Písmová anatomie 1.0

česky | english

Při recenzování nových písem jsme pocítili silnou potřebu přehledné a jednoznačné terminologie popisující části písem. Takovou, která jak pojmenovává co nejpřesněji kresebné detaily liter, tak i umožňuje udržet terminologickou konzistenci mezi texty dvou nebo více autorů. Současná odborná literatura se nám jeví nedostatečná a nedůsledná, navíc obsahuje několik nejednoznačností.

Podstatnou novinkou našeho přístupu je striktní rozdělení názvosloví na dvě části. První z nich představuje tahy, druhá, anatomické prvky a zakončení. To výrazně usnadňuje přesné definování a vyznačení termínů a jejich následné vyhledávání. Terminologie je blízká anglické, a tak je praktická pro dvojjazyčné odborné texty.

Tento dokument vznikl pro soukromé účely a není závaznou normou (žádná taková neexistuje). Dáváme jej k dispozici širší veřejnosti a budeme rádi, pokud jej shledá užitečným.

Zdroje

Tahy

Tah písmene je kresebný prvek písmového znaku, definuje skelet liter. Rozlišujeme zejména přímý tah (svislý, šikmý, vodorovný) a oblý tah (otevřený, uzavřený). Nově mezi tahy zařazujeme horní a spodní dotahy, které bývají obvykle trochu nepatřičně uvedeny v písmové osnově.

Podstatným způsobem redefinujeme termín náběh. Oborová norma označuje náběhem spojení oblého tahu písmena s přímým. To je zbytečné a matoucí, přidržujeme se proto terminologie anglické. Ta náběhem (instroke) ozačuje otevřený počáteční tah písmene, který se zpravidla napojuje do dříku. Výběh (outstroke) je pak otevřený výběhový tah (pata a, d, výběh e, chvost j, y atd.). Tah písmene vytvářející spojení serifu s dříkem písmena označujeme souslovím „náběh serifu“.

  1. náběh
  2. hlavní svislý tah = dřík
  3. oblý tah = oblouk
  4. výběh
  1. náběh
  2. oblouk
  3. výběh
  1. náběh
  2. horní dotah
  3. horizontální tah
  4. dřík
  5. náběh serifu
  1. náběh serifu
  2. oblouk
  3. dřík
  4. pravý svislý tah
  1. náběh serifu
  2. dřík
  3. výběh
  1. horní dotah
  2. dřík
  3. šikmý tah = diagonála
  4. diagonála
  5. výběh
  1. první oblouk
  2. druhý oblouk
  3. dřík
  4. střední svislý tah
  5. pravý svislý tah
  1. oblouk
  2. spodní dotah
  1. první diagonála
  2. druhá diagonála
  3. třetí digonála
  4. čtvrtá diagonála
  1. první diagonála
  2. druhá diagonála

Anatomické detaily a zakončení

Části liter odvozené často z lidské anatomie. Hlavní a vedlejší tahy z první skupiny podle výskytu v rámci litery dále diferencujeme a doplňujeme význačné prvky jednotlivých liter. Zvláštním případem jsou zakončení náběhů a výběhů, pojmenovaná většinou dle svého tvaru (slza, zrno, zkosení apod.). Mezi zakončení zahrnujeme rovněž serify — příčná zakončení hlavních a vedlejších tahů. V případě hlavy a paty šipkou naznačujeme, že mohou mít tvar serifu. Analogicky k anglickému spur zavádíme nový termín hrot.

  1. oko
  2. bříško
  3. pata
  1. hlava → (horní) serif
  2. bříško
  3. oko
  4. hrot
  1. hlava
  2. bříško
  3. oko
  4. pata → (spodní) serif
  1. oko
  2. příčka
  3. hrot
  1. slza
  2. příčka
  1. (horní klínový) serif
  2. (spodní) serif
  1. ucho
  2. oko
  3. smyčka
  1. tečka
  2. hlava
  3. chvost
  1. hlava
  2. (pravý horní) serif
  3. (levý spodní) serif
  4. chvost
  1. (horní levostranný) serif
  2. (levý spodní) serif
  3. (prostřední spodní) serif
  4. (pravý spodní) serif
  1. hrot
  2. bříško
  3. oko
  4. serif
  1. hlava
  2. zrno
  3. (spodní) serif
  1. (horní klínový) serif
  2. hřbet
  3. (spodní klínový) serif
  1. (horní) vrchol
  2. (levý) kout
  3. (střední) kout
  4. (pravý) kout
  5. (levý spodní) vrchol
  6. (pravý spodní) vrchol
  1. (levý) serif
  2. (pravý) serif
  3. kout
  4. chvost
  1. zrno
  1. vrchol
  2. příčka
  1. (horní) oko
  2. (horní) bříško
  3. (spodní) oko
  4. (spodní) bříško
  1. (levý horní) serif
  2. (horní) rameno
  3. (pravý horní) serif
  4. (střední) rameno
  5. (pravý střední) serif
  6. (levý spodní) serif
  7. (spodní) rameno
  8. (pravý spodní) serif
  1. (horní klínový) serif
  2. (spodní) serif
  3. hrot
  1. oko
  2. chvost (ostruha)*
  1. oko
  2. bříško
  3. chvost
* Ačkoliv výběh verzálky Q má tvar chvostu, je v češtině vžité pojmenování ostruha

© Martin Pecina & David Březina 2008. Hodláte-li náš text využít k jiným než soukromým účelům, napište nám a vyžádejte si tiskový PDF soubor.