Všem sráčům navzdory aneb Bratrský destilát

Absint s měkkým je tradiční vysokovoltážní průtahový destilát z aromatických bylin, který se — v rozporu se všeobecným míněním — nepije jen tak, nýbrž po kapkách zředěný vodou až do podoby osvěžujícího likéru. Musí se ovšem jednat o klasický absint vyrobený destilací bylinného macerátu, nikoli o českou náhražku, označovanou někdy poetickými názvy czechsintcrapsint. Ačkoli si popíjením tohoto bájného pitíčka asi nepřivodíte halucinace, jak se léta traduje, do krku klouže překvapivě dobře a dovede podstatně zpříjemnit nejeden večer v zakouřené putyce nebo mravně pokleslém šantánu, díky čemuž se proslavil najmě v obrazech devatenáctého a počátku dvacátého století, kde začasté figuroval v hlavní roli. Své pijáky absintu tak namalovali nejen Edouard Manet, Edgar Degas či Henri de Toulouse­‑Lautrec, ale také Paul Gauguin či Edvard Munch. Jejich kolegu Pabla Picassa téma cyklicky pronásledovalo již od Modrého období a nevymizelo ani v kubistické éře (spíše naopak). Vlastního Pijáka absinthu v kavárně Slavia představil dokonce i tuzemský Viktor Oliva, zatímco podstatně slavnější Vincent van Gogh věnoval legendárnímu destilátu pouze jedno decentní zátiší. Nutno podotknout, že van Gogh byl absintu často nevěrný a příležitostně si přihnul třeba i z láhve terpentýnu. Ale kdož jsi bez viny, první hoď kamenem! Země, v níž se vyrábí crapsint a pije francovka, se nad podobnými výstřelky jistě ošklíbat nebude.

Absynt

Absynt s tvrdým, to je mladé slovenské nakladatelství zaměřené na reportážní literaturu. Na rozdíl od výše uvedené pálenky má možná největší slávu dosud před sebou, neboť vzniklo teprve před pár lety (a od roku 2017 publikuje i české překlady). Vydávané tituly jsou destilovaným obrazem moderního světa, z něhož můžete dostat splín a žaludeční neurózu, pokud si nedáte pozor a dopřejete si víc než pár doušků denně. Prokletí reportéři z Absyntu však nepřinášejí jenom závislost a svěží povětří na tuzemský nakladatelský trh. Patrně ještě významnějším přínosem této slovenské invaze je úprava knižní edice, která mne zaujala prakticky hned, jakmile jsem ji před pár lety, tehdy v roli porotce Národnej ceny za komunikačný dizajn, poprvé uviděl. Ačkoli se edice neprobojovala až na stupně vítězů (konkurence byla ostrá), bylo na první pohled zřejmé, že lidé z Absyntu mají jasno v tom, co chtějí produkcí i grafikou říct.

Absynt

Pavlína Morháčová, autorka grafické úpravy, uvážlivě kombinuje brožovanou vazbu s obálkou z hrubé lepenky a s krásným švýcarským písmem GT Sectra, jehož výrazových možností využívá s prokazatelnou znalostí tradičních optických zákonitostí: kontrastní titulkové řezy volí pro dominantní nápisy, zklidněné textové typy pro základní, chlebový text. Mírně archaický charakter hrubé lepenky pak zvenčí narušuje rafinovaným využitím pestrého přebalu ve formě úzké pásky, která je sice umístěna vždy důsledně doprostřed výšky svazku, ale díky značně variabilní kompozici obálek přejímá z titulu různé fragmenty: poprvé název knihy, podruhé citaci a potřetí například jméno autora. Je to triviální princip, ale funguje výtečně, protože páska je přichycena lepidlem k vnitřní straně obálky, a tak drží přesně na určeném místě. Jeden by mohl namítnout, že autotypický rastr užitý pro reportážní literaturu je klišé jako hrom — a snad by měl i pravdu —, knihu však vždycky soudíme jako celek, zde dokonce jako součást většího souboru. A platí, že kruhový rastr zůstane asi navždy spojen s nekvalitním tiskem černobílých novin. Automaticky evokuje rychlost novinových zpráv a reportáží, stejně jako všeobecnou láci deníkové výroby. Navíc má tento přístup jeden kouzelný efekt, a to že hrubý rastr dokonale zakrývá případnou nekvalitu použitých reprodukcí, třeba blbě oskenovaných, případně stažených v tragické kvalitě odkudsi z temných hlubin internetu.

Absynt

Co odlišuje produkci Absyntu od většiny konkurenční produkce, je jasná koncentrace na účel a zároveň nekompromisní výraz. Knižní edice, to není soubor solitérů. Naopak: na prvním místě je vždycky celkový obraz, propracovaný systém, vztah mezi písmem a reprodukcí nebo ilustrací. A reportážní literatura ze své podstaty nemá být tištěna na drahý papír, vázána v kůži a vystavena v Národní galerii na podušce uprostřed skleněné vitríny. Jde o lacinou spotřební věc navrženou pro čtení v tramvaji, kde se jednou rukou držíte za ochmatanou tyč a druhou rozevíráte knižní blok. Protože na lepené knížce za dvě stě padesát není zhola nic špatného, má na trhu své místo a některým titulům brož sedne jako sedací sval na příslovečný nočník. Přesto může mít prvotřídní grafiku.

Absynt

Jaká škoda, že autorka nevěnovala větší péči sazbě! Mohla se vyhnout několika nepříjemným minelám, jako je chybná sazba rozsahů v letopočtech, nevhodné ponechání pomlček na začátcích řádků, jejich nedůsledné rozlišení od spojovníků, či nejednotné nakládání s optickým okrajem sazby. Krom toho: užité písmo, byť se vyznačuje jedinečnou kresbou, působí potíže v typicky slovenské kombinaci ľk (například zberateľka), zasloužilo by si upravit. Poslední výtku mám k titulům v českém jazyce, které jsou tištěny na šedou lepenku namísto původní hnědé. Ačkoli hlavním důvodem bude zřejmě problém s dodávkami materiálu, přimlouval bych se do budoucna za tu mnohem krásnější přírodní hnědku.

Všem sráčům navzdory, to není jen titul jedné z reportážních knížek, ale zároveň i políček do tváře těm, co se bojí brožovaných titulů a promyšlených edic. Absynt dokazuje, že to jde dělat dobře i současně. Jestli nakladatel nepropadne ze svých vlastních knih úzkosti, průtahovým destilátům a následnému absintismu, nepochybně se mu podaří vydat řadu dalších famózních titulů o válkách, Ku­‑klux­‑klanu, Kremlu, smrti a podobně zábavných věcech života vezdejšího. Třebaže je asi nebudu všechny číst, pár titulů si dám někam na čestné místo, protože vystihují jeden z možných a platných přístupů k designu jedné nakladatelské produkce.

1 komentář

  • Ja som tipoval, že dôvodom šedej obálky je práve odlíšenie českých a slovenských prekladov. Aj keď šlo by to aj bez toho. Inak prečítal som ich už okolo 20 celkom návýkové :)

Píše Martin T. Pecina, knižní grafik, autor publikace Knihy a typografie. Portfolio: book-design.eu

Archivy

Rubriky