Typographie, grafika, čeština et cetera


Archiv pro ‘knihy a periodika’ kategorii

Co žádá nakladatel od knižní obálky

26. 2. 2012 | 17 komentářů

Furt dokola to lidem vtloukám do hlavy, vedla se o tom řeč na knižním semináři v Hubu a určitě jsem skoro totéž psal i do té svojí knížky: Pořád ještě spousta nakladatelů u nás i v zahraničí nechápe, že obálka a vnitřní úprava knihy jsou nedílnými součástmi jednoho celku. Že nelze svěřit jednu půlku práce designérovi, a druhou půlku neřešit vůbec, nebo ji splácat podle nějakého umaštěného mustru, který se v redakci vynořil neznámo odkud a neznámo kdy. Výsledek bývá strašný. A knihu to degraduje na (více či méně zdařilou sazbu) zabalenou do barevného plakátu, který vypadá, jako by právě přiletěl z jiného světa. Skoro se ani nedivím těm, co mají představu, že knižní grafik je toliko malíř (fotograf, vizuální umělec či jiný artista), a nezamýšlejí se ani vteřinu nad tím, že i vnitřní uspořádání knížky má svého autora. Že vybrat písmo, proklad, umístit paginaci a vyřešit všechny ostatní navigační prvky knihy je úkol pro zkušeného odborníka. Zvlášť tehdy, má-li vnitřní úprava dokonale harmonovat s vazbou a obálkou.

Nejsem ale zdaleka první, kdo pravidelně apeluje na „své“ nakladatele i neodbornou veřejnost. Stejným problémem se zabývali designéři už na začátku dvacátého století, jak to dokládá anketa na téma Knižní obálka, uspořádaná časopisem Typografia v roce 1935. Redakce oslovila několik významných osobností, například Stanislava Maršo, Josefa Čapka nebo Ladislava Sutnara. A právě Sutnar v několika odstavcích geniálně shrnul podstatu celého problému:

Rád bych zde proto především zdůraznil, že považuji knihu a její dočasnou ochranu obálku, nebo trvalejší ochranu vazbu i s ochranným obalem, za jediný celek. Jednotlivé části, aniž došly újmy na své funkci, musí být v přímé souvislosti a bezprostřední závislosti jedna na druhé. Vnitřní grafická výstavba knihy, tj. v souhlasu s obsahem knihy vhodně volený typ a stupeň písma, posazení sloupce na stránkách, způsob vnitřní úpravy, rozdělení a rozčlenění na díly a kapitoly, jejich skloubení s titulním listem, jenž je návěštím knihy, to vše má své logické pokračování v obálce.

Jako v nové architektuře je fasáda domu odrazem účelného uspořádání půdorysu, tak knižní obálka má být důsledkem a stejnorodým výrazem vnitřního typografického řešení knihy, jeho vyvrcholením a uzavřením. […]

Co žádá nakladatel od knižní obálky? Jsou různé způsoby, jak se kniha uvádí na knihkupeckém trhu a jak se doporučuje čtenářům. Důležitým bývá knihkupcův výklad, a na venkově obchodní cestující prodává často jen na podkladě líbivé obálky. Ustálilo se proto rčení: knižní obálka má knihu snadno a dobře prodat. Kniha má se vemlouvat kupci svým obalem. Tím se také stává, že výtvarník bývá pověřen často jen vyřešením obálky, a kritériem pro hodnotu obálky je pak to, jak který nakladatel své reklamě rozumí, co obálka chce dosáhnout, v jakém okruhu čtenářů chce najít své odběratele. Podle toho zvolí si svého kreslíře nebo navrhovatele, a protože každý chce svou knihu výhodně zpeněžit, činívá se u obálek tak často tolik ústupků nasládlé líbivosti, pestré všehochuti a zálibám ve vulgárním barvotisku.

Ke konci ještě poznamenávám: aniž podceňují reklamní stránku obálky a také aniž bych chtěl generalizovat, domnívám se, že by si každé hodnotné literární dílo plně zasloužilo, aby nakladatel věnoval nejméně týž zájem, se kterým se snažívá vyvolit vhodnou obálku, také i vnitřní odborné a  pečlivě úpravě knihy a jejímu dobrému tisku, jež přece jen obálku většinou přetrvají.

Typografia 42, 1935, strana 70. Kráceno.

Komu čest, tomu čest. Podepisuji.

Bienále Brno 2012 — poslední možnost podat přihlášku

20. 12. 2011 | žádné komentáře

V létě 2012 začíná další ročník Bienále Brno, tradiční přehlídky grafického designu světové kvality. Všichni zájemci o účast na bienále se mohou přihlásit do 31. 12. 2011. Přihlášku i podmínky účasti najdete na www.bienalebrno.org. Účast v soutěži je zdarma, každý účastník může zaslat až sedm exponátů. Zásadní změnou je zrušení kategorií, takže padá dřívější rozdělení na Knihy, typografii, písmo a ilustraci vs. plakáty, reklamní grafiku a vizuální styly.

Jádrem nadcházejícího jubilejního 25. Bienále Brno je, mimo výstavy hostujícího kurátora, řady doprovodných výstav a úvodního třídenního cyklu přednášek a prezentací, již tradičně mezinárodní soutěž, která si klade za cíl představit široké spektrum současného grafického designu a jeho proměny napříč médii a formami. Soutěž je nově otevřena všem formám grafického designu, přihlásit lze práce, které vznikly v období posledních dvou let. V rámci mezinárodní soutěže 25. mezinárodního bienále grafického designu Brno 2012 bude udělena Grand Prix – Cena ministra kultury ČR a další ceny, o nichž rozhodne mezinárodní porota, složená z významných světových osobností grafického designu: Andrew Blauvelt (designér USA), Zak Kyes (designér a teoretik UK), Robert V. Novák (designér CZ) , Sulki & Min (designéři KR), Jan van Toorn (designér NL)

Bienále Brno

Bienále Brno

Bienále Brno

Čím se dopoval Ladislav Sutnar

18. 8. 2011 | 2 komentářů

Je taková zvláštní kategorie knih o designu, ve kterých nejsou skoro žádné obrázky. Jedná se zpravidla o teoretické stati reflektující myšlenkové zázemí jejich autora. Většina lidí nad takovými knihami ohrnuje nos, protože je nebaví číst a protože veškeré své povědomí o designu získávají z instantních designérských blogů-katalogů. Není pak divu, že většina adeptů grafického designu nahrazuje studium a poznání intuicí. Jako by texty lidí, kteří zemřeli před pětatřiceti lety (a většinu toho napsali ještě o několik desetiletí dříve) byly zbytečnou přítěží, jež omezuje tvořivost.

Ladislav Sutnar v textech

Do skupiny knížek spíše spoře vypravených obrázky spadají i Mental Vitamins Ladislava Sutnara, předního česko-amerického designéra (1897 Plzeň až 1976 New York). Publikace vyšla v roce 2011 péčí Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a nakladatelství Kant. Jedná se o trochu nesourodý soubor autorových časopiseckých článků, příručkových textů a korespondence… v podstatě o texty, které se už nevešly do sutnarovské publikace vydané roku 2003 u příležitosti jeho velké monografické výstavy. Při studiu textů se do jisté míry vnucuje srovnání se Sutnarovým vrstevníkem Karlem Teigem, který měl na poli propagace moderní typografie nemalé zásluhy. Ale zatímco Teigeho články zůstávaly většinou v ideové rovině, Sutnarovy texty jsou o dost víc prakticky, didakticky a skoro až věděcky orientované. Ne že by se omezovaly jen na funkční aspekty designu, spíše poukazují na provázanost teoretického základu s konkrétním grafickým výstupem. Možná až zbytečný prostor — celých padesát stránek knihy — je věnován korespondenci dokumentující peripetie spojené s typicky sutnarovskou dětskou stavebnicí Build the Town, jež se vinou válečných a organizačních těžkostí nikdy nedočkala masové produkce.

Ladislav Sutnar v textech

Na publikaci Mental Vitamins se mi zdaleka nejméně líbí její úprava Radima Peška. Měl bych ale správně napsat, že mě na první pohled zaujal formát knihy i střídmost v grafice a materiálu. A že teprve postupem času, až při čtení, mě začala provokovat absence smysluplné navigace, která by odpovídala duchu Sutnarových představ o inteligentně organizovaném vizuálním toku. Snaha kopírovat (či parafrázovat) sutnarovskou úpravu se v kontextu jiného formátu a pozměněného obsahu úplně míjí účinkem. Na stránkách, kde se citují pasáže z přelomové publikace Visual Design in Action, je to nejmarkantnější. Zatímco v originále se autor pomocí jednoduchých značek (trojúhelníky, čtverce a puntíky) odkazoval k jednoznačně rozmístěným částem knihy (kapitolám, barevným přílohám a poznámkám pod čarou), v Peškově úpravě se všechny grafické symboly na stránce slily v jakýsi tekutý maglajz, v němž se čtenář vyzná až po pečlivém prostudování původní úpravy.

Ladislav Sutnar v textech

Při čtení v duchu přemýšlím, kolik kusů takové knížky se vlastně může prodat. Mám obavy, že — stejně jako většina ostatních podobně úzce zaměřených publikací — je zajímavá skoro výhradně pro sběratele, pedagogy a typofily; širší veřejnost osloví jen stěží. Je mi to docela líto, protože všem svým čtenářům, kteří se nenechají odradit trochu nepřehledným obsahem, nabídne užitečný pohled do myšlení asi nejprogresivnějšího českého designéra naší historie.

Ladislav Sutnar v textech (Mental Vitamins)

book-design.eu

26. 7. 2011 | 2 komentářů

Když jsem před čtyřmi lety spoluzakládal „typografické studio“, tak jsem si opravdu myslel, že to je dobrý nápad. Grafický design je natolik široká disciplína, že jen málokdy jediný člověk dokáže obsáhnout několik specializací zároveň a všechny na špičkové úrovni. Několik takových lidí znám, ale nepatřím mezi ně. Líbila se mi myšlenka spolupracovat na některých projektech s šikovnými kolegy z oboru. Nakonec se ale ukázalo, že spolupracujeme asi tak na jednom projektu ročně a že každý z nás má dost svých vlastních zakázek. Já jsem začal dělat skoro výhradně knižní grafiku, jiní písmo, překlady, programování nebo hry, takže kompatibilita našich profesí najednou byla skoro nulová. Z domény fleuron.cz se postupně stalo mé vlastní portfolio a bylo jen otázkou času, kdy úplně zanikne a nebo se přerodí v něco dalšího.

Martin Pecina — typografie a knižní grafika

Za těch devět let, co se živím grafikou, jsem si vyzkoušel ledacos. A mohl bych teoreticky být průměrný reklamní grafik, průměrný webový grafik, dobrý HTML či CSS kodér a obstojný textař, ale mnohem radši budu nadprůměrný knižní úpravce, protože to je jediný obor, který mě opravdu zajímá. Z toho důvodu už ani jiné zakázky nepřijímám. A když náhodou ano, tak se jimi zpravidla nikde nechlubím.

Martin Pecina — typografie a knižní grafika

Krom toho mě dost unavovalo udržování čtyř různých webů na různých doménách, a tak jsem si pořídil doménu další :) a sloučil soukromý web se svým portfoliem. A protože čím dál tím více tíhnu k systémovým řešením místo grafické onanie, udělal jsem ten nejjednodušší a na udržování nejméně pracný web, jakého jsem byl schopen. Je to vlastně jen galerie realizací s pár krátkými texty. Na adrese book-design.eu teď bude všechno pohromadě: knižní grafika i moje publikace Knihy a typografiePerverše. Až se mi někdy bude chtít, opravím nedostatky a dodělám anglickou verzi, abych byl konečně opravdový světák.

Knihy a typografie

31. 5. 2011 | 38 komentářů

Původní texty o typografii u nás až na čestné výjimky knižně nevycházejí. Ale není v tom žádné mystérium ani spiknutí; skutečnost bývá o mnoho prostší: Designéři ani typografové, malíři ani sochaři totiž neumějí psát, stejně jako spisovatelé zpravidla neumějí krasobruslit. A proto se každý pokus počítá.

Knihy a typografie: vazba

Knihomilci, jásejte. Do roka a do dne, dokonce přesně. Právě teď vychází má druhá autorská knížka — jako pětistý svazek nakladatelství Host. Je nazvaná prostě Knihy a typografie a na 224 stranách se zabývá zejména různými aspekty navrhování a sazby knih. Míra odbornosti sice značně kolísá, ale díky tomu si na své přijdou jak lidé, kteří mají o typografii povědomí minimální (nebo dokonce žádné), tak i designéři, pro které je design a typografie denním chlebem. Ačkoliv se text logicky zčásti překrývá s jinou odbornou literaturou, troufám si tvrdit, že dvě třetiny obsahu jsou zcela původní a neodvozené. Je to dáno především tím, že můj přístup je velmi subjektivní, klade důraz na osobní zkušenost. Díky tomu jsem se mohl elegantně vyhnout detailním rozborům řady témat, která jsou pojednána jinde rozsáhleji a lépe. Ačkoliv malá část textů v první části vychází z článků, které jsem v posledních letech publikoval v časopise Host nebo zde na blogu, drtivá většina kapitol byla napsána speciálně pro účel knihy.

Knihy a typografie

Publikace je rozdělena do tří oddílů. První z nich obsahuje eseje o knihách, knihomilství, bibliofilii a digitálním čtení. Druhý funguje jako praktická příručka, užitečná při navrhování různých typů knih. Zaměřuje se především na volbu a kombinování písem a takzvanou mikrotypografii — drobné typografické detaily na úrovni jednotlivých znaků. Zajímavá snad bude i pasáž věnovaná postupům knižní úpravy, které jsem si osvojil, doprovozená řadou ukázek mých realizací. Třetí oddíl pak přináší texty o čitelnosti knižního písma a krátké recenze typů použitých v sazbě (Lapture a Comenia Sans).

V českém kontextu je to myslím kniha ojedinělá, při nejlepší vůli si nemůžu vzpomenout na žádnou podobnou. Zklamat musím všechny, kteří čekají hromadu písem zdarma nebo cédéčko. Nespokojený bude i ten, kdo se těší na vyčerpávající publikaci, která jej naučí dělat krásné knihy. Nebo ten, kdo čeká objektivní příručku. Je to spíše příspěvek k diskusi o knižní úpravě a sazbě dlouhých textů, na nic jiného si ani nehraje.

Knihy a typografie: dvojstránka

Svazek je tištěn na dva odstíny prémiového ofsetového papíru černou a pestrou barvou. Na titulu se skví cosi jako bájný pták Noh, jehož křídlo zmutovalo do podoby tiskové matrice. Neptejte se mě proč, bylo už ráno a kniha spěchala do tisku. Blok je lepený, vazba pevná bez přebalu, potažená papírem a zdobená drobnou ražbou.

Jak to tak bývá, vždycky se musí něco pokazit. Tisk a vazba jsou sice v pořádku, ale v tiskárně asi balili knihy ještě vlhké, a tak se trocha barvy z pásky přetažené přes zadní desku otřela na potah ostatních knih v balíku. Tím pádem je devět z deseti knih hnusně ušpiněných ještě dříve, než se vůbec dostanou ke čtenáři. Pokud si chcete knihu užít tak, jak byla zamýšlena autorem, je k tomu nezbytné:

A) Udělat si výlet do města a zakoupit 1 ks plastické gumy
B) Gumovat potah jako o život, dokud nebude dokonale čistý (v průměru deset vteřin)

A to se vyplatí.

Cena je lidová: 299 Kč v obchodě, na webu i méně. Neváhejte a objednávejte, třeba u nakladatele. Více fotek ve vyšším rozlišení najdete na Picase. Přesnější představu o struktuře knihy získáte z přiloženého náhledu na publikačním serveru issuu.com. Hyn sa hukáže.

Autor

Martin T. Pecina, biblioman, bibliofil. V roce 2004 jsem zprovoznil typografickou příručku typomil.com (léta neaktulizováno), portfolio mám na adrese book-design.eu. Píšu o dýmkách na blogísek dýmkař.cz.

Typo 365

Typo 365 je v pořadí druhá ročenka „nejlepších“ textů o typografii, do které jsem přispěl dvěma články. Najděte v ní ale i příspěvky od osob mnohem povolanějších (namátkou Reza Abedini, Erik van Blokland, Veronika Burian, Matthew Carter, Tobias Frere-Jones a další).

Doporučuji

Radkovi Sidunovi se povedlo zrevitalizovat a zmodernizovat písmo Jiřího Rathouského, které milovníci typografie znají z knižní edice Gema z Odeonu. Alphapipe nabízí Briefcase Type Foundry.

Správa webu