Typographie, grafika, čeština et cetera


Archiv pro ‘grafický design’ kategorii

Svoboda, knížky a intelektuálničení

17. 9. 2011 | 9 komentářů

O Americe se vždycky mluvilo jako o zemi neomezených možností. Ale neomezené možnosti už stihly dorazit i do Evropy. Zatímco dříve existovala určitá institucionalizace vzdělávání, literatury nebo designu, internet maže veškeré podobné bariéry. Poznání dnes není koncentrováno v knihovně a jeho dostupnost není omezena otevírací dobou. To jen školy se evidentně nestihly (a snad ani nesnaží) na změnu adaptovat. Místo toho, aby učily pracovat s informacemi a rozpoznávat jejich hodnotu, stále svou energii plýtvají na memorování snadno dostupných dat, jejichž znalost pak testují prostřednictvím přežitých a úplně nesmyslných maturitních nebo státních zkoušek. Přestože všichni študáci i kantoři vědí, že nic se z hlavy nevykouří tak rychle jako ve stresu získané vědomosti. V době, kdy vyhledání odpovědi na většinu otázek trvá několik vteřin, ztrácí veškeré biflování jakýkoliv význam.

Čím méně memorování je potřeba, tím větší smysl má jedinečná intelektuální nebo umělecká činnost, schopnost spontánně vytvářet novou hodnotu. Stejně tak znalost jazyka a orientace ve společenských a kulturních vědách je mnohem zásadnější pro pochopení světa, ve kterém žijeme. Absolventem školy má být samostatně kriticky smýšlející člověk, jeho vzdělání potom není definováno souborem již existujících dat, ale primárně intelektuálním výkonem, který prověří jeho připravenost pro budoucí život. V grafickém nebo průmyslovém designu je česká škola užitečná skoro výhradně jako místo navazování profesních kontaktů. Má-li si získat statut vzdělávací instituce nezbytné k vykonávání specifické profese, musí si klást úplně jiné cíle, než je tolik oblíbená výchova ovcí, které dovedou správně citovat literaturu.

Raffael Santi — Athénská škola

Svoboda informací stírá hranici mezi profesionálem a laikem, protože odborníkem se může stát každý, kdo má ambice a vytrvalost. Třebaže se to neobejde bez různých třenic a kolizí. Samozvaní teoretici designu po dvou letech praxe v zaplivaném DTP studiu radí mnohonásobně zkušenějším a vzdělanějším „kolegům“, jak mají dělat svou práci. Mámy od plotny sází časopisy, veršotepci upravují knihy a designéři dělají redaktory. Ale je to zároveň v pořádku, že místo glejtu potřebujete spíš dravost, zkušenost a touhu prosadit se, protože konkurence je zdravá. Jediná potíž spočívá v tom, že absence institucí a garancí vytváří prostředí, kterému bude veřejnost nesnadno rozumět.

Svoboda člověka je tak vykoupena úsilím většiny zorientovat se v džungli, ve které chybějí garance některých dříve samozřejmých hodnot. Hlavní riziko dnes představuje možnost, že rezignujeme na kvalitu, protože ji nedokážeme rozpoznat. Nebezpečí informačních portálů nebo elektronických knih není v tom, že ohrožují vydávání novin a některých tištěných publikací. Největší hrozbou je fakt, že nekvalita jejich úpravy a často i absence korektury či redakce publikovaných textů snižuje zdánlivě neotřesitelné standardy. Texty s pravopisnými chybami degradují sdělení v podobné míře jako neadekvátní úprava. Pokud dovolíme, aby se z lajdáctví stala samozřejmost, potom automaticky přichází i brutální degradace kvality.

Ošklivé učebnice, neprofesionální sazba ani nepřehledné časopisy určitě nezničí svět. Dokonce si myslím, že vydavatel tisku se bez dobrého designéra dost často a docela dobře obejde. Naštěstí ale nemalá část literatury spadá do oblasti kultury. A lidé od kultury svého čtenáře nechtějí jen bavit. Občas se jej snaží také kultivovat a vzdělávat.

Čím se dopoval Ladislav Sutnar

18. 8. 2011 | 2 komentářů

Je taková zvláštní kategorie knih o designu, ve kterých nejsou skoro žádné obrázky. Jedná se zpravidla o teoretické stati reflektující myšlenkové zázemí jejich autora. Většina lidí nad takovými knihami ohrnuje nos, protože je nebaví číst a protože veškeré své povědomí o designu získávají z instantních designérských blogů-katalogů. Není pak divu, že většina adeptů grafického designu nahrazuje studium a poznání intuicí. Jako by texty lidí, kteří zemřeli před pětatřiceti lety (a většinu toho napsali ještě o několik desetiletí dříve) byly zbytečnou přítěží, jež omezuje tvořivost.

Ladislav Sutnar v textech

Do skupiny knížek spíše spoře vypravených obrázky spadají i Mental Vitamins Ladislava Sutnara, předního česko-amerického designéra (1897 Plzeň až 1976 New York). Publikace vyšla v roce 2011 péčí Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a nakladatelství Kant. Jedná se o trochu nesourodý soubor autorových časopiseckých článků, příručkových textů a korespondence… v podstatě o texty, které se už nevešly do sutnarovské publikace vydané roku 2003 u příležitosti jeho velké monografické výstavy. Při studiu textů se do jisté míry vnucuje srovnání se Sutnarovým vrstevníkem Karlem Teigem, který měl na poli propagace moderní typografie nemalé zásluhy. Ale zatímco Teigeho články zůstávaly většinou v ideové rovině, Sutnarovy texty jsou o dost víc prakticky, didakticky a skoro až věděcky orientované. Ne že by se omezovaly jen na funkční aspekty designu, spíše poukazují na provázanost teoretického základu s konkrétním grafickým výstupem. Možná až zbytečný prostor — celých padesát stránek knihy — je věnován korespondenci dokumentující peripetie spojené s typicky sutnarovskou dětskou stavebnicí Build the Town, jež se vinou válečných a organizačních těžkostí nikdy nedočkala masové produkce.

Ladislav Sutnar v textech

Na publikaci Mental Vitamins se mi zdaleka nejméně líbí její úprava Radima Peška. Měl bych ale správně napsat, že mě na první pohled zaujal formát knihy i střídmost v grafice a materiálu. A že teprve postupem času, až při čtení, mě začala provokovat absence smysluplné navigace, která by odpovídala duchu Sutnarových představ o inteligentně organizovaném vizuálním toku. Snaha kopírovat (či parafrázovat) sutnarovskou úpravu se v kontextu jiného formátu a pozměněného obsahu úplně míjí účinkem. Na stránkách, kde se citují pasáže z přelomové publikace Visual Design in Action, je to nejmarkantnější. Zatímco v originále se autor pomocí jednoduchých značek (trojúhelníky, čtverce a puntíky) odkazoval k jednoznačně rozmístěným částem knihy (kapitolám, barevným přílohám a poznámkám pod čarou), v Peškově úpravě se všechny grafické symboly na stránce slily v jakýsi tekutý maglajz, v němž se čtenář vyzná až po pečlivém prostudování původní úpravy.

Ladislav Sutnar v textech

Při čtení v duchu přemýšlím, kolik kusů takové knížky se vlastně může prodat. Mám obavy, že — stejně jako většina ostatních podobně úzce zaměřených publikací — je zajímavá skoro výhradně pro sběratele, pedagogy a typofily; širší veřejnost osloví jen stěží. Je mi to docela líto, protože všem svým čtenářům, kteří se nenechají odradit trochu nepřehledným obsahem, nabídne užitečný pohled do myšlení asi nejprogresivnějšího českého designéra naší historie.

Ladislav Sutnar v textech (Mental Vitamins)

book-design.eu

26. 7. 2011 | 2 komentářů

Když jsem před čtyřmi lety spoluzakládal „typografické studio“, tak jsem si opravdu myslel, že to je dobrý nápad. Grafický design je natolik široká disciplína, že jen málokdy jediný člověk dokáže obsáhnout několik specializací zároveň a všechny na špičkové úrovni. Několik takových lidí znám, ale nepatřím mezi ně. Líbila se mi myšlenka spolupracovat na některých projektech s šikovnými kolegy z oboru. Nakonec se ale ukázalo, že spolupracujeme asi tak na jednom projektu ročně a že každý z nás má dost svých vlastních zakázek. Já jsem začal dělat skoro výhradně knižní grafiku, jiní písmo, překlady, programování nebo hry, takže kompatibilita našich profesí najednou byla skoro nulová. Z domény fleuron.cz se postupně stalo mé vlastní portfolio a bylo jen otázkou času, kdy úplně zanikne a nebo se přerodí v něco dalšího.

Martin Pecina — typografie a knižní grafika

Za těch devět let, co se živím grafikou, jsem si vyzkoušel ledacos. A mohl bych teoreticky být průměrný reklamní grafik, průměrný webový grafik, dobrý HTML či CSS kodér a obstojný textař, ale mnohem radši budu nadprůměrný knižní úpravce, protože to je jediný obor, který mě opravdu zajímá. Z toho důvodu už ani jiné zakázky nepřijímám. A když náhodou ano, tak se jimi zpravidla nikde nechlubím.

Martin Pecina — typografie a knižní grafika

Krom toho mě dost unavovalo udržování čtyř různých webů na různých doménách, a tak jsem si pořídil doménu další :) a sloučil soukromý web se svým portfoliem. A protože čím dál tím více tíhnu k systémovým řešením místo grafické onanie, udělal jsem ten nejjednodušší a na udržování nejméně pracný web, jakého jsem byl schopen. Je to vlastně jen galerie realizací s pár krátkými texty. Na adrese book-design.eu teď bude všechno pohromadě: knižní grafika i moje publikace Knihy a typografiePerverše. Až se mi někdy bude chtít, opravím nedostatky a dodělám anglickou verzi, abych byl konečně opravdový světák.

Za typografy zdravější a krásnější!

16. 1. 2011 | 3 komentářů

Při pohledu na vrcholnou produkci grafických velmocí je snadné propadnout pocitům trudomyslnosti a méněcennosti. Při pohledu na stav a úroveň našeho vysokého školství ještě o poznání snáze a rychleji. Faktem je, že české prostředí ovlivnilo dějiny světové typografie více technologicky než umělecky, protože špičkové výkony jsou u nás stále více individuálními výjimkami než normálním stavem.

Rectorotor

Rectorotor vytvořil třídu samu pro sebe. Ve své době byl nejnovějším a také nejefektivnějším vynálezem v boji proti hemeroidům, zácpě a potížím prostaty. Masáž per rectum byla zpříjemněna lubrikantem, vytékajícím z horní části tohoto zařízení „vědecké konstrukce“. Slogan hlásal, že je přístroj „dostatečně velký k tomu, aby byl efektivní, a dostatečně malý pro každého nad patnáct let…“ Ideální zařízení pro typografy a jiná sedavá zaměstnání!

V Praze se narodil Alois Senefelder, vynálezce litografie. Světlotisk vynalezl Jakub Husník, hlubotisk Karel Klíč a ofset Kašpar Hermann. Z historie víme, že každý pokrok si žádá oběti, a tak i jejich vynálezy a zlepšení zpravidla doprovázely značné ztráty na zdraví i životech. Nebozí tiskaři se v minulosti potýkali s mnoha zdravotními neduhy, jako je podráždění sliznice nebezpečnými výpary, chronické nemoci hrtanu a průdušek, krční choroby, plochost nohou, křečové žíly, sklesnutí ledvin, střev, křeče svalstva, nechutenství, zácpa, olovnatá kolika, křivice, bolesti hlavy, malátnost, závratě, nespavost, kožní onemocnění způsobená dvojchromanem draselným, dále pak různé ekzémy a puchýře, poruchy krvetvorby, krvácení z nosu a ledvin, epilepsie, krátkozrakost či neurastenie (přičítaná usilovné práci, pozornosti, účinku nočních směn a vlivu nikotinu a alkoholu!). Časté byly i úrazy na tiskových strojích, namátkou rozdrcení ruky nebo skalpování neupnuté kštice, v extrémních případech pak vznícení par prchavých ředidel. Ve dvacátých letech platila za největší postrach typografů tuberkulóza plic a ostatní nemoci dýchacího ústrojí — například v Itálii statistika z let 1921—1925 prokázala, že tiskaři a grafici tvořili skoro 30 % všech onemocnění tuberkulózou.

Oč bezpečnější život vede dnešní grafické pokolení! Kromě zkaženého zraku hrozí vlastně jen typické nemoci všech sedavých zaměstnání — hemeroidy, skoliosa, obezita a syndrom karpálního tunelu. Což je ve srovnání s neduhy našich předchůdců jednoznačně povzbudivé zjištění. Znatelně větším rizikem rizikem pro zdraví a život jsou ovšem nástrahy psychického ražení, především věčné rozpory mezi rozumem, velícím nepíchat do vosího hnízda, a citem, vyžadujícím vytváření duševních hodnot. Typografové jsou totiž převážně substance prchlivé, těkavé a éterické, duše nepraktické a romantické. Až do druhého dítěte a první hypotéky chtějí v prvé řadě prosazovat své umělecké vize a vrozené filantropické pnutí. Kulturní úroveň jejich bezprostředního okolí a záchrana světa jsou jim přednější než praktické aspekty jejich každodenního zaměstnání, nahrubo vyjádřené rovnicí ohnutý hřbet + pravidelná fakturace = hmotné statky. To logicky vyvolává různé třenice na bitevním poli obchodní praxe, a následně i hodnotové krize, táhlé deprese, sebelítost, cynismus a sklony k alkoholismu.

V odborných kruzích (po sedmi kouscích večer v hospodě) se rádo žehrá na nedostatek tvůrčích talentů, které by pozvedly úroveň kritického diskursu v oblasti grafického designu. Ale mezi cynickými alkoholiky a maniodepresivními zoufalci lze nové podněty hledat jen těžko. A protože naštěstí nemám dítě ani hypotéku, beru na sebe ten nelehký úkol zasadit se o zdraví a duševní pohodu našich grafiků sám, abychom se toho diskursu přece jen dočkali. Tímto textem bych rád apeloval na všechny pracovníky v našem průmyslu, stejně jako na mladé kádry typografického řemesla: choďte do přírody, pěstujte kaktusy a pelargonie, poslouchejte relaxační hudbu se zvuky dešťového pralesa, pořiďte si konečně sadu na badminton a také svůj vlastní Rectorotor, který úspěšně bojuje s hemeroidy, zácpou i potížemi prostaty. Nekuřte, cvičte, nepijte alkohol a hlavně — nepijte na ovoce!

Kolmým startem na Planetu Eden

29. 6. 2010 | žádné komentáře

My, pionýři 7. A třídy 13. ZDŠ v Ústí N. L.-Bukově, se zavazujeme, že sebereme tolik železa, kolik vážila kosmická loď Východ i s astronautem. (Ohníček, 1961, č. 6)

Základní školy byly ještě v osmdesátých letech plné kolektivního dětského nadšení. Sbíralo se kdeco — papír i železo, na radiátorech se sušily pomerančové slupky a v hodinách výtvarné výchovy jsme kreslili kromě pohledů z okna i nezbytnou Auroru. A pro mnohé měla poměrně výsadní postavení vědeckofantastická literatura, která zakrývala nedostatek dobrodružství v socialistické mizérii. Mars se tak mohl stát zástupným symbolem pro dovolenou u moře, výlety na Venuši suplovaly únik z panelákového sídliště a kosmická technika, vyobrazená na obálkách časopisů a dostupná v podobě hraček, zdatně konkurovala nedostupné elektronice.

Perverše

Režim si zprvu, na začátku padesátých let, s celým žánrem science fiction nevěděl rady, protože se vymykal oficiálním tendencím v duchu sorely. Později si ale uvědomil, že braková literatura i veskrze technicky orientovaná časopisecká média mu skýtají obrovskou příležitost k elegantní propagandě, kterou je možné snadno a bezbolestně ordinovat…

Zbytek článku je zveřejněn na serveru Typo.cz, ostatní fotografie pak na Picase.

Autor

Martin T. Pecina, biblioman, bibliofil. V roce 2004 jsem zprovoznil typografickou příručku typomil.com (léta neaktulizováno), portfolio mám na adrese book-design.eu. Píšu o dýmkách na blogísek dýmkař.cz.

Typo 365

Typo 365 je v pořadí druhá ročenka „nejlepších“ textů o typografii, do které jsem přispěl dvěma články. Najděte v ní ale i příspěvky od osob mnohem povolanějších (namátkou Reza Abedini, Erik van Blokland, Veronika Burian, Matthew Carter, Tobias Frere-Jones a další).

Doporučuji

Radkovi Sidunovi se povedlo zrevitalizovat a zmodernizovat písmo Jiřího Rathouského, které milovníci typografie znají z knižní edice Gema z Odeonu. Alphapipe nabízí Briefcase Type Foundry.

Správa webu