Klient málokdy může moji práci „objektivně“ zhodnotit, protože v oboru zpravidla nemá rozhled ani zkušenost. Ale může se mnou probrat své subjektivní pocity a hlavně diskutovat o cílech, které si klade a které já mu pomáhám naplnit. Zná svůj „produkt“ lépe než já a mívá znalosti o trhu. Klientovi naslouchám, snažíme se dohodnout, sladit, najít nějaké styčné body.

Klient, který po mně chce práci zdarma (např. prostřednictvím „výběrového řízení“), a pak mi nedá prostor ji obhájit, se ochuzuje o možnost objektivitě se vůbec přiblížit.

Pokud po me chce nekdo graficky navrh webu nebo jakoukoliv jinou sluzbu, kterou nabizim tak si rikam o nevratnou zalohu, ktera pokryva splneni zadani, ktere mi klient doda. Pokud je klient spokojeny, tak praci predavam dal (mame celkem slozitou cestu k vytvoreni webu) a penize jsou moje. Vsichni jsou spokojeni a nikdo se neciti okraden / nezaplacen.

Stane se ale ze si klient vymysli a nesmyslne komplikuje cely projekt tim ze si hraje na boha (a ze tech designeru klientu mame, hmm? :). Takze zalohu mam a rikam si o dalsi penize za individualni prace co nebyly v pozadavcich.

Jestli je to dobre nebo ne je mi jedno, ja jsem spokojeny a necitim se nezaplaceny. Premyslejte o tom jak ke klientum pristupujete, nebudte na ne hodni a nebojte se rict si o prachy (a hlavne si tu praci pojistete zalohama).

PS: sorry ze pisu bez diakritiky, jsem v UK.