Typographie, grafika, čeština et cetera


Příspěvky s tagem ‘grafický design’

Czech Crap Design

20. 6. 2008 | 14 komentářů

Často se přistihnu, kterak při různých každodenních činnostech přemýšlím o motivaci pro vlastní práci a o cílích, které si při ní kladu. Nepatrný krůček od toho je touha zkoumat také práce ostatních lidí z oboru a hledat v nich jejich osobní motivy, inspirovat se odlišným nazíráním na svět a odlišnou životní i profesní zkušeností. Ačkoliv mi celá řada z neohraničeného množství autorských přístupů není vlastní, mívám z té rozmanitosti potěchu a jsem za ni upřímně rád.

Czech Crap Design

Podtrhávání začíná už na obálce a nezbavíme se jej, dokud katalog nezavřeme.

Není v oblasti užité grafiky mnoho příjemnějších prací než vytvářet vizuální styl oborové soutěže, maje při tom volné ruce, k dispozici kvalitní portréty designérů a fotografů a snímky jejich produktů. S nabytou svobodou se dá naložit různě a je nadmíru zajímavé pozorovat, kdo a jak se s ní vypořádá, zda při akcentování vlastního tvůrčího pnutí neztratí ze zřetele dosah a působení své práce, přistoupí k ní zodpovědně a pokorně. V katalogu cen Czech Grand Design 2007 jsem tiráž se jmény lidí, kteří za jeho vznikem stojí, hledal (ne)skutečně dlouho. Za to, že jsem ji přece jen nakonec našel, bych rád poděkoval autorce úpravy Martině Černé, možná s tiše vysloveným dovětkem, že mě to stálo nemalé úsilí i nervové vypětí.

Czech Crap Design

Na věku ani počtu dioptrií nesejde, tady si zkrátka nepočtete.

Martina Černá mi na každé stránce dokazuje, že chápání grafického designu jako zprostředkovatele informace je bohapustý přežitek. Jistě se při navrhování brožury vesele smála tomu, kolik ještě vynajde způsobů, jak kupci nebo náhodnému „čtenáři“ znepříjemnit život. Začíná to už její obsesí z ohyzdného podtrhávání všeho možného. Nejen že přeškrtává spodní dotahy liter, zároveň tím (asi záměrně) asociuje amatérskou kancelářskou úpravu, která je k vidění téměř na každém rohu. Umění masám, breptá si pod fousy a popisky obrázků sází neproporcionálním písmem, aby učinila postmoderně zadost. Opravdový teror začíná v okamžiku, kdy si nebohý milovník designu hodlá přečíst, za co vlastně byli vítězové nominování. V řadě případů to není možné, protože text sázený přes fotografii je nečitelný. Fakt, že dva členové studia Najbrt, absolutního vítěze CGD, mají více než polovinu hlavy ukrytou ve vazbě, nepovažuji za inteligentní humor, ale za zlomyslný výsměch.

Czech Crap Design

Petr Štěpán a Mikuláš Macháček prominou, do koncepce úpravy se zřejmě nehodili.

Před měsícem jsem na stejném místě psal, že Typographie Emila Rudera je totálním manifestem švýcarského stylu, dnes si nemohu odpustit poznámku, že ročenka Czech Grand Design je totálním manifestem arogance přizvaného výtvarníka. Při listování brožurou začínám chápat, jak to asi vypadá v typografickém pekle, protože číst se při nejlepší vůli nedá. Čím déle o úpravě knížky přemýšlím, tím více nabývám přesvědčení, že její autorka by mohla udělat skvělou kariéru v oblasti op-artu a také že by prokázala největší službu českému designu, kdyby se pro takovou kariéru někdy v budoucnu rozhodla.

Leckterý čtenář může namítnout, že je mi vlastní vkus měřítkem uplatňovaným na práce ostatních. Že nejsem schopen akceptovat jiné tvůrčí myšlení, k jehož pochopení jsem zatím nedospěl. Ve skutečnosti však podstata problému nespočívá v mé neschopnosti přijmout odlišný (výtvarný, koncepční) názor, nýbrž v ostrém nesouhlasu s každým názorem, který popírá elementární zásady prostředí, ve kterém zaznívá a na kterém je závislý. Domnívám se, že je velká ostuda grafického designu jako oboru, když zbytečně a dlouhodobě marní šanci oslovit kromě několika zasvěcenců i širší veřejnost (propagace Bienále Brno v posledních letech apod.).

Není dokonce pravda ani to, že problém je v lidech, kteří mají problém adaptovat se na novou estetiku (anti-estetiku). Tyto tendence se v daném oboru objevují, mizí a vracejí již po celá desetiletí a jejich aktuálnost je pouze zdánlivá, protože jen těžko zevšední vizuální sdělení z rukou takzvaných profesionálů, je-li nevzhledné, afektované, obtěžující. Ani katalog CGD 2007 není ničím zajímavý, či dokonce převratný, ačkoliv se o to urputně snaží. Při vší té snaze není více než derivátem tendenčních grafických elementů, vyskytujících se bez ladu a skladu v jedné knize.

Že lze ročenku nebo katalog upravit novátorsky, a přesto funkčně, dokazuje Družstevní práce: Sutnar—Sudek upravená Štěpánem Malovcem a Martinem Odehnalem, Český design 01 či Czech 100 Design Icons v úpravě Zuzany Lednické. Ostatně každá z nich již dostala některou oborovou cenu.

Vyšlo v literárním měsíčníku Host 6/2008. Publikováno s laskavým souhlasem redakce.

Nejlepší typographické studio v Žabinách a přilehlé Evropě

10. 3. 2008 | žádné komentáře

Ve snaze decentralizovat Českou republiku a vytvořit pod Špilasem jakýsi protipól pražským pepíkům, utvořili jsme před několika měsíci s podobně naladěnými kolegy uskupení nazvané Fleuron, k němuž dodáváme podtitul typografické studio.

Fleuron, typografické studio

Ano. Je to podivný název. Je staromilsky typographický a nikdo ze studia pořádně neví, jak se vyslovuje. Ale zároveň poměrně dobře ilustruje snahu být sví i za cenu toho, že určité procento potenciálních klientů tím odradíme, protože nebudeme spadat do jejich představy o dodavateli (typo)grafických služeb.

Mám-li hovořit za sebe, hlavní důvod, proč jsem se před časem postavil na vlastní nohy, byl ten, že jsem se chtěl pokusit pracovat co možná nejvíce na zakázkách, kde já sám budu řídit jejich průběh, kde veškeré nezdary v komunikaci s klientem budou padat na mou hlavu a kde každého vítězství si budu vážit o to více, že jsem si je sám vybojoval. Na web jsme napsali, že velmi rádi spolupracujeme s lidmi, kteří znají naši dosavadní práci, a proto se obracejí na odborníka, kterému důvěřují. Myslím, že to je jeho nejpodstatnější myšlenka. Nehodlám se honit za mlhavým vítězstvím v pochybných výběrových řízeních, do kterých jsem byl přizván jen proto, aby vykuk zadavatel, který o mně nic neví, měl co nejvíce grafických návrhů zdarma. Nemíním se (lo)potit v závodech o rychlost zpracování nebo nejlevnější služby. A nechci se ani prezentovat pracemi, které jsem dokončil nerad, s nechutí, byť by třeba byly pro velkého klienta.

V těchto dnech zrovna spouštíme první verzi webového portfolia. Víc než ukřičený web, na němž se lidé neohrabaně snaží vnucovat lidem svou práci, se jedná o jednoduchou prezentaci zakázek, které nás těšily, protože jsme v nich neměli svázané ruce. Ačkoliv se někdy jedná o menší projekty nebo o práce pro neziskové organizace, které nedisponují neomezenými finančními prostředky, nebereme ztížené podmínky jako vážný hendikep, nýbrž především jako stimul k efektivnímu překonání zdánlivě nezdolatelných limitů.

Web se v současné chvíli nachází v betaverzi. Pracujeme na anglickém překladu a připravujeme několik drobných technologických perliček, které mají jeho funkčnost co do interaktivity obohatit. Přesto už však v tuto chvíli respektuje (na web až nebývale striktně) navrženou mřížku dokumentu, ve které do sebe všechno tak nějak zapadá a za niž jsem si vysloužil vulgární proklínání ze strany ostatních členů studia. Velký dík za skvělou technickou část patří Tomáši „Zoulu“ Znamenáčkovi, za pečlivé ostylování Pavlu „Kosárku“ Kozárkovi a za komentáře producentu všetečných otázek Davidu „Velkému Dé“ Březinovi.

A několik čísel na závěr. Práce na webu jsme spustili v září a na současné podobě tak pracovali téměř šest měsíců. V interní konferenci jsme si za tu dobu vyměnili 1613 emailů. Uskutečnili jsme jen dvě osobní schůzky, přičemž každou z nich pouze ve třech členech. Ve verzovacím systému máme v tuto chvíli uloženo 150 (sub)verzí projektu. Zprovoznit favicon.ico se podařilo po 42 komentářích. Počet vypitých povzbuzovacích nápojů už vyčíslit nelze.

Vyšší dívčí: poetika mřížoví aneb Knižní a časopisecký layout

25. 8. 2007 | 2 komentářů

Pohled na dostupnou typografickou literaturu, zvláště tu česky psanou, odkrývá, jak žalostně neprobádaná je zatím problematika typografie technické literatury a časopisecké grafiky. Přitom v posledních patnácti letech jsme zaznamenali enormní nárůst počtu periodik, a tak neustálé zdokonalování grafiků a typografů v oblasti úpravy nejnáročnější literatury je více než na místě. V tomto díle praktického seriálu se pokusím nastínit některé postupy užitečné zejména při tvorbě zrcadla odborných publikací.

Řád neřád

Upravujeme-li výpravnou obrazovou publikaci, ilustrovanou encyklopedii nebo internetový obchod, zjistíme záhy, že podobně nesourodý obsah vyžaduje krajně důkladnou přípravu pokud možno co nejdokonalejšího zrcadla sazby, jež nám následně umožní maximálně operativní a rychlé vkládání všech obrazových i textových částí na jednotlivé stránky. I jen letmé prozkoumání libovolného časopisu či encyklopedie okamžitě prozradí, zda se autorovi úpravy podařilo skloubit všechny elementy do jednotného a funkčního celku, dát změti obsahu jasný smysl, povýšit nutný prvotní chaos na dokonalý řád.

Odborný text se většinou skládá z poměrně složitě strukturovaných informací. Úkolem typografa je zejména vyjádřit úpravou co nejsrozumitelněji hierarchii těchto informací tak, aby čtenář na stránce nebloudil, pochopil okamžitě a bez namáhání, kde začíná, pokračuje a kde končí souvislý text, ke kterému obrázku se váží jednotlivé popisky a podobně. K tomu mu pomáhají nejen prostředky typografické, tedy typ písma, proklad, vyznačování a systém nadpisů; ale také formát, vzdálenost zrcadla od okrajů stránky a v neposlední řadě i vnitřní členění zrcadla sazby, na které se nyní cíleně zaměříme.

První skutečně seriozní snahy účelně členit plochu stránky přineslo s sebou dvacáté století spolu s novými tiskovými technologiemi. Rozmach firemního grafického designu přinesl akutní potřebu vytvořit jakýsi systém, který by usnadnil úpravu rozličných tiskovin, pomohl uchovat vnitřní grafickou jednotu i vícestránkovým brožurám a rozsáhlým publikacím. Jednalo se v podstatě o počátky moderního informačního designu (který se v poslední době razantně přenáší do oblasti webových stránek a elektronických dokumentů obecně) a byl založen na repetivnosti vnitřního geometrického členění, zjednodušeně řečeno na rozčlenění zrcadla na určitý počet obdélníkových či čtvercových segmentů ve svislém i vodorovném směru a oddělení těchto segmentů či modulů neměnnou mezerou.

Grid alébrž mřížka

V angloamerickém světě se pro toto rozčlenění používá termín grid, my budeme používat češtější název mřížka nebo třeba i modulární mřížka, jak ji nazývám já. Jedním z prvních teoretiků, kteří se problematice organizace tiskové plochy věnovali, byl německý typograf a pedagog Jan Tschichold, na jehož poznatky navázali v polovině dvacátého století Max Bill, Josef Müller-Brockmann, Paul Rand, Emil Ruder a další designéři, již byli zároveň zakladateli tzv. mezinárodního typografického stylu, u nás známějšího spíše jako styl švýcarský. Jednou z hlavních charakteristik švýcarského stylu byl takřka minimalistický přístup ke knižní i akcidenční grafice, založený na nenápadných bezserifových písmech a geometrické organizaci grafiky odvozené z pečlivě navržené mřížky dokumentu. O tom, že je objektivizující švýcarská úprava stále populární, svědčí nekonečné zástupy jejich pokračovatelů prakticky na celém světě.

Prakticky

Pro dnešní návod, realizovaný v InDesignu CS2, si zvolíme stránku hypotetické obrazové publikace formátu A4. Začněme hrubým rozvržením zrcadla, typu, velikosti písma a prokladu. Já jsem zvolil Adobe Garamond 12/14 a vyplnil rámeček zástupným textem. Nad hlavní textový blok jsem umístil záhlaví a paginaci, z textového bloku rovnou vytvořil základní odstavcový styl zarovnaný na mřížku účaří a přistoupil k definování této mřížky. V knižní grafice se vyplatí zapomenout na milimetry a definovat rozměry v typografických bodech. Nebudeme močit proti větru a vezmeme za svůj angloamerický systém pica. Pokud jsme při vytváření nového dokumentu nenastavili jako výchozí jednotku body, můžeme to udělat dvěma způsoby. Buď v menu zvolíme Edit/Preferences/Units & Increments/ a z rozbalovací nabídky vybereme požadovanou jednotku, nebo jako správní profesionálové klikneme pravým tlačítkem na pravítko dokumentu, (které jsme si prve vyvolali zkratkou Ctrl+R [Win]) a vybereme „points“. Je možné definovat jinou jednotku pro horizontální i vertikální směr, ale tentokrát se vyplatí zůstat u bodů. V Edit/Preferences/Grids/ nastavíme Baseline Grid, mřížku učaří, relativní k hornímu okraji stránky a s rozestupy 14 bodů a počátkem 14 bodů od horního okraje stránky.

Nu což — trocha malé násobilky také neuškodí

Nyní tedy máme vytvořený základ pro definování mřížky našeho layoutu a přijde patrně nejzajímavější část práce — násobilka. Řekněme, že naše obrazová publikace si žádá umístit do zrcadla řadu fotografií orientovaných na výšku i na šířku. Při stanovení modulu proto budeme vycházet zhruba z poměru stran kinofilmového políčka (3 : 2) a zrcadlo rozdělíme na 3 × 6 dílčích segmentů (šířka × výška). Protože striktně vyžadujeme, aby jednotlivé moduly byly zarovnány na mřížku účaří, je třeba při stanovení celkového počtu řádků najít číslo dělitelné šesti (počet modulů ve vertikálním směru) a připočíst k němu pět řádků navíc (mezery mezi moduly). Z toho nám vychází dvě možná řešení: 47 (6 × 7 + 5) nebo 53 (6 × 8 + 5) řádků textu. Já jsem v dokumentu zvolil poměrně malé okraje stránky, přikloním se proto ke třiapadesáti řádkům, 742 bodům. Upravíme rámeček na patřičnou výšku, vyladíme okraje stránky s ohledem na použitou vazbu a výtvarný záměr, a následně přistoupíme k definování samotných modulů. Na vzorové stránce přejděme do Layout/Margins and Columns a nastavme si horní/spodní/levý/pravý okraj na 56/44/28/28 bodů, abychom přesně kopírovali textový rámeček. Poté vytvoříme vodítka v Layout/Create Guides, zadáme hodnotu 6 do kolonky row, 3 do kolonky column a gutter nastavíme shodně 14. V tomto okamžiku máme vytvořenou univerzální mřížku, do které můžeme vkládat libovolný obsah, aniž bychom ztratili ze zřetele pečlivé rozvržení všech elementů našeho designu. Výslednou stránku včetně vodicích linek si můžete prohlédnout v PDF dokumentu, na druhé stránce souboru se nachází grafika vodicích linek prostá.

Alternativní řešení


Určitou nevýhodou dosaženého výsledku je, že horní dotažnice každého prvního textového řádku v modulu „nelícují“ s horním okrajem umisťovaného obrázku. V našem případě jsem to vyřešil snížením rámečku první obrazové reprodukce asi o čtyři body, což ale nemusí být za všech okolností vhodné. V alternativním řešení uděláme několik změn, abychom dosáhli odlišného, vyšperkovaného výsledku. Horní okraj zvětšíme na 62 bodů, tak aby kopíroval horní minuskovou dotažnici prvního řádku. V Layout/Create Guides ponecháme 6 a 3 jako hodnoty row a column, nicméně obě položky gutter zvětšíme až na hodnotu 20 bodů, kdy každý modul omezuje přesně 8 řádků a dotýká se horního dotahu minusek prvního řádku a základní dotažnice řádku osmého zároveň. Prohlédněte si druhé dvoustránkové
PDF s ještě zajímavějším výsledkem než prve.

Nastíněný design založený na modulární mřížce je vhodný všude tam, kde potřebujeme zorganizovat složitě hierarchická data — tedy nejen v odborných knihách a časopisech, ale i v oblasti web designu. Místo nahodilých řešení totiž přináší do výtvarného konceptu jasný a racionální řád. A to čtenář ocení.

Dostupná literatura

Vyšší dívčí: vícejazyčná trojsloupcová sazba

1. 7. 2007 | 3 komentářů

Při úpravě dvojjazyčných nebo trojjazyčných textů (některé knihy, výstavní katalogy, výroční zprávy) narážíme často na problém, který představuje rozdílný rozsah textů v tom kterém jazyce. Existuje prostý postup, který popsané vcelku elegantně řeší.

Vícejazyčná trojsloupcová sazba

Rozsah jednotlivých jazykových mutací se může na každé stránce nebo v každém sloupci lišit až o několik řádek, což působí řadu potíží zejména z hlediska jakési typo-estetiky. Sloupce musejí být buď nestejně vysoké, abychom dodrželi stejný počet vět na stránce, nebo jeden jazyk na konci kapitoly silně přebývá. U knižních titulů — typicky určených pro jazykovou výuku —, kde text plynule přetéká z jedné strany na druhou, znesnadňují rozdílně dlouhé texty splnit poslání takovéto knihy, a to umožnit okamžité srovnání obou verzí, v ideálním případě na jediné řádce.

Někteří překladatelé jsou schopni přizpůsobit vhodně rozsah textu překládanému originálu, je to však postup poměrně pracný a ne vždy možný, u některých exotických jazyků je to dokonce téměř vyloučeno. Musíme pak v předpisu sazby tento úkol zdárně vyřešit.

Pokud v daném případě není účelné upravit jeden jazyk jako prvotní a druhý upozadit, tedy jsou-li si oba (všechny) jazyky rovnocenné, odpadá možnost vyhradit sazbě sekundárního jazyka speciální prostor stránky, případně jej vysázet menším stupněm písma, zúženým řezem apod. V sazbě do úzkých sloupců a při zvýšené četnosti nadpisů, například u zmíněné výroční zprávy, se může často stát, že sazba „upovídaného“ jazyka nabude také v nadpisech, které oproti rozsahem ekonomičtější mutaci přetečou na dva nebo tři řádky pod sebou. Řešení je prosté a jmenuje se:

Nestejně široké sloupce

Celá technika spočívá v poměrně banální úpravě: sloupcům s individuálními jazyky nastavíme nestejnou šířku. Aby to nebylo až tak snadné, vezměme si jako modelový příklad rovnou trilingvální, česko-anglicko-německý článek převzatý z oficiálního webu České republiky — kapitolu Kroje. Pro ukázku bohatě postačí cca polovina textu. Prostým součtem zjistíme, že: česká verze čítá 6293 znaků, anglická 8110 a německý „otesánek“ 8824 znaků. Celkově je tedy němčina o celých 40 % delší než výchozí český text; nebo též jinak řečeno tvoří čeština 27 % rozsahu, angličtina 35 % a němčina 38 %. Nevyhovující sazbu upravenou do stejně širokých sloupců si můžete prohlédnout v prvním čtyřstránkovém PDF.

Racionální procentuální vyjádření by mohlo svádět k domněnce, že bude vhodné nastavit sloupcům relativní šířku podle vypočtených procent. Je to úvaha zajisté logická, ovšem v praxi nepříliš použitelná. Na konečném rozsahu textu u té které mutace se totiž v případě proporcionálních písem podílí také frekvence širokých/úzkých liter v daném jazyce, množství verzálek (němčina), délka slov a s ní související četnost dělení apod. Rozumný postup úprav se dá shrnout do pěti bodů.

1. Nastavení odstavcového stylu pro první jazyk

Veškeré výchozí parametry pro základní text: stupeň písma, proklad, mezislovní mezery, dělení, zarovnání k mřížce účaří, styl číslic apod.)

2. Vytvoření stylu pro ostatní mutace

Odstavcové styly přímo odvozené z výchozího nastavení, upravené přinejmenším v definici slovníku daného jazyka, případně změna parametrů dělení.

3. „Nalití“ textů

Přetažení připravených textů do tří rámečků, pokud možno o co největším rozsahu. Vyplatí se otevřít si nový dokument s dostatkem místa, například stránku A2 se stejnou mřížkou účaří jako má zdrojový dokument. Platí: čím delší text, tím přesnější výsledek.

4. Úprava šířek rámečků

Ruční úprava šířkové proporce daných rámečků tak, aby v každém z nich text tvořil shodný počet řádků. Seskupení rámečků, zkopírování do pracovního dokumentu, roztažení/stažení vzniklé skupiny do předem připraveného zrcadla sazby.

5. Úprava sazby

Finalizace textů ve smyslu úpravy nevhodného dělení, odstranění parchantů apod. Sousedící odstavce je možné eventuálně vzájemně sladit za pomoci velmi decentní úpravy mezislovních mezer, avšak je třeba důsledně dbát na to, aby měl každý ze sloupců pokud možno stejné zabarvení sazby (není to lehké). Pro co nejlepší shodu všech sousedních sloupců bývá vždy vhodnější než čarování s mezerami dohoda s autorem textu a nahrazení některých slov synonymy nebo decentní opis na místech, která k tomu přímo vybízejí.

Finální dokument si můžete prohlédnout v druhém PDF. Ignorujte prosím chyby v textech, popřípadě možné nedostatky v německém dělení, opravil jsem pouze hlavní přehmaty původních textů, nechce se mi s tím tolik piplat :). Přímé zásahy do textu jsem provedl jen na dvou místech, ale při troše snahy je možné unifikovat rámečky ještě ve větší míře.

Některým problémům je nejlepší rovnou předejít. Je proto účelné stanovit si už před zadáním textu k překladu určitá pravidla, která pozdější práci co nejvíce usnadní. Uvedený tip se hodí nejen pro demonstrovanou sazbu tiskovin, ale jistě najde uplatnění i v některých užitích na internetu, byť s jistým omezením.

Autor

Martin T. Pecina, biblioman, bibliofil. V roce 2004 jsem zprovoznil typografickou příručku typomil.com (léta neaktulizováno), portfolio mám na adrese book-design.eu. Píšu o dýmkách na blogísek dýmkař.cz.

Typo 365

Typo 365 je v pořadí druhá ročenka „nejlepších“ textů o typografii, do které jsem přispěl dvěma články. Najděte v ní ale i příspěvky od osob mnohem povolanějších (namátkou Reza Abedini, Erik van Blokland, Veronika Burian, Matthew Carter, Tobias Frere-Jones a další).

Doporučuji

Radkovi Sidunovi se povedlo zrevitalizovat a zmodernizovat písmo Jiřího Rathouského, které milovníci typografie znají z knižní edice Gema z Odeonu. Alphapipe nabízí Briefcase Type Foundry.

Správa webu