych se měl shazovat angličtinou?
Ale já myslím, že tenhle zvyk se zahubí sám. Totiž čím víc je něco rozšířenějšího, tím víc se vzniká odpůrců a tím víc se za to lidé začnou „stydět“. A pokud se za něco stydím (nebo vím, že by se za to styděl někdo jiný), tak už mi to tak efektní nepřijde…
A proč ne? Takový malý příklad… Na MF FES jsem studoval makroekonomii, mikroekonomii, bankovnictví a finance s výhradně americkými profesory. Angličtina mi pro odborné termíny přešla do krve tak, že použití jejich českých ekvivalentů mi přijde nesprávné, není „v krvi“, nad češtinou prostě musím dlouho přemýšlet.
Je řada oborů, kde je angličtina mezinárodní jazyk pro komunikaci (třeba obchodování s cennými papíry). Mluvit zde „česky“ znamená působit jako nevzdělaný venkovský balík bez znalostí, a skutečně tomu tak v 99% případů je.
Jak už jsem psal v jiném komentáři, pravopis je něco neuvěřitelně strnulého a špatně reagujícího na potřeby lidí. Rovněž to není matematika. Napsat česky něco, co odporuje „jakési normě“, ale každý tomu přitom rozumí, je rozhodně mnohem méně špatné než tvrdit, že 1+1=2,354.
Čeština je jen prostředek pro vyjádření skutečné myšlenky (kromě spisovatelů a básníků), čeština sama o sobě nenese žádnou myšlenku. Je tedy zajímavé sledovat lidi, co toho asi moc neumí, a bazírují právě na prostředku komunikace, místo aby bazírovali na tom, co je sdělováno, a zda je to smysluplné.
Co mi vadí, je zbytečné upřednosťnování cizí řeči tam, kde k tomu žádný objektivní důvod není. A myslím si, že je otázka prestiže mít psaný projev kultivovaný. Jestliže člověk píše jako prase, i ta největší myšlenka může ztratit svůj význam. Tož tak.
povyšují efektní cizí slova = povyšují působivá cizí slova
dochází jak k jejich inflaci = dochází jak k jejich znehodnocení
tak k degradaci jazyka = tak k ponížení jazyka
infiltraci češtiny angličtinou = pronikání angličtiny do češtiny
většina nápisů realizovala dvojjazyčně = většina nápisů se psala dvojjazyčně
Primát drží hlavně = Prvenství drží hlavně
Jak se tak dívám na tvé příklady, ani nemám pocit, že bych si zrovna nasral do bot :). Spojení „ponížení jazyka“ je v tomto významu zcela nevhodné, nevyjadřuje zdaleka přesně to, co jsem zamýšlel vyjádřit. A nápisy, přestože jsou od slovního základu psáti, nebyly nutně psány. Například „prováděny“ by mi neznělo dobře, tak snad proto jsem se uchýlil k „realizaci“.
Jinak se slovy efektní či inflace máš jistě pravdu, ale není třeba se slovům přejatým naprosto vyhýbat; koneckonců — jak píšu výše: Cizí slova jsou rozvinutím, ozvláštněním jazyka. Já se občas věnuju psaní poezie — a tam se v používání nezvyklých nebo nečeských slov přímo vyžívám, stalo se to jakousi součástí mého psaní, ono v tom „umění“ je to kolikrát na místě.
Držme se prosím spíše té angličtiny, to bylo smyslem glosy.
Problém je i v nadbytečném využívání cizích slov tak, kde je možné použít slovo české. Mnoho cizích slov přináší zhoršenou „čitelnost“ textu (mnozí autoři to dělají úmyslně, aby jejich texty vypadaly vědečteji).
Mimochodem, třeba výrazy ze světa počítačů se leckdy dají počeštit hodně pěkně a je s tím i spousta srandy. Stejně jako naopak (po-nějaký jiný jazyk-ovat) s běžnými českými slovy.
RH> studium v cizím jazyce, případně tzv. exotický obor s tím nemá vůbec co dělat. Samozřejmě, že pokud se člověk chce bavit s kolegy po celém světě, nezbude mu než se domluvit na společném jazyku. Ale pokud jsme v České Republice a bavíme se česky, je zbytečné používat špatných novotvarů. Ve většině případů existuje takové slovíčko, které bude vystihovat význam a zároveň mu bude rozumět každý. Sám se přiznám, že jakékoliv finančnické bláboly a obchodní zprávy nečtu právě z toho důvodu, že každému druhému slovu v něm není rozumět a každé třetí slovo je navíc použito blbě… Dále pokud někdo studuje v zahraničí, má to také okamžitě znamenat to, že má mluvit tímto jazykem všude? Podle mě ne. Odborné články nastudované např. ve francouzštině mám s kolegou, který ji neovládá (ironie: ó jaký to asi barbar) konzultovat jak? Proč se dnes zcela samozřejmě předpokládá, že každý umí anglicky nebo ať táhne někam? Nebo má být snad méněcenný? Zajímavé, že já si to třeba o lidech, kteří neumí např. francouzsky, rusky, polsky, … nemyslím. Že by jistá netolerance ze strany prznitelů?
Není pro mě problém bavit se oborech, které mě zajímají, tak, aby mi rozuměla hrstka odborníků. A myslím si, že to není problém pro libovolný obor, nejen pro hardware, elektrotechnologii nebo třeba typografii… Ale mluvit přesnými a odbornými výrazy si mohu dovolit pouze za předpokladu, že se bavím s kolegou z oboru. Pokud takové výrazy vybalím v projevu pro širší publikum, dávám tím najevo ignoraci a pohrdání tímto publikem. A také tím vyjadřuji, že vlastně vůbec nechci, aby mi posluchači rozuměli. Pak si ovšem musím ujasnit, jaký je vlastně můj záměr – jestli chci, aby mi lidé rozuměli. Nebo jestli si chci honit sebevědomí. Nicméně pokud nechci, aby mi lidé rozuměli, je můj projev zbytečný. Asi tak. Na tohle ale asi většina prznitelů zapomíná.
Koukám, že jsem se nějak rozepsal, tak zase někdy jindy :-).
2RH: „Angličtina mi pro odborné termíny přešla do krve tak, že použití jejich českých ekvivalentů mi přijde nesprávné, není “v krvi”, nad češtinou prostě musím dlouho přemýšlet.“
Ale to je pak spíše vaše osobní lenost než problém češtiny. Často není potíž v tom, že by výstižné české termíny neexistovaly, ale v tom, že mluvčí je příliš pohodlný je hledat. Sám jste se k tomu ostatně přiznal.
Já osobně mám také spoustu slov nebo spojení zažitějších v angličtině, protože jsem je tak četl nebo o nich v angličtině mluvil, ale nemám pocit, že by mě to omlouvalo k nějakému prznění jazyka před posluchači, kteří to mají zažité naopak v češtině a je mou povinností jim to říci tak, aby mi rozuměli.
Spousta jazykových deformací (možná většina) ostatně vzniká z pouhé pohodlnosti nebo snahy o machrování.
Přesně to, co zmínil dgx, mě napadlo během čtení spotu – to, o čem se píše, je hned pestře demonstrováno :)
Já sám už jsem to přestal řešit, ačkoliv jsem vzdělán s relativně úzkostlivým důrazem na kvalitu jazykového projevu. Upřímně už v odborných textech o webových technologiích nevyhledávám nějaké násilné české konstrukce (známe přehnaně šroubované výrazy z doby obrození) a necítím se kvůli tomu nějak provinile.
Newspeak, doublespeak a infantilní l33t5p33k jsou věcí jinou, pochopitelně.
Celý článek je pomýlený. Anglické výrazy jsou v češtině vhodné, protože jsou většinou přesnější, nebo — a to zdůrazňuji — ustálené.
Účelem jazyka je dorozumět se. Pokud mi druhá strana rozumí, v čem je problém?
Vývoj jazyka a jeho obohacování o nová slova je věc přirozená. Jazyk je živý. Nezbývá než připomenout, že asi polovina českých slov je převzatá, ač už to tak necítíme.
Yuhů: problémy anglických výrazů jsou:
1) Že jim velká část lidí vlastně moc nerozumí, mají třebas jen zběžnou představu. Je pak opravdu splněn účel dorozumět se? Je nezbytné za každou cenu užívat termíny jako face-lift, V.I.P, spektakulární, fabulace, fluktuace, wellness, weigh-tlifting? To, že jim rozumím já nebo ty, ještě nemusí být důvod. Vždy záleží také na prostředí, ve kterém se pohybujeme (škola, odborný kroužek, muzikanti…), míře inteligence a znalostí.
2) Mnohdy jsou zcela zbytečné a mají nulovou přidanou hodnotu
Vývoj jazyka a jeho obohacování o nová slova je věc přirozená. Jazyk je živý. Nezbývá než připomenout, že asi polovina českých slov je převzatá, ač už to tak necítíme.
S tím naprosto souhlasím, ale o tom píšu už ve druhém odstavci.
Já tuším, že problém je v těch několika málo příkladech, které jsem uvedl (žalostný / dezolátní, hustoměr / denzimetr, setkání / meeting), ale ty poukazovaly na dosti okrajovou potíž se slovy přejatými, ale dostatečně zažitými, a se zamýšleným celkovým vyzněním nemají moc společného — teď už je považuji za zbytečné. Skoro mám chuť je smazat, protože se na tom zřejmě kdekdo zasekl a dál už pořádně nečetl (dgx, Jan Brašna?).
Maličko jsem text viditelným způsobem poupravil a dovysvětlil.
To Yuhů: Zkusím Tě parafrázovat: „jsou nemarginálně exaktní, nebo — a to akcentuji — konsolidované.“
Takto často vypadají rádoby moudré/vědecké/chytré texty, ve kterých je možné většinu slov nahradit českými slovy beze ztráty smyslu. Je to pro běžného posluchače pochopitelné? Přece máme oba rádi Feynmanna, který přesně proti takovému zesložiťování bojoval.
Ty jsi svůj komentář přitom napsal dokonale česky. Přesně tím způsobem, po kterém Martin volá. Myslím, že článek nebyl napsán ve smyslu, který mu vytýkáš, ale spíš proti tomu, co jsem se snažil vyjádřit svou nedokonalou parafrází.
Martine, rozumím Ti docela přesně a svým předchozím komentářem jsem jen naznačil, že někdy sami své ideály nerespektujeme … ale to je lidské :-)
Nicméně buďme realisté. Jsou případy, kdy je samoúčelné použití cizích a rádoby odbornějších výrazů ku prospěchu věci. A tím je třeba marketing. Kdyby mi marketér začal prosazovat Tvé myšlenky a „Trojnásobný imunitní efekt“ nahradil „Trojnásobným … (ehm vlastně nevím čím)“, musel bych jej pravděpodobně propustit.
Je smutné, že pán, jemuž je amerikanizace také odporná, ani neumí správně napsat název své země (Česká republika). S většinou názorů včetně úvodního článku ale souhlasím.
Mám pocit, že řada lidí se za cizí slova trochu schovává nebo jimi zakrývá svou neznalost. Také by mohlo jít o jakousi „obranu“ – nebudou-li lidé rozumět, radši se nebudou na nic ptát (aby se neztrapnili), takže nehrozí odhalení vlastní neznalosti.
na adresu Yuhůa mě ještě napadl dotaz:
je přiléhavější slovo ‚stylesheet‘, které je myslím obecně známé a přijímané (světovou širokou obcí), nebo slovo ‚stylopis‘, které … no pletu se, nebo jsi ho do obecného povědomí «naší» široké obce zasadil právě ty, Yuhů **? ; )
* i když je pravda že o jeho jazykové ryzosti by bylo lze se přít)
** tedy v mém případě tomu tak určitě bylo : )