Typographie, grafika, čeština et cetera


Archiv pro ‘typografie’ kategorii

Bienále Brno 2012 — poslední možnost podat přihlášku

20. 12. 2011 | žádné komentáře

V létě 2012 začíná další ročník Bienále Brno, tradiční přehlídky grafického designu světové kvality. Všichni zájemci o účast na bienále se mohou přihlásit do 31. 12. 2011. Přihlášku i podmínky účasti najdete na www.bienalebrno.org. Účast v soutěži je zdarma, každý účastník může zaslat až sedm exponátů. Zásadní změnou je zrušení kategorií, takže padá dřívější rozdělení na Knihy, typografii, písmo a ilustraci vs. plakáty, reklamní grafiku a vizuální styly.

Jádrem nadcházejícího jubilejního 25. Bienále Brno je, mimo výstavy hostujícího kurátora, řady doprovodných výstav a úvodního třídenního cyklu přednášek a prezentací, již tradičně mezinárodní soutěž, která si klade za cíl představit široké spektrum současného grafického designu a jeho proměny napříč médii a formami. Soutěž je nově otevřena všem formám grafického designu, přihlásit lze práce, které vznikly v období posledních dvou let. V rámci mezinárodní soutěže 25. mezinárodního bienále grafického designu Brno 2012 bude udělena Grand Prix – Cena ministra kultury ČR a další ceny, o nichž rozhodne mezinárodní porota, složená z významných světových osobností grafického designu: Andrew Blauvelt (designér USA), Zak Kyes (designér a teoretik UK), Robert V. Novák (designér CZ) , Sulki & Min (designéři KR), Jan van Toorn (designér NL)

Bienále Brno

Bienále Brno

Bienále Brno

Jíst, meditovat, milovat, dyzajnovat

31. 10. 2011 | 9 komentářů

Jestli se zas někdy budou psát dějiny českého národa, mělo by tam být hlavně uvedeno, že je líhní fotbalových trenérů, politologů a kritiků umění. Ale nejen těch — také grafickému designu u nás každý rozumí, patří to už k základnímu vzdělání našeho občana, odkojeného výtvarnou výchovou na ZŠ. Nebo výstavami v krněnské galerii Vaňkovka, kde návštěvníci v průběhu nightshoppingu při cestě z asijského bistra do módního butiku stihnou autogramiádu kapely Lunetic, exposici zahradní architektury a vánoční instalaci z polystyrenu a chomáčů vaty.

Nemyslím si, že mám oko z kašparovy krávy, píše mi překladatel, aby tím dal váhu svým připomínkám ke grafické úpravě. S redaktorkou se dojemně shodují, že můj grafický návrh je kýčovitý, že titulní stránka je prázdná nebo že obrázek je nesmyslný. Když mají dobrý den, vybičují se i ke složitější češtinské komposici skoro až mantrického charakteru, která naznačuje, že za sebou mají několik buddhistických seminářů: Prázdným prostorem nemíním místo, kde nic není, ale jistou nesamonosnost určité plochy. Zapamatovat, uvařit čaj, koupit bubny a opakovat až do zblbnutí.

White space

Koneckonců žijeme v demokratickém zřízení a každý má právo vyjádřit svůj názor. A tak se i já postupně zbavuji vrozeného ostychu a začínám hodnotit polské překlady, protože jsem byl v Polsku a umím si tam koupit párek v rohlíku a jízdenku na vlak. Ale nejde to úplně samo a hned, poněvadž ve mně zůstává zakořeněná úcta k práci ostatních lidí.

Nabízet služby je odjakživa trochu nevděčná a marná činnost, protože služby se berou jako samozřejmé a bezplatné, jako by neměly žádnou hodnotu. Zaplatit za tisk, tvárnice, kožich nebo počítač je normální, ale platit nebo ocenit duševní práci bývá velký problém. Pravidelně mi chodí výzvy k účasti na výběrových řízeních, postrádající jakoukoliv zmínku o úhradě za předložené návrhy. Bere se u nás za samozřejmé, že parta grafiků nemá na práci nic zajímavějšího než týden o hladu a žízni mlátit do myši a klávesnice s vidinou, že možná — jestli bude správná konstelace a jestli budou mít dost štěstí — dostanou někdy za svůj výkon zaplaceno, neznámo kolik. Návrhy vybere pan ředitel, ale jestli se mu nebudou líbit, hradit je nebude. Vždyť je přece nepoužil. Hodnotit cizí práci systémem líbí/nelíbí je vždycky jednoduché, jenže umět objektivně zhodnotit její kvality, to už vyžaduje trochu vzdělání a rozhledu.

Vážení a milí — možná si dovedu zavázat tkaničky, ostříhat nehty, zvládnu přidávat na stavbě, uvařit čaj a namazat chleba s marmeládou. Možná jsem už jel tramvají, byl s maminkou u zubaře, možná jsem viděl hada s kolikou i partu gaymanů, jak jdou ruku v ruce do temného pokojíčku v suterénu pánské diskotéky. Ale zatím nemám pocit, že jsem dobrý kuchař, řidič MHD ani specialista na dentální anorexii, vyměšování plazů a choroby pohlavního ústrojí.

Stojí to hodně úsilí a sebekontroly, ale někdy je vážně dobré zatnout zuby a mlčet. Myslím, že nejlépe uděláme, když se pokusíme dát ostatním kolegům-odborníkům prostor k tomu, aby mohli dělat svou práci. Vyjádříme tím respekt k jejich profesi a uděláme krok na cestě ke šťastné planetě i k vlastnímu osvícení. Protože aby zůstala zachována už tak dost křehká rovnováha světa, měli by spisovatelé v prvé řadě psát, překladatelé překládat, dyzajnéři dyzajnovat, kojné kojit, dojnice dojit a provazochodci provazochodit.

Čím se dopoval Ladislav Sutnar

18. 8. 2011 | 2 komentářů

Je taková zvláštní kategorie knih o designu, ve kterých nejsou skoro žádné obrázky. Jedná se zpravidla o teoretické stati reflektující myšlenkové zázemí jejich autora. Většina lidí nad takovými knihami ohrnuje nos, protože je nebaví číst a protože veškeré své povědomí o designu získávají z instantních designérských blogů-katalogů. Není pak divu, že většina adeptů grafického designu nahrazuje studium a poznání intuicí. Jako by texty lidí, kteří zemřeli před pětatřiceti lety (a většinu toho napsali ještě o několik desetiletí dříve) byly zbytečnou přítěží, jež omezuje tvořivost.

Ladislav Sutnar v textech

Do skupiny knížek spíše spoře vypravených obrázky spadají i Mental Vitamins Ladislava Sutnara, předního česko-amerického designéra (1897 Plzeň až 1976 New York). Publikace vyšla v roce 2011 péčí Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a nakladatelství Kant. Jedná se o trochu nesourodý soubor autorových časopiseckých článků, příručkových textů a korespondence… v podstatě o texty, které se už nevešly do sutnarovské publikace vydané roku 2003 u příležitosti jeho velké monografické výstavy. Při studiu textů se do jisté míry vnucuje srovnání se Sutnarovým vrstevníkem Karlem Teigem, který měl na poli propagace moderní typografie nemalé zásluhy. Ale zatímco Teigeho články zůstávaly většinou v ideové rovině, Sutnarovy texty jsou o dost víc prakticky, didakticky a skoro až věděcky orientované. Ne že by se omezovaly jen na funkční aspekty designu, spíše poukazují na provázanost teoretického základu s konkrétním grafickým výstupem. Možná až zbytečný prostor — celých padesát stránek knihy — je věnován korespondenci dokumentující peripetie spojené s typicky sutnarovskou dětskou stavebnicí Build the Town, jež se vinou válečných a organizačních těžkostí nikdy nedočkala masové produkce.

Ladislav Sutnar v textech

Na publikaci Mental Vitamins se mi zdaleka nejméně líbí její úprava Radima Peška. Měl bych ale správně napsat, že mě na první pohled zaujal formát knihy i střídmost v grafice a materiálu. A že teprve postupem času, až při čtení, mě začala provokovat absence smysluplné navigace, která by odpovídala duchu Sutnarových představ o inteligentně organizovaném vizuálním toku. Snaha kopírovat (či parafrázovat) sutnarovskou úpravu se v kontextu jiného formátu a pozměněného obsahu úplně míjí účinkem. Na stránkách, kde se citují pasáže z přelomové publikace Visual Design in Action, je to nejmarkantnější. Zatímco v originále se autor pomocí jednoduchých značek (trojúhelníky, čtverce a puntíky) odkazoval k jednoznačně rozmístěným částem knihy (kapitolám, barevným přílohám a poznámkám pod čarou), v Peškově úpravě se všechny grafické symboly na stránce slily v jakýsi tekutý maglajz, v němž se čtenář vyzná až po pečlivém prostudování původní úpravy.

Ladislav Sutnar v textech

Při čtení v duchu přemýšlím, kolik kusů takové knížky se vlastně může prodat. Mám obavy, že — stejně jako většina ostatních podobně úzce zaměřených publikací — je zajímavá skoro výhradně pro sběratele, pedagogy a typofily; širší veřejnost osloví jen stěží. Je mi to docela líto, protože všem svým čtenářům, kteří se nenechají odradit trochu nepřehledným obsahem, nabídne užitečný pohled do myšlení asi nejprogresivnějšího českého designéra naší historie.

Ladislav Sutnar v textech (Mental Vitamins)

book-design.eu

26. 7. 2011 | 2 komentářů

Když jsem před čtyřmi lety spoluzakládal „typografické studio“, tak jsem si opravdu myslel, že to je dobrý nápad. Grafický design je natolik široká disciplína, že jen málokdy jediný člověk dokáže obsáhnout několik specializací zároveň a všechny na špičkové úrovni. Několik takových lidí znám, ale nepatřím mezi ně. Líbila se mi myšlenka spolupracovat na některých projektech s šikovnými kolegy z oboru. Nakonec se ale ukázalo, že spolupracujeme asi tak na jednom projektu ročně a že každý z nás má dost svých vlastních zakázek. Já jsem začal dělat skoro výhradně knižní grafiku, jiní písmo, překlady, programování nebo hry, takže kompatibilita našich profesí najednou byla skoro nulová. Z domény fleuron.cz se postupně stalo mé vlastní portfolio a bylo jen otázkou času, kdy úplně zanikne a nebo se přerodí v něco dalšího.

Martin Pecina — typografie a knižní grafika

Za těch devět let, co se živím grafikou, jsem si vyzkoušel ledacos. A mohl bych teoreticky být průměrný reklamní grafik, průměrný webový grafik, dobrý HTML či CSS kodér a obstojný textař, ale mnohem radši budu nadprůměrný knižní úpravce, protože to je jediný obor, který mě opravdu zajímá. Z toho důvodu už ani jiné zakázky nepřijímám. A když náhodou ano, tak se jimi zpravidla nikde nechlubím.

Martin Pecina — typografie a knižní grafika

Krom toho mě dost unavovalo udržování čtyř různých webů na různých doménách, a tak jsem si pořídil doménu další :) a sloučil soukromý web se svým portfoliem. A protože čím dál tím více tíhnu k systémovým řešením místo grafické onanie, udělal jsem ten nejjednodušší a na udržování nejméně pracný web, jakého jsem byl schopen. Je to vlastně jen galerie realizací s pár krátkými texty. Na adrese book-design.eu teď bude všechno pohromadě: knižní grafika i moje publikace Knihy a typografiePerverše. Až se mi někdy bude chtít, opravím nedostatky a dodělám anglickou verzi, abych byl konečně opravdový světák.

Knihy a typografie

31. 5. 2011 | 38 komentářů

Původní texty o typografii u nás až na čestné výjimky knižně nevycházejí. Ale není v tom žádné mystérium ani spiknutí; skutečnost bývá o mnoho prostší: Designéři ani typografové, malíři ani sochaři totiž neumějí psát, stejně jako spisovatelé zpravidla neumějí krasobruslit. A proto se každý pokus počítá.

Knihy a typografie: vazba

Knihomilci, jásejte. Do roka a do dne, dokonce přesně. Právě teď vychází má druhá autorská knížka — jako pětistý svazek nakladatelství Host. Je nazvaná prostě Knihy a typografie a na 224 stranách se zabývá zejména různými aspekty navrhování a sazby knih. Míra odbornosti sice značně kolísá, ale díky tomu si na své přijdou jak lidé, kteří mají o typografii povědomí minimální (nebo dokonce žádné), tak i designéři, pro které je design a typografie denním chlebem. Ačkoliv se text logicky zčásti překrývá s jinou odbornou literaturou, troufám si tvrdit, že dvě třetiny obsahu jsou zcela původní a neodvozené. Je to dáno především tím, že můj přístup je velmi subjektivní, klade důraz na osobní zkušenost. Díky tomu jsem se mohl elegantně vyhnout detailním rozborům řady témat, která jsou pojednána jinde rozsáhleji a lépe. Ačkoliv malá část textů v první části vychází z článků, které jsem v posledních letech publikoval v časopise Host nebo zde na blogu, drtivá většina kapitol byla napsána speciálně pro účel knihy.

Knihy a typografie

Publikace je rozdělena do tří oddílů. První z nich obsahuje eseje o knihách, knihomilství, bibliofilii a digitálním čtení. Druhý funguje jako praktická příručka, užitečná při navrhování různých typů knih. Zaměřuje se především na volbu a kombinování písem a takzvanou mikrotypografii — drobné typografické detaily na úrovni jednotlivých znaků. Zajímavá snad bude i pasáž věnovaná postupům knižní úpravy, které jsem si osvojil, doprovozená řadou ukázek mých realizací. Třetí oddíl pak přináší texty o čitelnosti knižního písma a krátké recenze typů použitých v sazbě (Lapture a Comenia Sans).

V českém kontextu je to myslím kniha ojedinělá, při nejlepší vůli si nemůžu vzpomenout na žádnou podobnou. Zklamat musím všechny, kteří čekají hromadu písem zdarma nebo cédéčko. Nespokojený bude i ten, kdo se těší na vyčerpávající publikaci, která jej naučí dělat krásné knihy. Nebo ten, kdo čeká objektivní příručku. Je to spíše příspěvek k diskusi o knižní úpravě a sazbě dlouhých textů, na nic jiného si ani nehraje.

Knihy a typografie: dvojstránka

Svazek je tištěn na dva odstíny prémiového ofsetového papíru černou a pestrou barvou. Na titulu se skví cosi jako bájný pták Noh, jehož křídlo zmutovalo do podoby tiskové matrice. Neptejte se mě proč, bylo už ráno a kniha spěchala do tisku. Blok je lepený, vazba pevná bez přebalu, potažená papírem a zdobená drobnou ražbou.

Jak to tak bývá, vždycky se musí něco pokazit. Tisk a vazba jsou sice v pořádku, ale v tiskárně asi balili knihy ještě vlhké, a tak se trocha barvy z pásky přetažené přes zadní desku otřela na potah ostatních knih v balíku. Tím pádem je devět z deseti knih hnusně ušpiněných ještě dříve, než se vůbec dostanou ke čtenáři. Pokud si chcete knihu užít tak, jak byla zamýšlena autorem, je k tomu nezbytné:

A) Udělat si výlet do města a zakoupit 1 ks plastické gumy
B) Gumovat potah jako o život, dokud nebude dokonale čistý (v průměru deset vteřin)

A to se vyplatí.

Cena je lidová: 299 Kč v obchodě, na webu i méně. Neváhejte a objednávejte, třeba u nakladatele. Více fotek ve vyšším rozlišení najdete na Picase. Přesnější představu o struktuře knihy získáte z přiloženého náhledu na publikačním serveru issuu.com. Hyn sa hukáže.

Autor

Martin T. Pecina, biblioman, bibliofil. V roce 2004 jsem zprovoznil typografickou příručku typomil.com (léta neaktulizováno), portfolio mám na adrese book-design.eu. Píšu o dýmkách na blogísek dýmkař.cz.

Typo 365

Typo 365 je v pořadí druhá ročenka „nejlepších“ textů o typografii, do které jsem přispěl dvěma články. Najděte v ní ale i příspěvky od osob mnohem povolanějších (namátkou Reza Abedini, Erik van Blokland, Veronika Burian, Matthew Carter, Tobias Frere-Jones a další).

Doporučuji

Radkovi Sidunovi se povedlo zrevitalizovat a zmodernizovat písmo Jiřího Rathouského, které milovníci typografie znají z knižní edice Gema z Odeonu. Alphapipe nabízí Briefcase Type Foundry.

Správa webu