Typofilos

Textem z minulého týdne jsem si trochu záměrně připravil půdu pro další z malé série povídání o knihách hodných pozornosti. Tentokrát se však nejedná o knihu v pravém slova smyslu, spíše o  drobný vzorník barokních typů ve formě bibliofilského tisku. Antique Ancienne Moderne & Regent sepsal, vlastními písmy vysázel, vyzdobil a nákladem sto kusů vydal František Štorm, význačný český návrhář písem a pedagog pražské VŠUP.

Útlá knížečka se skládá z obálky a volně vložených listů, typografická úprava respektuje barokní zvyklosti — časté střídání stojatého řezu a italiky, užití skákavých číslic, linek či dřevorytu na frontispisu. Tištěno je na ručním papíře Conqueror o gramáži okolo 90 g/m² s typickým žebrováním a průsvitkou. Gramáž papíru je bohužel nedostatečná, proto výrazné černé písmo dosti rušivě prosvítá na druhé straně listu.

V úpravě hodnotím kladně odklon od dnes již přežitého ornamentalismu, který byl příznačný pro některé barokní manuály, třeba právě nejznámější Fournierův Manuel Typographique z roku 1766. Na původním dřevorytu je stylově vyobrazen bájný pták Noh, napůl orel a napůl lev, který je někdy od 18. století jakýmsi oficiálním znakem knihtiskařů. Od klasického pozdně barokního zobrazování se liší snad jen absencí dvou tiskařských tamponů (balíků) v pařátech.

Na několika desítkách stránek ve svém citově zabarveném textu Štorm pojednává o přechodové antikvě, barokním písmu dokonalé kresby a čitelnosti, které dnes považujeme za důležitý mezník v písmařském oboru. Barokní písma nepostrádají živě modelovanou kresbu znaků s patrnými kaligrafickými dozvuky, ale oproti renesančním typům mají racionálnější, slavnostnější a snad i ušlechtilejší ráz a dodnes patří mezi nejužívanější, v podstatě ideální knižní písma. Od předcházejících renesančních forem se liší příklonem ke svislé ose stínování, výraznějším kontrastem hlavních a spojovacích tahů a často také méně výraznými náběhy dolních serifů, nebo dokonce téměř úplnou absencí náběhů, jak ukazují právě písma nakreslená autorem.

Použité adaptace barokních vzorů si ostatně zaslouží zvláštní pozornost pro některé své zvláštnosti. Jejich nejvýraznějším rysem je zapracování drobných, zdánlivě při tisku nebo rytí vzniklých nepřesností tvarů a sklonu některých liter, ať už v malé nebo velké abecedě. Z písma vzniknuvšího na počítači se tak stává zčásti nestrojový, živý organismus imitující sice nedokonalý, ale v zásadě přátelský knihtisk. Nutno přiznat, že nasimulovat podobný efekt je úkol nesnadný, protože každá jednotlivá anomálie a kudrlinka se pak opakuje při každém užití znaku, což působí značně nepřirozeně. Řešení ale existuje, je jím vytvoření písma ve formátu OpenType, kterýžto dovoluje přiřadit každému znaku kresebné alternativy a následně ve větších stupních a krátkých nápisech střídat kupříkladu tři varianty minusky „a“. Je mi však jasné, že v roce 1999, kdy byla knížečka vytištěna, byla OpenType písma teprve hudbou budoucnosti.

Objeví se i chybka v textu (tentýž Fournier „zákládá“), ale v celkovém vyznění se nejedná o nic vážného — Antique Ancienne Moderne & Regent je nefalšovanou potěchou každého milovníka písem a bibliofila zároveň.