Typofilos

Teď teprve vidím, jak jsem při snaze o úderný titulek skoro zapomněl, že dnes recenzovaná písma vlastně nejsou tak úplně nová, ba dokonce ani tak úplně česko-slovenská. V případě rodiny Greta slovenského rodáka Petera Biľaka se jedná o rodinu vydanou v písmolijně Typotheque, sídlící v Hágu, Štormům Anselm Serif a Sans jsou zase přímými pokračovateli jeho úspěšných písem vydaných už v minulosti. Titulek netitulek, vymýšlet nový se mi nechce, tak raději přejdu k tomu podstatnému…

Greta

Greta Text (PDF vzorník zde, o lepší a tištěný si napište) je moderní, robustní serifové písmo poměrně nevýrazného stínování a diferenciace šířkových proporcí, které navrhl Peter Biľak pro novinovou sazbu. Mezi hlavní charakteristiky patří mírné stínování podle doleva nakloněné osy stínu, dominantní střední výška při současném razantním snížení verzálek a krátké spodní dotahy. Serify jsou výrazné, trámovité, nemají oblý náběh do dříku — klínový serif je syntézou egyptienek a písem se serify trojúhelníkovými a je nasazen na hlavní tahy v tupém úhlu.

Analogicky k serifům hlavních svislých tahů jsou vyřešena i horní zakončení oblých tahů minusek a, c. Kontrast mezi tupým zakončením na straně jedné a svislým klínem na straně druhé zlepšuje rozlišitelnost a čitelnost jednotlivých liter. Snížené verzálky na (abstraktní) kuželce ponechávají dostatek prostoru pro výrazné akcenty, organicky navazující na trojúhelníky serifů. Ostatně pečlivé diakritice, jež potěší zejména středoevropany, není téměř co vytknout, pouze čárka ve větě a apostrof jsou najednou řešeny bez relevance ke geometricky utvářeným serifům, což poněkud zamrzí. Písmena velké abecedy jsou oproti minuskám jen nepatrně nasílena, aby tak kompenzovala svou větší světlost.

Písmo je nakresleno ve čtyřech tučnostech — Light, Regular, Medium a Bold — a každá z tučností má vlastní kursivu stejné barvy, mírně nakloněnou, která je v sazbě více kompresní než stojatý řez. Biľak zde opakuje stejné schéma jako v případě předchozího písma Fedra a většinu tahů láme v ostrých úhlech. Verzálkám ponechává racionální princip základního řezu, minusky stínuje v konvenčním stylu plochého psacího nástroje, ale v detailech akcentů jako by se nemohl rozhodnout — u některých psaní ignoruje (háčky, čárky), jinde imaginární pero sice přiznává, ale úhel nesmyslně je obrací proti své logice (tečky).
Každý řez obsahuje hezky prosvětlené malé kapitálky, které se ani v hustých písmenech nezalévají barvou, dodávány jsou čtyři sady číslic: proporcionální i tabulkové na výšku verzálek, proporcionální i tabulkové skákavé. Podporovány jsou pokročilé OpenType funkce jako horní a dolní indexy, podmíněné ligatury, zlomky atd., nechybí šipky a řada symbolů s omezenou mírou použitelnosti.

Greta Display, Greta Grande

K textovému písmu existuje také osmiřezová titulková varianta Greta Display (PDF zde), vytvořená ve spolupráci s Nikolou Djurek. Má na rozdíl od svého sourozence pro užití v nízkých stupních užší kresbu a těsnější prostrkání, přísně svislou osu stínu, výrazně zvětšený kontrast a snížené serify. Tam, kde je východiskem pro Gretu Text dynamický princip, titulková verze se hlásí k odkazu statické antikvy. V supertitulkové verzi Greta Grande pak vysoký kontast a vlasové serify budí přímo didotovský dojem. Upřímně — dle mého názoru je to spíše na škodu. Autoři z Typotheque zvolili odlišnou taktiku než konkurenční Adobe, jejíž písmaři ve svých optických řezech navržených pro poznámky, titulky a mezititulky ponechávají kresbu téměř beze změn a ladí spíše šířkovou proporci a míru prokreslení detailů. V Biľakově písmu je rozdíl mezi textovým a titulkovým písmem Greta Grande zkrátka až příliš velký i přesto, že některé formální prvky jako svislé trojúhelníkové serify zůstávají ponechány. Poněkud nešťastné jsou dvoj a třípísmenné svaznice „fi“, „fl“, „fb“, „ffi“, „ffl“ atd., které svou kresbou a nečitelností ruší. Autoři by si měli uvědomit, že hlavní funkcí slitků je řešit kolizní dvojice znaků a čtení usnadňovat, nikoliv ztěžovat. Zvláště ve větších stupních nad 30 bodů jsou ligatury více než funkčním estetickým celkem spatně mířenou snahou autorů polechtat své písmařské ego. Za zmínku stojí také zúžená osmiřezová rodina Greta Display Narow s kurisvami.

O úspěch rodiny Greta však obavy nemám. Univerzální použitelnost, střídmá kresba a řada užitečných OpenType funkcí nepochybně přesvědčí řadu designérů periodik ke koupi tohoto jistě velmi dobrého písma. Určitě vyzkoušejte užitečný a zajímavě řešený font tester.

Anselm

Na příkladu Františka Štorma lze krásně demonstrovat, jak rozdílné mohou být přístupy k písmotvorbě. Kde Biľak svou tvorbu maximálně racionalizuje, Štorm opět dokazuje svůj obdiv k písmařské tradici, k ručnímu rytí raznic a tvorbě písma založené více na pozorování přírody a optických zákonitostech než na matematické analýze. Ve dvojrodině Anselm, sestávající z antikvy a k ní lahodícího grotesku, kterou nazývá Univerzální písmový systém, dotahuje vstříc nejširší použitelnosti svá starší písma Serapion a Sebastian, jež sám s odstupem času hodnotí jako romanticky rozverná. Obě tyto staré verze se vyznačovaly štavnatou kresbou, prozrazující virtuosní kresebný talent svého autora, ale přemíra roztomilých detailů je odsoudila k užívání v typofilských oblastech. Napomohla tomu spíše menší střední výška minusek a přetmavené, z textu až nepříjemně vystupující verzálky, zřejmá to úlitba renesanční typografii, která znesnadňuje plynulost čtení a zvláště u bezserifového Sebastionu (kde působí přímo nepatřičně) až obtěžuje.

Anselm Serif

Inspiračním zdrojem serifové verze písma Anselm (PDF zde) je, jak už jsme naznačili, klasická typografie. Z dynamické antikvy přejímá nakloněnou osu stínu, z přechodové antikvy zvětšený kontrast a z antikvy statické si vypůjčuje vlasové serify. Štorm má rád měkkost kresby a zdánlivou nedokonalost rycího nástroje, obratně se vyhýbá geometrické přesnosti, serify zakončuje jemným obloučkem a horní polovinu (lehce prohnutých) dříků znatelně nasiluje, aby tak vyrovnal absenci horních serifů u řady minusek. Kapitálky jsou kresleny na výšku písmen malé abecedy, ale díky výraznější střední výšce nejsou příliš malé, jak tomu bylo u otcovského Serapionu.

Velkým plusem jsou speciální kapitálkové číslice, které doplňují sadu verzálkových a minuskových a jejich tabulkové varianty. Mizí tak problém, s nímž se potýkají jinak dokonalá písma od Adobe, v nichž skákavé číslice v kombinaci s kapitálkami kreslenými nepatně nad střední výšku působí vyloženě nemístně, protože spolu neladí. Kursiva je štíhlejší, kompresní, nakloněná přiměřeně stylu, poněkud světlejší než stojatý řez. Verzálky kresebnou kursivní formu nemají, jsou pouze nakloněné. V textu působí trochu nezvykle minuska „g“, která nemá klasickou smyčku, ale přejímá formu rukopisné humanistické kursivy, k vidění také v 16. století v tiscích Ludovica Vincentina. Nepopiratelnou výhodou a chytrým obchodním tahem zároveň je doplnění písma o azbuku a řečtinu (nastudovanou u Gerryho Leonidase). Anselm serif má celkem deset řezů, šest připadá na Regular, Medium, Bold a jejich italiky, čtyři na tak trochu zbytečnou verzi Anselm Ten — téměř neznatelně nasílenou a lehce upravenou pro sazbu v menších stupních —, která obsahuje základní a tučný řez s kursivami.

Anselm Sans

Skvělým doplňkem „Serifu“ je humanistický grotesk Anselm Sans, který nejenže přebírá v maximální možné míře stylotvorné prvky svého sesterského písma, ale má také stejnou barvu na stránce, střední výšku, délku dotahů, a dokonce i rozsah v sazbě. V kresbě je téměř monolineární, ale každý z tahů prozrazuje mírné chvění, které mu dává onen lidský rozměr, na hony vzdálený (ach, dříve tolik populárním) ohavným geometricky konstruovaným groteskům. Sestává z desíti řezů — Light, Regular, Medium, Bold a Black s kursivami stejné tmavosti.

Obě písma obsahují celou řadu OpenType funkcí, na které jsme u 1. Střešovické písmolijny zvyklí: nechybí šest sad číslic plus odrážkové a indexové, standardní i podmíněné ligatury, zlomky, šipky, historické alternativy… trochu zamrzí, že na rozdíl od konkurence nepodporuje All Small Caps, naopak potěší, že ze vzorového PDF autor odstranil většinu chyb v sazbě, jež tam strašily ještě před několika týdny a celé jeho snažení trochu degradovaly.

Předplatitelé Fontu už možná vědí, ostatní se právě teď dozvídají, že nedávno vzniklo profesní sdružení grafiků a typografů České republiky — Unie grafického designu.

Posláním Unie je vysvětlit laické veřejnosti i zadavatelům ve firmách nebo institucích smysl grafického designu a pravidla spolupráce s designéry pomocí článků na webových stránkách, přednášek nebo výstav. Smyslem sdružení je dát zadavatelům vetší jistotu investice a profesionality. Bude všemi dostupnými prostředky propagovat grafický design jako vysoce odbornou a důležitou součást našeho života, spolupracovat se státními i nestátními, tuzemskými i zahraničními institucemi, univerzitami, spolky aj. a u těchto institucí prosazovat zájmy sdružení a jeho členů. Mezi skupiny, s nimiž bude Unie v kontaktu, patří zejména laická veřejnost, grafičtí designéři (nečlenové), dále členové Unie a média.

Dne 26. 6. 2007 byly schváleny stanovy občanského sdružení, počínaje dnešním dnem pak jsou veřejnosti přístupné oficiální webové stránky na adrese www.unie-grafickeho-designu.cz. Web je sice prozatím dočasný, než umožní rozpočet vypracovat komplexní verzi splňující všechny nastíněné záměry, přesto už od svého zrodu dostatečně podrobně informuje veřejnost i zájemce o členství o tom, jaké jsou plány sdružení a jaké výhody členství přináší. Pevně věříme, že se naplní optimistická představa a Unie se stane co možná nejdříve respektovanou značkou, svou trpělivou a nadšenou prací dosáhne hlavního cíle: pozvednutí úrovně grafického designu v naší zemi.

Služba Goggle Book Search existuje už poměrně dlouhou dobu a primárně možňuje vyhledávat v rozsáhlé databázi knih publikovaných v celé řadě jazyků. Kromě bibliografických údajů přináší u spousty z nich také náhled několika stránek — a co je zajímavější — u mnohých dokonce dovoluje prohlédnout si celou knihu od začátku až do konce, případně si ji stáhnout v PDF souboru na pevný disk.

Týká se to povětšinou knížek z devatenáctého století, u kterých již vypršela autorská práva, ale výjimečně dá souhlas ke zveřejnění celého obsahu i vydavatel knihy nové. Přesně to je případ vynikající publikace Dutch Type od Jana Middendorpa, kterou vydali v roce 2004 v 010 Publishers. Ta probírá velice podrobně nizozemskou typografii od jejích prvopočátků (když vynález pohyblivých liter připisuje Laurens Janszoon Costerovi) až po současné tendence. Představuje práci mnohých vynikajících nizozemských písmařů a písmolijen, namátkou je to například písmolijna Emigre Rudy VanderLans z Emigre, Albert-Jan Pool, znamenitá Dutch Type Library, LettError, Lucas de Groot a mnozí další. Skvělé počtení a pokoukání!

Pohled na dostupnou typografickou literaturu, zvláště tu česky psanou, odkrývá, jak žalostně neprobádaná je zatím problematika typografie technické literatury a časopisecké grafiky. Přitom v posledních patnácti letech jsme zaznamenali enormní nárůst počtu periodik, a tak neustálé zdokonalování grafiků a typografů v oblasti úpravy nejnáročnější literatury je více než na místě. V tomto díle praktického seriálu se pokusím nastínit některé postupy užitečné zejména při tvorbě zrcadla odborných publikací.

Řád neřád

Upravujeme-li výpravnou obrazovou publikaci, ilustrovanou encyklopedii nebo internetový obchod, zjistíme záhy, že podobně nesourodý obsah vyžaduje krajně důkladnou přípravu pokud možno co nejdokonalejšího zrcadla sazby, jež nám následně umožní maximálně operativní a rychlé vkládání všech obrazových i textových částí na jednotlivé stránky. I jen letmé prozkoumání libovolného časopisu či encyklopedie okamžitě prozradí, zda se autorovi úpravy podařilo skloubit všechny elementy do jednotného a funkčního celku, dát změti obsahu jasný smysl, povýšit nutný prvotní chaos na dokonalý řád.

Odborný text se většinou skládá z poměrně složitě strukturovaných informací. Úkolem typografa je zejména vyjádřit úpravou co nejsrozumitelněji hierarchii těchto informací tak, aby čtenář na stránce nebloudil, pochopil okamžitě a bez namáhání, kde začíná, pokračuje a kde končí souvislý text, ke kterému obrázku se váží jednotlivé popisky a podobně. K tomu mu pomáhají nejen prostředky typografické, tedy typ písma, proklad, vyznačování a systém nadpisů; ale také formát, vzdálenost zrcadla od okrajů stránky a v neposlední řadě i vnitřní členění zrcadla sazby, na které se nyní cíleně zaměříme.

První skutečně seriozní snahy účelně členit plochu stránky přineslo s sebou dvacáté století spolu s novými tiskovými technologiemi. Rozmach firemního grafického designu přinesl akutní potřebu vytvořit jakýsi systém, který by usnadnil úpravu rozličných tiskovin, pomohl uchovat vnitřní grafickou jednotu i vícestránkovým brožurám a rozsáhlým publikacím. Jednalo se v podstatě o počátky moderního informačního designu (který se v poslední době razantně přenáší do oblasti webových stránek a elektronických dokumentů obecně) a byl založen na repetivnosti vnitřního geometrického členění, zjednodušeně řečeno na rozčlenění zrcadla na určitý počet obdélníkových či čtvercových segmentů ve svislém i vodorovném směru a oddělení těchto segmentů či modulů neměnnou mezerou.

Grid alébrž mřížka

V angloamerickém světě se pro toto rozčlenění používá termín grid, my budeme používat češtější název mřížka nebo třeba i modulární mřížka, jak ji nazývám já. Jedním z prvních teoretiků, kteří se problematice organizace tiskové plochy věnovali, byl německý typograf a pedagog Jan Tschichold, na jehož poznatky navázali v polovině dvacátého století Max Bill, Josef Müller-Brockmann, Paul Rand, Emil Ruder a další designéři, již byli zároveň zakladateli tzv. mezinárodního typografického stylu, u nás známějšího spíše jako styl švýcarský. Jednou z hlavních charakteristik švýcarského stylu byl takřka minimalistický přístup ke knižní i akcidenční grafice, založený na nenápadných bezserifových písmech a geometrické organizaci grafiky odvozené z pečlivě navržené mřížky dokumentu. O tom, že je objektivizující švýcarská úprava stále populární, svědčí nekonečné zástupy jejich pokračovatelů prakticky na celém světě.

Prakticky

Pro dnešní návod, realizovaný v InDesignu CS2, si zvolíme stránku hypotetické obrazové publikace formátu A4. Začněme hrubým rozvržením zrcadla, typu, velikosti písma a prokladu. Já jsem zvolil Adobe Garamond 12/14 a vyplnil rámeček zástupným textem. Nad hlavní textový blok jsem umístil záhlaví a paginaci, z textového bloku rovnou vytvořil základní odstavcový styl zarovnaný na mřížku účaří a přistoupil k definování této mřížky. V knižní grafice se vyplatí zapomenout na milimetry a definovat rozměry v typografických bodech. Nebudeme močit proti větru a vezmeme za svůj angloamerický systém pica. Pokud jsme při vytváření nového dokumentu nenastavili jako výchozí jednotku body, můžeme to udělat dvěma způsoby. Buď v menu zvolíme Edit/Preferences/Units & Increments/ a z rozbalovací nabídky vybereme požadovanou jednotku, nebo jako správní profesionálové klikneme pravým tlačítkem na pravítko dokumentu, (které jsme si prve vyvolali zkratkou Ctrl+R [Win]) a vybereme „points“. Je možné definovat jinou jednotku pro horizontální i vertikální směr, ale tentokrát se vyplatí zůstat u bodů. V Edit/Preferences/Grids/ nastavíme Baseline Grid, mřížku učaří, relativní k hornímu okraji stránky a s rozestupy 14 bodů a počátkem 14 bodů od horního okraje stránky.

Nu což — trocha malé násobilky také neuškodí

Nyní tedy máme vytvořený základ pro definování mřížky našeho layoutu a přijde patrně nejzajímavější část práce — násobilka. Řekněme, že naše obrazová publikace si žádá umístit do zrcadla řadu fotografií orientovaných na výšku i na šířku. Při stanovení modulu proto budeme vycházet zhruba z poměru stran kinofilmového políčka (3 : 2) a zrcadlo rozdělíme na 3 × 6 dílčích segmentů (šířka × výška). Protože striktně vyžadujeme, aby jednotlivé moduly byly zarovnány na mřížku účaří, je třeba při stanovení celkového počtu řádků najít číslo dělitelné šesti (počet modulů ve vertikálním směru) a připočíst k němu pět řádků navíc (mezery mezi moduly). Z toho nám vychází dvě možná řešení: 47 (6 × 7 + 5) nebo 53 (6 × 8 + 5) řádků textu. Já jsem v dokumentu zvolil poměrně malé okraje stránky, přikloním se proto ke třiapadesáti řádkům, 742 bodům. Upravíme rámeček na patřičnou výšku, vyladíme okraje stránky s ohledem na použitou vazbu a výtvarný záměr, a následně přistoupíme k definování samotných modulů. Na vzorové stránce přejděme do Layout/Margins and Columns a nastavme si horní/spodní/levý/pravý okraj na 56/44/28/28 bodů, abychom přesně kopírovali textový rámeček. Poté vytvoříme vodítka v Layout/Create Guides, zadáme hodnotu 6 do kolonky row, 3 do kolonky column a gutter nastavíme shodně 14. V tomto okamžiku máme vytvořenou univerzální mřížku, do které můžeme vkládat libovolný obsah, aniž bychom ztratili ze zřetele pečlivé rozvržení všech elementů našeho designu. Výslednou stránku včetně vodicích linek si můžete prohlédnout v PDF dokumentu, na druhé stránce souboru se nachází grafika vodicích linek prostá.

Určitou nevýhodou dosaženého výsledku je, že horní dotažnice každého prvního textového řádku v modulu „nelícují“ s horním okrajem umisťovaného obrázku. V našem případě jsem to vyřešil snížením rámečku první obrazové reprodukce asi o čtyři body, což ale nemusí být za všech okolností vhodné. V alternativním řešení uděláme několik změn, abychom dosáhli odlišného, vyšperkovaného výsledku. Horní okraj zvětšíme na 62 bodů, tak aby kopíroval horní minuskovou dotažnici prvního řádku. V Layout/Create Guides ponecháme 6 a 3 jako hodnoty row a column, nicméně obě položky gutter zvětšíme až na hodnotu 20 bodů, kdy každý modul omezuje přesně 8 řádků a dotýká se horního dotahu minusek prvního řádku a základní dotažnice řádku osmého zároveň. Prohlédněte si druhé dvoustránkové PDF s ještě zajímavějším výsledkem než prve.

Nastíněný design založený na modulární mřížce je vhodný všude tam, kde potřebujeme zorganizovat složitě hierarchická data — tedy nejen v odborných knihách a časopisech, ale i v oblasti web designu. Místo nahodilých řešení totiž přináší do výtvarného konceptu jasný a racionální řád. A to čtenář ocení.

Dostupná literatura

• Making and Breaking the Grid: A Graphic Design Layout Workshop
• Grid Systems: Principles of Organizing Type
• Grid Systems in Graphic Design
• www.designbygrid.com

Při úpravě dvojjazyčných nebo trojjazyčných textů (některé knihy, výstavní katalogy, výroční zprávy) narážíme často na problém, který představuje rozdílný rozsah textů v tom kterém jazyce. Existuje prostý postup, který popsané vcelku elegantně řeší.

Rozsah jednotlivých jazykových mutací se může na každé stránce nebo v každém sloupci lišit až o několik řádek, což působí řadu potíží zejména z hlediska jakési typo-estetiky. Sloupce musejí být buď nestejně vysoké, abychom dodrželi stejný počet vět na stránce, nebo jeden jazyk na konci kapitoly silně přebývá. U knižních titulů — typicky určených pro jazykovou výuku —, kde text plynule přetéká z jedné strany na druhou, znesnadňují rozdílně dlouhé texty splnit poslání takovéto knihy, a to umožnit okamžité srovnání obou verzí, v ideálním případě na jediné řádce.

Někteří překladatelé jsou schopni přizpůsobit vhodně rozsah textu překládanému originálu, je to však postup poměrně pracný a ne vždy možný, u některých exotických jazyků je to dokonce téměř vyloučeno. Musíme pak v předpisu sazby tento úkol zdárně vyřešit.

Pokud v daném případě není účelné upravit jeden jazyk jako prvotní a druhý upozadit, tedy jsou-li si oba (všechny) jazyky rovnocenné, odpadá možnost vyhradit sazbě sekundárního jazyka speciální prostor stránky, případně jej vysázet menším stupněm písma, zúženým řezem apod. V sazbě do úzkých sloupců a při zvýšené četnosti nadpisů, například u zmíněné výroční zprávy, se může často stát, že sazba „upovídaného“ jazyka nabude také v nadpisech, které oproti rozsahem ekonomičtější mutaci přetečou na dva nebo tři řádky pod sebou. Řešení je prosté a jmenuje se:

Nestejně široké sloupce

Celá technika spočívá v poměrně banální úpravě: sloupcům s individuálními jazyky nastavíme nestejnou šířku. Aby to nebylo až tak snadné, vezměme si jako modelový příklad rovnou trilingvální, česko-anglicko-německý článek převzatý z oficiálního webu České republiky — kapitolu Kroje. Pro ukázku bohatě postačí cca polovina textu. Prostým součtem zjistíme, že: česká verze čítá 6293 znaků, anglická 8110 a německý „otesánek“ 8824 znaků. Celkově je tedy němčina o celých 40 % delší než výchozí český text; nebo též jinak řečeno tvoří čeština 27 % rozsahu, angličtina 35 % a němčina 38 %. Nevyhovující sazbu upravenou do stejně širokých sloupců si můžete prohlédnout v prvním čtyřstránkovém PDF.

Racionální procentuální vyjádření by mohlo svádět k domněnce, že bude vhodné nastavit sloupcům relativní šířku podle vypočtených procent. Je to úvaha zajisté logická, ovšem v praxi nepříliš použitelná. Na konečném rozsahu textu u té které mutace se totiž v případě proporcionálních písem podílí také frekvence širokých/úzkých liter v daném jazyce, množství verzálek (němčina), délka slov a s ní související četnost dělení apod. Rozumný postup úprav se dá shrnout do pěti bodů.

1. Nastavení odstavcového stylu pro první jazyk

Veškeré výchozí parametry pro základní text: stupeň písma, proklad, mezislovní mezery, dělení, zarovnání k mřížce účaří, styl číslic apod.)

2. Vytvoření stylu pro ostatní mutace

Odstavcové styly přímo odvozené z výchozího nastavení, upravené přinejmenším v definici slovníku daného jazyka, případně změna parametrů dělení.

3. „Nalití“ textů

Přetažení připravených textů do tří rámečků, pokud možno o co největším rozsahu. Vyplatí se otevřít si nový dokument s dostatkem místa, například stránku A2 se stejnou mřížkou účaří jako má zdrojový dokument. Platí: čím delší text, tím přesnější výsledek.

4. Úprava šířek rámečků

Ruční úprava šířkové proporce daných rámečků tak, aby v každém z nich text tvořil shodný počet řádků. Seskupení rámečků, zkopírování do pracovního dokumentu, roztažení/stažení vzniklé skupiny do předem připraveného zrcadla sazby.

5. Úprava sazby

Finalizace textů ve smyslu úpravy nevhodného dělení, odstranění parchantů apod. Sousedící odstavce je možné eventuálně vzájemně sladit za pomoci velmi decentní úpravy mezislovních mezer, avšak je třeba důsledně dbát na to, aby měl každý ze sloupců pokud možno stejné zabarvení sazby (není to lehké). Pro co nejlepší shodu všech sousedních sloupců bývá vždy vhodnější než čarování s mezerami dohoda s autorem textu a nahrazení některých slov synonymy nebo decentní opis na místech, která k tomu přímo vybízejí.

Finální dokument si můžete prohlédnout v druhém PDF. Ignorujte prosím chyby v textech, popřípadě možné nedostatky v německém dělení, opravil jsem pouze hlavní přehmaty původních textů, nechce se mi s tím tolik piplat :). Přímé zásahy do textu jsem provedl jen na dvou místech, ale při troše snahy je možné unifikovat rámečky ještě ve větší míře.

Některým problémům je nejlepší rovnou předejít. Je proto účelné stanovit si už před zadáním textu k překladu určitá pravidla, která pozdější práci co nejvíce usnadní. Uvedený tip se hodí nejen pro demonstrovanou sazbu tiskovin, ale jistě najde uplatnění i v některých užitích na internetu, byť s jistým omezením.