Typofilos

Meziměstská, mezinárodní ani meziplanetární řevnivost, dokonce ani jakákoliv jiná podoba nacionalismu a vyprseného patriotismu mě ani za mák nezajímají. Pro brněnské firmy ale pracuji docela rád, protože se mi zdá logické a správné podporovat lidi, kteří jsou součástí mého privátního prostředí k životu. Proto svou prací (nebo penězi) vyjadřuji podporu nejen místnímu nakladateli, ale i zelináři a uzenáři, hospodskému, holkám od tyče a pouličním prodejcům čehokoliv. Ani mimobrněnské peníze mi moc nesmrdí, takže spím docela klidně ani při fakturaci většinou nemívám špatné svědomí.

Atrium — katalogy výstav v Pražákově paláci Moravské galerie

Funguje to i naopak, takže mi neušlo, že Moravská galerie se stala klidným přístavem mimobrněnských, především pražských designérů. Tvůrci vizuálního stylu Moravské galerie jsou už několik let pánové z pražského studia Side 2. Na rozdíl od starého a nepřehledného webu od (pražských) DGU, který nám tady dlouho ztrpčoval život, se jim povedlo poměrně vkusně a jednoduše, v duchu minimalistického švýcarského stylu, upravit web i tiskoviny tak, aby se netloukly s rozmanitým vizuálním obsahem, který galerie návštěvníkům nabízí. Rád si prohlížím výstavní programy, které mi chodí do schránky, rád nakupuji knihy v Místodržitelském paláci, kde mají polepené regály infantilními samolepkami. Fantastickou práci odvedlo studio Side 2 především na vizuálním stylu pro Jurkovičovu vilu, která shodou okolností stojí jen pár metrů od mého bytu a spadá pod křídla Moravské galerie. Pomocí — vlastně primitivních — pixelových ilustrací dokázali vtipně navázat na dekorační balast slovenského architekta, ale zároveň vytvořili originální a hlavně funkční orientační systém i kouzelné tištěné prospekty. Dokonalý balanc mezi starým a novým, gejzír nápadů a poctivá práce.

Nijak se netajím výrazně menším nadšením z propagace Bienále Brno, které Moravská galerie pořádá, a je mi jedno, jestli v soutěži o vizuální styl vítězí pražští designéři, nebo intergalaktická expedice. U vítězných prací mi zpravidla uniká jejich smysl, často jsou odtržené od reality a odmítají srozumitelně komunikovat podstatu neseného sdělení. Aktuální plakáty od Adély Svobodové (?) naštěstí patří k těm lepším z posledních let. Vystačí si jen s typografií odkazující na pestrost grafického designu, nesnaží se o komplikovaný a zdánlivě rafinovaný komunikační kód, který zpravidla víc otravuje než těší. Nemohu se dočkat ostatních realizací, snad nezklamou.

Úplně čerstvou zkušenost teď ale mám s katalogy krátkých výstav v atriu Pražákova paláce. Pro Moravskou galerii je upravuje Radim Peško, který žije v Amsterodamu a věnuje se kromě grafického designu i tvorbě nepříliš krásných, ale v jistém ohledu originálních autorských písem. Ačkoliv mě Peškova tvorba většinou zdaleka míjí, série katalogů Atrium mě baví tím, s jakou lehkostí se dovede vypořádat s nesourodými uměleckými projekty. Výsledkem je seriál subtilních sešitků, které svou střídmostí a rezignací na přehnanou „kreativitu“ dobře slouží zamýšlenému účelu ve zhuštěné podobě informovat o jednotlivých autorech. I přes velký záběr projektů si všechny katalogy drží pevnou koncepční linii, obálky citují nebo parafrázují umělecká díla či jejich fragmenty. Pomocí několika signálních barev a obrysových linií vytvářejí sérii decentních, neinvazivních a zpravidla i abstraktních kompozic. Pěkná realizace na minimálním prostoru několika stránek.

Moravská galerie nepochybně má určitou vizi. Ví, kam směřuje a jakým způsobem se chce prezentovat. Ačkoliv ne všechny výstupy mě dovedou oslovit, na výsledcích je s odstupem času vidět, že vedení má dlouhodobou ambici dát prostor současnému designu, který se často vymyká průměrnosti, líbivosti a někdy i zbytečně bojácným očekáváním, která jako veřejnost máme.

Původní texty o typografii u nás až na čestné výjimky knižně nevycházejí. Ale není v tom žádné mystérium ani spiknutí; skutečnost bývá o mnoho prostší: Designéři ani typografové, malíři ani sochaři totiž neumějí psát, stejně jako spisovatelé zpravidla neumějí krasobruslit. A proto se každý pokus počítá.

Knihomilci, jásejte. Do roka a do dne, dokonce přesně. Právě teď vychází má druhá autorská knížka — jako pětistý svazek nakladatelství Host. Je nazvaná prostě Knihy a typografie a na 224 stranách se zabývá zejména různými aspekty navrhování a sazby knih. Míra odbornosti sice značně kolísá, ale díky tomu si na své přijdou jak lidé, kteří mají o typografii povědomí minimální (nebo dokonce žádné), tak i designéři, pro které je design a typografie denním chlebem. Ačkoliv se text logicky zčásti překrývá s jinou odbornou literaturou, troufám si tvrdit, že dvě třetiny obsahu jsou zcela původní a neodvozené. Je to dáno především tím, že můj přístup je velmi subjektivní, klade důraz na osobní zkušenost. Díky tomu jsem se mohl elegantně vyhnout detailním rozborům řady témat, která jsou pojednána jinde rozsáhleji a lépe. Ačkoliv malá část textů v první části vychází z článků, které jsem v posledních letech publikoval v časopise Host nebo zde na blogu, drtivá většina kapitol byla napsána speciálně pro účel knihy.

Publikace je rozdělena do tří oddílů. První z nich obsahuje eseje o knihách, knihomilství, bibliofilii a digitálním čtení. Druhý funguje jako praktická příručka, užitečná při navrhování různých typů knih. Zaměřuje se především na volbu a kombinování písem a takzvanou mikrotypografii — drobné typografické detaily na úrovni jednotlivých znaků. Zajímavá snad bude i pasáž věnovaná postupům knižní úpravy, které jsem si osvojil, doprovozená řadou ukázek mých realizací. Třetí oddíl pak přináší texty o čitelnosti knižního písma a krátké recenze typů použitých v sazbě (Lapture a Comenia Sans).

V českém kontextu je to myslím kniha ojedinělá, při nejlepší vůli si nemůžu vzpomenout na žádnou podobnou. Zklamat musím všechny, kteří čekají hromadu písem zdarma nebo cédéčko. Nespokojený bude i ten, kdo se těší na vyčerpávající publikaci, která jej naučí dělat krásné knihy. Nebo ten, kdo čeká objektivní příručku. Je to spíše příspěvek k diskusi o knižní úpravě a sazbě dlouhých textů, na nic jiného si ani nehraje.

Svazek je tištěn na dva odstíny prémiového ofsetového papíru černou a pestrou barvou. Na titulu se skví cosi jako bájný pták Noh, jehož křídlo zmutovalo do podoby tiskové matrice. Neptejte se mě proč, bylo už ráno a kniha spěchala do tisku. Blok je lepený, vazba pevná bez přebalu, potažená papírem a zdobená drobnou ražbou.

Jak to tak bývá, vždycky se musí něco pokazit. Tisk a vazba jsou sice v pořádku, ale v tiskárně asi balili knihy ještě vlhké, a tak se trocha barvy z pásky přetažené přes zadní desku otřela na potah ostatních knih v balíku. Tím pádem je devět z deseti knih hnusně ušpiněných ještě dříve, než se vůbec dostanou ke čtenáři. Pokud si chcete knihu užít tak, jak byla zamýšlena autorem, je k tomu nezbytné:

A) Udělat si výlet do města a zakoupit 1 ks plastické gumy
B) Gumovat potah jako o život, dokud nebude dokonale čistý (v průměru deset vteřin)

A to se vyplatí.

Cena je lidová: 299 Kč v obchodě, na webu i méně. Neváhejte a objednávejte, třeba u nakladatele. Více fotek ve vyšším rozlišení najdete na Picase. Přesnější představu o struktuře knihy získáte z přiloženého náhledu na publikačním serveru issuu.com. Hyn sa hukáže.

V tomhle počasí se má touha dělat nebo psát něco smysluplného blíží nule. Pokud jste na tom podobně, ale nechcete se u vody jenom grilovat, uděláte nejlépe, když si koupíte moji knížku, abych měl na pivo. Zaprvé uděláte dobrý skutek, zadruhé to prospěje vašemu mentálnímu zdraví, protože ani v tomhle parnu (polsky pornu!) není docela úplně vhodné rezignovat na hodnotnou literaturu, a ochuzovat se tak o významné kulturní zážitky. K chlupaté dece a flašce dobrého vína si teď můžete přibalit knížku, kterou jsem vlastnoručně podepsal. A až se před svou nastávající vytasíte se signovanou kopií Perverší (Perveršů), případně rovnou s jednou z padesáti číslovaných kopií, nezůstane jedna dírka suchá.

Objednávat můžete z mého soukromého webu, kde také najdete veškeré potřebné informace. Akce trvá do konce léta, nebo do odvolání.

Právě vyšly Perverše, sbírka mých básniček z posledních let. O vlastní poetické knížce jsem uvažoval už dlouho, ale teprve v listopadu loňského roku jsem se odhodlal udělat pořádek v archivu a oslovit při té příležitosti Martina Stöhra, jestli by o to v Hostu neměli zájem. Několik měsíců se nic nedělo, protože Martin se zalekl měkkých análních průduchů, a odmítal si ostatní básničky přečíst. Teprve po několika urgencích a pod pohrůžkou násilí se konečně odhodlal pustit do řádného čtení, a nakonec i souhlasil s vydáním, zvláště když jsem slíbil, že z toho nakonec určitě bude docela hezký knižní špalíček.

Nesporná výhoda celé práce byla v tom, že jsem sbírku bral jako čistě autorskou záležitost a vymínil si, že do ní nikdo nebude zasahovat. Nebylo nutné ohlížet se na rozpočet, protože jsem se rozhodl, že na vlastní knížce nebudu šetřit a udělám ji tak, jak sám uznám za vhodné. Z toho důvodu jsem si mohl dovolit zvolit poměrně luxusní poloplátěnou vazbu, vysoce kvalitní papíry, dvojbarevný tisk a ražbu. Knihu dělají materiály — minimálně z třiceti procent. V tomto případě možná i víc.

Grafika, ač jednoduchá, vznikala delší dobu. Zpočátku jsem počítal s žertovným názvem Hladivé průjmy dlaní, který mě inspiroval ku vytváření rozmanitých zlatavých koláčů s dotěrnými mouchami naokolo, později jsem si pohrával s myšlenkou doslovného převedení titulu sbírky do vizuální podoby. Nakonec jsem se ale podvolil doporučení (z)odpovědného redaktora a přiklonil se k libozvučnému názvu Perverše, který byl pro všechny případy přichystaný v zásobě. Několik týdnů jsem pak vytvářel minimalistické ilustrace, inspirované především krajinou ohanbí, a dobře se bavil nad všemi těmi uplakanými klitorisy, vagínami s patkou, pěstěným knírkem a podobně.

Perverše mají osmdesát stran a obsahují přes dvacet původních ilustrací. Vyšly v nákladu pěti set kusů, z nichž prvních padesát přednostních výtisků pro přátele je v tiráži číslováno a signováno. Knížku je možné koupit přímo na webu nakladatele nebo u Kosmasu. Základní informace jsou k dispozici na Fleuronu, efektní animace na soukromém webu, fotografie ve vyšším rozlišení na Picase.

Váha a důležitost národního dědictví je přímo odvislá od toho, zda je nebo není dostatečně zdokumentováno a publikováno. Celá výtvarná hnutí i celé zástupy českých výtvarníků se svého objevení anebo rehabilitace dočkaly až v posledních letech, zatímco jiní na to své objevení ještě čekají. Co je psáno, je dáno, a co se už jednou otisklo na papír, stává se provždy veřejným bohatstvím, ze kterého lze čerpat a vůči kterému se lze ohrazovat.

Moderní česká kniha

Žijící autoři si své PR povětšinou zvládají obstarat sami, ale celé historické epochy výtvarné kultury si teprve musí počkat na svého badatele-nadšence, který se dobrovolně odsoudí k veřejné službě, o volných chvílích se přehrabuje v archivech a vtírá do společnosti galeristů a sběratelů, aby z nich vydoloval toužebný materiál pro svou práci. K takovým patří i Jindřich Toman, autor série Moderní česká kniha, která se po dlouhých pěti letech dočkala druhého dílu.

V roce 2004 vyšel péčí nakladatelství Kant první svazek Kniha v českém kubismu, zaměřený na vliv, jaký mělo moderní lomené tvarosloví počátku dvacátého století na knižní grafiku. Ačkoliv malířský kubismus byl typickým druhem importovaného výtvarného směru, na který se místní umělci adaptovali, specifický přínos českých autorů je nezpochybnitelný — kubistické principy se staly inspiračním zdrojem nejen pro malířský a sochařský projev, ale pronikly postupně i do užitého umění: architektury, designu, dokonce i do knižní grafiky, což je v rámci celého evropského kontextu jev zcela ojedinělý. V. H. Brunner, František Kysela, Method Kaláb i Josef Čapek dokonale transformovali lomené vidění světa do polohy užitého grafického umění, které i přese svou výchozí omezenou optiku tvoří variabilní grafický a typografický kosmos a zároveň i dostatečně soudržný výtvarný směr. Do něj se projektuje progresivní modernismus doby, pevností svých idejí dokonale zapadá do aktuálních potřeb proměněné společnosti.

Kniha v českém kubismu

Na sklonku roku 2009 se na pultech objevila kniha druhá, nadepsaná Foto/montáž tiskem, která se v některých ohledech trochu liší. Tvůrčí užití fotografie na knižních obálkách a v časopisech představuje mnohem širší a neohraničenější téma. I proto, že zatímco kubismus byl hnutím spíše krátkodobým a módním, technika fotografické montáže pokračuje s různými obměnami kontinuálně až do dneška. Bohatý obrazový soubor knižních obálek Jindřicha Štyrského a Toyen, Otakara Mrkvičky a Karla Teigeho, Františka Muziky a dalších představuje široké spektrum autorských přístupů k problematice moderní sériové produkce.

Při prohlížení souboru knižních obálek se ale nedokážu ubránit pocitu, že oběma knihám přece jen něco zásadního chybí. Titul série (Moderní česká kniha) naplňují jenom napůl, protože se vůbec nezaobírají problematikou vnitřní typografické úpravy. Grafika knižní obálky nebo řešení vazby jsou především plakátem vydávaného titulu, mají potenciální čtenáře zaujmout a nalákat ke koupi. Kniha jako trojrozměrný objekt se ale skládá také z knižního bloku, jehož výtvarné řešení má být v souladu s vazbou a přebalem, aby se obě tyto neoddělitelné složky vhodně doplňovaly. Bez přímého srovnání obojího se nedá posoudit, nakolik kvalitní je grafická úprava jako celek, a u neodborné veřejnosti se prohlubuje už tak dost pokřivený pohled na knižní grafiku, která se tak zplošťuje maximálně na řešení papírového přebalu.

Foto/Montáž tiskem

Řada lidí, mé nejbližší okolí nevyjímaje, vůbec netuší, že profese knižního grafika existuje. Mají pocit, že kniha se zhmotní v tiskárně a nebo rovnou v knihkupeckém krámě, zřejmě úplně bez doteku lidské ruky. Někteří sice chápou, že knižní obálka má svého autora, přinejmenším autora fotografie nebo ilustrace, ale autorství použitého písma nebo grafické úpravy je pro ně docela abstraktní pojem. Nerozumí tomu, že i formát knihy musel někdo navrhnout, že okraje stránky, řazení informací, velikost ani typ písma nespadly najednou shůry, ale jsou dílem konkrétního člověka, který strávil hodiny práce tím, že se snažil najít optimální vztah mezi formátem, písmem i obrazem, aby milovníka literatury při čtení pokud možno nic nerušilo a aby si z knihy odnesl kromě čtenářského zážitku i zážitek estetický.