Optický střed poslouží i při návrhu webu
Zákonitosti matematické a geometrické se v mnoha ohledech neslučují se zákonitostmi optickými. Ne vše, co jsme schopni vyjádřit čísly a poměry, je aplikovatelné i při návrhu písma, loga, letáku či webové stránky. Člověk je tvor učenlivý a do svého vnímání nevědomky promítá většinu zkušeností ze svého života. A lidské oko někdy dokáže až neskutečně lhát.
Jestliže je možné říci, že matematika nám (navzdory logice) v kompozici poslouží jen zřídkakdy, sluší se zároveň dodat, že mnohdy platnější jsou nám principy známé z fyziky — především gravitace, se kterou máme co do činění prakticky při jakémkoliv svém konání.
Gravitační síla působí na kterékoliv dva předměty v prostoru. Oba jsou k sobě vzájemně přitahovány a síla je tím větší, čím větší jsou ony předměty a čím blíže k sobě se nacházejí. Velký předmět (Země) přitahuje k sobě předmět malý (člověk) mnohem větší silou, než je tomu naopak. Tato skutečnost se stala natolik součástí našeho uvažování, že se projevuje při posuzování kompozice více, než bychom si byli ochotni bez tohoto vysvětlení připustit. Dokazuje to, jako jeden z mnoha příkladů, právě zákon optického středu, ale je velmi dobře možné vysledovat jej i při „náhodném“ umisťování bodu do pevně vymezené plochy, v mém příkladu obdélníka orientovaného na výšku
Bod umístěný do horní poloviny plochy (A) působí dojmem vznášení, je lehký, celá kompozice je vzdušná a klidová. Bod bude tento dojem vyvolávat až do takové výšky, kdy vytvoří u pozorovatele pocit, že je na něm plocha zavěšena. Umístíme-li jej výše, bude přitahován horní hranou obdélníka. Tím více, čím blíže k hraně se ocitne (B), a napětí se uvolní až při setkání bodu a hrany.
Každá strana našeho obdélníka působí na bod odlišnou silou. Levá strana přitahuje méně než pravá, protože odporuje způsobu našeho čtení — zleva doprava — který považujeme za přirozený a plynulý (C, D). Spodní strana reprezentuje zemi působící gravitační silou, proto je bod umístěný do spodní poloviny obdélníka přitahován nejsilněji. Zdá se, že padá, vytváří dokonce nepříjemný neklid (E). Bod umístěný na spodní hraně je zcela klidný, leží na ní (F).
Tím se tedy pomalu dostávám k osvětlení termínu optický střed. Protože je přitažlivost ke spodní hraně plochy větší než k hraně horní, opticky se nám jeví bod nebo tvar položený do přesného geometrického středu nikoliv vprostřed, ale až pod ním (G). Je proto nutné posunout jej o něco málo výše, aby se působení sil vyrovnalo a bod se ocitl ve středu optickém — z tohoto hlediska jediném správném (H).
Na optický střed, základní a léty praxe ověřený kompoziční poznatek, se sice relativně hodně zapomíná, ale zároveň je pravdou, že s ním mnohdy lidé pracují, aniž si to vlastně uvědomují — řídí se při komponování grafiky citem. Ne každý se však na svůj cit může spolehnout, proto umisťujeme-li do hlavičky webu logo, zkusme se na chvíli zamyslet a posoudit, zda nebude lepší posunout jej o několik pixelů výše.
A příkladů lze najít samozřejmě nespočet: představím-li si na webu zvýrazněný odstavec textu uprostřed ohraničené plochy, kdy vdálenost textu od okraje (padding) je 15 pixelů na každé straně, bude takový odstavec vždy působit umístěný blíže spodní hraně. Když však zmenším horní odsazení od okraje na 12 pixelů, působení sil se jako mávnutím kouzelného proutku vyrovná. Pět vteřin práce navíc v zájmu zlepšení grafického účinku. Maličkost, dá se namítnout … ale nejsou to právě maličkosti, které vždy odlišují amatéra od profesionála?
